Pavlíně Fialové je 40 let, má vysokoškolské vzdělání (titul Ing.), je vdaná a pracuje v malé textilní firmě. Má se svými rottweilery složeno přes 40 zkoušek z výkonu, včetně IPO3 se čtyřmi psy. Je instruktorem výcviku, opakovaně se účastní mistrovství republiky(MR) RTW a dvakrát reprezentovala Českou republiku na mistrovství světa IFR.

 

Pavlíno, můžeš nám říci něco víc o sobě? Odkud pocházíš, vyrostla jsi v pejskařské rodině, nebo sis musela svého prvního psa „vybojovat“? Jaký tedy byl tvůj první pes, nemyslím do sportu, ale takový ten první v životě?

Pocházím z malebného podhůří Krkonoš z okrajové části města Červený Kostelec. Protože jsme žili na vesnici, tak byl v naší rodině vždycky nějaký pes (mimo jiného zvířectva). Zpočátku to byl vesnický voříšek od sousedů z naší chalupy, pak si moje sestra pořídila fenku německého ovčáka. A když se sestra odstěhovala, tak péče o fenku přešla na mě. V té době už bylo Áje 7 let, tak nešlo o výcvik, ale o běžnou péči. A když v 11 letech odešla, byl výběr dalšího psa na mně. A to byla už fena plemene rottweiler.

 

Co Tě přivedlo ke sportovní kynologii? Vzpomeneš si na své začátky – kdy a na jakém cvičáku jsi začínala, jakého psa jsi cvičila a jaký byl v tu dobu Tvůj „nej“ úspěch? 🙂

Na cvičák mě přivedl můj první pes, rotvice Bonnie. Prostě jsme nic nevěděly, tak jsme šly pro radu. Začínala jsem na ZKO Žernov-Rýzmburk v řadovce se „svazarmovským“ přístupem. Ale výcvik nás chytil a začaly jsme skládat první zkoušky a vyrazily jsme i na první závody do okolních měst. A nej úspěch byl v té době pro mě každá další složená zkouška. Vrcholem pro nás byla první účast na MR RTW IPO3.

 

Co rozhodlo o tom, že se začneš věnovat rottweilerům? Byl nějaký speciální důvod pro výběr tohoto plemene?

Byla to v podstatě náhoda. Když jsem začala vybírat nové štěně, tak prvně jsem opět koukala na německé ovčáky. Ale v té době si můj švagr koupil štěně RTW a já se do tohoto plemene zamilovala. Takže se můj zrak zaměřil na rottweilery. A náhoda mě přivedla do Hradce Králové, kde byla poslední volná holčička, která se mnou nakonec odjela i domů.

 

A když už ses pro rotvíka rozhodla, měla jsi někdy nějaké obavy či pochyby, jak toto „bojové“ plemeno zvládneš? Jak se ti vlastně všeobecně zamlouvá toto nesprávné označení pro rottweilery?

Obavy jsem neměla, protože jsem v podstatě nic nevěděla. Možná špatný přístup, ale já jsem šla do výcviku bez nějakých předsudků. Nemám ráda označení „bojové“ plemeno. A pokud ho někdo pro jakékoli plemeno používá, tak o psech nic neví.

 

Kdy sis tedy pořídila prvního rottweilera? Můžeš nám o něm něco říci? 🙂

Moje první rottweilerka se narodila 6. 6. 2000 a byla to Bonnie od Harachova dvora. Byla to velmi kontaktní a přátelská fena. Možná v dnešním měřítku nebyla až zase tak temperamentní, ale měla srdíčko pro práci a dokázala mě podržet i na place. V podstatě jsme se spolu všechno učily. Prošly jsme spolu prvními zkouškami, závody, výstavami a byla zakladatelkou naší chovatelské stanice Bonnapo. Byla se mnou 13,5 roku a ukázala mi krásu tohoto plemene.

 

Vzhledem k tomu, že jsem od Tebe jednu úžasnou rottweilerku zrovna po Bonušce měla, nedá mi to a musím se zeptat na Tvou chovatelskou stanici Bonnapo. Kdy byla založena, kolik máš prozatím odchovaných vrhů?

Naše chovatelská stanice byla založena v roce 2002. Nejsme žádní velkochovatelé. Za těch 15 let jsme odchovali 6 vrhů na dvou fenách. Zažili jsme plné vrhy i málopočetné. Také pohodové porody i ty adrenalinové. Stejně tak bezproblémové zabřeznutí, nebo i problémy s tímto spojené. Ale tím si asi projde každý chovatel. Stejně je to úžasný zázrak, když se narodí nový život a člověk má možnost to sledovat a prožívat.

 

Jaký je Tvůj cíl v chovu RTW, na co kladeš největší důraz? Čemu se naopak chceš vyhnout? Jaká jsou kupříkladu Tvá kritéria pro výběr krycího psa?

Můj cíl v chovu rottweilera je zdraví a práce. Samozřejmě při zachování požadovaného vzhledu. Pokud vybírám psa na krytí, tak prvotně kontroluji zdraví. A pak je hlavním kritériem pracovní povaha psa. Nejde ani tak o počet složených zkoušek, ale spíš o vlohy. A vyhnout bych se chtěla tomu, co je poslední dobou velkým trendem. Je to přehnané zkracování čenichové partie u rottweilerů.

 

Jakého úspěchu si u svých odchovů nejvíce ceníš? A který pes či fena je pro Tebe nezapomenutelný?

Většina našich štěňat prožila život jako rodinní miláčci. Já si nejvíc cením toho, že se jejich majitelé na mě obracejí znovu, že by chtěli opět tak úžasného společníka. Musím ale i přesto zmínit psa Bastien Bonnapo, s nímž jsem s jeho majiteli na mezinárodní výstavě vybojovala titul CACIB, BOB, BIG, BOD. Také Derricka Bonnapo, který nejenže splnil IPO3, ale také se stal mezinárodním šampionem C.I.B. (dříve interšampion). Co se práce týká, tak určitě Ancara a náš závod CACIT v Dobříši 2010 a účast na MS IFR v Dánsku 2010.

 

Jak už jsi řekla, máš doma kromě českých šampionů i interšampiona. Co Tě baví víc – výcvik nebo výstavy? 🙂

Jednoznačně výcvik. Výstavy už beru spíše jako nutnost.

 

Můžeš nám představit svou současnou rotvajleří „smečku“? 🙂

V současné době máme doma tři rottweilery. Je to 5letá fena z německého chovu Tequela von Avalon (Elina), se kterou nyní závodím. Dále máme dva psy z vlastního chovu. 10letý Derrick Bonnapo si užívá zaslouženého důchodu, zatímco téměř tříletý Funny Falko Bonnapo se na své první závody teprve připravuje. Fanouš naprosto splňuje vše, co si představuji pod pojmem „pracovní rotvajler“, a jsem ráda, že se mi takový odchov povedl. Jakých úspěchů společně dosáhneme (nebo ne), to se ukáže časem :-).

 

Výcviku se věnuješ s fenami i se psy. Je mezi nimi dle Tvých zkušeností nějaký rozdíl třeba v přístupu, metodách, motivaci? S kým se Ti cvičí lépe, s fenou či psem?

Co se výcviku týká, tak každý můj pes byl trochu jiný. Takže jestli fena nebo pes, je pro mě těžké říct. Je pravda, že zvládnout temperamentního velkého rotvíka je někdy dost náročné, což mi potvrzuje můj nejmladší Funny (Fanda, Fanouš) :-). Motivace i přístup je asi stejný, jen každé zvíře potřebuje svůj čas a ten je u každého zvířete jiný. Mně se u rottweilerů vždycky vyplatilo nespěchat. Dříve jsem spíš preferovala feny, ale teď už můžu říct, že je to spíš o konkrétním zvířeti.

 

Nedávno jste se vrátili z MS IFR v Belgii – ještě jednou gratuluji k úžasnému 9. místu na světě! 🙂 S Tequelou von Avalon (Elinou) jste dosáhly nejlepšího umístění z českého týmu – jak bys shrnula toto mistrovství světa? Co se týká organizace, týmu, cesty, ubytování, zázemí, práce figurantů, rozhodčích, terénů na stopy atd.? 🙂

Děkujeme. Byl to pro nás zážitek. Celkově to byla moc fajn a pohodová akce. Myslím, že jsme si s ostatními závodníky a team lídry rozuměli a děkuji za podporu na place i mimo něj. Cesta byla dlouhá a po cestě tam i trochu adrenalinová – zapomněla jsem si vypnout jednu aplikaci na telefonu a cca v půlce cesty se mi telefon i tablet téměř vybil. Nakonec naštěstí vydržel až do konce, tak to dobře dopadlo a nemuseli jsme někde bloudit :-). Ubytování asi nebyl úplně luxus, ale vybrali jsme ho ostatními závodníky tak, aby byli psi co nejvíc v klidu a pohodě. Nebudu hodnotit práci rozhodčích ani figurantů, jinak byla organizace bez jakýchkoli zádrhelů. Jak na place, tak na stopách vše šlo, jak mělo. Jen bych za sebe zmínila dvě chyby, a to chybějící čas nástupu na stopu („hlídejte si toho před vámi“) a velké zmatky při závěrečném vyhlašování. To by se asi nemělo stávat. A pak celkem malý výběr jídla na place.

 

Samozřejmě se musím zeptat i na průběh vlastního závodu. Byla jsi nervózní? Zejména, když jsi v pátek nastupovala na plac na poslušnost coby vůbec první závodník celého mistrovství? Máš před nástupem nějaký rituál nebo si s sebou vozíš talisman pro štěstí?

Ano, byla jsem dost nervózní, ale to ze mě většinou po nástupu na plac spadne. Přece jen nastupovat první na MS je trochu jiné kafé. A jsem si díky tomu vědoma pár chybiček. Ano, máme s Elinou určitý rituál před nástupem na jednotlivou disciplínu, takže dobře ví, na co se nastupuje. Talisman pro štěstí si nevozím, ale jsem ráda, když mám s sebou někoho, o koho se můžu opřít. Ne, že bych potřebovala vyloženě pomoci se psem a jeho přípravou na disciplínu. Ale je fajn, když se nemusím navíc soustředit na řízení a podobné věci kolem :-).

 

Mohla bys nám popsat vaše jednotlivé disciplíny? Šlo vše dle Tvých představ, nebo Tě Elina někde překvapila/zklamala? 🙂 Jak bys zhodnotila váš výkon?

Na poslušnosti se mi Elina po příchodu na dlouhodobé odložení rozhlédla, což občas dělá a já se zrovna trefila do toho momentu s povelem. Tak jsem ho musela dát ještě jednou. Mrzelo mě hlavně házení aportů. U volného aportu se mi činka odkulila tak, že neměla ideální pozici pro rychlé sebrání, a to se také bohužel stalo. A u aportu šplhem se činka odkulila mírně bokem. Sice jsem to viděla, ale asi už jsem to chtěla mít za sebou, tak jsem to neopravovala. Takže překonání áčka zpět bylo hodně problémové. Jinak jsem byla s poslušností moc spokojená. Na obraně si to potvůrka trochu užila. Méně ochotné pouštění, dvě napadení rukávu a jeden nepovedený zákus nás stál hodně bodů. Na stopě to pak už bylo buď, anebo. Přes celé mistrovství bylo dost teplo a Elina nastupovala na stopu asi v 13:45, což se na výsledku odrazilo. Ke konci stopy už bylo vidět, že nezvládá čichat se zavřenou tlamou, a proto přešla asi o metr poslední lom a musela ho dohledat. Přesto jsem byla moc spokojená s celým naším vystoupením.

 

Tvoje poslušnost s Elinou na MS IFR v Belgii patřila jednoznačně mezi nejlepší – je někdo, kdo Tě ve výcviku ovlivnil, kdo Ti je učitelem a rádcem? Jaké metody ve výcviku používáš, najde se tam místo například pro klikr?

Ano, a tou osobou je Gábina Macounová. Bez ní bych nikdy nedosáhla takového výsledku a já jí za to moc děkuji. A samozřejmě musím zmínit i ostatní členy naší ZKO Červený Kostelec – Špinka, bez jejichž pomoci bych nebyla tam, kde dneska jsem. Snažíme se cvičit tak, aby to nás i psa bavilo, a bylo to na place vidět. Motivaci používám klasickou na pamlsky a hračky, podle toho, co psovi víc vyhovuje. Myslím si, že opravdu dobře namotivovat psa na odměnu je asi to nejdůležitější a hodně lidí to podceňuje. I pro klikr se v našem výcviku místo najde. Já ho sice používám spíše okrajově, ale někteří naši členové ho využívají více.

 

Tequela pochází z Německa, proč sis vybrala fenku ze zahraničí? Jaká je Elina v povaze, a je něco, co bys na ní změnila, kdybys mohla?

Elina měla původně obohatit chovatelskou základnu rottweilerů v Česku. Proto jsem hledala fenu ze zahraničí. Samozřejmostí byly pracovní předpoklady. Kvůli chybějícímu zubu ale chov bohužel nevyšel, takže jsme se rozhodly naplno věnovat výcviku. Elina je fena velice žravá, což využívám při tréninku. Její povaha je trochu komplikovaná, takže si na cvičáku vysloužila přezdívku „kokosák“. Prostě má na některé věci svůj názor a přesvědčit ji o opaku dá někdy zabrat (hlavně na obranách). Dělat u ní kondičku nejde, běh jen tak je pro ni zbytečná věc.

 

MS IFR ses neúčastnila poprvé, v roce 2010 jsi reprezentovala s Ancarou Bonnapo v Dánsku. Jak bys srovnala tato dvě mistrovství světa?

První mistrovství bylo pro mě určitě náročnější. Chyběly mi zkušenosti a nevěděla jsem, co mám od takové akce čekat. Na druhou stranu se od nás asi neočekával žádný velký výsledek, takže díky tomu jsem byla možná klidnější. Co se výkonů psů týká, tak na letošním mistrovství bylo určitě víc kvalitních výkonů. Za ty roky je vidět, že i u RTW se výcvik posouvá správným směrem, hlavně v ochotě pracovat. Co se organizace týká, tak myslím byla srovnatelná. Každopádně jsem si obě akce užila a moc ráda na ně vzpomínám.

 

Co říkáš na chov rottweilerů v České republice? Mohla bys nám z hlediska chovatele a závodníka říci, co se Ti líbí a nelíbí?

Sama se za velkého chovatele nepovažuji. Asi je chyba, že se rottweiler coby plemeno začíná rozdělovat podobně jako chov německého ovčáka na pracovní a výstavní linie. Oba extrémy nejsou ideální. Nelíbí se mi snaha některých chovatelů o co největší hlavy s krátkými čumáky. To už nemá s rottweilery nic společného. Ohledně výcviku je jen dobře, že je poslední dobou mnohem více lidí, kteří s RTW cvičí, a myslím, že kvalitně. Na druhou stranu je škoda, že většina zvířat, která se u nás objeví na závodech v IPO1, už dále nepokračuje. Mnohdy psovody i první závod na MR nebo CUPu odradí.

 

Přemýšlelas někdy o změně plemene? Nebo jsou rotvíci Tvému srdci nejbližší a žádná změna se konat nebude? 🙂

Nikdy neříkej nikdy, ale prozatím se určitě žádná změna konat nebude. Zatím jsou mému srdci určitě rottweileři nejblíže.

 

Komu bys vlastně rottweilera doporučila a koho bys od tohoto plemene radši odradila? Když vybíráš domov pro Tvůj odchov, co je pro Tebe to nejdůležitější?

Mezi majiteli odchovů jsem měla jak začátečníky, tak lidi zkušené. Takže tohle není podstatné. Nakonec i já sama jsem začínala hned s rotvajlerkou. Spíš je to v celkovém přístupu člověka nebo ideálně celé rodiny. Vybírat nové majitele pro štěňata je vždycky nejistá věc. Pro mě je nejdůležitější, aby se pes měl u majitelů dobře a obě strany byly spokojené. Proto by měli lidé mít představu, co budou se psem chtít dělat, a podle toho vybírat. S tím se jim jako chovatel vždy snažím pomoct.

 

A co nějaké plány do budoucna, prozradíš? Ať už ve výcviku nebo v chovu… 🙂

Příští rok bych chtěla začít závodit s naším nejmladším, s Fandou. Chovat momentálně nemám na čem, ale třeba do budoucna přibyde nová fenka. Uvidíme. A co se výcviku týká, tak bych si někdy ráda zazávodila s tímto plemenem i mezi ostatními (více používanými) pracovními plemeny.

 

Máš i nějaké jiné koníčky než sportovní kynologii? Co Tě jinak baví? Jak si například představuješ svou dovolenou snů? 🙂

Na další koníčky mi moc času nezbývá, ale občas si přečtu nějakou knížku. Také občas relaxuji na procházce přírodou, teď na podzim rádi zajdeme do lesa na houby. A nejlepší je si sednout s kávou do pergoly a koukat do přírody :-). Ideální dovolená je chvíli chodit po horách a chvíli si někde lehnout a odpočívat.

 

Je něco, co bys chtěla ve svém životě změnit, když bys mohla? Máš pro naše čtenáře nějaký vzkaz či motto?

Myslím, že každý člověk má ve svém životě období, které by nejraději vymazal. Také takové mám, ať už v osobním nebo pejskařském životě. Každá taková událost mě ale posunula někam dál, díky tomu jsem si ujasnila své priority. Ale já se snažím takhle nepřemýšlet a žít přítomností. Takže mít nějaké cíle je určitě moc fajn. Ale radujme se z každé drobnosti, i z malého úspěchu. A jsem moc ráda, že mě v mém snažení podporuje můj manžel Petr. Chtěla bych také v neposlední řadě týmu ProfiDOG.cz poděkovat za super práci! 🙂

 

Moc děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů s rottweilery i v budoucnu! 🙂
Eva Fiedlerová

 

Foto: Lucie Spálenková, Petra Růžičková, Iveta Pejšová, Jana Bělohubá, Mariela Kaděrová a archiv autorky