Bc. Iva Fojtíková, narozena před 41 lety v Brně, vystudovala obchodní akademii a dále bakalářské studium obor ekonomie/zdaňování, pracuje jako manažer účetnictví v daňové a účetní kanceláři. Žije s přítelem Petrem v Brně a má dvě děti – Lucie 11 let a Petra 2 roky. Kynologií se zabývá 20 let, a to pouze s plemenem německý boxer.

K jejím největším úspěchům se psem Balrog z Ringu patří letošní titul Mistr světa v IPO3 a Mistr světa družstev, Vicemistři světa družstev v roce 2015 společně se sestrou Bestií z Ringu, Mistr republiky boxerů v roce 2015, účast a splnění limitu zkoušky na Mistrovství republiky všech plemen v roce 2016. Se psem Imperio z Ringu titul Mistr světa IPO1 v roce 2006, IPO2 v roce 2007 a Mistr světa družstev v IPO3 v roce 2008, společně s Robertem Fagošem a psem Joshua z Ringu.

 

Ivo, jste čerstvá mistryně světa plemene německý boxer, vítězka ATIBOXu v kategorii IPO3 pro rok 2017, a to s Vaším, téměř sedmiletým psem, Balrogem z Ringu. Asi trochu řečnická otázka, ale i tak ji chci položit – je vaše společné vítězství zároveň i tím, kterého si Vy nejvíce vážíte?

S každým psem, který kdy vyrůstal v naší rodině, jsem měla určité cíle, mety, kterých jsem chtěla dosáhnout. S první boxerkou Fatinkou Perali Moravia to byla zkouška ZM, pak ZVV1 a zkusit nějaký ten klubový závod podle národního zkušebního řádu. S druhým boxerem Imperiem z Ringu jsem měla už políčeno na mezinárodní zkušební řád, hlavně IPO1 a 2. Třetí byl Balrog, kterému jsem do vínku dala jasný cíl – zvládnout IPO3 a také v této kategorii závodit. To se nám splnilo. A Mistr světa? To je samozřejmě velmi sladká třešnička na tom našem vysněném dortu. Jinak si vážím asi všech úspěchů, protože pro mne byl každý z nich svým způsobem a v té chvíli složitý. Ale obecně je letošní výhra Mistrovství světa v této vrcholové kategorii určitě „nejvíc“.

 

Vzhledem k tomu, jak čerstvé ještě jsou Vaše pocity – mohla byste je prosím popsat? Jak se měnily během závodu, když se Vaše umístění začalo rýsovat?

Postupem času, zkušenostmi a správně nasměrovanými tréninky nebývám před výkonem na závodě nebo zkoušce nervózní. Spíše se potřebuji skrýt někam do ústraní, soustředit se. V duchu si procházím jednotlivé cviky, na co nesmím zapomenout, kde psa pochválit, kde naopak nic neříkat. Také je pro mě důležité ve správnou chvíli psa rozhýbat a zahřát svaly, před obranou připravit na kousání a před ostrou stopou si udělat předstopu. Všechny tyto i další rituály mi dávají jistotu a nedovoluji si být nervózní. Tentokrát jsem si vylosovala v sobotu poslušnost a obranu na stadionu a v neděli stopu. Když tak na to zpětně vzpomínám, tak to byl ten nejlepší los, který jsem si mohla přát. Tím se potvrzuje pravidlo, že člověk k úspěchu fakt potřebuje i to štěstí. Na stadionu jsme tedy propluli s Balrogem všemi disciplínami jako jedno tělo a rozhodčí nás ohodnotili dvakrát 90 bodů. To byl opravdu sen a já tomu nemohla ani uvěřit. V té chvíli jsem začala být lehce nervózní, nebo spíš, lépe řečeno, začala jsem cítit odpovědnost vůči lidem, kteří mi celých těch sedm let pomáhali a drželi palce. „Teď to již nemohu přece pokazit!“ Věděla jsem, že pachové práce jsou na hlíně, kterou Balrog miluje, a když se dobře vyspí, mohl by stopu odejít par excellence. Nezklamal. Byl perfektní za 97 bodů. Po příjezdu na stadion se přiznám, že z celého odpoledne si moc nepamatuji :-). Věděla jsem, že budu maximálně pátá. S každým dalším ohodnoceným výkonem jsem se posouvala vzhůru. Člověk zažíval na tribuně emoce, které se nedají popsat, musí se zažít. Neustálé střídání strachu, nervozity, euforie, stresu, štěstí, úlevy… Jsem introvert, takže navenek není nic znát, ale uvnitř se to vařilo :-).

 

Jak jste si užila bednu? 🙂

Pamatuji si jen to, jak jsem šla tím směrem, dál už nic nevím. Pak začali hrát hymnu, poté mě kamarádi totálně postříkali šampaňským a pak zase nic nevím. Vůbec nechápu, kde tak najednou vzali ty lahve… 🙂 Bylo to neskutečné. I když jsem se snažila udržet oči v suchu (samozřejmě proto, aby se mi nesmyl make-up :-), tak se nepovedlo.

 

S jakými ambicemi a očekáváními jste odjížděla do Maďarska, kde se mistrovství světa ATIBOX IPO 2017 konalo?

Německý boxer je do tří let pořád ještě štěně, mezi třetím a šestým rokem má vrcholovou formu, a pak již postupně stárne. Jak jste řekla… Balrogovi bude za měsíc 7 let. Letošní ATIBOX jsem tedy pojala jako poslední rok, kdy by bylo možné dosáhnout nějakého výsledku na předních příčkách. Přiznám se, že jsem do Maďarska odjížděla s tím, že za svůj osobní úspěch (vzhledem k věku psa) budu považovat umístění do desátého místa. V období mezi rokem 2014 a 2017 jsem se s ním zúčastnila vrcholových akcí celkem 9x a vždy splnil limit zkoušky IPO3. Ale jako každý boxer, a to mi může potvrdit široká boxerkářská veřejnost, si pokaždé u nějaké disciplíny vymyslel svoji šaškárnu, takže např. poslušnost měl vždy pod 90 bodů. Proto i byla poslední slova mé trenérky Mirky Marcišinové před odjezdem: „Kéž by jednou ten pes předvedl opravdu to, co umí.“ No a on ji poslechl! 🙂

 

Mohla byste prosím popsat všechny tři disciplíny na letošním mistrovství světa? Jak se vám která povedla? Překvapil Vás Balrog něčím?

Standardně se mi stává, že pokud mám obavy, že mi pes pokazí nějaké cviky, tak většinou tento cvik zvládne bez problémů. Naopak to, co si myslím, že máme 100% natrénované, tak pokazí. Největší bodová ztráta na poslušnosti byla na vysílačce, kde mi v tréninku spolehlivě vždy lehne. Tentokrát se rozhodl běžet až nakonec do fotbalové branky, kde mi lehnul až na druhý povel, a to ještě po vybočení z osy. Také se Balrogovi letos v Maďarsku vůbec nelíbilo obíhání revírů, a proto jsme to na pátečním tréninku dvakrát zkoušeli. Bohužel se to nepovedlo ani v sobotu, kdy jednu zástěnu vůbec neoběhl a do jedné jen nahlídnul. Zase největší bodová ztráta na technické části obrany, kde se v tréninku nikdy nemýlí. Jinak mě na obou těchto disciplínách velice příjemně překvapil. Opravdu ukázal to, co jsme ho naučili. A stopa? Jak jsem již řekla, byla parádní.

 

Závodila jste i loni na mistrovství světa na Slovensku – daly by se obě tyto vaše účasti srovnat? Jak vzpomínáte na loňský ATIBOX IPO?

Slovensko a Slováky mám strašně ráda, na všechny akce tam se vždy opravdu moc těším. Ať se jedná o závody, výstavy nebo ať tam jedeme na rodinnou dovolenou. ATIBOX 2016 jsem si tedy moc užila, i když se mi tam vůbec nepovedla stopa a poslušnost. Oproti ATIBOXU 2015 v Belgii jsem se sice na Slovensku zlepšila o dvě místa a 13 bodů, ale pořád to nebylo ono. Co je ale kuriozita, že letos jsem před Mistrovstvím světa opravdu moc netrénovala. Z poslušnosti Balrog už všechny cviky uměl a je pravdou, že čím méně jsem poslušnost na tréninku pilovala, tak pak o to s větší chutí a nadšením mi to pes dělal. Spíše jsem se letos soustředila na jeho fyzičku, která je i v jeho sedmi letech opravdu skvělá.

 

Kolik společných závodů máte vlastně s Balrogem za sebou a v kolika letech složil zkoušku IPO3? I přes Vaše kynologické zkušenosti obdivuji, jak se dokážete postavit k trémě… 🙂

Trému, jak jsem již řekla, opravdu nemívám. Spíše se koncentruji na příslušnou disciplínu, projdu si rituály, které máme s Balrogem naučené. Vždy si říkám, je to přece jen koníček, zábava pro mě i pro psa, a tak to musí i zůstat. Nechci, aby se závody zvrtly v psychohoror, kdy bych měla zvracet a mít zažívací potíže. Důležité je pro mě užít si bezva den či víkend se stejně „postiženými“ přáteli a předvést psa, jak jen nejlépe to jde. Co jsem psa naučila v tréninku, už nezapomene. Jediné, co mu to může zkazit, je nervozita nebo nesoustředěnost psovoda.

Zkoušku IPO3 Balrog složil ve třech letech, shodou okolností na Mistrovství republiky boxerů – Justitzův Memoriál v Praze.

Zúčastnili jsme se celkem osmi závodů (pouze pro plemeno boxer), a loni jsem se dokonce, jako Mistr republiky boxerů 2015, kvalifikovala na Mistrovství republiky všech plemen do Roudnice nad Labem. Přiznám se, že to byla ode mne trošku drzost, postavit se s boxerem mezi belgické a německé ovčáky. Bylo to po 25 letech, kdy se Mistrovství republiky všech plemen zúčastnil boxer. Myslím, že jsme se ale vůbec neztratili. Přední příčky jsme sice neohrozili :-), ale i na tak těžkém závodě Balrog splnil limit a důstojně reprezentoval svoje plemeno.

 

Letos jste za Českou republiku vyjeli v podstatě stejná parta – užili jste si mistrovství i jako tým? 🙂 První místo v družstvech je famózní úspěch, další, které dělá z letošního závodu pro Česko nezapomenutelným…

V posledních dvou letech se nám nezadařilo sehnat ubytování celého týmu na jednom místě. I letos v Maďarsku (stejně jako loni na Slovensku) jsme bydleli každý na jiném místě. Tím se stává někdy i složité vše zorganizovat. Chybí mi třeba i večerní sedánky s ostatními, kde by bylo fajn v klidu pokecat. Každopádně na stadionu si držíme všichni navzájem palce. Prvních míst v družstvech máme za několik posledních let už více. To potvrzuje, že u nás máme hodně dobrých psů a psovodů a že s námi musí v celosvětové kynologii počítat. A to platí nejen u boxerů…

 

Povězte nám, kteří jsme v Maďarsku bohužel nemohli být, jaký byl závod organizačně, zázemím atd.?

Závod byl výborně organizačně zvládnutý a já jsem osobně nepocítila během celých tří dní žádný problém. Závoz na stopy byl přesný a bezproblémový. Stopy byly našlapány jedna jako druhá partou zkušených maďarských šlapačů. Vedoucí stop měla plně pod kontrolou jak organizaci šlapačů, tak losování i měření stopovacích šňůr. Na poli nebyl žádný zádrhel, stejně tak i na stadionu. Rozhodčí, kteří letos posuzovali ATIBOX, byli velice korektní a spravedliví. Já osobně, jako vítěz tohoto mistrovství světa, si opravdu nemohu stěžovat na výši dosažených bodů :-).

 

Pojďme zpět k Vaší a Balrogově sportovní kariéře – zmínila jste, že byla plánovaná už při pořízení Balroga jako štěňátka…

Na Balroga, tedy na psa, který by splňoval moje představy, jsem čekala dva roky. Po Imperiovi z Ringu jsem věděla, že chci opět štěně z této chovatelské stanice. S Robertem Fagošem a jeho ženou Janou jsme si sedli nejen jako přátelé, ale i názorově, kam by měl směřovat standard boxera. U nás v ČR je pořád stále hodně chovatelů a majitelů německých boxerů, kteří se i přes pracovitou povahu psů věnují spíše výstavní kariéře. Jejich výcvik je tedy omezen pouze na základní požadavky, aby byl pes chovný nebo splnil podmínky šampiona krásy. Na prstech jedné ruky by se daly spočítat chovatelské stanice, které se opravdu věnují tomu, aby odchovaly boxery s pevnou povahou, zdravím i krásou. Služební nebo jakýkoli výcvik německého boxera je tedy možný, pouze pokud chovatelé budou své odchovy zakládat na sebevědomých zdravých rodičích, kde se jejich exteriér propojí s funkčním pohybem. Jednou z takových chovatelských stanic v ČR je i chovatelská stanice Z RINGU, která má již 9 titulů mistra světa. A to už opravdu není náhoda :-).

 

Ze stejného vrhu jako Balrog je i Bestia, se kterou úspěšně závodí chovatel, Robert Fagoš. Byl tento vrh ryze pracovní, jaký byl? Že úspěšný, je nasnadě…

Ano, krytí feny Wild Wild West z Ringu (její matka byla Frety z Ringu – 4. na Mistrovství světa a nejlepší poslušnost) se psem Perico du Val d´Europe bylo od začátku plánované jako pracovní a exteriérové spojení. Perico byl ve své době jeden z nejuznávanějších exteriérových plemeníků, o kterém všichni věděli, že dává výborné povahy. A tak to také vyšlo. Narodila se dvě štěňata přesně pro nás s Robertem. On chtěl fenu, já psa. Jako by to bylo včera, pamatuji si na ten telefon, když mi večer volal: „Tak už je na světě, přesně pro Tebe!“ Bylo to spojení snů, a až teď po letech si to člověk opravdu uvědomuje. Balrog, stejně jako jeho sestra Bestia z Ringu, mají vyšetřené srdce, spondylózu páteře a dysplazii kyčelních kloubů – a vše negativní. A nejen to, že jsou zdraví s pevnou povahou, ale mají výborný rodokmen a jsou úspěšní na výstavách. To je podle mne vrchol chovatelství.

 

Vzpomeňte prosím na svého prvního boxera, resp. boxerku 🙂

Já mám boxery už přesně 20 let. První byla fenka, kterou jsme si pořídili jako rodinného společníka. To jsme ještě netušili, že nás vtáhne do kolotoče pejskařů, cvičáků, výstav a závodů. Jelikož nám její chovatelka neustále připomínala, že má výborný původ a rodiče šampiony, tak jsem ji v roce a půl začala brát na cvičák, že to teda zkusíme. Bohužel poměrně brzo jsme zjistili, že jí vyšší zátěž dělá problémy a po vyšetření a RTG jí zjistili vysoký stupeň spondylózy páteřních obratlů i dysplazie kyčelních kloubů. Tehdy jsem na vlastní kůži zkusila, jaké to je, když pejsek by chtěl pracovat, ale nejde to. Jelikož všechno dělám s velkou pečlivostí, tak i tenkrát jsme začali s přítelem intenzivně hledat chovatelskou stanici boxerů, která chová nejen na zdravých jedincích, ale jaksi celkově nad tím chovem přemýšlí víc než jen draze prodat „krásná“ štěňátka.

 

Sportovní kynologii jste očividně propadla. Jak těžké to je dosáhnout tak skvělého výsledku například i s rodinou a malými dětmi? Kolik vlastně máte času na tréninky a jak si je plánujete?

Jako matka dvou dětí to mám všechno samozřejmě složitější. Naštěstí mám kolem sebe skvělou rodinu, přítele Petra a babičky, na které se mohu spolehnout, když je nejhůř. Petr je zase zarytý motorkář, takže se navzájem v našich koníčcích podporujeme, chápeme jeden druhého a koordinujeme víkendy a volné dny tak, aby děti ani rodina nestrádaly.

V současnosti, když už je pes více zkušený, tak trénuji, jak mi dovolí práce a rodina. Někdy to třeba vůbec nejde a dostanu se na poslušnost jednou za 14 dní. To nám teď stačí. Dříve jsme ale pořád makali, pes byl mladý, a pokud s ním chtěl člověk něčeho dosáhnout, tak to bylo nevyhnutelné. Mám založený deník, kde si pečlivě zapisuji důležité momenty, jak jsem Balroga co a jak učila, která metoda byla neúspěšná a která měla kýžený výsledek. Někdy se do něj začtu a zjistím, že tehdy zafungovalo něco, na co jsem už dávno zapomněla. Je to opravdu zajímavá literatura :-).

 

Stopařský deník má hodně kynologů, ale deník kompletního výcviku – super nápad! 🙂

Ivo, trénujete spíš sama (stopu, poslušnost), nebo máte kolem sebe ráda partu kamarádů, kteří s Vámi cvičí?

Když jsem si přivezla štěňátko Balroga z Prahy domů do Brna, tak jsme s Robertem dlouhodobě řešili, kde tady v Brně trénovat a s kým. Klasický výcvik na zdejších cvičištích, se přiznám, mi nevyhovoval. Pak jsme „objevili“ jednu skvělou (což jsem tehdy samozřejmě nevěděla) „paní trenérku“ a bylo vyhráno. Mirka Marcišinová má tady kousek od Brna hotel pro psy a kompletní kynologické zázemí, včetně fotbalového hřiště, které je pro IPO jako dělané. Mirka má obrovskou výhodu, že má zkušenosti s výcvikem nejen klasických pracovních plemen (NO a BOM), ale její trpělivost a porozumění donesly k vrcholovým zkouškám i plemena ne úplně typická pro sportovní kynologii (např. pudl, hovawart, border kolie). Takže ji nemůžou zaskočit žádné boxeří výmysly ani jejich vychytralost. Spolu řešíme zásadní otázky výcviku, problémové věci a postup práce, jak na stopách, poslušnosti i obraně. Občas, když nám vybouchne figurant, tak si navzájem zvládneme udělat i technickou část obrany. Někdy to je fakt legrační, jak se snažíme i tyto, ryze mužské činnosti, zvládnout. Jsme tam bezva parta stejně „postižených“ lidí. Jezdíme na tábory a výcvikové víkendy. Bez těchto lidiček se vrcholová kynologie zvládnout nedá.

 

Jaké jsou vzhledem ke sportu silné a slabší stránky německého boxera, pokud to tedy lze zevšeobecnit? Jaký je konkrétně Balrog, v čem vyniká?

Německý boxer je svým původem služební plemeno, a tak by se k němu mělo i přistupovat. Vyjmenuji některé povahové vlastnosti boxerů podle standardu: sebevědomý, vyrovnaný, ostražitý, nebojácný, pes pevných nervů, učenlivý, velmi živý a pohyblivý… To jsou silné předpoklady, proč je toto plemeno ochotno a schopno dosáhnout ve sportu zajímavých výsledků. Oni jsou nadšeni z každé aktivity, kterou pro ně připravíte. Důležité je zaměstnat je a správným způsobem nasměrovat jejich nekonečnou energii. Jelikož je boxer tak trošku exot (myslím ve srovnání s ostatními pracovními plemeny), nedá se do ničeho nutit nebo cvičit násilím. Hodně mi v tomto pomohla Mirka, která mě přivedla k pozitivní motivaci, a od té doby nad jednotlivými cviky přemýšlím úplně jinak.

Slabší stránkou boxerů je samozřejmě jejich typický tvar hlavy, který má vliv na horší ochlazování organismu v teplých dnech, což ovlivňuje všechny tři disciplíny. Také zkrácená čelist a postavení zubů (méně pevnější zákusy na obranách) nebo poslední dobou se více objevující genetická onemocnění srdce. Jak jsem říkala, většina chovatelských stanic by raději chovala boxery spíše jako společenské plemeno, kdy psi nejsou nijak fyzicky ani duševně zatěžováni. Výstavní kondice (pár kilo navíc) není dobrá pro jejich dýchání, srdce ani pohyb. Pokud tedy chceme vidět více boxerů pracovat, tak bychom jako klub neměli snižovat nároky a podmínky chovu. Samozřejmě správný exteriér a výstavy mám moc ráda a budu je vždy podporovat, jen je nutno mít vše tak nějak správně vyvážené.

Balrog má po svém otci Perico du Val d´Europe a matce WWW z Ringu předurčenou tvrdou pracovní povahu, kořistnický pud a sebevědomí. Na druhé straně je to ale pořád boxer s jeho temperamentní povahou, který vyžaduje nějaké zaměstnání, je stále v dobré náladě a připraven pracovat. Jako motivaci mohu použít cokoliv, spokojí se jak s pamlskem, míčkem, peškem nebo i třeba obyčejným klacíkem a je ochoten za to pak „položit život“ :-).

 

Je něco, s čím jste se při výcviku i natrápili? Jak zvládáte situace, kdy se nedaří – namotivuje Vás to ještě víc, kousnete se a jdete si za svým? Nebo berete vše v klidu, a buď to prostě půjde, nebo nepůjde – obojí je možné a život jde dál? 🙂

Na tréninky se vždy pečlivě připravuji, beru to zodpovědně. Hlavně musím být já v pohodě a nenechat nic náhodě. V případě, že mám špatnou náladu z práce nebo mi není dobře, tak si raději pouze se psem pohraji s míčkem a necvičím. Prostě klasické „méně je někdy více“. Ale samozřejmě nastávají i situace, kdy se ne všechno povede. U boxera je zajímavé, a člověk na to přijde až zkušenostmi, že se mu musí vše v hlavě nechat pořádně uležet. Nejvíce času se věnovalo aportům, které jsou u poslušnosti IPO stěžejní. Když měl asi rok, tak jsem ho například jednou večer doma v kuchyni učila držení aportu. Vůbec mu to nešlo, tvářil se, že opravdu nerozumí, co po něm chci. Znechucená a naštvaná jsem skončila a celou noc jsem pak nespala, pořád nad tím přemýšlela, co dělám špatně. Druhý den mi to nedalo, a hned jak jsem přišla z práce, tak jsem ho vzala znovu. No a on to najednou držel! Říkám si – dělal si ze mě včera legraci? Ne, jen prostě si to potřeboval „nechat projít hlavou“. Od této chvíle to šlo pak už lehce, a díky pozitivní motivaci aporty miluje.

 

Jaký je Balrog jako osobnost a jaký jako sportovec? Co má rád a co máte ráda Vy na něm?

Balrog je tvrdý sebevědomý pes, který se ničeho ani nikoho nezalekne. Je mým ochráncem na procházkách v lese, v noci nebo i centru města, když by mě někdo ohrožoval. Možná na někoho v našem okolí působí nevrle, ale není to pravda. Ten, kdo ho opravdu poznal, tak ví. Mezi dospělými i dětmi je vyrovnaný, přesně ví, kde je jeho místo ve smečce a jak se má chovat ke štěňatům. Psí samce samozřejmě nemusí, ale jelikož bydlíme na sídlišti, tak je stoprocentně ovladatelný.

Vzhledem k tomu, že je hodně samostatný a má rád svůj klid, tak nám celkem dlouho trvalo, než jsme si našli k sobě cestu. Je to opravdu osobnost, kdy já jsem se naučila respektovat jeho rozhodnutí a on pak začal vnímat mě jako vůdce, a zároveň kámoše pro „dělání legrace“. My oba se milujeme navzájem a vše je založeno na vzájemném respektu a důvěře.

 

Co Vám imponuje na boxerech? Jaké místo mají ve Vašem životě a jaké například sportovní kynologie?

Už od začátku jsem věděla, že boxer bude „mým“ plemenem. Baví mě úplně vším. Exteriérem, kdy jeho svalnaté, krásně stavěné tělo je harmonií síly a elegance a mimika v jeho výrazu připomíná „lidskou tvář“. Povahou, kdy má ve dne v noci pořád náladu na blbosti, tahá se o všechno, běhá za čímkoliv, v zimě tahá sáňky, v létě do úmoru skáče za aportem do vody. Je to nezmar, který je pak nejšťastnější na světě, když může ležet se mnou v obýváku a spokojeně a hluboce chrápat.

Sportovní kynologie je pro mne prostředek, kdy mohu skloubit příjemné s užitečným, kde mám a stále objevuji spoustu dalších přátel. Zkoušky, závody, výstavy jsou pro mě motivací, jak se posouvat dál, naučit se něco nového a překonávat další překážky.

 

Vy jste se s Balrogem zúčastnila úspěšně také mnoha výstav, je to pes nejen s pracovními vlohami, ale i s výborným exteriérem (a už víme, že i s pevným zdravím). Je to tak? Předpokládám, že je i krycí pes – kolik má potomků?

Balrog je přesně to, co jsem si kdy vysnila. O jeho pracovních úspěších jsem už mluvila. Nezastupitelnou roli v jeho životě ale hrály i úspěchy na poli výstavním. Může se pyšnit tituly Interšampion, Šampion ČR, Šampion SR, Klubový vítěz, Klubový šampion, Nejlepší pracovní pes, Nejlepší mladý jedinec, Juniorský vítěz roku Slovenska, Středoevropský klubový juniorský vítěz. A to vše ze 17 výstav u 13 rozhodčích z 9 zemí Evropy! Teď už se výstav neúčastním, necháváme to mladším :-).

Ve dvou letech jsem s ním splnila podmínky chovatelského řádu, tedy zkoušku chovnosti a pak také výběrovou bonitaci. Obě splnil na známku 5, což je to nejlepší možné hodnocení. Od té doby měl několik krytí jak tady v Česku, tak i v zahraničí. Potomků je hodně, ale jsou i někteří, kteří chtějí následovat svého otce, a na ty jsme moc pyšní. Např. Bibiana z Hájeckého údolí (3 roky) – splněny zkoušky ZOP, ZZO1, BH, OBZ, RH-FLE, RH-TE nebo Angelo Claudy & Ja (4 roky) – splněny zkoušky Fpr1, Spr1, Spr2, IPO1, IPO2, německá zkouška chovnosti ZTP, česká zkouška chovnosti známka 5, výběrová bonitace známka 5, má vyšetřenou spondylózu páteře i dysplazii kyčelních i loketních kloubů a vše negativní. Další moc šikovná a krásná dcera Balroga je také Harpyje z Ringu (3 roky), která má kompletní zdravotní vyšetření jako Angelo (také vše negativní), splnila vytrvalostní zkoušku a může se pyšnit oceněním Gladiátor Junior (nejlépe kousající mladý pes klubové výstavy). Jsem moc ráda, že tito potomci jsou „vidět“ a že dělají skvělou reklamu jak nám, tak i plemeni.

 

Připravujete si dalšího, mladého psa? Po Balrogovi nebo opět z Ringu?

Vzhledem k tomu, že mám dvouletou dcerku, která mě teď potřebuje asi nejvíce, zatím štěně nemám. Určitě bude ale zase Z Ringu, jen je nutno počkat si na ten správný okamžik.

 

Balrogovi bude v červnu sedm let, máte v plánu další závody? Nějaké další společné plány?

Od té doby, co jsem přijela z Maďarska, tak jsem necvičila. Zatím odpočíváme a užíváme si krásného jarního počasí. Chodíme na procházky, jezdím s ním na kole a přiznám se, že trošku půstu od cvičení a relax nám bodne. A závody? Zatím neplánuji žádné. Ale uvidíme… On totiž, i když bude mít sedm let, na jeho tělesné vitalitě to není znát. A hlavně – nemohu to přeci před konkurencí prozrazovat! 🙂

 

Ivo, když byste mohla čtenáře ovlivnit tím, proč si mají pořídit boxera a proč s ním cvičit – jak byste je přesvědčila?

Boxer je plemeno, které je vděčné za každou chvilku strávenou se svým pánečkem. Tedy jak na cvičišti, při jízdě na kole nebo jen tak při procházce v lese. Každopádně je potřeba ho zaměstnat, a to čímkoliv. Tím chci říct, že boxera by si neměli pořizovat lidé líní nebo starší, kteří nedokážou správným směrem nasměrovat jejich temperamentní povahu. Pokud už si boxera pořídí na výcvik, tak je možno s ním dělat cokoliv. Jak sportovní kynologii, tak i třeba jen pachové práce nebo obedience, agility, záchranářský výcvik či dog trekking. Prostě to, co každého baví. A není důležité to dělat vrcholově. Stačí jen amatérsky a uvidíte, že vás to oba udělá nejšťastnějšími na světě.

Co se týče kynologických plánů obecně, tak jako každý rok společně s Janou a Robertem Fagošovými pořádáme letní výcvikový „Ringáčský“ tábor, kde máme tak 90 % boxerů z chovatelské stanice z Ringu nebo jejich potomků. Společně se tak sejdeme a snažíme se poradit s výcvikem jak začínajícím, tak i zkušeným majitelům těchto odchovů. Letos to bude již čtvrtým rokem a pravidelným účastníkům to již růže přináší – splněné zkoušky podle mezinárodního i národního zkušebního řádu, zkoušky chovnosti a bonitace, vytrvalostní zkoušky ad. Je super, že mohu i v praxi pomoci pozvednout výcvikovou úroveň boxerů.

 

Máte nějaké motto, kterým se řídíte?

Poslední dobou se hodně setkávám s lidmi, kteří si pořád na něco stěžují, nadávají, nejsou spokojení. Myslím, že každý člověk je za svůj život zodpovědný sám, jak ho žije nebo jak je šťastný. A problémy nebo jiné překážky v životě se dají vždy zvládnout, tedy:

„Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy.“

 

Děkuji za rozhovor a přeji Balrogovi pevné zdraví a hodně bezva společných chvil.
Draha Mašková

 

Foto: archiv autorky a chovatelské stanice německých boxerů z Ringu, www.zringu.cz