Joe Sandouk se narodil v Bejrútu v Libanonu v prosinci roku 1985. V roce 2015 se oženil a je hrdým otcem nyní sedmiměsíční dcery – je velmi vděčný za to, že má tak skvělou rodinu. V roce 2001 vystudoval ve Francii pod francouzským syndikátem „SNEPFOMICA“ obor trenér psů a v této oblasti podniká dodnes. Svého nejlepšího výsledku v kynologii dosáhl na FMBB 2016 ve Francii, kde se umístil na 38. místě. Na FMBB 2017 byl velmi blízko umístění v první patnáctce, bohužel se ale nepovedla stopa.

 

Joe, na mistrovstvích světa belgických ovčáků, FMBB, máš už trojí účast. Jsi jediným závodníkem z Libanonu v této prestižní světové soutěži – ráda bych Tě v tomto rozhovoru představila jako reprezentanta této země a přiblížila čtenářům Tvou zemi z hlediska sportovní kynologie. Prosím ale úvodem, aby naši čtenáři nemuseli googlovat Libanon – představil bys krátce svou zemi? 🙂

Libanon je poměrně malá země s 10 452 km2 a 4 miliony obyvatel. Libanon bývá nazýván „Švýcarskem Středního východu“. V jednu chvíli můžete plavat v moři, ale když popojedete jen o patnáct minut dále, můžete si zalyžovat nebo opustit přírodu a navštívit noční kluby. Žijeme ve velmi otevřené zemi, kde nejsou žádná omezení či rasismus. Naším jazykem je arabština, francouzština a angličtina. Léta u nás jsou opravdu horká a zimy zase studené. Od Evropy jsme o hodinu napřed, když je u vás dvě odpoledne, v Libanonu je 15.00 hodin.

 

Pojďme tedy ke psům. Jak populární je sportovní kynologie v Libanonu? Je nějaký sportovní svaz, který kynology sdružuje?

Sportovní kynologie IPO se stává v Libanonu stále populárnější. Je to díky velkému úsilí libanonského Klubu německých ovčáků, který je uznán pod německým WUSV. V tomto klubu jsem výcvikářem a figurantem. Mám také svůj soukromý výcvikový klub „K9 Academy“, který má mnoho členů. V roce 2011 jsem se stal prvním IPO trenérem v Libanonu a stále se snažím přesvědčit co nejvíce lidí, aby přešli od běžného, základního výcviku psů k IPO tréninku :-). V roce 2014 jsme založili libanonský malinois klub („LMC – The Lebanese Malinois Club), který je oficiálním členem FMBB. V tomto klubu jsou skvělí lidé a všichni doufáme, že se u nás tento nádherný typ sportu hodně rozšíří :-).

 

Když jezdíš na mistrovství světa, procházíš nějakými výběrovými závody? Musíš splnit pro svou účast nějaká kritéria?

V současné době není třeba splnit jakýkoli výběrový závod. Jak jsem už řekl, jsem u nás jediným závodníkem, který má psy na úrovni IPO3. Proto se mohu zúčastnit mistrovství světa bez výběráku. Ale myslím, že rok 2018 bude posledním rokem s takovou možností, protože v mém klubu se připravují další tři psi na účast v FMBB. Je proto jisté, že se výběrový závod uskuteční v roce 2019. Nyní je u nás i plno dalších psovodů s mladými zvířaty, jejichž cílem je účast na mistrovství světa.

Celkově je podmínkou pro účast na mistrovství světa mít v dané zemi založený Národní klub, který musí být členem unie FMBB. A samozřejmě mít psy na úrovni IPO3. Mnoho přátel z Evropy nám nyní závidí, že se nemusíme účastnit výběrových soutěží. Ale jsem si jistý, že to se brzy změní. Bude to na jednu stranu smutné, ale i pěkné, protože konkurence je nutná! Žádné slitování! 🙂

 

Již víme, že jsi závodník a výcvikář, ještě nějaká další funkce? Jak je prosím v Libanonu kynologie organizována?

Jsem závodník a také člen výboru Klubu německých ovčáků v Libanonu. Jsem odpovědný za IPO sport coby výcvikář a figurant. Jsem také prezidentem libanonského malinois klubu „LMC“. Organizace kynologie a psích sportů je v Libanonu dobře vedena, řídíme se evropskými pravidly a předpisy. Tato pravidla jsou těžká a přísná a zdejší lidé začínají chápat přínos takových předpisů.

 

Jaká plemena psů jsou v Libanonu oblíbená – a to pokud jde o pracovní plemena psů i pokud jde o společenská plemena?

Maliňáci jsou v Libanonu oblíbeným plemenem pro IPO sport a pracovní mise, za nimi jsou v oblibě němečtí ovčáci, tak jako v mnoha zemích. A samozřejmě i v Libanonu někteří lidé preferují retrívry coby domácí a rodinné mazlíčky.

Máš výcvikovou školu K9 – kolik máš žáků a je Tvou profesí pouze výcvik?

V mém klubu je hodně členů, ale mezi ty nejaktivnější patří IPO skupina, která má velkou motivaci a odhodlání. Máme ale stejně tak i členy, kteří cvičí se svými mazlíčky základní poslušnost. Také trénujeme s některými soukromými bezpečnostními společnostmi a máme speciální kurzy pro pachové práce. Ano, výcvik psů je má hlavní profese a příjem (ale přál bych si, abych měl čas i na něco jiného).

 

Jak často trénuješ své psy a jak často se věnuješ výcviku cizích psů?

Své psy obvykle trénuji denně, zejména štěňata. Co se týká výcviku jiných psů, které mám ve výcviku, trénujeme pět dní v týdnu. A členové IPO skupiny cvičí třikrát až čtyřikrát týdně.

 

Fungují v Libanonu nějaká kynologická cvičiště? Jak je to s figuranty a vůbec se zázemím pro sportovní kynologii?

Ano, u nás je plno kynologických cvičišť. Bohužel zde ale nejsou IPO figuranti, což je jeden z největších problémů. Proto jsem investoval opravdu hodně času, abych mohl pracovat s těmi nejlepšími figuranty. Mým cílem je alespoň mít přehled a mít dostatek zkušeností, abych mohl figurovat své psy i psy našich členů. Za dobu, co mám klub, máme poměrně hodně dobré zázemí a já si klub řídím po svém.

…a co stopy? Jaké terény převládají a jak je trénujete?

Terény na stopy jsou 40 minut jízdy autem od mého cvičiště. Během sezóny u nás převládají hlína a travnaté porosty s kukuřicí. Fascinuje mě systém stopování, který mi představil můj velký přítel Kris Kotsopoulos z Austrálie. Hodně mě toho naučil a ukázal mi, že pes musí hledat lidský pach a předměty, nikoli potravu!

 

Pojďme k Tobě – kdy jsi se sportovní kynologií začal a jak ses k ní dostal?

S kynologií jsem začal, když jsem byl velmi mladý. Bylo mi dvanáct let, když jsem se jezdil dívat na kole do místního kynologického klubu a jen jsem pozoroval výcvik. Když jsem vystudoval ve Francii v roce 2001, začal jsem se oficiálně zabývat výcvikem psů… A v roce 2003 jsem si, po dvou letech dojíždění za svými klienty, koupil vlastní firemní auto. Můj otec mi tenkrát odmítl pomoci při pořízení vozidla, chtěl, ať si na něj sám ušetřím. Ať si sám zjistím, že život není snadný a musím se spoléhat jen na sebe, ne na své rodiče. Nyní si velmi vážím každého jeho rozhodnutí, které mi pomohlo stát se skutečným mužem.

Když jsem začal s výcvikem psů, věnoval jsem se mondioringu. K IPO jsem přešel v roce 2011, je to podle mne nejsložitější odvětví psích sportů. Člověk zde musí být opravdu chytrý a inovativní. Jak mi řekl můj přítel: „Pro IPO si musíš vybrat nejlepšího trenéra, pro mondioring nejlepšího psa.“ A je to 100% pravda. Jelikož miluji výzvy, rozhodl jsem do toho jít. S IPO disciplínou jsem se seznámil v roce 2010 díky svému nejlepšímu příteli Bertu Aertsovi. Potkal jsem se s ním v Belgii, kde trénoval s Dirkem Edlerem.

 

Kolik psů jsi měl a byli to vždy jen belgičtí ovčáci malinois? Čím Ti vyhovují?

Všichni mí psi byli maliňáci, ale měl jsem také jednoho pracovního německého ovčáka. Malinois je pro mne formule 1 mezi všemi psy, tak proč si nezvolit to nejlepší pracovní plemeno? Co se mi na nich opravdu líbí, je to, že pasují k mému stylu a povaze ve všech směrech :-). V tomto plemeni člověk najde všechny vlastnosti, které očekává od pracovního psa.

 

Jakých svých kynologických úspěchů si vážíš nejvíce?

Rozhodně FMBB 2017 v Německu. Získali jsme tam 87 bodů na poslušnosti, a toto hodnocení mi nepřišlo moc fér. Ale 93 bodů za naši obranu, při tak přísném hodnocení – to byl pro mě obrovský úspěch!

 

Spolupracuješ i s českými trenéry – hodně se kvůli výcviku nacestuješ, že?

Ano, to je pravda. Spolupracuji se špičkovými českými figuranty, jako je Jan Böhm (Honza) a legendární Zbyšek Gorecki. Také jsem byl dvakrát v klubu u Víta Glisníka a moc si ho vážím, i jeho manželky. Také bych rád zmínil mého velkého kamaráda Berta Aertse z Belgie, který je uznávaným figurantem a trenérem, který mi od začátku pomáhal s Kimem. Zdravím, Berte! 🙂 Myslím, že pokud člověk chce dosáhnout velkých úspěchů v kynologii, musí cestovat na různá místa a trénovat se špičkovými psovody, figuranty a lidmi. Zejména, když se blíží mistrovství světa!

 

Máš i rodinu – jak Tvá žena to vše, co v rámci výcviku podnikáš, zvládá? Bereš manželku a dcerku někdy s sebou?

Moje manželka má svou vlastní práci, ale vždy mne podporuje a pomáhá mi, co se výcviku týká. Je velkým milovníkem psů a nyní si připravuje svého vlastního psa pro příští mistrovství světa :-). Naše dcera s námi občas jede na trénink, ale není to často, vzhledem k jejímu útlému věku. Snad to bude v blízké budoucnosti jinak, vlastně to bude asi nezbytné :-).

 

Jak hodně jsou vlastně mezi libanonskými kynology zastoupeny ženy? Kolik máte doma teď aktuálně psů?

Nyní máme doma jen jednoho psa, pětiletého špice, který patří mé ženě. Ostatní psi jsou ubytováni u mě na cvičišti. Někdy si domů beru jednou či dvakrát týdně štěně nebo mladého psa, kvůli socializaci a tréninku na dvorku :-). Manželka trénuje pouze se svým psem a občas mi drží jiné psy na obraně, když jim figuruji. Jinak v mém klubu je jedna milá a talentovaná psovodka, která se svým maliňákem trénuje IPO. 🙂 Celkově ženy v Libanonu hodně cvičí své psí miláčky a dosahují slušných výsledků, mají na to cit!

 

Pokud se nepletu, jsi zástupce firmy Gappay v Libanonu – máš kamenný, nebo jen internetový obchod?

Ano, má společnost je exkluzivním zástupcem výrobků Gappay v Libanonu a nyní se rozšiřujeme i do dalších zemí. Máme obchod přímo u nás ve výcvikovém klubu. Také věříme, že příští rok budeme mít pěkný obchod v centru Bejrútu. Náš online web je zatím ve výstavbě, ale bude brzy dokončen, nyní pracujeme na jeho hlavním designu www.gappaylebanon.com.

 

Jak konkrétně cvičíš své psy? Jezdíš i do světa na semináře?

Své psy cvičím podle velmi moderního a hladkého systému. Rád trávím čas pouze jednotlivou částí výcviku – i se svými klienty, kteří přijdou do „psí školky“. A ano, samozřejmě jezdím na semináře a moc si užívám sledovat ostatní při výcviku. Mnohem víc, než když jdu na plac já. Zrak je nejlepším smyslem, a já si tak zapamatuji, co se mi líbí, a nevšímám si toho, co se mi nelíbí.

 

Joe, jaké to je závodit na FMBB jakožto jediný zástupce země? Máš nějakou oficiální podporu (myslím třeba finanční podporu od vašeho kynologického svazu), nebo si vše hradíš sám?

Není to až tak příjemné být jediným zástupcem Libanonu na FMBB. Připadám si jako lichý tanečník. Ale věřím, že brzy se kamarádi z klubu stanou součástí reprezentačního týmu Libanonu. Bohužel, naše národní kynologická unie má co dělat, aby pokryla vlastní náklady, takže já si vše hradím ze své vlastní kapsy. …a věřte mi, že to není vůbec levné. Letenky, ubytování, pronájem auta, benzín, denní výdaje atd.

 

Rok od roku jsi se svým psem Kimem vom Haus der Drachen lepší v poslušnosti a obraně – to je super, je vidět, že tvrdě makáte. Letos ale bohužel nevyšla stopa – co se stalo?

Tato stopa se stala mou největší noční můrou. Začalo to v soboru ve dvě hodiny odpoledne. V souladu s losováním jsem byl prvním závodníkem ze skupiny. Na rozhodčí jsme čekali dvacet metrů od nášlapů čtvrt hodiny, než přijeli z oběda, a tahle nudná čekací fáze se začínala projevovat na mém psovi. Nahlásili jsme se rozhodčím, kteří se nám omluvili za zpoždění. Nášlap pes vypracoval skvěle, stejně tak první část úseku. Když mi označil první předmět, stopa pokračovala. Naneštěstí byla hned po pravé straně stopy jáma, kde asi rylo prase (5 metrů před prvním lomem). Kim ztratil koncentraci natolik, že začal sledovat pach zvířete a ne kladeče. Rozhodčí nám dal přesně minutu, aby se pes dostal zpátky na stopu. Pak oznámil, že stopování je ukončeno, i přesto, že se Kim snažil stopu vyhledat a pracoval… Ale každopádně, toto je už minulost, měli jsme špatný den – a to je celé. Jak prosté :-).

 

Přibliž prosím podrobněji své letošní dojmy z poslušnosti a obrany.

Co se týká poslušnosti a obrany na FMBB 2017, tak jsem spokojen. Ale myslím si, že jsme si za poslušnost zasloužili více bodů. Zejména když vidím, že jsme odvedli lepší výkon než jiní závodníci, a oni dostali vyšší ohodnocení… Obrana byla pěkná a čistá podívaná, musím ocenit zejména útěk, který nebyl vzhledem k nasměrování figuranta a pozici rozhodčího vůbec snadný. Dělalo to problémy mnoha psům. Kim má na tento cvik opravdový talent, a tak ho zvládl perfektně. Musím říci, že Kim byl letos na obranu plně připraven díky pomoci Jana Böhma a Zbyška Goreckého – velký respekt vůči jejich práci! Letos to bylo hodně těsné, co se bodů týká. Ale o tom je mistrovství světa, rok co rok. Musíme myslet na to, jak pokračovat a cvičit ještě pilněji! 🙂

 

A když bych Tě poprosila o srovnání vašich výkonů na všech třech mistrovstvích? Jak jsem zmínila – letos nevyšla ta stopa, ale jinak si opravdu myslím, že vaše výkony jdou nahoru.

Určitě, výkon mého psa se zlepšuje a musím říci, že má stále vysoký potenciál. Také se vylepšují mé zkušenosti z takových velkých závodů. Kdyby byla naše stopa taková, jakou jsme ji očekávali, mohli jsme se snadno umístit v první patnáctce. Ale jak víme, chybami se člověk učí… 🙂

 

Jak prožíváš úspěch a jak se vyrovnáváš s nezdarem? Jsi soutěživý a cílevědomý?

Úspěch si vždy užívám pohledem do nebe a přeji si, aby tu se mnou byl můj otec a mohl si to užít se mnou. Nesnáším neúspěchy, ale přijímám je sportovně. To je život – někdy to vyjde, a někdy ne. Mám rád závody a jsem na ně vždy dobře připraven, když už se rozhodnu soutěžit. Nikdy bych neletěl do Evropy a nezaplatil tolik peněz jen za to, abych si tam užil jen nějakou zábavu. Tedy, mám na mysli, že pobavit se člověk může, ale musí být také úspěšný! 🙂

 

Máš nějaký kynologický sen, který bys prozradil?

Samozřejmě. Mohu říci, že můj první sen se splnil v roce 2015, kdy jsem reprezentoval svou zemi na FMBB v Písku. Dobře si pamatuji, jak se mi stresem na place před poslušností klepala pravá noha :-). Mým velkým snem je dostat se jednou do světové pětky, a věřím, že k tomu nemám daleko.

 

Nedávno sis dovezl z České republiky z chovatelské stanice Clever Fox nového maliňáka – jaký je a jaké s ním máš plány? 🙂

Moje malé monstrum – Garu! 🙂 Když si člověk kupuje štěně, vždy dbá na krevní linii a kvalitu chovatele a modlí se, aby vše klaplo :-). Garu je opravdu šikovné zvíře a má přesně takové vlastnosti, které si člověk u štěněte přeje. Držím nám palce, ať se vše daří i nadále. Je mu nyní půl roku a je už teď nějak moc napřed ve výcviku :-). Děkuji za něj chovatelce Míše Kuncové.

 

Zbývá Ti ještě čas na jiné koníčky, než je kynologie? Co ještě jiného rád děláš?

Než se nám narodila dcera, mým koníčkem byla rychlá auta a motorky. Nyní svůj volný čas věnuji jen své rodině, která je pro mě na prvním místě a je to velký závazek.

 

Je něco, co kynologům z Evropy tajně závidíš a co by sis přál?

Vždy jsem evropským psovodům záviděl jejich terény na stopy a trenéry. Nemusí sednout do letadla, aby si o víkendu zatrénovali například s některými špičkovými figuranty. Na druhou stranu jim ale zatím ještě nezávidím, že aby se kvalifikovali na mistrovství světa, musí projít mnoha výběrovými soutěžemi.

Vždy jsem si přál být součástí IPO sportu přímo v Evropě. Mám ale ještě další dvě velká, kynologická přání. Byl bych rád, kdyby se IPO sport stal odvětvím kynologie, které bude i o penězích – mám tím na mysli, že by všichni zúčastnění měli z tohoto druhu kynologie prospěch a byli by spokojení. Věřím, že se mnou bude plno lidí souhlasit. Není vůbec fér, že člověk léta tvrdě trénuje, a když se stane Mistrem světa, dostane krásný pohár. Jeho jméno je v novinách a na sociálních médiích, ale nedostane žádnou finanční odměnu. Podle mého názoru by měl být takový člověk odměněn i finančně, zaslouží si velkou odměnu, a ne jenom velký pohár. Proč by se sportovní kynologie nemohla změnit a fungovat tak, jako tomu je třeba ve fotbale nebo v dostihovém sportu? Sponzoři by pak rádi podporovali organizace a vítězové by si přišli na své. Mým druhým přáním je, aby společnosti a organizace, které jsou proti elektronickým obojkům, pochopily pravý účel této pomůcky a změnily názor. Podle mého není elektronický obojek týráním zvířete. Je to komunikační prostředek a neviditelná pomůcka. Myslím si, že by kynologické kluby a organizace měly podporovat jeho použití!

 

Nějaký pozdrav na závěr?

Jistě, děkuji své ženě za podporu a čas, děkuji členům svého klubu. A v neposlední řadě patří mé díky všem trenérům, se kterými spolupracuji: Bert Aerts, Jan Böhm, Kris Kotsopoulos, Bart Bellon, Zbyšek Gorecki a velká škola Víta Glisníka. Samozřejmě děkuji firmě Gappay v České republice a všechny zdravím! 🙂

 

Joe, máš nějaké životní motto, nějakou filozofii, kterou se řídíš?

Co tě nezabije, to tě posílí! A moc děkuji, Draho, za tento skvělý rozhovor. Přeji Ti i týmu ProfiDOG.cz hodně úspěchů a úspěšnou budoucnost! 🙂

 

Hodně štěstí ve všem, Joe. Myslím, že rozhovor s Tebou vnese mnoha lidem zajímavý náhled do situace sportovního kynologa v Libanonu. Děkuji za Tvou otevřenost a rozhovor! 🙂

Draha Mašková

 

Překlad: Eva Fiedlerová
Foto: archiv autora, www.k9academy.me