Petr se narodil 7. 7. 1960 v Karviné, vyučil se automechanikem, 34 let pracoval jako důlní zámečník na šachtě a od loňského července se již věnuje pouze svému koníčku – sportovní kynologii. Je ženatý s manželkou Libuškou, má dvě dcery a zatím jednu vnučku.

Se svým belgickým ovčákem malinois Auzzy Ostraryka Petr dosáhl mnoha kynologických úspěchů: Vicemistr světa FMBB 2014, nejlepší obrana a 3. místo družstva, vítěz Světového poháru FMBB 2015, 3. místo a 2. místo družstva, FMBB 2016 5. místo, stopa 100 bodů, 2. místo družstva. 3x účastník MS FCI, jednou s nejlepší obranou, 2. místo družstva, MR ČR IPO – 2x 4. místo a 1x 3. místo.

V současné době připravuje Petr další dva mladé maliňáky – Boss Belrott a Sol de Orelav – a do rodiny patří i hovawart Attis z Vadeckého lesa.

Petře, asi Tě zaskočím a začnu náš rozhovor úplně netradičně a absolutně nekynologicky ;-). Zajímá mne, jestli se umíš naštvat, rozčílit a vybuchnout? 🙂

Samozřejmě! 🙂 Pokud je k tomu důvod, vybuchuji jako sopka, ale ihned přichází zklidnění. Dokážou mě naštvat věci, které nejsou udělány pořádně – jsem prý perfekcionista, ale to se musíš zeptat lidí okolo mne :-).

 

Zeptala jsem se samozřejmě záměrně, neboť já si Tě nevybavím jinak než s úsměvem na tváři, v nejhorším případě zamyšleného… Myslíš, že klid a rozvážnost jsou vlastnosti, které jsou pro sportovního kynologa výhodou?

Určitě klid a rozvážnost jsou důležité vlastnosti pro psovoda, ale samozřejmě ne každému jsou dány, a přesto to může být dobrý sportovní kynolog.

 

Jaké vlastnosti podle Tvého názoru mohou pomoci psovodovi ve výcviku? Které z nich máš Ty a které bys rád měl? 🙂

Těch vlastností je samozřejmě mnoho, ale k těm nejdůležitějším řadím důslednost a schopnost při výcviku psa přemýšlet. Dnes, v době internetu a různých seminářů, se dostávají psovodi k veškerým informacím a metodikám výcviku. To ale není šablona a každý by měl sám přemýšlet, jak výcvik přizpůsobit svému psovi.

 

Jaké vlastnosti by měl mít podle Tebe dobrý pes? Mluvíme o takovém psovi, se kterým by psovod chtěl závodit.

Kromě obecných vlastností, jako je například to, že pes je kořistník, má temperament atd., je nejdůležitější podle mne to, že musí mít srdce na pravém místě a dokáže opravdu pracovat s radostí pro svého psovoda.

 

Myslíš, že k tomu, aby byl výsledek dokonalý, je potřeba, aby mezi psovodem a jeho psem přeskočila nějaká jiskra? Stává se, že výborný psovod se spoustou zkušeností dostane do rukou super psa, a přesto jako tým nefungují. Co podle Tebe dělá z dvou osobností sehraný tým?

Na tuto otázku se těžko odpovídá, protože si každý pod pojmem „super pes“ představuje něco jiného. Důležité je, aby psovod svému psu důvěřoval, a to platí i naopak. Pak teprve spolu budou tvořit tým, který je předpokladem pro to, aby spolu mohli pracovat a něco opravdu dokázali.

 

Byli jste s Tvým Auzzym Ostraryka sehraný tým od začátku?

Ano, s Auzzym jsme od začátku byli sehraný tým.

 

Jaký byl Auzzy jako mladý pes a musel jsi překonat například při výchově a socializaci nějaké problémy? Nebo šlo všechno jako po másle?

Auzzy je sice můj první maliňák, ale takovou lásku a oddanost s chutí do práce jsem ještě neviděl u žádného psa. Opravdu šlo vše v naprosté pohodě.

 

Nabízí se srovnání Auzzyho a Tvých mladých maliňáků – v čem jsou si podobní a v čem zásadně jiní, pokud tedy něco takového je? 🙂

Mám nyní dva mladé psy, a každý je úplně jiný. Snažím se je s Ozzym moc nesrovnávat, protože ten je pro mne opravdu výjimečný. Zatím jsou mladí a vše ukáže čas.

 

S Auzzym jsi dosáhl obrovských úspěchů – jsou pro Tebe Tvé objektivně největší kynologické úspěchy také těmi subjektivně největšími?

V každé fázi života se priority mění a já jsem nyní ve fázi, kdy je pro mne kynologie na prvním místě a samozřejmě mě úspěch těší.

 

Čeho si vážíš, že jsi ve sportovní kynologii dokázal? Máš ze svých úspěchů stále radost, nebo to prostě zevšední a nijak Ti to už nepřijde?

Vždy, když se objeví v nějakém sportu úspěchy, zvedne to vlnu nadšení a přiláká další sportovce. Jsem rád, že jsem i malým zrnkem mohl přispět k popularitě sportovní kynologie. Určitě mi sportování a případné úspěchy stále přináší radost a žiju si dál svůj sen.

 

Pozoroval jsi změnu ve svém životě v době získání svých největších titulů? Pomohlo Ti to například v tom, že se ozvaly nějaké firmy, které by Tě rády sponzorovaly?

Asi jsem se stal známějším v kynologii a musím si dávat větší pozor, abych někoho nezapomněl pozdravit a nebyl ten nafoukaný Foltyn :-). Ale mí opravdoví přátelé zůstávají pořád stejní.

Co se týče sponzorství, mně osobně se žádná firma neozvala, ale prostřednictvím klubu CMC jsem sponzorství na nějaký čas měl. Spolupracuji již nějakou dobu s firmou GAPPAY a v současné době jsem si sám vyjednal sponzorství s firmou STAZ s.r.o., dodavatelem krmiv, která mi dodává krmivo BELCANDO. Kynologie je odvětví, do kterého se moc sponzoři nehrnou, výjimku možná tvoří firmy zabývající se výrobou kynologických potřeb, kdy sponzorují závody, kluby apod.

 

Když už člověk s jedním svým psem dosáhne toho všeho, co Ty, je to jako návyk, který se přetransformuje do očekávání od dalšího psa? Co když by nebyl tak dobrý a poznal bys, že to na tu špičku není?

Nikdy nedělám věci napůl, proto když trénuji se psem, dávám tomu všechno. Ale sám nevím, jestli to povede k úspěchu. Ještě jsem v takové situaci nebyl, tak nevím, co udělám… I když vlastně byl. S mým posledním psem plemene hovawart, kterému letos bude 10 let, jsem udělal zkoušky IPO3, FH2 a tam jsem poznal, že pokud se chci dostat dál, musím změnit plemeno. Takže Attis, tak se jmenuje můj poslední hovawart, plní svou úlohu jako hlídač dvora a pořídil jsem si Auzzyho.

 

Co Tě vlastně na výcviku baví? Jsi raději jen Ty a pes, nebo máš okolo sebe rád lidi?

Baví mě ta souhra se psem. Většinou cvičím sám, ale bez lidí okolo se cvičit nedá. To bych možná místo mluvení začal za chvíli štěkat. Myslím, že každý potřebuje kolem sebe dobrý tým kamarádů a přátel, aby ho výcvik bavil. Je to přece koníček :-).

 

Máš za sebou s Auzzym spoustu mistrovství světa a dalších závodů – jsi ještě někdy nervózní, a jak se tedy případně zbavuješ trémy?

Určitá nervozita vždy těsně před závodem je, ale jakmile vstoupím na plac, soustředím se na psa a nervozita opadne. Nejvíc mě nabíjí ta atmosféra kolem, když lidé tleskají.

 

Mrzí Tě, když se ve výkonu něco nepovede? Nebo dokonce když se nepovede výkon třeba i proto, že se o to někdo další postaral… Musím vzpomenout vaši stopu na MS FCI IPO ve Švédsku, která vedla v terénu, kde byl v noci tajně trénovat jiný tým… Jak se s tímhle člověk srovná? 🙁

Samozřejmě mne mrzí, když se něco na závodech nepovede, a zvlášť když je to z takovýchto příčin, ale jelikož s tím nelze nic udělat, musíme bojovat dál. O to víc mne potom těší, když jsme na MS FMBB 2016 ve Francii ukázali, že umíme stopovat za 100 bodů! 🙂

 

Který se závodů nebo mistrovství pro Tebe byly nezapomenutelné? A proč?

Každý závod je pro mne nezapomenutelný.

Tím prvním nezapomenutelným je CACIT 2013 v Dobříši. Byl to můj první vrcholový závod v životě a umístili jsme se hned na 2. místě.

MS FMBB 2014 bylo pro mne nezapomenutelné tím, že bylo mým prvním závodem před zraky nejlepších kynologů z celého světa a třešničkou na dortu bylo mé druhé místo s rozdílem pouze jediného bodu, a ještě k tomu nejlepší obrana závodu.

Když jsem si v roce 2010 pořizoval Auzzyho, bylo mým tajným snem dostat se do reprezentace a závodit na MS FMBB 2015 v Písku. Tím, že se nám podařilo nejen zde závodit, ale i získat Světový pohár a celkově 3. místo, se mi splnil můj velký sen.

Nezapomenutelné jsou pro mne i MS FCI 2014 ve Švédsku a 2015 ve Švýcarsku, i když nám ani jednou nepřálo štěstí a okolnosti na stopě… A o to víc jsem byl šťastný na MS FMBB 2016 ve Francii, kde si Auzzy vyčuchal už zmiňovaných 100 bodů! 🙂

Nejvíc nezapomenutelné jsou ale samozřejmě zážitky s partou kamarádů-kynologů, kdy jsme si to vždy pořádně užili :-).

 

Co pro tebe znamená ocenění titulem Mistr sportu?

Velice si tohoto ocenění vážím a nikdy by mě nenapadlo na to ani pomyslet. Na druhé straně mi to ocenění nepomůže vycvičit psa, vždy je to jen o poctivé práci.

 

Jsi spíš člověk, který po čase vytěsní špatné vzpomínky, a vybavují se mu jen ty pozitivní věci, nebo nezapomínáš a vše si pamatuješ? A případně to i ovlivní Tvé další jednání?

Jsem spíš optimista, tím pádem mě negativní věci moc nezatěžují a snažím se je vytěsnit z mysli. Ale každá zkušenost, ať už pozitivní nebo negativní, stejně jako u psa, ovlivňuje naše jednání – a stejné je to i u mne.

 

Neumím si Tě představit bez Tvé manželky Libušky po boku – jak dlouho jste manželé a byla kynologie tím, co vás také sblížilo?

Letos to bude 35 let, co jsme spolu. Kynologie ale nebyla v žádném případě to, co nás sblížilo… 🙂 Já jsem ještě v té době vůbec netušil, co kynologie vlastně je. Libuška přivedla svého psa, křížence, do manželství, když jsme se přestěhovali do rodinného domu. Pak se k nám zatoulal irský setr, ale byl to tulák a brzy se i nám ztratil ze zahrady. Když jsme o něj přišli, rozhodli jsme se, že si pořídíme již pořádného hlídače k domu a dětem. V roce 1978 jsme si přečetli článek o hovawartech, a bylo rozhodnuto. Naše první společná fenka Ani Černá tečka byla začátkem kynologie v naší rodině.

 

Jak probíhá u vás doma péče o psy a jak je to na závodech? Máte s Libuškou nějaká pravidla a rituály?

Péče o psy byla vždy společná, ale nyní, když jsem doma a ona chodí do práce, se starám více o psy já. Rituál máme těsně před závodem, kdy se jdeme projít a krátce procvičit Auzzyho, a pak už s polibkem odcházíme na plac.

 

Petře, jak ses vlastně ke sportovní kynologii dostal a jaké byly ty začátky? Kde a s kým jsi cvičil, kdo Ti pomohl?

V roce 1988 jsem začal chodit se svou hovawartkou do kynologického klubu v Karviné-Hranicích a v jejích dvou letech složil zkoušku ZM. Pak jsem cvičil i s dalšími našimi hovawarty a udělal nějakou národní zkoušku, ale více jsme se věnovali vystavování. Tehdejší metody výcviku mi moc nevyhovovaly. Až v roce 2006, kdy se začaly objevovat na internetu nové metody výcviku, jsem se rozhodl pořídit si hovawarta a cvičit s ním podle těchto metod. Začátky byly těžké, protože se na mne na kynologickém cvičišti dívali jako na exota, ale nevzdal jsem to. Poslušnosti a stopy jsem si cvičil z počátku sám. Později jsem se zdokonaloval s Terezou Baselovou, která mě jako první inspirovala se svým maliňákem. Nejvíce práce bylo s obranou a za tu vděčím Zbyškovi Goreckému. Při prvním setkání s naším Attisem z Valdeckého lesa prohlásil, tak toho naučí kousat jen Copperfield! 🙂 No a nakonec, jak už jsem zmínil, zvládnul i IPO3 :-). Zásadní byl pro mne přechod do ZKO Chotěbuz, kde jsem se poznal s i Luckou Kaločovou, s chovatelkou mého Auzzyho.

 

Jakou disciplínu máš nejraději? Bez čeho se ve výcviku neobejdeš a jakou například používáš motivaci pro své psy?

Nedělám rozdíly mezi jednotlivými oddíly, každý má určité kouzlo. Například při poslušnosti je pro mě důležité být kreativní a vymyslet nejjednodušší postup, aby pes pochopil, co od něho chci. Na obranách je to podobné, jen hlavní úlohu má figurant. Stopy, to je kapitola sama pro sebe, tam musím přemýšlet nejvíc, snadno se udělá chyba a těžko se napravuje, jelikož je to samostatná práce psa. Důležitá je ve výcviku i zpětná vazba, myslím tím pohled kolegů na můj trénink. Doma mě občas natáčí Libuška a pak se občas při sledování videa nestačím divit, co děláme za koniny. Bez určité motivace výcvik nejde dělat, snažím se ale odměny diferencovat od pamlsků až po velké pešky.

 

Měnily se nějak Tvé způsoby a metody výcviku?

Myslím, že cvičím pořád stejně, jen s přibývajícími zkušenostmi se mi rozšiřují obzory. Důležité je být stále pozitivní, protože maliňáci jsou na tohle hodně citliví a chyby neodpouštějí.

 

Co používáš na stopě a abych byla konkrétní, děláš například pachové čtverce? Jak učíš označení předmětu?

Začínám na pachových čtvercích, později pachový tunel zpátky do čtverce, přizpůsobuji metodiku svému psovi a on mi svou prací ukazuje, jak dál pokračovat. Předměty učím zvlášť – mimo stopu na pamlsky.

 

Jak často cvičíš a mění se nějak tréninkové schéma před závody? Víš vlastně, kolik jsi jich s Auzzym absolvoval celkem? 🙂

Když byl Ozzy mladší, cvičil jsem opravdu často, třeba každý den. V zimě jsme se zaměřovali hlavně na fyzičku. Tréninky dělám podobné a nemám speciální schéma před závody. Ale nyní za poslední období již tak intenzivně netrénujeme, vzhledem k věku a absolvování již 14 závodů :-).

 

Dáváš svým psům nějaké přípravky například na klouby? Nebo dnes se začíná – což je dobře – hodně mluvit o fyzioterapii psů a péči o jejich zdraví, rozcvičujete se třeba před výkonem?

Já tvrdím, že psi jsou na tom v dnešní době stejně jako jiní vrcholoví sportovci, a proto potřebují adekvátní péči. Ano, používám různé doplňky na klouby. Chodím se psy plavat a běhají u kola. A před výkonem psa vždy rozcvičuji.

 

Petře, zbývá Ti vedle kynologie nějaký volný čas? 🙂

V současné době můj volný čas mimo kynologii věnuji pouze rodině. Čtyři psi, dům, zahrada – to se ani moc lenošit nedá.

 

Co Tě posouvá dál a vždy Ti zvedne náladu? Nemyslím teď pouze kynologii :-).

Pro mě je nejdůležitější rodina a v současné době máme 18měsíční vnučku. Tu sice vidím asi tak jednou měsíčně, ale vidět, jak vyrůstá, to je pro mne opravdu nejvíc.

 

Máš nějaké přání? Co bys byl rád, kdyby bylo na světě a kynologii třeba jinak… 🙂

Aby byli lidé k sobě slušní a spravedliví, to myslím obecně, ale pro kynologii zvlášť.

 

Chtěl bys někomu za něco poděkovat a třeba vzkázat našim čtenářům?

Libušce a mojí rodině patří největší poděkování, bez nich bych neměl tak krásný život.

I když jsou pro mne rozhovory muka :-), snad pomůžou ke zviditelnění naší kynologie, a zvláště online zpravodajství z různých soutěží, které poskytuje ProfiDOG – to je určitě činnost, za kterou si zaslouží uznání. Chtěl bych poděkovat i partě lidí ze ZKO Chotěbuz, sponzorům a všem lidem, kteří nám fandí.

 

A nějaké Tvé životní motto na závěr? 🙂

Dělej jen to, co tě baví! … 🙂

 

Hodně štěstí a děkuji za rozhovor, Petře! 🙂

 

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: archiv autora a Hana Toušková, www.hargulak.com