Narodila jsem se v Příbrami, je mi 52 let, jsem mzdová účetní, jsem vdaná a mám dvě dcery – 26 a 20 let. Kynologii se věnuji 4,5 roku. Největší úspěch: 1. místo na mistrovství republiky francouzských ovčáků a flanderských bouvierů 2017, 3. místo na mistrovství světa francouzských ovčáků, ardenských a flanderských bouvierů 2017.

Na úvod našeho rozhovoru bych ráda poblahopřála nejen k nejčerstvějšímu vítězství, kterého jste se svou fenkou beaucerona Britney Fanneli dosáhla, a tím je 3. místo na Světovém poháru francouzských ovčáků a ardenských a flanderských bouvierů 2017 v Belgii, ale také k titulu mistrů republiky. Máte za sebou svůj nejúspěšnější rok s Britney?

Mockrát děkuji, to potěší. Ano, rok 2017 je pro nás ten nejúspěšnější.

 

Přibližte nám prosím nejdříve povahu Vaší fenky – jaká je? Jaké má vlastnosti příznačné pro plemeno, a jaké naopak jsou typické pro ni samotnou?

Pepča (tak feně říkám) je nebojácná, sebevědomá fena. Taková, jak si beaucerona představuji. Velmi dobře hlídá náš majetek. Vůči psům je dominantnější, lidi miluje. Děti moc nemusí, to se raději zvedne a zmizí. Občas bývá otravná tím, jak chce pořád hladit. Máme psy venku, ale když přijdeme domů z práce, rádi si je vezmeme domů, aby nám dělali společnost.

Kolik beauceronů jste již měla a proč volba na toto plemeno?

Pepča je můj druhý beauceron, doma máme ještě desetiletou fenu Aiku (říkáme jí Fanča). Dostavěli jsme dům a rozhodovali jsme se, které plemeno vybereme, když přišel kamarád a říkal, že sousedka má štěňata psů, co mají šest prstů. Ale nedokázal mi říct, co je to za rasu. Za týden přišel znovu, a to už věděl, že je to beauceron. Věděla jsem, jak tito ovčáci vypadají, ale neznala jsem povahu. Taky jsem si myslela, že je to docela vzácnost a že u nás je jich málo a nedají se sehnat. Hledala jsem na internetu a o beauceronech jsem našla nějaké informace. Povahově nám vyhovoval, a tak jsme se jeli na štěňátka podívat. O tom, že existují dvě barevné varianty, jsem také věděla, ale myslela jsem si, že harlekýnů je velmi málo a sehnat ho bude velký problém. Jenže zrovna v tomto vrhu byly obě barevné varianty a jedna harlekýnka tam pro nás byla. Po šesti letech jsem si pořídila Britney v chovatelské stanici Fanneli.

 

Vysvětlila byste prosím našim čtenářům, jak je to s příbuzností mezi beauceronem (francouzský ovčák) a ardenským a flanderským bouvierem? Označují se jako „berges“.

Nikdy jsem povahy těchto plemen nesrovnávala. Ale všechna tato plemena mají společná jen blízká místa původu – západní Evropu – Francii, Belgii… Pro mne se liší vzhledem, flanderští bouvieři se musí trimovat a briardi česat. Bosíka přeleštíte hadrem a můžete nastoupit do výstavního kruhu :-). Možná bouvier je energičtější, beauceron rozvážnější. Překvapená jsem byla, když jsem poprvé viděla ardenského bouviera – sympatický, střapatý rošťák. Berges znamená ovčák.

Kdy jste prosím s kynologií začala, jaké tyto začátky byly? Kdy jste pak začala se sportovní kynologií?

Dopředu musím upozornit, že jsem ještě před čtyřmi lety byla absolutní neznalec psů, co se povah a výcviku týče, i když jsem po psovi od dětství toužila – asi jako každé dítě. Psí rasy jsem znala celkem slušně, a všechny dostupné publikace a atlasy plemen psů jsem znala nazpaměť. Měla jsem pouze nějaké informace z knížky Aloise Komolého Výcvik služebního psa, kterou jsem ale nečetla, jen jsem prohlížela obrázky :-). Když jsme si v roce 2008 pořídili beauceronku Fanču, začaly jsme chodit na cvičák do kurzů pro veřejnost. Moc nás to obě bavilo a docela nám to šlo, a tak jsme absolvovaly hned dva tyto kurzy. Na závěr jsme složily zkoušku ZZO. Chtěla jsem ve cvičení pokračovat a stát se členem klubu, kde kurzy probíhaly, ale bohužel jsem se nesetkala s pochopením a víceméně nám bylo naznačeno, že s tímhle plemenem se u nich necvičí. Cvičily jsme tedy jen doma na zahradě – všechno byla čistá amatérština a s moderní sportovní kynologií to nic společného nemělo, chodily jsme na dlouhé procházky, Fanny mne provázela při výletech na kole a byla spíš naší rodinnou společnicí. Když jsem v roce 2013 pořídila Pepču, moje chovatelka a kamarádka Jarka Schwabová byla členkou kynologického klubu, kam jsme s Pepčou také začaly chodit a po roční čekatelské době jsme se staly členy. Paradoxně to byl ten samý klub, kam nás s Fančou nechtěli vzít… Začaly jsme cvičit moderní metodou, ale moc lidí, kteří s tímto měli zkušenosti, na cvičáku nebylo. Začaly jsme jezdit na semináře a snažily jsme se hledat pomoc od těch, kteří zkušenosti měli. Hodně mi otevřel oči první výběrák, na kterém jsem se byla podívat ve Volenicích…. Tam se mi tedy oči otevřely hodně doširoka a brada mi tehdy spadla skoro na zem… Tam jsem zjistila, že takhle to chci dělat :-). Takže mohu říci, že se sportovkou jsem začala před 4 roky.

 

Jaké překážky jste s Britney musely překonat? Čím jste se například ve výcviku natrápily a co je naopak Britneynou parketou? 🙂

Ze začátku nám šlo všechno dobře. Byla jsem plná elánu a dle přísloví „Čím blbější sedlák, tím větší brambory“, se nám všechno dařilo. Sladká nevědomost, řekla bych… Chtěla jsem Pepču zdokonalit na stopách, a to asi byla velká chyba. Bosík je svou povahou klidný a nemůže se na něj nastoupit ve smyslu – teď budeš čuchat takhle a nepohneš tou hlavou nikam jinam, než chci já, a hotovo! To u něj rozhodně neplatí. Začaly jsme se na stopách trápit a myslím, že to, co bylo pohodovou disciplínou, se stalo noční můrou. Poslušnost baví nejvíc mne, obrana – asi přirozeně – zase Pepinu.

Mají beauceroni mají povinnou zkoušku z výkonu? Kolik je vlastně v ČR chovných zástupců tohoto plemene a jak je to s oblibou celosvětově?

Bohužel k uchovnění není zkouška povinná, což je u pracovního plemene smutné. Z tohoto důvodu se do chovu dostávají i nestabilní jedinci a vede to jen k poškozování dobrého jména plemene.

Jinak lze zkouškou – hodnocením povahy, povahovým testem – zvýšit třídu chovnosti.

Teď si dovolím citovat ze stránek beauceron klubu:

Hodnotí se: reakce psa na střelbu, reakce na nápřah holí a prověrky socializace psa. Pes na 3 m dlouhém vodítku prochází vymezeným prostorem, aniž by byl psovodem slovně či jinak ovlivňován. Komise posuzovatelů sleduje a hodnotí jeho přirozené chování. Beauceron by neměl projevit nepřiměřenou bázlivost ani agresi.

V ČR je v současné době 70 chovných psů a 95 chovných fen a ročně přijde na svět kolem 180 štěňat.

 

Je tendence sportovat s beaucerony na vzestupu, nebo jaká je podle Vás situace?

Vzhledem k tomu, že s bosíkem jde dělat jakýkoli sport, si myslím, že je více a více sportujících dvojic. Dost lidí se úspěšně věnuje záchranařině, canicrossu, pasení, stopování, dokonce i agiliťáky mezi sebou máme. Někdo dělá sportovní kynologii, ať už na národní, nebo mezinárodní úrovni – zkrátka, co koho baví. Bosík je skvělé, univerzální plemeno.

Jistě při trénincích okolo sebe máte psovody s jinými plemeny, takže můžete srovnávat způsob výcviku jiných ras a pak vedení své Britney. Je zde nějaký rozdíl, nebo je výcvik beaucerona úplně stejný jako jiných pracovních plemen?

Cvičím společně se psovody, kteří mají německé ovčáky a se dvěma dalšími bosíky. Rozdíl v technice výcviku nevidím, ale na bosíka musíte jít trochu s důvtipem. Nemá rád stereotyp a taky vám jen tak něco neodpustí. Tam, kde na ovčáka můžete být tvrdší a dát mu něco příkazem, u bosíka se musíte zamyslet, co děláte špatně, a zkusit to jinak. Kdo jde na bosíka s tvrdostí, velice brzy ho zkazí a se zlou se potáže. Pepča mne miluje natolik, že mi ledacos odpustí. Jen když na ni příliš tlačím, jde do nervů. To se pak skoro stydím, co jí to provádím, a s pokorou se to pokouším napravit – jako třeba v současné době stopy.

Vraťme se k letošním akcím – s jakými cíli a pocity jste odjížděla na mistrovství republiky, které jste s přehledem vyhrály? Jak byste zhodnotila váš výkon?

Odjížděla jsem s nadšením, že někde můžeme ukázat, co jsme se naučily. A s někým se poměřit. A se zvědavostí, jak obstojíme mezi svými :-). A taky s pocitem, že to nemusí vyjít, že je to živý tvor a že se uvidí. Ale trénujeme nejvíc s kamarádkou Alicí Nelibovou, která má německé ovčáky a vše bere velmi zodpovědně, takže vše musí být korektní – a to se nám vyplatilo. Asi měsíc před konáním jsme se dozvěděli, že se bude čuchat na hlíně, tak jsme začaly trénovat a někdy se dařilo, jindy míň, takže jsem měla obavy, jak to dopadne. Když mi pan rozhodčí na stopách řekl, že ten den ještě nikdo nedošel do konce, veselo mi rozhodně nebylo. Terén byl docela hluboká podmítka, která byla místy již prorostlá a místy z ní čouhala stará stébla. Navíc od rána drobně pršelo. Stopovačku jsem držela pouze dvěma prsty a modlila jsem se tak, že moje prosby byly vyslyšeny… Pepča šla moc hezky, ale do posledního předmětu jen šťouchla nosem a přešla ho. Nevím, proč se jí nelíbil… Když mi pan rozhodčí řekl, že to byla zatím nejlepší stopa, tak jsem málem brečela. Samozřejmě, že na poslušnost už se nám nastupovalo o moc líp, ale nervozitou jsem změnila intonaci hlasu, a tak místo ulehnutí zůstala sedět. Při aportu volném se jí nechtělo nést činku v hubě, byla stará, ne moc čistá a neměla tvar, na jaký je zvyklá. Vypadalo to, že ji po cestě zpět vyplivne! Při obranách jsem ji vytlačila z maket svou rychlou chůzí, a tak běžela místo okolo čtyřky rovnou na figuranta. Dál už bylo všechno precizní a podle řádu, jen je to moje hodná holčička a chybí jí patřičná naštvanost a razance.

 

V Březích na MR jste byly v kategorii IPO3 jedinou dvojicí, která splnila bodový limit. Co dělalo ostatním psům problémy? Co bylo na tomto závodu nejobtížnější pro vás s Britney?

Dovolím si trošku odbočit od otázky – beauceroni, briardi i bouvieři nejsou zrovna nejpočetnější plemena a je potřeba ocenit každého, kdo s těmito psy cvičí. Je nás málo. Nemůžou se srovnávat s německými ovčáky, maliňáky ani s dobrmany nebo knírači, které občas na výběrácích nebo mistrovstvích vidíme. Jsou to exoti, a když se náhodou objeví na takovýchto akcích, všichni je sledují, a pak jen mávnou rukou. Ale zpět k otázce: Nepřesnosti při cvicích, neuposlechnutí psa, selhání při ověřování odolnosti na obranách – to bych řekla, že byl největší problém. No a ty stopy… Majitelé beauceronů, briardů i bouvierů cvičí pro radost a Mistrovství republiky je možnost srovnat se se sobě rovnými Je to velmi psychicky náročné na psovoda i psa. Takže kdyby tam nebyli ti, kteří se přihlásili, tak by mistrovství vůbec nebylo. A to by byla velká škoda. Moc si těchto lidí vážím. Když se někdo v kynologii pohybuje již dlouho a cvičí se psem a chce se srovnávat s nejlepšími, nepořídí si tato plemena…

Velmi děkuji za tuto odpověď, je to přesně tak – díky patří vám všem. Ale troufám si tvrdit, že když se nějaký „exot“ objeví na velkém závodě mezi ostatními plemeny, rozumný fanda sportovní kynologie naopak výkon ocení, ať jsou body jakékoli – a musím říct, že na mistrovstvích světa FCI IPO mívají zástupci těchto plemen obrovskou podporu. Jako vítězka mistrovství republiky máte příležitost předvést Pepču příští rok na MČR IPO – využijete jí?

Přemýšlím o tom a myslím, že ano…

 

Radko, je disciplína, která beauceronům vyhovuje více než druhé dvě? Jak to máte vy s Britney?

Myslím si, že je to poslušnost. To je i pro nás největší zábava. Tam jsme se psem „spolu“a můžeme se vyblbnout :-).

Jak často trénujete? Liší se váš trénink před závodem?

Asi tak měsíc před závody se mne zmocnila panika a trénovaly jsme téměř každý den. V průběhu roku cvičíme tak 2–3x týdně. Někdy jen doma na zahradě, nebo teď v zimě, když je brzy tma, tak doma na chodbě.

S jakými pocity jste odjížděla na světový pohár, který se konal přesně 2 měsíce po mistrovství republiky?

Před republikou jsem o světě ani neuvažovala. Jenže když jsme vyhrály a měly tak hezky natrénováno, vše jsem přehodnotila a přihlásila jsem nás. Odjížděla jsem opět s pocitem, že se uvidí, jak to dopadne a že si uděláme hezký výlet.

 

Popsala byste váš výkon ve všech třech disciplínách, prosím?

Začala bych stopou, kterou jsme začínaly a které jsem se nejvíc bála. Položená byla na tak týden posekané, řídké trávě. Už na nášlapu mi zatrnulo a řekla jsem si, že jedeme domů, protože Pepča sklonila hlavu, přivoněla k nášlapu a hlavu zvedla. Pak se ale do stopy položila a šla. Čuchala pěkně, první dva lomy byly skvělé, třetí trochu přešla, ale hned se na stopu napojila, čtvrtý lom opět přešla, ale po chvilce ho našla a došla do cíle. S předměty tentokrát neměla problém. Vyčuchala si 89 bodů.

Ještě ten samý den jsme měly poslušnost. Nejdřív jsme šly na odložení, kde jsem nestála přímo v maketě, ale za ní, takže jsem hezky viděla na psa, který byl zrovna na place. Jenže jsem taky viděla, jak mi rozhodčí ukazuje, že Pepča buď sedí, nebo stojí… Jenže co s tím člověk udělá, že? Samotná poslušnost pak pro nás byla zábavou, pan rozhodčí moc chválil korektní předvedení a pochválil mne za nenapomáhání psu tělem, což do té doby u zatím cvičících dvojic ještě neviděl. Mimo dlouhodobé odložení, kde si Pepča sedla a seděla jako přibitá a kde nám vzal 5 bodů, strhával bodíky za drobnosti, jako je pomalé zaujetí polohy při odkládačkách, samostatné přiřazování se k noze, křivé předsednutí u aportu. Celkem poslušnost za 88 bodů. Musím říct, že tu rychlost při odkládačkách nikdy nespravíme, zkoušela jsem snad všechny možné nápady a způsoby.

U obrany jsem si moc dávala záležet na tom, abych Pepču zase nevytlačila z náběhu na makety, a to se mi taky podařilo. Samotná obrana byla přesná, ale panu rozhodčímu se nelíbilo, že není razantní, a přímo Pepču pojmenoval „lovely dog“, což ona tedy rozhodně je. Obrana 86 bodů.

Viděla jste výkony závodníků, kteří se umístili na 1. a 2. místě? Jaké byly? 🙂 Zvítězil Hubert Khouldia se psem Uwo Genesis v. Cayaʻs Home (flanderský bouvier, 274 bodů), na druhém místě skončil Jef Wielockx se psem Link des Feux de la China (beauceron, 265 bodů), vy jste s Britney vybojovaly 263 bodů, tj. druhé místo vám uniklo jen o fous…

Stopu jsem moc nesledovala, soustředila jsem se na nás. Oba psi měli hezkou poslušnost, ale na obraně byl rozdíl mezi nimi a Pepčou markantní. Prostě to jsou psi a oba si zasloužili zadané body. Razance, plné zákusy, drive… Moc se mi to líbilo.

Jaká byla v Belgii atmosféra a popsala byste prosím více průběh závodu? Je něco, na co nezapomenete a co se Vám obzvlášť líbilo? 🙂

Atmosféra byla velmi přátelská. My jsme se vypravili z Čech ve středu 15. 11. – přece jen to byla daleká cesta, 850 km. Nás závodníků bylo celkem pět a po cestě jsme si psali, jak postupujeme a kde kdo trčí v koloně. Ve čtvrtek byla prezentace a slavnostní nástup, v pátek trénink – 8 minut na psa – a večer slavnostní večeře a losování čísel. Byli nám představeni rozhodčí a jedním z nich byl také spolutvůrce Mezinárodního zkušebního řádu, pan Alfons van den Bosch. Měl posuzovat oddíl C pro IPO3, ale nevím, z jakých důvodů se tomu tak nestalo. Závod tedy nakonec posuzovali oddíl A pan Sermant Freddy, oddíl B a C pan Bernard Roser. V sobotu ráno proběhly všechny IPO3 stopy a polovina poslušností, v neděli zbytek poslušností a všichni obrany. Zakončení, vyhlášení a večer kolem páté jsme odjížděli domů.

Určitě nezapomenu na zmatky, které byly kolem vyhlašování. Například v IPO1 zapomněli vyhlásit třetího umístěného, kterým byl zrovna Pavel Šiler s beauceronem Agim. První v IPO1 byla Češka Andrea Baláková s briardem Coreem.

V IPO3 se od nás umístila na 6. místě Iva Indrová s beauceronkou Dorotkou – ty zároveň složily zkoušku IPO3 a já s Britney jsme tedy braly 3. místo – byla jsem moc šťastná. Co mi přišlo úsměvné, bylo, že za první místo dostal vítěz dva velké poháry a desetikilové balení granulí a za druhé a třetí místo jsme dostali malou kokardu a kilový pytlík granulí. Proti odměnám na Mistrovství republiky to bylo opravdu vtipné.

Celkem bylo přihlášeno 42 závodníků, 15 v kategorii IPO3. Na MR BC, BR a FBO jich bylo 7, tedy skoro polovina – to je na Českou republiku hezká účast, co myslíte? Vážím si všech, kteří se přihlásili a dlouhou cestu na MS vážili.

Ano, krásná reprezentace českých barev. Radko, kolik závodů a vítězství máte s Britney tedy vlastně za sebou?

Prvními našimi závody bylo Mistrovství republiky francouzských ovčáků a bouvierů 2015 v kategorii IPO1. Zde jsme se umístily na 6. místě, přece jen jsme neměly žádné zkušenosti, Pepíčkovi byly teprve 2,5 roku a vše bylo nové. Dalším závodem bylo Mistrovství světa francouzských ovčáků a bouvierů 2015, které se konalo v Třeboni a kde jsme obsadily v IPO1 2. místo. No a další účasti na závodech jsou právě letošní MR a MS.

 

Krásná práce! 🙂 Britney je chovná fenka. Měla již štěňátka, případně plánujete je?

Štěňátka neměla, a ani nevím, jestli je mít bude. Bude jí už pět let a to je na fenu, která ještě štěňata neměla, moc pozdě. Navíc nemám vůbec žádné chovatelské ambice. Všeobecně bych řekla, že štěňat je nadbytek a vhodných zájemců málo. A jsem tak trochu znechucená tím, že každý nakryje fenu, i když nemá povahu na to, aby něco štěňatům předala.

Zodpovědný přístup. Britney získala výborný posudek například na European Dog Show – baví vás spolu tedy i výstavy? 🙂

Na výstavy se jezdím ráda podívat a docela mne i baví, ale myslím si, že oproti zkouškám a závodům jsou velmi neobjektivní.

 

Ano, tohle si bohužel myslím také… Zkoušela jste s Britney i jiné sporty? Myslím třeba pastevectví.

Nezkoušela jsem nic jiného, i když by mne zajímal např. nosework,canisterapie nebo právě třeba pasení, jenže sportovní kynologie je tak časově náročná, že na nic jiného nezbývá čas.

 

Vysvětlíte čtenářům, proč se beauceronům říká nebo říkalo „červená punčoška“? 🙂

Je to pochopitelně kvůli zbarvení – mají na nohách pálení, které připomíná právě punčošku.

 

Máte raději zbarvení černé s pálením, jako je Britney, než harlekýny? Jaká barevná varieta je více žádaná mezi majiteli?

Určitě je více žádaná černá s pálením. Harlekýni (občas se jim říká plesnivky 🙂 každý nemusí. Mně se třeba moc líbí, moje první beauceronka Fanča je harlekýnka. Ale černá s pálením je klasika :-).

Jak se žije s paspárkem, který beauceroni mají? Nehrozí nějaké zranění, tj. utržení paspárku? Proč jej vlastně beauceroni mají?

Dvojité paspárky jsou pouze znak plemene. Asi jsem ještě nezaregistrovala, že by byl s paspárky nějaký problém. Přiznám se, že se mi zpočátku zdály hodně divné a nelíbily se mi. Teď jsem si už zvykla, a dokonce si myslím, že paspárky představují bosíka. Mimochodem, mají je i briardi, ale není je v těch chlupech vidět.

 

Beauceroni mají způsobem sobě vlastním složené a nesené ucho – je třeba jej nějak modelovat a jeho nesení například u mladých psů podpořit? Jaké je vlastně toto plemeno z hlediska náročnosti a života s ním?

Standard hovoří o polovztyčených nebo klopených uších. Pepča má jedno ucho klopené, druhé polovztyčené. Když byla malá, snažila jsem se jí jedno vylepovat, ale dělalo si, co chtělo. Ale ano, může se vylepovat, a tím podpořit danou možnost. Bosík, rozhodně – vzhledem k údržbě – náročný není. Občas zastřihneme paspárky, které se nemají o co obrousit, ale jinak nic. Není dokonce ani potřeba s ním každý den něco dělat. Když se válíte na gauči, bude se válet s vámi. A rád! 🙂 A když jdete ven, bude rozhodně chtít jít s vámi.

 

Měnila byste někdy za jiné plemeno?

Tady je to trochu ožehavé téma, jsem strašně ráda, že jsem bosíky zažila a začínala s nimi a že mám s nimi jen dobré zkušenosti a určitě budeme s Pepčou cvičit a závodit dál, ale opravdu jsem přičichla ke sportovní kynologii až s Pepíčkem, a vůbec jsem nevěděla, jak dobrá jsou jiná plemena. Takže ano, chci zkusit malinu, mám do toho velkou chuť a mám už zamluvené štěně.

Jaké jsou další vaše společné plány?

I když si budu říkat „proboha, co jsem to udělala?“ – využiji asi toho, že máme zelenou kartu na MR všech plemen a zkusíme se s Pepíčkem přihlásit, jak jsem už uvedla výše. No a na podzim, když to půjde, tak zase MR a MS francouzských ovčáků a bouvierů.

 

Máte nějaké životní motto?

To o božích mlýnech…

 

A poprosím o nějaký vzkaz čtenářům – třeba těm, kteří o pořízení beaucerona uvažují. Proč by si jej měli pořídit? 🙂

S beauceronem můžete dělat cokoliv – takže s chutí do toho!!! A navíc je to zdravé plemeno, nazatížené dědičnými vadami.

 

Přeji Vám spoustu úspěšných dnů s Britney i s novým přírůstkem – hodně štěstí ve všem,
Draha Mašková

 

Foto: Jarka Schwabová – chovatelská stanice Fanneli, a archiv autorky


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose