Yannick Kayser je německý psovod a se svým belgickým ovčákem malinois Punk vom Further Moor se stal vítězem Mistrovství světa FCI IPO 2017. Narodil se v roce 1987 ve městě Lars ve Schwarzwaldu, a to do nepejskařské rodiny, kde měl hlavní slovo tenis. Protože se mu však Yannick ze zdravotních důvodů nemohl vrcholově věnovat, přemluvil rodiče k pořízení svého prvního psa. Od té doby už uplynulo šestnáct let – jaké tyto roky byly a čemu se Yannick věnuje dnes?

Yannicku, ještě jednou přijmi obrovskou gratulaci k Mistrovi světa FCI IPO 2017, a než se budeme věnovat tomuto závodu a vašemu vítězství, ráda bych ještě zabrouzdala Tvým životem bez psů, i když si ho už dnes nejspíš neumíš ani představit :-). Jak dlouho ses věnoval tenisu a kvůli jakým problémům ses ho musel vzdát?

Draho, děkuji za gratulaci! Pocházím z „tenisové“ rodiny, každý z nás hraje tenis a má sestra hrála profesionálně turnaje Ženské tenisové asociace WTA. Když mi bylo 14 let, přestal jsem kvůli velkým bolestem v koleni soutěžit na tenisových turnajích. Bolest mě provázela až do mých 20 let, kdy jsem si našel ve Frankfurtu chiropraktika, který mě vyléčil během pěti sezení.

 

Mrzela tato životní změna víc Tebe, nebo rodiče?

Pro rodiče je vždy těžké sledovat své děti, které by sice chtěly jít za svým cílem, ale nemohou. Proto se rozhodli mi splnit mé největší přání a pořídili mi psa. Nikdo z nás v tu dobu neměl tušení o nějaké sportovní kynologii.

 

…které se ale nyní věnuješ na profesionální úrovni.

Vlastně jsem zkombinoval zkušenosti z tenisové školy a věnuji se profesionálně výcviku IPO. Poskytuji soukromý výcvik mnoha psovodům s různými plemeny a nabízím národní a mezinárodní kynologické semináře. Rád trénuji se psy různých plemen a povah.

Je Ti 30 let, vnímáš nějak tento zlom ve svém životě?

Ne, věk pro mě není důležitý. Mám za sebou opravdu skvělý rok v kynologii, ale nepřipisuji to svému věku.

 

A jaký je tedy aktuálně Tvůj život?

Mám dvě děti ve věku dva roky a pět let a jsou mou největší radostí. Moje žena se o sportovní kynologii moc nezajímá, ale podporuje mě a mou vášeň pro kynologii. Umíš si ale asi představit, jak to někdy bývá pro rodinu těžké, když trávím několik dní v týdnu mimo domov. Nicméně často si kynologii užívám spolu se svou rodinou, protože mé děti milují doprovázet mě na závody. Na MS FCI IPO 2017 jsem tak mohl strávit skvělý týden spolu se svým pětiletým synem.

 

Pojďme zpět ke sportovní kynologii. Proč zrovna sportovní kynologie? Byl to výběr vědomý a uvážený?

Ne, nebyl to uvážený výběr… Když jsem měl svého prvního psa, vyrazil jsem s ním na cvičák do školky pro štěňata, kterou vedla Andrea Manthey. Pak to šlo krůček po krůčku. Nyní je Andrea trojnásobnou mistryní světa holandských ovčáků. 

Zkoušel jsi někdy i jiné sporty?

Svého prvního psa, labradora, jsem začal trénovat coby teenager podle jiného zkušebního řádu než IPO. Požadavky tohoto řádu byly hodně nízké, a tak jsem se začal zajímat o IPO sport. Podle mého je tento druh kynologie největší výzvou, protože člověk potřebuje psa, který je schopen pracovat v mnoha různých disciplínách. Se svou labradorkou Dascou jsem měl problém s kousáním, tudíž se nám nedařilo na obranách.

 

Dasca Ti v roce 2005 onemocněla leukémií, a i přes negativní, krátkozraké prognózy lékařů se dožila roku 2014! Jak jste to dokázali? Byla za tím speciální lékařská péče, nebo co jiného? 🙂

Nevím, co se stalo. Všichni veterináři nám říkali, že Dasca zemře během pár měsíců… A to byl důvod, proč moji rodiče souhlasili, že mi pořídí malinoise. Nyní jsem moc rád, že se Dasca dožila tak krásného věku, a zároveň jsem dostal svého prvního maliňáka.

 

I s Dascou jsi dokázal spoustu věcí, nicméně proč pak malinois a proč právě Indy vom Further Moor Knuta Fuchse?

Se svou fenkou labradora jsem se stal coby začátečník německým mistrem mládeže. Pokusili jsme se složit IPO1, ale problémem bylo, že Dasca neodkousala na rukáv, a tak jsme na IPO1 neuspěli. O IPO jsem se začal velmi zajímat a v roce 2005 jsem se rozhodl zúčastnit semináře s Knutem. Tenkrát jsem nemohl tušit, že se z nás jednou stane tréninkový tým. Každopádně se mi moc líbilo, jak Knut trénuje psy, a tak jsem s ním zůstal v kontaktu. Později jsem si od něj pořídil svou první fenku malinoise, Indy vom Further Moor.

 

Na svém webu píšeš, že Indy nebyla snadná při výcviku, mohl bys být prosím konkrétnější? Čím byla a je specifická?

Indy coby fena byla hodně limitována vzhledem ke své povaze a drajvu. Byla velmi jemná a neměla moc kořistnický pud. Museli jsme hodně trénovat zákusy a neustále jí zvyšovat sebevědomí. Ale naučil jsem se toho od ní hodně. Pokud cvičíte jemného psa s nízkým drajvem, a i přesto chcete být úspěšný, musíte hodně přemýšlet o tréninku a o tom, jak takové zvíře připravit na závody. Jen tehdy je šance dosáhnout dobrých výsledků.

Připomeneš prosím vaše společné úspěchy? Kterého z nich si nejvíc vážíš a proč? …často ten „oficiálně“ největší úspěch nebývá tím nejcennějším pro psovoda…

S Indy jsem se kvalifikoval poprvé na DVG Bundessiegerprüfung v roce 2008. Získali jsme 98 bodů na stopě a 95 bodů na poslušnosti. Bohužel jsme neuspěli na obraně, kde se utrhla z rukávu na protiútoku. Hodně lidí mi po našem výkonu říkalo, že nikdy neuspěji se psem, který se utrhnul z rukávu. O rok později, v roce 2009, jsem tu samou soutěž vyhrál a to byl pro mne v tu chvíli největší úspěch.

 

Indy a Punk pocházejí ze stejné chovatelské stanice, od Knuta Fuchse. Přemýšlel jsi někdy, že by sis pořídil štěně z jiné chovatelské stanice? Mohl bys nějak porovnat Indy a Punka, mají něco společného, nějaké rysy nebo vlastnosti?

Jistě, že jsem dal přednost psovi z Knutovy stanice, protože jsme v tu dobu spolu trénovali. Za psa jsem normálně zaplatil, bylo to mé vlastní rozhodnutí. S Knutem jsem pravidelně cvičil a viděl jsem velmi dobré psy po Crazy vom Parchimer Land. Rozhodl jsem se pro štěně ze spojení s Caymanem vom Adlerauge. Mé rozhodnutí se ukázalo jako skvělé. Punk a Indy jsou velmi rozdílní psi, a to je dobře, už netoužím po psovi, jako je Indy. Takže ti dva mají společný jen název chovatelské stanice ;-). 

Když bys do detailu prosím srovnal i výcvik, v čem jsi na každého ze svých dvou maliňáků musel jinak? Kde se Tvé výcvikové metody rozcházely, a kde naopak byly shodné?

Co se stop týká, tak jsem svůj tréninkový systém příliš neměnil. Poslušnost s Punkem nebyla moc snadná disciplína. Když mu ale byly tři roky, našli jsme si společnou cestu, jak úsporně trénovat. U obrany jsem musel změnit vše, protože oba moji maliňáci jsou naprosto odlišní. Hodně věcí jsem musel trénovat s Indy, ale nikdy je nemusel cvičit s Punkem – a naopak. Navíc jsem získal větší zkušenosti a znalosti.

 

Jak často trénuješ stopu, poslušnost, obranu?

Se svými psy cvičím hodně hned od začátku, dokud nezískají správný postoj k práci v jednotlivém oddílu IPO. Jakmile mají správný přístup, který si přeji, řekl bych, že cvičím mnohem méně než spousta jiných lidí. Své tréninky obvykle zaměřuji na jednotlivou soutěž či závod. Mladému psovi se vždy snažím vysvětlit obsah určitého cviku velmi přesně. Později, když je před závodem, stačí psovi jen připomenout jeho naučené cviky, a nemusím ho učit cokoli nového. Podle mého názoru lze takto dosáhnout stabilních výsledků na závodech. Myslím si, že stopa je pro psa nejjednodušší disciplína, a když pes ví, co má dělat, nepotřebuje stopovat pětkrát týdně.

Máte u vás dost terénů? Nebo jezdíš cíleně klidně daleko, abys natrénoval na stopu to, co zrovna potřebuješ?

Mám to štěstí, že v mém okolí je mnoho různých terénů, a mohu tak trénovat hodně rozdílných situací.

 

Stává se v Německu, že by psovoda na stopě vyhnal z terénu například zemědělec, majitel pozemku? Musíte si vybírat terény i s ohledem na vlastníky?

Ano, samozřejmě, že se v Německu najde mnoho zemědělců, kteří se zlobí, když jim pejskaři trénují na polích. Já ale znám farmáře v okolí a nemám žádný problém. Mám štěstí, že se s nimi dá velmi snadno vyjít.

Jak často děláš například cizí stopu? A jak vlastně začínáš stopy se štěňátky? Co pachové čtverce? Necháváš před stopou své psy vyhladovět?

Často trénuji své vlastní stopy, protože znám svého psa a vím, co v jaké situaci potřebuje. Obvykle v tréninku dělám stopy obtížnější, než jsou na závodech. První stopy cvičím s pamlskem v každé šlápotě. Podle mého je ale velmi důležité pamlsky rychle odbourat a nahradit je formou pomoci stopovačkou a mých emocí, takže pes pochopí, co se po něm chce. Jeho úkolem je vypracovat stopu, aby nalezl žrádlo. Myslím, že to je velký rozdíl. Hodně psů nechápe, co mají na stopě dělat, a jen následují žrádlo. A to je škoda, protože stopování je pro psa přirozenou zábavou.

Samozřejmě, že je snazší cvičit se psem, který má dobrou motivaci na žrádlo. Mí psi vždy mají žrádlo rádi.

 

Říká se, že je poslušnost třeba trénovat denně několikrát, ale chvilku, sdílíš tento názor?

Myslím, že pokud je pes v pohodě a není frustrovaný, může cvičit déle než pár minut. Vše, co milujete, můžete dělat dlouho – a týká se to i psů. Často jsem překvapen, jak dlouho se mí psi dokážou soustředit, někdy náš trénink trvá třeba i 30 minut.

Používáš klikr? Prozradíš, na co cvičíš, jaké používáš motivace?

Ne, klikr nepoužívám, používám své emoce. Nemohu říci, že bych byl proti klikru, ale nevidím v něm pro svůj trénink žádnou výhodu. Pro mě je velmi důležité, aby měl pes dobrou motivaci na pamlsek, pak s ním mohu nejlépe pracovat. Lépe než přes kořist. Myslím si, že hračka je vždy mezi psovodem a psem, ale u pamlsku tomu tak není. Pes sežere odměnu a vyžaduje další pamlsek za nový cvik. Když pes sežere hračku, budete mít problém. Navíc vždycky musíte při cvičení udělat pauzu a psovi hračku odebrat. Hodně lidí si myslí, že přes hračku mají se psem lepší kontakt než přes pamlsky a emoce. Dle mého to tak jen vypadá. Skutečný kontakt je mezi psem a míčkem, ne psovodem. Snažím se být se psem v harmonii při každé části cviku. Je pro mě mnohem snazší cvičit pomocí emocí, a ne jen s míčkem. Své emoce mám vždy připravené, jak kladné tak záporné. Míček si na rozdíl od nich nemůžete vzít na plac při závodě.

 

A co obrany? Prošel jsi školou více figurantů, nebo jezdíš stále k jednomu?

Obvykle trénuji jen na své figuranty nebo sám na sebe. Někdy mí přátelé vedou mého psa a já figuruji. A někdy mi dělají figuranta Benjamin Klöck a Massimo Kienzler. Občas se také setkám s Knutem a velmi dobře si společně zatrénujeme.

Musím se zeptat na Tvůj názor na používání elektrického nebo ostnatého obojku, nebojíš se na toto téma promluvit?

V Německu je používání elektronického obojku při výcviku zakázáno, a je to tak správné. Myslím, že je velmi důležité, aby pes poslouchal v jakékoli situaci běžného života. Aby byl pes poslušný, nepotřebuji nic jiného než sám sebe. Můj pes musí být veselý, když jsem veselý já, a musí být smutný, když se rozčílím. Pro mě a mé psy je to snadné.

 

Yannicku, máš svou výcvikovou školu, a především tým, který se mi zdá být opravdovou partou nejen skvělých, ale i zkušených lidí, je to tak? Jak jste se dali dohromady?

Ano, mám ve svém klubu ve Friesenheimu výcvikovou školu IPO. Cvičím s mnoha lidmi s rozličnými plemeny, hlavně z Německa, Francie a Švýcarska. Náš tým ve Friesenheimu narostl během let. Jde o malou skupinu, ve které ale sdílíme stejný životní styl se psy a máme stejné cíle. Nejdůležitější jsou pro mě mezilidské vztahy a s tím jde ruku v ruce osobní úspěch jednotlivého člena. Musím poděkovat své trenérce Anně Eisemann, která mi pomáhá s poslušností. Je vždy připravená mi poradit a zkoušky a závody si neumím představit bez ní po svém boku.

Co pro Tebe znamená úspěch a štěstí kolegů z týmu? Jsi přející a umíš dobře přijímat prohru, neúspěch a porážku?

Každý úspěch našeho týmu je jeho součástí. Přeji každému co nejlepší výsledek a nevím, co je závist. Jde ale o můj životní postoj, nikdy nikomu nic nezávidím.

 

Je pro Tebe vítězství s Punkem na MS FCI IPO 2017 tím největším?

Ano, titul Mistr světa FCI je samozřejmě mým největším úspěchem. Aby člověk dosáhl obrovského úspěchu, musí se propojit hodně drobných detailů. Myslím, že vítězství bylo výsledkem letité a velmi stabilní práce s Punkem.

 

S jakými cíli a očekáváními jsi odjížděl do Rheine?

Mým cílem bylo, pokud by vše šlo podle plánu, skončit na mistrovství světa v TOP 10. Punk je obvykle velmi stabilní a mohu se na něj v každé disciplíně spolehnout.

 

…a s jakými pocity ses vracel? 🙂

Mé pocity byly neuvěřitelné. Všechna tvrdá práce se zúročila v jednom závodu. Všechny, někdy velmi těžké dny posledních let se vyplatily a výsledkem je titul Mistra světa! 🙂

Je pro Tebe každý závod i zpětnou vazbou z hlediska toho, co je třeba udělat jinak, lépe? Vnímáš chyby na závodě jako svá pochybení?

Samozřejmě, že každý při výcviku psa dělá nějaké chyby. Když jsem ale na place, snažím se obvykle chovat jako ve filmu. Vždycky se snažím předvést to nejlepší a stejně tak můj pes. Myslím, že na závodě bych neměl udělat chybu. Když po svém psovi vyžaduji perfektní práci, i já musím být jako psovod schopný předvést IPO3 bez chyby! Ano, samozřejmě, že když chybu udělám, poučím se z ní! Řekl bych, že tenis, který jsem coby teenager hrál, mi dal jisté výhody, jak spolehlivě předvést svého psa, protože už tehdy jsem se naučil zvládat obtížné situace pod tlakem.

 

Yannicku, být Mistrem světa je splněný sen, těžko se stanovují další mety, ale řekla bych, že Ty je máš. Máš? 🙂

Snem každého sportovce je stát se Mistrem světa. Pro mě je ale normální, že se nespokojím jen s jedním úspěchem na celý život. Pokusím se něčeho podobného dosáhnout znovu a vždy si chci při výcviku psů užívat zábavu. Umím si představit, že by pro mě mohlo být zajímavé cvičit v budoucnu také s jinými plemeny, například s německým ovčákem. V zásadě neupřednostňuji jedno plemeno. Preferuji určitý typ psa a nyní je pro mě oblíbeným plemenem malinois, takže na toto plemeno se teď soustředím. Doufám, že i v budoucnu se budou odchovávat stejně silní psi s vysokým drajvem!

 

Kromě toho, že jsi psovod, jaké jsou další Tvé „role“, ať už jde o kynologii nebo osobní život?

Rád si zajdu zalyžovat. V osobním životě jsem velmi aktivní člověk, který pořád potřebuje nějakou činnost a něco dělat. Nerad se jen tak poflakuji. I na dovolené jsem rád aktivní. Ale samozřejmě, že nejvíce svého času trávím kynologií se svými přáteli.

 

Jakou posloucháš rád hudbu – třeba při řízení v autě? 🙂 A co Ty a sociální sítě jakožto fenomén dnešní doby?

Když řídím, většinou si telefonuji se svými přáteli ;-). Sociální sítě jsou součástí dnešního života. Samozřejmě, že stejně jako mnoho ostatních lidí mám sociální sítě rád, ale také chci zůstat v realitě a netrávit svůj život ve virtuálnu. Někdy lidé tráví na sociálních sítích příliš mnoho času!

Je pro Tebe sportovní kynologie number 1 i v Tvém osobním životě?

Ne, číslem 1 pro mě vždy bude má rodina. Kynologie je jen součástí rodinného života.

 

Myslíš, že i neúspěch a neštěstí člověka v životě posouvají dál?

V životě nikdy neprohrávám, jen se učím. To je jeden z mých přístupů!

 

Přeji Ti samozřejmě nic než štěstí a úspěchy. …btw., co jsi pro ně ochotný udělat? 🙂

Prožívám svůj život a užívám si všechny krásné chvíle velmi intenzivně. Neztrácím žádný čas nepodstatnými věcmi. A nesmutním nad minulostí.

 

Máš nějaké životní motto, kterým se řídíš?

Upřímnost a nezávislost jsou pro mě v životě nejdůležitější.

 

Byl bys tak hodný a vzkázal něco našim čtenářům? 🙂

Všichni psi se vás snaží potěšit, jen jim k tomu musíte dát příležitost. Nesnažte se měnit jejich přirozenou povahu, zkuste ji využít pro úspěch. Uvidíte, že to funguje.

 

Přeji Ti jen to nejlepší a děkuji za Tvé odpovědi,
srdečně Draha Mašková

 

Překlad: Eva Fiedlerová
Foto: Ivan Gabal a archiv autora


Téma: