Vláďo, jste čerstvým vítězem Mistrovství České republiky IPO 2016, je to doposud Vaše největší vítězství?

Glogar1Ano a vlastně jediné, protože MČR IPO byl teprve můj druhý závod.

Co pro Vás toto vítězství znamená?

Obrovskou satisfakci a odměnu za téměř každodenní trénink anebo fyzickou přípravu psa. Zadostiučinění, že jsem to dokázal i těm, co mi nikdy nevěřili. Ale vlastně jim mohu poděkovat, protože to mě motivovalo víc pracovat.

Díky čemu a komu si myslíte, že se tento úspěch dostavil?

Díky nejbližším lidem kolem mne, kteří měli ve mne a mého psa možná mnohem větší víru, než jsem měl já sám. Díky obrovskému penzu práce vloženého do nás obou. Díky trpělivosti a smyslu mého psa odpouštět mi chyby, kterých jsem se na něm dopustil.

Změní nebo změnil se nějak Váš život díky tomu, že jste Mistr republiky?

V zásadě by byla chyba, kdyby se změnil. Tímto způsobem života jsem došel tam, kde jsem. Změnilo se vlastně jen to, že jsem si kvůli sázce za úspěch na MČR IPO 2016 byl přinucen založit konto na sociální síti, čemuž jsem doteď s úspěchem odolával, ale mám teď více co číst, víc „nových“ přátel, míň času…  …a také to, že mě někdo poprvé požádal o rozhovor a že ho zajímá, co si myslím.

Glogar2 Glogar3

Jaký je Váš maliňák Ghandi from Mike´s Place? Jak jste si ho vybral a proč právě on?

Ghandi je pes s obrovským drivem, tvrdostí, rychlostí, chutí do spolupráce s člověkem, dobrou agresivitou. Je neúnavný, stále provokující k činnosti, až to někdy fakt překáží. Toto vše je ale vyváženo výborným sociálem, velkou rovnováhou v poměru vzruchu a útlumu. Pokud se jím nikdo nezabývá, je nekonfliktní. Ale není jen obvyklým „rukávníkem“, v životě již mi dokázal, že je schopen i mě bránit a samostatně se rozhodovat, když jsem se já ocitnul v krizové situaci.

Co se týče jeho výběru, tak to se asi pobavíte a s Vámi i spousta čtenářů  Zbourá to všechny správné metodiky výběru štěňat. Máme doma seniora z CHS from Mike´s Place, se kterým i v jeho 11 letech stále závodí moje přítelkyně, Agnieszka Kierzenkowska. Když přišel ten správný čas a já již chtěl také konečně psa, se kterým bych mohl opravdově cvičit, a ne jen pomáhat, tak jsme napsali do Holandska chovateli z Mike´s Place, jestli nemá v dohledné době vrh a zdali by nějaké štěně nebylo vhodné pro mě. Bylo mu popsáno, jaký jsem, jaký mám charakter a jaký jsem emoční typ, popsali jsme i budoucí ambice. Přišla odpověď, že budou za nějakou dobu štěňata, ale neví, jestli nalezne to správné pro mě. Nakonec přece jen napsal, že tam jedno má, a tak jsme se vydali do Holandska. Přejeli jsme víc než 1000 km, usedli na kafe a po půl hodině formálností mi Michael Peetjens přinesl štěně ze dvora se slovy: „To je pro tebe, chceš vidět sourozence?“ Pravda je taková, že jsem si mohl vybrat jakékoliv, ale já mu obrovsky věřil, nic jsem „netestoval“, sourozence jsem dodnes neviděl, jeli jsme hned zpět, no a Ghandi byl doma.

Měl jste nějaké předchozí zkušenosti se sportovní kynologií? Jak jste postupoval ve výcviku a výchově Ghandiho? Lišil se tento Váš přístup ve srovnání s předchozími Vašimi psy?

S kynologií jsem začínal ještě za Svazarmu, měl jsem malého knírače, se kterým jsem ve svých 14 letech závodil v kategorii ZMMP1. Před vojnou jsem si stačil pořídit ještě svého prvního velkého psa – německého ovčáka. Složil jsem s ním zkoušku IPO1, ale prodal jsem jej do armády, protože se přes mou základní vojenskou službu o něj neměl kdo starat. Po vojně jsem začal více figurovat. Po nějaké době jsem se stal na 12 let svazovým figurantem ČKS, bavilo mě figurovat různé kvalifikace, mistrovství republiky plemen, na závěr kariéry jsem byl poctěn i figurováním mistrovství světa boxerů. V té době jsem hodně jezdil figurovat do zahraničí, tréninky i závody. Prostě bylo snadnější připravovat psy mých přátel než cvičit svého psa. Bylo to akčnější, holky na to víc letěly :-).

V průběhu tohoto období se ještě nějaký pes v mém životě objevil, ale s žádným jsem tak cíleně jako dnes necvičil, tj. do závodu nebo na vrchol. Spíš z nedostatku času i zkušeností se s nich stali takoví průvodci mým životem, kteří byli cvičeni natolik, aby se dalo s nimi žít a potěšit se. V té době jsem také začal budovat svůj výcvikový plac, prostě proto, abych mohl třeba i několikrát denně vyjít se psem z domu a doslovně na 5 minut potrénovat, bez ztráty času. V té době jsem ho měl velmi málo.

Za poslední roky se neskutečným tempem zvedla úroveň české kynologie. Jsou úplně jiné metodické postupy. Začal jsem jezdit na různé semináře se špičkovými závodníky, učil se nové způsoby komunikace se psem, třeba i clickerový trénink, který dodnes používám. A vlastně i způsob učení psa stop, obran… S Ghandim dělám vše úplně jinak než dřív. Ale hlavně jsem diametrálně změnil přístup k životu se psem. Je to můj první pes, co není v kotci, ale žije se mnou v domě. Je víc empatický vůči mně, spí se mnou po hotelích. Už bych to nikdy neměnil. Je fajn, když máte několikrát během dne chvíli času, zavoláte si jej k sobě a poblbnete s ním. Jak by byl v kotci, a to i kdyby ty kotce byly hned u domu, nechce se vám.

Také preferuji politiku jednoho psa. Dříve to tak nebylo. Dnes vím, že jak nám něco nejde, prostě to tomu psu vysvětluji tak dlouho, až to dá. V minulosti jsem měl tendence brzo rezignovat, protože určitě jiný pes bude lepší.

Glogar4Jste vítězi nejlepší stopy na MČR 2016 – je stopa vaše nejsilnější disciplína? V čem jsou silné stránky Vašeho psa?

V prvé řadě je třeba říct, že s této disciplíny jsme zde na Mistrovství měli nejvíc bodů. Nebylo to poprvé, co jsme obdrželi takové body. Ale vím, že Ghandi má stejně silné a vyvážené všechny disciplíny, i když to bodově teď tak nevypadalo. Prostě jen mu ve stopě do toho nejmíň „kecám“, dělá si sám svoje – ve zbytku disciplín mu to vždy úspěšně kazím svou invencí :-).

Jak často trénujete? Promítne se do vašeho tréninkového programu blížící se závod?

Jak již jsem uvedl, téměř každý den trénuji nějaký element, nějakou fázi cviku, a to třeba i vícekrát za den. Nemusím nikam dojíždět, mám to v místě bydlení, což je neskutečná výhoda. Momentálně nejsem schopen říct, jak se mi promítne blížící se závod do přípravy. Na oba naše závody jsem prakticky trénoval velmi intenzivně až do konce, a když jsem již viděl, že pes má dost, dal jsem mu opravdu asi dva dny před samotným závodem relax. Zkouším to takhle, u každého psa je to individuální. Možná se to bude příště z různých příčin trochu měnit, ale snažím se pozorovat psa, jeho zdravotní stav, psychické rozpoložení a na nastalou situaci reagovat. Prostě musí nás to oba bavit.

Užíváte si adrenalin závodu?

V zásadě to byl můj druhý závod v životě. Před startem na první kvalifikaci jsem byl zvědavý sám na sebe, jak to dám. Čekal jsem na ten stres až do startu, ale když už jsem stál na startu a byl připraven, nakonec jsem pocítil jen lehkou nervozitu a hrozně si přál už předvádět. Ta trocha nervozity je ale vcelku pozitivní, nutí vás se plně koncentrovat. V průběhu závodu už se snažím vůbec nevnímat okolí, soustředím se pouze na sebe a psa. Ale nevím, jak to bude dál, protože opravdu do tohoto víkendu od nás nikdo nic neočekával, nebyl jsem svázaný nějakým tím „musím“. Teď na MS FCI to bude jiné, nebudu bojovat už jen sám za sebe, a to je samo o sobě velmi zavazující. Uvidím…

Když se Vám v závodu nebo i běžném výcviku něco nepovede, jakým způsobem se s tím vyrovnáváte?

Prozatím co se mi v závodě nepovedlo, tak to vždy byla jen má chyba, ať již v předvedení psa v samotném závodě nebo se projevila chyba z tréninku, která se promítla ve výkonu. Ghandi mě ještě sám o sobě nezklamal. Po závodě se s tím vyrovnávám tak, že v klidu výkon zanalyzuji, dostanu také spoustu postřehů od svých trenérů, proběhne nějaká ta diskuze a podle toho všeho upravím trénink.

Pokud se něco nepovede v tréninku, záleží na tom, jestli to způsobím sám, nebo se zmýlí „Gani“. Pokud vím proč, okamžitě se to snažím napravit, pokud ale ihned nevím, okamžitě končím s cvikem a zase hledám příčinu. Nic se nesnažím opravit ihned živelně, tedy pokud již s takovou situací nemám zkušenosti.

Chtěl jste vždy závodit? Popište prosím, jaká byla cesta k Mistrovi republiky 2016.

Ano chtěl, jsem poměrně soutěživý typ. Cesta k Mistrovi republiky je dlouhá a velmi těžká, v dnešní době stále těžší, každý psí sport prochází velkým a rychlým rozvojem, tréninkové metody jsou sofistifikovanější . Musíte mít dobrého psa, být trpěliví, pracovití, ochotni obětovat kus svého života a pohodlí, být vytrvalí, zdraví a mít špičkové lidi kolem sebe, a to nejen profesně, ale i lidsky. Vlastně se to musí stát vaším způsobem na prožití života. A k tomu se musí ještě přidat i notná dávka potřebného štěstí, které když přijde, tak musíte být připravení. Já to štěstí mám. Mám skvělou partnerku, sama je několikanásobný účastník mistrovství světa, a to nejen v IPO, ale i IPO-FH a OBI, a to vše s jedním psem. Ona je můj hnací motor, podpora, dodává mi víru v sebe sama a velmi mi s Ghandim pomáhá. Dále na cestě k titulu jsem potkal skvělého člověka, který kynologií žije, dýchá pro ni a nezištně pomáhá i svým potenciálním konkurentům, čehož já jsem vlastně výsledkem  – a to dvojnásobného držitele titulu z minulých let Martina Plecháčka. Totálně mi změnil pohled na moderní výcvik sportovních psů. Na české kynologické scéně je naprostým zjevením. Jako člověka si jej hluboce vážím a komu byla dána příležitost ho hlouběji poznat, dá mi zapravdu. A dovolte mi ještě na tomto místě poděkovat mému velkému kamarádovi a figurantu Michalu Krbcovi, který mi obrovsky pomohl v přípravě Ghandiho, a celému našemu česko-polskému „Sajo Team“ za podporu!

Glogar5…a když už jsme se zdánlivě dostali tematicky k otázce, která mohla náš rozhovor klidně i zahájit :-), zeptám se na poněkud subjektivní věc, která nicméně bude čtenáře také zajímat – odkud jste, jste například ženatý, máte děti, čím se živíte? Neptám se z pouhé zvědavosti, ráda bych Mistra republiky 2016 přiblížila čtenářům především jako člověka a zajímavou osobnost.

Pocházím z Havířova, kde jsem s kynologií začínal. Dnes žiji v malé obci Albrechtice u Českého Těšína, jsem členem KK Český Těšín, kde mám dobré zázemí. Mám dvě děti, dcerka již běhá agility. Pracuji u Hasičského záchranného sboru ČR v Nošovicích. Tato práce mi dává poměrně dost času a prostoru na trénink svého psa. Žádné další hobby již nemám, při tréninku psa na takový level už na nic jiného mi nezbývá čas.

Čím se v životě řídíte? Co Vás dokáže rozesmát, nebo naopak naštvat?

Přej a bude ti přáno. Nikdy nezáviď… Také si myslím, že člověk, který na sobě dál nepracuje, tak nejenže stagnuje, ale vrací se ve svých výsledcích zpět. A co se týče druhé otázky, tak jak kdy. Celkem vzato vše mě může rozesmát, ale i naštvat – záleží na situaci a okolnostech. Jsem impulsivní, pro mé okolí to se mnou není jednoduché. Snažím se jim to ale vždy vynahradit…

Z čeho byste si nikdy nedělal legraci, a čemu se naopak neubráníte?

Mám rád legraci, žertuji velmi často doma, v práci i na trénincích. Mám rád dobrou náladu při tréninku. Myslím, že si dokážu dělat legraci sám ze sebe, dokážu legraci jiných přijmout s klidem, ale rád žertuji i na účet jiných. Naopak nežertuji, když někomu něco slíbím a když někomu přeji zdraví :-).

Glogar6 Glogar7

A poslední otázka už zase vážně  – jak se těšíte a připravujete na MS FCI IPO ve Slovinsku?

Jak se těším? Nejsem schopen najít to správné slovo, které by vyjádřilo alespoň z poloviny to, jak se těším a jak to cítím. Budu trénovat tak jako doposud, a až zhlédnu film z našeho výstupu, určitě z něho vyvodím nějaké korekce do budoucna.

…nějaké jiné další plány? Co třeba letní dovolená, bude nějaká?

Zimní dovolenou trávím na lyžích, ale má letní dovolená je v posledních letech svázána s výcvikovým táborem, kde se schází fajn lidi se stejným cílem. Je velmi inspirující vidět spoustu závodníků, kteří začínali cvičit se svými psy právě na tomto táboře, a nyní jsme již stáli spolu na stadionu při zakončení tohoto Mistrovství. Letní dovolená je o intenzivních trénincích, protože závodní sezóna ještě neskončila. Mám to rád.

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: Jitka Krásová a archiv autora