Jsi čerstvou vicemistryní světa ATIBOXu, jaký je to pocit?

Závod byl velmi náročný jak fyzicky, tak psychicky a myslím, že mi to ještě ani nezačalo docházet a nejsem si jistá, jestli se tak vůbec stane  Jsem ráda, že jsme se ve zdraví vrátili domů a že se snad podařilo zúročit to, co jsme do výcviku vložili. Chaplina jsem si prvně prověřila na velkém závodě a s výsledkem jsem více než spokojená.

Dostavila se, Katko, nějaká „sláva“? Myslím větší zájem lidí, cokoli – popiš prosím, jak se člověku změní život po takovém úspěchu, který je ve Tvém případě opravdu veliký.

Vydařil se nám jeden závod, a toť vše. Navíc je opravdu velmi brzy a já se stále vzpamatovávám  Je pravda, že na sociálních sítích mi přibylo několik „přátel“, a dokonce jsem dostala nabídku k sňatku z Kanady  …nicméně z toho nebudeme dělat vědu a v mém životě se nic měnit nebude, určitě ne v nejbližší době.

Katka1 Katka2

Kolik závodů vlastně máš za sebou?

S Chaplinem to byl druhý. S čubou jsem byla na jednom menším závodě, abych se trochu otrkala a nabrala zkušenosti. Jet na svět po jednom jediném závodě je přeci jen trochu bláznivé

Čím se dá v tak relativně krátké době dosáhnout tak skvělého výsledku?

Myslím, že nejdůležitější je trénovat s těmi správnými lidmi. Já měla tu čest dát se do kupy s Míšou Kuncovou a Honzou Jiráskem, kteří již s výcvikem boxerů zkušenosti měli, nicméně k výcviku přistupovali zcela jiným způsobem, než jsem byla u boxerů zvyklá. Zároveň ale byli první, kteří si byli vědomi toho, že určité věci se musí s boxerem udělat jinak. No a pak už stačí jen píle a odhodlání obětovat cíli vše, co je třeba.

Popiš prosím jednotlivé disciplíny na MS, jak jste je zvládli?

Na sobotu jsem si vylosovala plac. Na poslušnost jsem měla nastupovat v 11:40. Míša Kuncová, která jela na závod se mnou, jela na stadion už ráno a mě vyzvedla dle instrukcí před jedenáctou hodinou, cesta na stadion trvala jen 5 minut. V autě jsem si uvědomila, že vlastně netuším, kde bude výchozí bod, skupinka, dlouhodobé odložení… No prostě nic. Naštěstí jsem stihla zhlédnout jednu poslušnost před tou mou, což bylo v podstatě jedno, jelikož ve chvíli, kdy jsem přišla na plac, jsem si připadala jak Alenka v říši divů a nevěděla nic. Celá poslušnost pak probíhala nad očekávání, nejen mé, ale myslím, že i všech ostatních. Netuším, kde se to v nás vzalo, ale pes mě podržel od začátku až do konce a dopadlo to tak, jak to dopadlo  Rozhodčí nám udělil 95 bodů, jeho hodnocení mi udělalo ohromnou radost, opravdu jsem něco takového nečekala. Ano, vytkl mi lehké pomoci, sbírání činky, jedno nedotočení u přisednutí a na jeho vkus až příliš důrazný povel na vysílání psa, nicméně zbytek hodnocení byl v superlativech, chválil jak projev psa, předvedení psa psovodem, koncentraci po celou dobu poslušnosti… Takové hodnocení od Jozefa Adamuščina, který je pro mě něco jako kynologický Bůh, je prostě něco, o čem jsem nikdy ani nesnila. Pak přišla obrana, kde mi pes vynechal dvě makety, což jsem z velké části způsobila já sama. Chaplin poznal, že jsem dost nervózní a že si ze mě může dělat legraci, a tak to taky tak vypadalo. Ještě nás čeká dost práce  Co se zbytku obrany týká, trochu jsem se sebrala a pes už fungoval tak, jak má. To je jediné, co mě z obrany mrzí. No a v neděli už zbývalo jen dojít stopu  Věděla jsem, že i tam se může stát cokoliv, ale ze sobotní poslušnosti jsem měla takovou radost, že už mi bylo jedno, jak to dopadne. A dopadlo to dobře. Podíl na tom, samozřejmě, měl i šlapač, který našlápl stopu nad očekávání, tu mou Standa Koráb.

O Tvém Chaplinovi ne všichni asi vědí, že je to pes z anglického chovu – proč sis vybírala zrovna takto?

Jmenuje se Bosckoph Sir Chaplin, zkráceně mu říkám Chape (čte se čepe). Jméno jsem vybírala sama, jelikož mám čubinu, která se jmenuje Charlotta a někdy jí říkám Charlie, připadalo mi vtipné mít psa Chaplina a venku na ně volat Charlie Chaplin  Nakonec to připadalo vtipné asi jen mně  A první jméno Sir jsem chtěla použít při cvičení, ale nakonec jsem ho tak nikdy neoslovila. A ano, je z Anglie, vím, že většina lidí by v této zemi psa na cvičení nehledala, ale v mém případě to bylo tak, že jsem viděla video poslušnosti a obrany z ATIBOXu, kterého se zúčastnil jeho otec, Veith von Altenburg a který ATIBOX zároveň vyhrál. Okamžitě jsem věděla, že chci štěně po tomto psovi a náhodou jsem narazila na anglického chovatele jménem Martin Bearryman, který Veitha do chovu použil. Matka, Bosckoph Dark Star sice IPO nikdy necvičila, ale od štěňátka byla pracovně vedená. Pak už jsem jen zkontaktovala chovatele a napsala jim, že bych ráda štěně z jejich chovu, se kterým budu cvičit IPO a vezmu ho jednou na ATIBOX. Nejspíš si mysleli, že jsem se zbláznila a jen žvaním. Nicméně se mi podařilo je přesvědčit, že se se mou bude mít pes dobře, a to pro ně bylo rozhodující. Vzhledem k tomu, že to bylo dost daleko, na psa jsem se nemohla přijet podívat a vybrat si ho osobně, ale chovatelé mi každý den posílali videa a podle nich jsem vybrala psa, který byl nejvíce podobný svému otci jak v povaze, tak v exteriéru, jako by mu z oka vypadl. Byl to ohromný risk, ale jak se říká: kdo neriskuje… Za pár týdnů mi pak Chaplina poslali letecky, a když jsem si ho vyzvedávala, slyšela jsem ze skladu vzteklý štěkot, pak mi ho přivezli, já otevřela přepravku a z ní vylítlo kontaktní, sebejisté a veselé štěně. V tu chvíli jsem věděla, že jsem zvolila dobře. Pak už bylo vše jen na mně.

Katka3 RackovaKaterina

Jaký je Chaplin, změnila bys na něm něco?

Chap není stroj a má své chyby, stejně jako já. Ale myslím, že kdyby se na něm změnila jediná malinká věc, změnil by se jako pes od základu, a to bych určitě nechtěla. Chaplin je číhavý typ psa, což má své výhody i nevýhody. S tím už mě ale Míša s Honzou naučili pracovat a ukázali mi, jak z Chaplina dostat to, co je třeba. Mám ho ráda a vážím si ho takového, jaký je.

Jaká jsi Ty, změnila bys na sobě něco?

Pokud se tato otázka týká kynologie, je třeba říct, že u mě se muselo začít. Bylo třeba na sobě hodně zapracovat, a teprve na tom se dalo stavět. A i doteď většina toho, co se v tréninku nebo na place nepovede, je způsobené mou vinou. Míša mi vysvětlila, jak se mám chovat k psovi jak v tréninku, tak na závodě nebo na zkoušce. Především to, že jsme oba tým a musíme se vzájemně podporovat.

Popiš prosím váš týden – jak často trénujete, jak vypadají tréninky apod.

Většinou trénuji 6 dnů v týdnu, z toho minimálně 3 s Míšou a Honzou. Nikdy nedělám všechny tři disciplíny v jeden den, někdy zkombinuji poslušnost se stopou, někdy poslušnost s obranou, jindy jen jednu disciplínu během dne. Na stopy chodím 2–3krát týdně, poslušnost 2–3 krát týdně, obrany jednou týdně. Tréninky se odehrávají na různých placech, občas na hřišti.

Jaká je sportovní kynologie s boxerem, proč zrovna toto plemeno a ne žádné jiné?

Boxera měl už můj tatínek a i bývalý přítel, když byl ještě dítě. Řekl mi, že pokud si chci pořídit psa, musí to být boxer. Když jsem si pořizovala prvního boxera, chtěla jsem kamaráda na gauč a cvičit jsem začala spíš omylem. První byla Charlotta, u které jsem musela na nějakou dobu cvičení přerušit kvůli operaci obou ramen ve štěněčím věku, a bylo mi řečeno, že už možná nikdy nebude moci sportovat. Nakonec jsem z ní vytáhla, co šlo a udělala i s ní IPO3 a FH2. Ale to zas byla zásluha až Míši s Honzou. Když jsem vybírala dalšího psa, už jsem věděla, že chci cvičit, a tak jsem si přivezla Chaplina.

Někdy je to dost těžké, stejně jako ostatní plemena, má i boxer svá specifika a spousta věcí je s boxerem náročnější než s jinými plemeny. Další věc je, že jsem ze všech stran slyšela, že s boxerem nikdy ničeho nedosáhnu, že se s ním pořádně cvičit nedá. Bohužel jsem se v kynologii setkala spíš s posměchem než s podporou. Ale asi to na mě mělo nějaký obrácený efekt, a čím víc jsem slyšela negativní kritiku ze všech stran, tím víc jsem se snažila dokazovat, že i s boxerem se dělat dá.

Katka5 Katka6

Co na boxerech miluješ, proč volba tohoto plemene?

Mám ráda jejich povahu, dokážou být milí a kontaktní, ale zároveň tvrdí obranáři, občas jsou velmi vtipní. Líbí se mi i jejich exteriér. …i když Chaplin je někdy kontaktní až moc a občas mám pocit, že má radost z toho, že mi může ubližovat. Je to takovej škodič :-).

Jaké jsou Tvé další cíle, plány, sny?

Život mě naučil, že plánovat a snít se příliš nevyplácí, člověk se pak může jedině zklamat. Jen chci dál pokračovat v tom, co dělám, a když to zdraví mé i psa dovolí, zkusíme možná pár dalších závodů. S čubou možná ve stopařině, ale to se ještě uvidí.

Co je pro Tebe v životě důležité?

Jednoznačně zdraví mé, mé rodiny a všech ostatních, včetně psů. Má rodina a přátelé, především ti opravdoví. Mí boxeři.

Co máš ráda na kynologii a co tě naopak naštve?

Je spousta věcí, co se mi na kynologii líbí, ale čím víc se v ní pohybuji, zjišťuji, že je asi, bohužel, víc věcí, co se mi nelíbí. Cvičení mě opravdu baví, miluju psy, ráda sportuji. Díky téhle zálibě jsem si našla mnoho nových kamarádů, kteří jsou bezva, je s nimi zábava a vždy je moc ráda vidím. Nakonec i ten adrenalin, který se vyplavuje před každou zkouškou a závodem, a především ta úleva a příjemný pocit, když se něco povede, to je k nezaplacení. Kynologie má ale i stinnou stránku, setkala jsem se s bezdůvodnou závistí, pomluvami, nekonečnými hádkami, nepřejícností. Myslím, že je to škoda. Jedna osoba, které si moc vážím, mi neustále opakuje: Přej a bude ti přáno – a to je velká pravda. Naučila jsem se být spokojená s tím, co mám, vždyť každý je zodpovědný sám za sebe a každý je svého osudu strůjcem. Asi to bude znít malinko utopicky, ale přála bych si, aby se lidi starali především sami o sebe a přestali ostatním závidět to, co si vybojovali. Vždyť nikdo nedostal nikdy nic zadarmo a pro to, co má, se musel nadřít.

Nějaký vzkaz na závěr?

Pro všechny, co cvičí s „exoty“ :-): Nevzdávejte se!

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: Míša Kuncová