Markus Mohr je rakouský trenér, figurant a reprezentant. Žije se svou manželkou Lydií v Rakousku v malém městě nedaleko od Vídně. Mají dva syny, Patricka a Stefana, kterým je pět let a tři roky. Markusovi je 44 let a pracuje v oddělení logistiky servisní stanice pro vrtulníky.

Markusi, jak ses vlastně dostal ke psům? Vyrůstal jsi v pejskařské rodině?

Moje teta byla jediná, kdo měl v naší rodině psa. Často jsme si s ním v dětství hráli. Poté následovalo v mém životě zcela „bezpsí“ období až do chvíle, kdy jsem se seznámil se svou ženou Lydií. V tu dobu se už věnovala kynologii a byla trenérkou. Našeho prvního společného psa jsme si pořídili zhruba před 17 roky. Byl to zlatý retrívr, jmenoval se Akhiro. Začal jsem s ním chodit na cvičák do školky pro štěňata, a tak jsem vstoupil do pejskařského světa. S Akhirem se mi podařilo složit SChH2.

 

Co Tě přivedlo ke sportovní kynologii? Jaké byly Tvé začátky? Kdo byl Tvým učitelem a inspirací při výcviku?

Chodíval jsem se svou manželkou na cvičák a jen jsem pozoroval okolní dění. Obvykle jsem si sedl do rohu s notebookem a hrál jsem poker. Postupně jsem se ale začal zajímat o to, co se odehrává na place, a začal jsem přemýšlet o výcviku.

Jednou, když jsem byl zase na cvičáku, tak nedorazil figurant. Trenér, který měl na starosti obrany, mě požádal, jestli bych si nevzal rukáv. Výcvikář přinesl opravdu velmi staré a těžké, kožené figurantské kalhoty a starý rukáv. Pak na mě pouštěli jednoho psa za druhým na kousání. Byla to bezva zábava pro každého, pro psy i pro mě… Vzhledem k tomu, že byly problémy i s dalším figurantem, lidé ze cvičáku mě poprosili, abych figuroval dále. Začal jsem navštěvovat semináře pro figuranty, abych se zdokonalil. Hrozně jsem se chtěl dozvědět více o figurování, a abych získal více zkušeností, také jsem trávil hodně času prací s různými psy na různých cvičácích. Nakonec mi ale figurování nestačilo a rozhodl jsem se pořídit si vlastního pracovního psa. Můj bratranec je chovatelem maliňáků, tak jsem ho jednou navštívil a prohlédl si jeho psy. Toto plemeno a jeho psi se mi opravdu zalíbili, měli čistou hlavu. Z druhého vrhu jsem si od bratrance pořídil svého prvního maliňáka, „Blade vom gelben Juwel“. Začal jsem s ním cvičit v jiném klubu podle jiných zkušebních řádů. Na tomto cvičáku nebylo nezbytné, aby pes prováděl cviky úplně přesně. Já jsem nicméně stále chtěl něco více, a to byl důvod, proč jsem začal cvičit podle řádu IPO. Když byl Bladovi asi rok, zúčastnili jsme se našeho prvního semináře s Mariem Verslype. Šlo o můj první kontakt s řádem IPO. Později jsem byl na semináři s Berndem Föry a moc se mi jeho způsob práce líbil. Po zhlédnutí mnoha dalších různých seminářů jsme se pokusili najít náš vlastní styl výcviku.

Kolik psů a jaká plemena jsi doposud měl? Jaké jsou Tvé největší úspěchy?

Naším prvním psem byl již zmiňovaný zlatý retrívr (Akhiro, SChH2), pak jsem změnil plemeno a pořídil jsem si prvního maliňáka (Blade, IPO3) a jednoho dobrmana (Cut, IPO3). S Cutem nyní závodí má žena Lydie. Já v současné době cvičím se svým mladým maliňákem Gun vom Haus Mecki.

Mým největším úspěchem je 3. místo na IPO Mistrovství Rakouska, dvakrát jsem se probojoval do „Best 12“ (pouze nejlepší psi se v Rakousku mohou v této soutěži závodit o kvalifikaci na MS FCI) a dvakrát jsem s Bladem zúčastnil Mistrovství světa. Společně jsme třiadvacetkrát obhájili IPO3 v kvalifikačních závodech.

Vždycky sis přál maliňáka? Proč sis pořídil svého současného psa Guna (Gun vom Haus Mecki)? Můžeš nám o něm něco více říci?

Ne, miluji pracovat s různými plemeny. Dokonce jsem si plánoval pořídit si z jednoho vrhu velkého knírače, ale fenka nezabřezla. A proč jsem si vybral Guna… Blade byl hodně dobrý pracovní pes s jasnou myslí. Miloval práci a byl velmi ukázněný. Měl jsem s ním ale postupně určité problémy při kousání. Nikdy vlastně obrany nemyslel skutečně vážně. Proto jsem se pokusil najít psa s větším drajvem na obraně. Čistě náhodou jsem si všiml vrhu Wassiliose Broumase v chovatelské stanici vom Haus Mecki. Matka vrhu, „Zora vom Kistenstein“, je na Blada úzce příbuzná a otec „Fyco van Tessinij´s“ je špičkový pracovní pes. Tak proto jsem se rozhodl zavolat Wassimu a pořídit si psa… A jsem opravdu šťastný, že mohu s Gunem pracovat.

 

Jsi zkušený psovod. Angažuješ se také v nějakém výboru kynologických organizací?

Ne, mám rád kynologii, ale o politikaření se příliš nezajímám… Rád pracuji na place, ne za stolem.

Pokud vím, tak pracuješ s klikrem a cvičíš přes motivaci. Bylo tomu tak vždy? Proč jsi opustil „tradiční“ výcvikové metody?

Nikdy jsme v našem výcviku nepostupovali nějak „tradičně“ a nikdy jsme v našem klubu nepoužívali averzivní výcvikové pomůcky. Snažím se nadále vzdělávat. Před 20 lety jsme neměli takové znalosti, jaké máme nyní…

 

Mohl bys porovnat oba styly výcviku – tradiční a pozitivní? Co z nich plyne pro psa a psovoda? Je možné tyto metody propojit?

Záleží na tom, co myslíš tou „tradiční“ metodou… Jde o to psa přivést do vysokého drajvu a pak použitím averzivních metod získávat kontrolu? Myslím, že to je velmi běžný způsob trénování IPO. My děláme naprostý opak. Psa učíme nové věci při nízkém drajvu, aby měl při učení správné rozpoložení pro vnímání. Jakmile se pes cvik naučí, je prostor pro zvýšení drajvu. Naším cílem je vycvičit psy tak, aby měli vysokou snahu pracovat, a přitom si výcvik užívali. Ale mladé psy netrénujeme přes vysoký drajv.

Jaký je Tvůj názor na navrhované změny v IPO zkušebním řádu? Jsou podle Tebe dobré, nebo špatné?

O pravidlech přemýšlí mnoho kompetentních a správných lidí. Myslím, že se snaží udělat pro kynologii to nejlepší. Samozřejmě, že není snadné každému vyhovět, některé ze změn lidé uvítají, a jiné budou zavrženy. Pro mne je velmi důležité, aby byli psovodi o změnách informováni co nejdříve, aby mohli svůj trénink přizpůsobit novým pravidlům.

 

Cestuješ do různých zemí. Co si myslíš o zahraničních trenérech a figurantech? Jsou lepší než v Rakousku? 🙂

Nemohu říci, zda jsou horší nebo lepší… Jsou odlišní. V Rakousku máme mnoho velmi dobrých figurantů a trenérů, a jsem za to moc rád. Když závodím, nemusím mít strach, protože všichni figuranti jsou dobře proškoleni. Každý figurant bez ohledu na to, odkud pochází, má svůj vlastní styl práce. A to je v pořádku, protože člověk pak musí svého psa trénovat tak, aby byl schopný zvládnout co nejvíce stylů.

Jaké jsou rozdíly ve stylech výcviku a figurování? Všiml sis na svých cestách nějakých trendů v kynologii?

Mám to štěstí, že vídám mnoho různých tréninkových metod a stylů figurování. Setkávám se s širokou škálou výcvikových stylů, ale není jednoduché stanovit určitý trend. Možná, že dříve bylo běžné na place vídat podřízené psy, zatímco v současnosti je tendence mít vysoce motivované psy. Myslím si, že to je odrazem modernějšího přístupu.

 

Ve Velké Británii ses jako řečník zúčastnil konference o pracovních psech „IMPACT“. Jak se Ti tam líbilo a o čem vlastně konference byla? IPO není v Anglii populárním kynologickým odvětvím, což může být pro některé lidi překvapující.

Dave Hibbert mě pozval, abych předvedl prezentaci na IMPACT 2017, a já jsem se moc rád zúčastnil. Měli jsme dvě hodiny na představení a prezentaci našeho stylu tréninku obrany. Na závěr jsme od účastníků měli velmi dobrou zpětnou vazbu.

Mám rád tento typ akcí, protože spojují mnoho významných osobností kynologie – behavioristy, policejní psovody, trenéry vyhledávacích psů ad. Jsem si jistý, že je velmi důležité se učit od jiných lidí, a tím se zlepšit ve svém vlastním výcviku. Takové konference jsou skvělou příležitostí pro výměnu zkušeností a znalostí.

Co říkáš na britskou kynologii, psy a psovody? Co je dle Tebe největším problémem v Británii, co se výcviku týká?

V každé zemi se cvičí podle stejných pravidel, podle IPO zkušebního řádu. Je věcí jednotlivých cvičáků, jak se jejich členové rozhodnou trénovat. Proto se lze setkat s mnoha různými přístupy, některé jsou moderní a jiné zastaralé a týká se to i Británie. Co se mi ale líbí, je, že lidé začínají o tréninku více přemýšlet. Začínají více respektovat své psy. V Británii jsem navštívil cvičáky, kde psovodi mají velmi moderní myšlení. A to je pro kynologii opravdu důležité, protože v Evropě jsou lidé cvičící IPO často odsuzováni coby tvrdí a neféroví psovodi. Proto je dobře, že se některé kluby v Anglii snaží o alternativní způsoby výcviku.

 

Máš svůj vlastní IPO cvičák – HSTC výcvikové centrum. Jak a kdy jsi založil svůj klub?

Už je to deset let, co provozujeme náš klub. Založil jsem ho já, moje žena a jeden náš přítel. Přešli jsme z různých organizací pod ÖKV. Ze začátku jsme měli na výcvik jen velmi malý plac. Později jsme získali klienty, kterým jsme cvičili psy. A nyní budujeme náš nový cvičák ve Wiener Neustadt.

Kolik členů je ve vašem klubu a je pozitivní trénink v Rakousku populární? Jaká plemena u vás v klubu cvičí?

Jsme malý klub, máme zhruba 35 členů. Snažíme se cvičit s každým psem individuálně, a to zabere hodně času. Cvičíme s různými plemeny – maliňáci, němečtí ovčáci, tervueren, rottweiler, dobrman a další. Také jsme měli na IPO výcvik švýcarského ovčáka. Plemeno pro nás není podstatné. Mám tím na mysli, že i když mohou být odlišná, jsou to koneckonců všechno psi. Výcvikové metody v Rakousku jsou velmi moderní.

Máš svůj vlastní systém výcviku. Mohl bys nám o něm říci něco více? Jak pracujete se psy a jaké metody používáte?

Velmi důležité je respektovat psa. Pes je mým partnerem a cvičíme společně. Náš výcvik začíná s velmi detailním plánem – to je podstatné pro psovoda a trenéra, protože psovod se tak může 100% koncentrovat na psa. A trenér také ví, na co se má soustředit.

Používáme náš systém „S.I.L.“ (Small Increments Learning – Systém pomalého navyšování nároků). To znamená, že psa učíme každý cvik nejprve po velmi malých krůčcích a při nízkém drajvu. Tím je mysl psa správně nastavena na proces učení, což nám zajistí, že pes se učí chování správně a nemá žádný prostor na chyby. Znamená to, že je menší potřeba korekcí. Když psa naučíme daný cvik řádně, nemusíme používat jakékoli korekce. Dalším krokem je, že začínáme zvyšovat drajv tak, aby nekolidoval s jakoukoli částí cviku. Psi jsou velmi vysoce motivováni k práci a pro svou odměnu udělají vše správně. Později, když je pes připraven, má za povinnost cvik provést. Nakonec trénujeme upevnění chování. Snažíme se zahrnout všechny eventuality a cvičíme kdykoliv na jakýchkoli místech s mnoha různými rušivými vlivy (hudba, lidé, hračky…).

Klikr používáme jako signál „pokračuj“ (spíše než nástroj k tvarování chování). Je to ale psovod, kdo dává psovi volno na konci cviku. Tak učíme psa pracovat od začátku až do konce daného cviku. Během cviku je na nás pes zcela soustředěn, protože moc dobře zná začátek a konec cviku. To ale může fungovat pouze, když se psovod také plně soustředí na svého psa, což je velmi důležitá součást systému. Když od svých psů očekáváme 100% výkon, musíme jim také my dát 100% pozornost a trénink.

Myslíš, že je možné vycvičit IPO psa bez pozitivních trestů?

Pozitivní trest je přítomen v životě každého psa a je přítomen také v kynologii, například údery při obraně. Myslím si, že když psa naučíte všechny cviky velmi moderním nebo pozitivním způsobem, v určitém bodě musíte také svého psa naučit, že existuje určitá hranice. Pro mě je podstatné, aby pes věděl, co je špatně, a aby znal správnou odpověď.

 

Co je pro Tebe nejdůležitější ve výcviku psa? Je to vztah se psem nebo vítězství a získání titulů?

Respekt a zábava jak pro psa, tak pro psovoda. Vztah a vítězství se navzájem nevylučují. Neohrozil bych ale vztah jen pro vítězství a titul.

Jak moc je složité se v Rakousku kvalifikovat na mistrovství světa?

Každý chovatelský klub má vlastní pravidla pro své plemeno, jak se kvalifikovat na MS. V některých klubech to je jednodušší, ale není to snadné u belgických a německých ovčáků.

Aby se člověk kvalifikoval na MS FCI, musí se několikrát ročně utkat se 70–80 psy. Znamená to, že po celý rok musíte podávat vyrovnaný výkon. Když se daří, postoupíte do soutěže „Best 12“, které se může zúčastnit pouze 12 nejlepších psů. Pět nejlepších týmů z tohoto závodu se kvalifikuje na MS.

 

Máš svou vlastní chovatelskou stanici?

Já se vlastně o chov nezajímám. Existuje dostatek dobrých chovatelů.

 

Jaké jsou podmínky pro uchovnění v Rakousku? Například v České republice musí pracovní psi zpravidla absolvovat bonitaci, složit zkoušky, získat ohodnocení na výstavě a také mít dobré výsledky zdravotního vyšetření. Je to u vás stejné?

Záleží na plemeni. Každé plemeno má pro uchovnění různá pravidla. U plemene malinois musí mít pes dobré výsledky rentgenů (RTG DKK, DKL a páteře) a DNA vyšetření. Musíte také složit IPO1 nebo projít bonitací. Takže chovatelské kluby jsou zodpovědné za tato pravidla.

Máš nějaké koníčky kromě kynologie a psů?

Mým největším koníčkem je má rodina. Miluji trávit čas se svými dvěma syny Patrickem a Stefanem! Když mám nějaký čas navíc, rád se projedu na motorce, abych si pročistil hlavu. 🙂

 

Vánoce přicházejí… Máte nějakou tradici, večeři nebo něco, bez čeho si Vánoce nedovedeš představit? 🙂

Vánoce jsou pro mě setkáním s celou rodinou. Rádi společně posedíme, povídáme si a grilujeme na raclette. A opravdu miluji stavění policejních a hasičských aut z LEGA s našimi dětmi. 🙂

Jaké jsou Tvé plány do budoucna?

Nemám žádné specifické plány… Jen bych si rád při výcviku užíval legraci a možná si s Gunem složíme IPO3 na pěkné body. 🙂

 

Máš nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

Buďte ke svým psům féroví, užívejte si výcvik a mějte otevřenou mysl. 🙂 Přeji všem veselé vánoce a VŠE NEJLEPŠÍ do nového roku! Děkuji, Markéto, za tento milý rozhovor!

 

I já velmi děkuji za rozhovor! Přeji Tobě i Tvé rodině veselé Vánoce a šťastný nový rok,
Markéta Braierová

 

Překlad: Eva Fiedlerová
Foto: archiv autora, www.facebook.com/HundeSportTrainingscenter; www.hstc.at


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose