Toho, co tento mladý manželský pár spojuje, je jistě spousta. Jedním ze společných jmenovatelů jejich životů je ale bez pochyby velký knírač Frenklin ze Slunečné verandy, se kterým dosáhli mnoha kynologických úspěchů. Završil je titul Mistrů světa 2017, který Frenklin vybojoval s Lukášem, stejně tak jako titul Mistra České republiky jen o necelé dva měsíce dříve. Do rodiny Slowioczkových patří ale také jejich nejstarší knírač Carbon ze Slunečné verandy a nejmladší Cord Daches Dream.

Lukáš pochází z Jablunkova, vzděláním i profesí je geodet. Hana je z Brna, vzděláním je veterinární lékařka, pracuje ve farmaceutické společnosti.

Úspěchy Frenklina ze Slunečné verandy: 3x Mistr ČR ve výkonu kníračů (2015, 2016, 2017), 1. místo MS ISPU 2017 (2. místo družstva), 5. místo MS ISPU 2016 (3. místo družstva).

Úspěchy Corda Daches Dream: 14. místo MS ISPU 2017 (2. místo družstva), 5. místo MČR ve výkonu kníračů 2017.

Úspěchy Carbona ze Slunečné verandy: např. 1. místo na MČR ve výkonu kníračů 2010 a 2013, 8. místo na MS ISPU 2012 a 15. místo na MS ISPU 2013 a 2009.

Hanko, Lukáši, prosím vysvětlete těm z nás, kteří důvod neznají, proč se ve vedení Frenklina střídáte? Například loni ve Švýcarsku s ním Hanka obsadila skvělé 5. místo, letos dvě obrovská vítězství pro Vás, Lukáši. Proč tedy to střídání?

H: Naše psy trénujeme společně, proto jsou zvyklí pracovat s námi oběma. Frenklina odmala trénoval hlavně Lukáš a taky s ním před dvěma lety získal titul Mistra ČR. V loňském roce jsme se z časových důvodů kvůli pracovnímu vytížení Lukáše rozhodli, že budu Frenklina trénovat více já, a tedy ho i předvedu na závodech. Povedlo se nám vybojovat 1. místo na MČR ve výkonu kníračů a 5. místo na MS ISPU 2016. V letošním roce, kdy jsme na závody začali připravovat i Corda, jsme se rozhodli, že Frenklin začne opět trénovat hlavně s Lukášem, což se ukázalo jako skvělá volba.

 

Je knírač plemeno, kterému nevadí změna psovoda?

L: U nás se nejedná o žádnou výraznou změnu psovoda, protože naši psi jsou zvyklí trénovat s námi společně. Pokud by ale měli pracovat s úplně cizím psovodem, myslím, že by jim to rozhodně nesedělo a zvykali by si obtížně.

Abyste se mohli ve vedení jednoho psa střídat, jistě je třeba dobře znát nejenom jeho, tj. chování a reakce, ale i metodiku výcviku, způsob práce s ním. Jak tedy Frenklinův výcvik probíhal?

L: U stop jsme začínali metodou přesného stopování podle pana Srba. Frenklin začal pracovat nejdřív ve čtvercích, kterých vypracoval minimálně 100, kde si upevňoval soustředění na pach a narušený terén a vytvářel si návyky na pozdější stopování. Potom jsme přešli na cyklické čtverce a vzápětí na propamlskované stopy, kde jsem dbal na prověření každé šlápoty a pomalé tempo psa. Předměty má Frenklin naučené mimo stopu.

Poslušnost byla ze začátku spíš kombinací improvizace a mé dřívější zkušenosti, bez speciálního vedení. Ke zdokonalení poslušnosti ve Frenklinových 6 letech mně pomohl Bohuš Miča s jeho metodou „Way to Reward“, díky které jsme dosáhli vyššího soustředění a ochotnějšího provádění cviků.

Při obraně jsem se od začátku nácviku snažil, aby Frenklin měl plné a pevné zákusy. A dbal jsem na zařazení poslušnosti do nácviku obrany. Dnes hodně pracujeme na bojovnosti a razanci psa.

Hanko, jak se Vám s Frenklinem cvičí a závodí? V čem byl pro Vás například složitější než pro Lukáše, a naopak jsou cviky, kde Vy jste to s ním měla snazší?

H: Na Frenklinovi nejvíce oceňuji to, že je velice kontaktní pes, který chce s psovodem pracovat. Je neuvěřitelný dříč, který nic nevzdává a neošidí. Pokud se mu dostane patřičné podpory a motivace, je s ním radost pracovat.

 

Lukáši, pro Vás stejná otázka 🙂

L: Co s Frenklinem hodně řešíme, je pomalejší zaujetí poloh a přiřazení k noze. A jako u většiny kníračů pracujeme na štěkání při vybíhání pro aport. Naopak cvik, ve kterém Frenklinovi hodně věřím, je vysílačka.

Bude do budoucna ještě střídání vás jakožto psovodů u jednoho psa, nebo už budete každý závodit se svým?

H a L: To ještě nevíme, uvidíme, co přinese čas…

 

Lukáši, jaký je Frenklin, pokud jde o jeho osobnost, povahu a jeho výjimečné rysy?

L: Frenklin je spolehlivý pes, což potvrzuje opakovaně svými kvalitními výkony. A pro mě je navíc „neskutečný mazlík“.

Hanko, tatáž otázka pro Vás, chcete-li doplnit ještě Lukáše ohledně Frenklina, ale představte nám prosím Corda Daches Dream?

H: Souhlasím s Lukášem, že Frenklin je neuvěřitelně pohodový pes, který miluje společnost lidí. Je velmi temperamentní a nejlepší zábava pro něj je jakýkoli pohyb. Cord je naprostý opak. Je velice tvrdohlavý, nekontaktní, neustále prosazuje sám sebe a rychleji jedná, než myslí. Soužití s ním je neustálý boj a v tréninku je pro nás opravdovou výzvou. Od štěněte však výborně a soustředěně stopuje. V poslušnosti ho musím pochválit za chůzi u nohy a koncentraci po celou dobu poslušnosti. Svoji dominanci a opravdovost projevuje na obraně razantními a tvrdými zákroky.

 

Ráda bych se dozvěděla, jak jste se každý dostal ke psům, ke sportovní kynologii a ke kníračům?

L: V 16 letech mi rodiče koupili německého ovčáka a začal jsem chodit na cvičák ZKO Jablunkov. Ke sportovní kynologii mě přivedl tehdejší přítel mé sestry Luboš Stodůlka, který trénoval s účastnicí WUSV Kateřinou Kramářovou a svazovým figurantem Josefem Šestákem. Po několika letních výcvikových táborech na Zbraslavi jsem sportovní kynologii podlehl a začal jsem s figurováním, kde mým největším učitelem byl Tonda Šimurda. Na jednom z tréninků obrany jsem se poznal s Hankou, která za mnou přijela trénovat se svým kníračem Carbonem.

H: S kynologií jsem začínala v 15 letech s německým ovčákem na cvičišti KK Šlapanice, kde jsme trénovali podle národního zkušebního řádu a účastnili jsme se oblastních závodů. Při rozhodování o dalším psovi sehrála roli velká kníračka mých kamarádů, ta se stala i matkou mého prvního velkého knírače. S ním jsem také začala sbírat své první zkušenosti ve sportovní kynologii. V té době jsem se poznala s Lukášem a začali jsme trénovat společně. S Carbonem jsme závodili sedm sezón a na MČR vždy stál na bedně, 2x vybojoval Mistra ČR ve výkonu kníračů a 6x se účastnil MS ISPU, kde jeho nejlepší výsledek bylo 8. místo na MS ISPU 2012.

Co je pro vás na kníračích to, co nemají jiná plemena? Proč právě knírač, a ne jiné pracovní plemeno?

L: Je to o výzvě… Proč by se s kníračem nedalo pracovat a mít stejné úspěchy jako s jinými plemeny?

H: S kníračem je to hodně o vztahu k psovodovi. Knírač vám musí věřit, aby pro vás něco udělal. Knírač se nedá do ničeho nutit, vždycky musíme hledat a najít cestu, jak bude cviky dělat s radostí a ochotou.

 

Jak je to s péčí o srst knírače? Upravujete si své psy sami?

H: Běžnou úpravu si děláme sami, ale pokud o něco opravdu jde, tak nám s úpravou srsti velmi pomáhá chovatelka našich psů Radmila Volná a její kamarádka Jana Kaniaková, za což jim oběma moc děkujeme.

Vaši psi jsou i výstavně úspěšní – baví vás výstavy?

H: Carbon byl výstavně úspěšný, získal titul šampion ČR a klubový šampion. Nyní se ale více věnujeme výcviku, takže na výstavy nezbývá čas ani energie. Spojit výstavy s výcvikem je velmi obtížné. Proto se snažíme výstavy stihnout do dvou let psa a pak už se věnujeme naplno výcviku.

 

Máte vlastní chovatelskou stanici a chovatelské ambice?

L: Všichni naši psi jsou chovní, ale vlastní chovatelskou stanici nemáme.

Lukáši, Vy jste i figurant, jste tedy zvyklý pracovat také s jinými plemeny psů. Když vezmeme konkrétně tedy nácvik obrany, v čem jsou podle Vás knírači v této disciplíně specifičtí?

L: To se takhle nedá říct. Knírač se chová stejně jako ostatní plemena. Osobně si myslím, že největší problém jsou mnohdy psovodi. Spíš se setkávám s psovody, kteří si jdou s kníračem jen tak kousnout a nemá to žádný řád a pravidla, což je pak hodně těžké.

 

Hanko, zeptám se Vás na stopu a poslušnost – platí totéž, co říká Lukáš u obrany?

H: Ano, myslím, že je to u stop i poslušností hodně podobné tomu, co zmiňoval Lukáš u obran. Hodně záleží na psovodovi. Knírači jako plemeno jsou na pachové práce velice šikovní. U poslušnosti je potřeba pořádně pracovat s motivací. Když ji máte, je vyhráno, ostatní přijde samo.

Lukáši, figurujete vlastní psy? Mají Frenklin a Cord udělanou obranu na Vás?

L: Ano, trénuji je oba dva. Má to dvě stránky – když si figuruji své psy sám, dbám na maličkosti a důslednost při provádění cviků. Nevýhodou je, že tam chybí ten dominantní projev, který psi mají na cizího figuranta, a proto dlouhodobě spolupracuji s figurantem Tomášem Makovským.

 

Máte doma vlastně ještě více psů než Frenklina a Corda? Jak se spolu pánové snesou? Jsou knírači ve smečce v pohodě, nebo spíš ne, nebo je to zcela individuální?

H: Máme doma tři velké knírače, kromě Frenklina a Corda ještě dvanáctiletého Carbona. Ten už má svůj vlastní život u nás doma a nejvíc svého času tráví v posteli. Oba mladší psi jsou dominantní samci, kteří se silně prosazují, takže poté, co dospěli, jsme je rozdělili. Což se nám velice osvědčilo, protože svou energii neplýtvají společnými hrátkami na zahradě, ale věnují ji více výcviku s námi.

Jakého kynologického úspěchu si každý z vás nejvíce považuje?

L: Titulu Mistra světa ISPU 2017 a 2. místo v družstvech.

H: 8. místo na MS ISPU 2012 a 1. místo v družstvech s Carbonem a 5. místo na MS ISPU 2016 s Frenklinem. A s Cordem se teprve uvidí… 🙂

 

Jste navzájem nervózní, když je druhý z vás na place?

H: Jsem nervózní jen maličko, protože Frenklin je naše zlatíčko :-).

L: Jsem nervózní na celé čáře, protože Cord má dvě tváře :-).

 

Tak touhle odpovědí jste mne dostali, děkuju! 🙂 …máte nějaké rituály, které před závodem či během něho dodržujete? Jste ještě na závodech nervózní? Co prosím pro každého z vás závody znamenají, co vám dávají? 🙂

L: Před každou disciplínou máme vždy stejný rituál, který pravidelně dodržujeme. Tím se pes i psovod zkoncentruje na danou disciplínu. Snažíme se hodně situací ze závodů v tréninku vyzkoušet, aby pak na závodech nebyl pes ani psovod překvapený. Nicméně nervozita se dostaví vždycky před závodem, ale zmizí v okamžiku zahájení jednotlivých disciplín. Závody pro mě znamenají to, že můžu ukázat svoji práci se psem, a dobré umístění znamená, že naše práce nebyla zbytečná.

H: Je to hodně i o emocích, atmosféře a super partě kolem nás.

Když byste měla, Hanko, svého manžela, Mistra ČR i světa 2017 :-), popsat, co byste prosím o něm řekla?

H: Lukáš je neuvěřitelný dříč, který řeší v tréninku každý sebemenší detail. Hodně o výcviku přemýšlí a snaží se přijít s novými nápady, jak provádění cviků zlepšit.

 

Lukáši, jaká je Vaše žena jako psovod, trenér, jako Vaše druhé já?

L: Hanka je kliďas, svou pílí a citem pro výcvik dokáže nemožné. Do tréninku vkládá svoji vyrovnanou povahu a nadhled.

 

Chtě nechtě se musím této osobní roviny dotknout, protože loni Hanka závodila ještě jako Musilová, letos už jako Slowioczková! 🙂 Kdy a kde k tomu došlo? Podle webových stránek a tak různě informací vidím, že už jste spolu asi docela dlouho :-).

H: Jsme spolu už nějaký pátek a loni na MS ve Švýcarsku mě Lukáš požádal o ruku. Vzali jsme se v dubnu letošního roku ve Svitavách v areálu, kam jezdíme každoročně na soustředění se psy. Tuto událost s námi prožila i spousta kynologických kamarádů.

 

Co pro každého z vás znamenají:

1) velcí knírači

2) sportovní kynologie a svět lidí okolo

3) láska

4) manželství

5) úspěch

L a H: Náš společný život.

 

…a vůbec největší životní hodnota, prosím?

L a H: Zdraví, láska, porozumění.

Máte například chovatelské či jiné kynologické plány?

L: FCI 2018, MČR IPO, republika a svět kníračů,

H: VS MČR IPO, republika a svět kníračů.

 

Máte čas ještě na jiné koníčky, než je kynologie?

L a H: Ne.

 

Lukáši, takže s Frenklinem příští rok MČR IPO a FCI IPO? 🙂 Těšíte se?

L: Těším, ale příprava bude hodně náročná…

Nějaký vzkaz pro čtenáře a třeba ostatní majitele a milovníky velkých kníračů?

L: Pokud chcete trénovat, trénujte pořádně. Důslednost se vám milionkrát vyplatí.

H: Nelekejte se prvních neúspěchů a vydržte. Knírač se učí obtížně, ale když už se něco naučí, je to navěky. I blbosti… 🙂

L a H: …ale přes to všechno nás to s knírači moc baví.:-)

 

Přeji vám oběma, aby se při vás závodnické štěstí drželo tak jako letos a aby vám vše vycházelo, Draha Mašková

 

Foto: Tereza Vajnerová, Tereza Suchánková a archiv autorů