Chovatelská stanice FCI

Jméno chovatelské stanice (CHS) je pro kynology (kteří pracují se psy s průkazem původu) takřka drahocenný poklad. Zejména tehdy, pokud se v CHS rodí pracovně či výstavně úspěšná zvířata, je logické, že jméno takové CHS vejde ve všeobecnou známost.

Majitel CHS si rozhodně nepřeje, aby s jeho jménem byly spojeny špatné výsledky a nekvalitní odchov. Pochopitelně, i to se někdy může stát, ale seriózní chovatel se k tomu postaví „čelem“, a především se z toho poučí (např. neopakuje problémové spojení).

Jméno chovatelské stanice se v ČR povinně registruje přes Českomoravskou kynologickou unii (ČMKU) a dále se eviduje v Mezinárodním registru CHS FCI v Belgii. Registrační proces trvá až 3 měsíce. Jméno chovatelské stanice musí být unikátní (nemohou být dvě CHS se stejným nebo podobným jménem) a majitelem CHS může být jen jedna osoba a jedna osoba může mít jen jednu CHS. Chovatelská stanice není vázána na jedno plemeno, ale pokud se na stejnou CHS chová více plemen, vždy má každé plemeno „svoji abecedu“ (tedy například pokud jedna CHS má první vrch čivav, bude to „A“, a třetí vrh dobrmanů, bude to „C“). V názvu chovatelské stanice nesmí být hanlivé a nesnášenlivé výrazy a název CHS nesmí obsahovat konkrétní plemeno.

Podrobnosti o procesu a podmínkách registrace upravuje v České republice Zápisní řád Českomoravské kynologické unie (2015) a Směrnice ČMKU pro registraci chovatelských stanic vydaná. Na webových stránkách ČMKU je rovněž zveřejněn seznam chovatelských stanic psů v České republice (je jich téměř 40 tisíc!). Jméno CHS se může dědit nebo převést s notářsky ověřeným podpisem, jednou schválené jméno CHS nelze změnit. Platnost registrovaného názvu CHS je neomezená a nezáleží na tom, zda stanice je či není aktivní (dříve se CHS automaticky rušily, pokud nebyl 15 let zapsán žádný vrh).

 

Jméno psa/feny

Jméno zvířete (s průkazem původu) zapsaného do plemenné knihy podléhá rovněž konkrétním pravidlům. Jednak platí, že vrhy jednoho plemene v rámci jedné chovatelské stanice se označují písmeny v abecedě (první vrh je A, druhý B atd., v ČR se použije česká abeceda – máme vrch „CH“, ale už nikoli „Č“, „Ď“, „Ř“ apod.) a všichni jedinci z daného vrhu mají „křestní“ jméno, které začíná na písmeno označující pořadí vrhu, a „příjmení“, které je u všech jedinců zapsaných na danou CHS právě to jméno CHS. Tedy, když si dovolím použít příklad chovatelské stanice Ze slunečné verandy, odkud pochází letošní Mistr světa kníračů, Frenklin Ze Slunečné verandy, ze jména začínajícího na „F“ zjistíme, že jde o 6. vrh velkých kníračů černých v dané chovatelské stanici. Malí a střední knírači v této CHS mají svoji vlastní abecedu.

Pokud je chovatel aktivní a má vrhy A–Z, pak znovu má vrh „A“, ale jména u „druhého kola“ v abecedě se nesmí opakovat a shodovat se jménem v „prvním kole“. Tedy na věky bude jen jeden Antrax Ostraryka.

Pochopitelně i pro neopakovatelnost jména psa/feny je jméno konkrétního zvířete v kynologickém světě zásadní. Zejména pokud mluvíme o sportovně nebo výstavně úspěšných jedincích, jejich jméno je prostě pojem, znají ho nejen členové chovatelského klubu, ale může být známé i napříč plemeny, a mám-li bujnou fantazii, i mimo kynologii.

Logicky pak štěňata po sportovně/výstavně úspěšných jedincích mají často vyšší cenu v porovnání „s průměrem“. Není mým cílem zde chovatele „osočovat“, za jakou cenu prodávají štěňata. Kdo zkusil svědomitě chovat, ví, že to není továrna na peníze. Důvod, proč se o vyšší atraktivitě, a tedy vyšší ceně zvířat po určitém sportovně/výstavně úspěšném jedinci cíleně zmiňuji, je skutečnost, že je snadné pak takového jedince, a tedy i jméno chovatelské stanice, zneužít pro zatraktivnění prodeje mláďat, která s CHS, a ani daným zvířetem nemají nic společného.

 

Zneužití chovného jedince k propagaci štěňat (obvykle bez PP)

Může se stát (a stává se!), že na serverech typu bazoš.cz najedete fotku vašeho psa/feny, a inzerát na prodej štěňat po čistokrevných rodičích. Logicky, svědomitý chovatel či majitel onoho jedince upadá v takové chvíli do mdlob. Pochopitelně jedinec s průkazem původu se podle Zápisního řádu ČMKU nesmí účastnit množení zvířat bez průkazu původu. Svědomitým chovatelům to ani nestojí za to, aby se vystavili jednak riziku postihu od vlastního klubu, ale hlavně – když máte nějakého „bombarďáka“ (nebo „bombarďačku“), nemáte zájem na množení jedinců bez průkazu původu, když můžete mít štěňata s průkazem původu.

Ale je důležité si uvědomit, že kynologové účastnící se MR plemene, MS plemene či soutěží FCI, jsou svým způsobem „pošahaní“. Tito závodníci by si nepořídili „vořecha“, protože by věděli, že mají mnoho dveří zavřených, a zcela automaticky si pořizují psy s průkazem původu plemene, které je jejich srdci nejbližší. Ale existují pejskaři „milovníci“, kteří považují průkaz původu téměř za „přitěžující okolnost“, důkaz „přešlechtěnosti“ a vůbec mezi lidmi existuje řada podivuhodných mýtů souvisejících s průkazem původu. Pak je samozřejmě prostor pro nabídku „štěňátek po čistokrevných rodičích“. Slovy bulváru, jsou to „fejky“ (napodobeniny): štěňata po rodičích s průkazem původu, ale z různých důvodu neuchovněných (jedinec neodpovídá plemennému standardu), nebo (snad výjimečně!) i po jedinci uchovněném; nabízená štěňata se tedy jen více nebo méně vizuálně i povahou přibližují plemennému standardu, a především bez možnosti kontroly spojení mezi příbuznými zvířaty.

Jsou případy, že najdete inzerát na „knírače“ s bílou náprsenkou (vylučující vada) nebo „německého ovčáka“, jehož maminka byla jezevčík. Situace je o to horší, pokud se u obdobných inzerátů objeví fotka reálné chovné feny či psa, notabene „pojem v plemeni“, kteří ale nemají s inzerovanými štěňaty nic společného. Vím, že příroda je občas vynalézavější než člověk, ale štěňata po „Karlíčkovi“ (stafbul x zlatý retrívr) a „Mařence“ (NO x bernský salašnický pes) nejsou předmětem mého článku, i když „se to děje“ a někdy i milující páníčci aktivně shání „Karlíčkovi“ nějakou fenečku.

Pro řadu kynologů je toto úplně nemyslitelná situace na hranici absurdity, ale vžijte se do těch lidí, kteří nemají ponětí o zápisních řádech, netuší, co je to bonitace, a názor o plemenném standardu svého oblíbeného plemene si udělali v nejbližším parku.

Sama jsem se setkala s tím, že mě vyhodili z právnické konference, kde jsem chtěla vystoupit s příspěvkem „kupní smlouva na psa“, s odůvodněním, že to je triviální (neprávník by řekl „trapný“). Děkuji pěkně! „Trapný“ to je do chvíle, pokud jsou rodiče vašeho štěněte zapsaní v průkazu původu skutečnými rodiči vašeho štěněte (u NO se to už dneska nestane, ale většina plemen nemá povinné testování DNA). O kupní smlouvě na štěně s průkazem původu připravujeme další článek. Nyní se vrátím ke štěňatům bez průkazu původu, v situaci, kdy k jejich propagaci jsou využita zvířata chovná – mluvíme o poškození dobrého jména a vyvstává otázka, jak dobré jméno psa/feny a vlastně i chovatelské stanice chránit.

 

Ochrana dobrého jména CHS

Ochranu jména chovatelské stanice nezajišťuje žádný zákon výslovně, neboť struktura kynologických organizací je založena v podstatě na principu různě spolupracujících spolků (a pobočných spolků), které si upravují pravidla spolupráce svými vlastními pravidly (jako především stanovy, ale také další pravidla – zápisní řády apod.).

Je proto potřeba si pomoci využitím analogie – firma i člověk mají ochranu svého jména zaručenou Občanským zákoníkem (§ 423 a následující pro firmu, resp. § 81 a následující pro člověka).

Ochrana jména firmy vychází ze zápisu do veřejného rejstříku (nejčastěji obchodní rejstřík). Jak bylo výše řečeno, CHS se zapisuje do mezinárodního registru chovatelských stanic, ochrana jména CHS nastává okamžikem zápisu do Mezinárodního registru CHS FCI v Belgii. Registrace je povinná. Pokud nebyl název CHS registrovaný, nejedná se o oficiální CHS, na odchovaná štěňata se nevztahuje zápisní řád ČMKU a je to podvod, protože tento člověk prodává štěňata, o kterých se vlastně neví, co jsou zač.

ČMKU zajišťuje, že na konkrétní CHS nelze zapsat vrh bez vědomí vlastníka CHS (a jsou zde další podmínky, zejména odpovídající právní vztah ke zvířatům z chovného páru, vlastnictví či pronájem feny apod.). Pokud by se chovatel setkal s tím, že někdo prodává svoje štěňata pod názvem jeho CHS, opět je to podvod, nehledě na to, že štěňata nedostanou (pravý) průkaz původu. Bohužel, neznalým zákazníkům se dá prodat a tvrdit ledasco, včetně toho, že průkaz původu je „ta modrá knížečka“ (pet passport), větší drsňáci vyrábí průkaz původu tak, že upraví existující průkaz podle svých potřeb. Na internetu nedávno koloval průkaz původu pro amerického kokršpaněla, jehož všichni předci byli hovawarti. Nebudu vás dlouho napínat, opět je to podvod, často realizovaný lidmi, kteří se v problematice chovu orientují natolik dobře, aby neznalé lidi utáhli na vařené nudli.

Takovým jednáním je poškozen nejen majitel štěněte pochybného původu, ale také majitel CHS, popř. chovných zvířat, která jsou bez vědomí jejich majitelů prezentována jako rodiče uvedených štěňat a následně jsou všichni spojováni s nekvalitním odchovem. Zde je na místě uvažovat také o náhradě škody – čím věhlasnější CHS, tím větší je způsobená škoda. Rozhodně doporučuji zdokumentovat všechny důkazy, uložit si fotky podvodných inzerátů i případnou komunikaci.

Pokud se nechtěně dostanete do situace podvedeného nebo vaše CHS či vaše chovná zvířata jsou bez vašeho vědomí zneužívána k propagaci štěňat, se kterými nemáte nic společného, nejlépe bude podat trestní oznámení a věc lze řešit také soudní cestou. Ideálně, pokud se obrátíte na advokáta, který má znalosti z této oblasti, aby zvolil nejvhodnější postup, a především aby byly veškeré právní kroky podloženy odpovídající kynologické argumentací. (Všichni právníci taky nemusí vědět, co je to průkaz původu, ono se to ve škole neučí :-).

 

Mgr. Jana Krouman, advokátka v Brně