Dmitrymu Dudukinovi je 44 let a žije v Rusku, v Moskvě. Tam také vystudoval Univerzitu ekonomie a statistiky. Posledních dvacet let pracuje v investiční a správní firmě. Spolu se svým rottweilerem Cidem vom Rottberg se stal v roce 2015 Mistrem světa ADRK (nejlepší stopa a nejlepší poslušnost), Mistrem světa IFR v roce 2016 (nejlepší stopa a nejlepší obrana) a vítězem Grand Prix v Rottweilu v roce 2015 (nejlepší poslušnost a stopa).

 

Dmitry, jste mistrem světa IFR 2016, je to Váš největší kynologický úspěch?

Je to výsledek našeho mnohaletého tréninku. Řekl bych ale, že naším největším úspěchem v soutěžích v rámci plemene rottweiler je vítězství jak na IFR, tak na šampionátu ADRK.

 

V kolika letech jste s kynologií začal a s jakým psem?

První pes se u nás doma objevil před 20 lety a byla to fenka rottweilera. Má manželka se s ní věnovala sportovní kynologii podle IPO. Já jsem v tu dobu měl čas pouze na práci. Ale zjistil jsem, co tento sport obnáší. Když v roce 2004 nastal čas pořídit si nového psa, do naší domácnosti přibyla fenka Welldan Dolce Vita, opět samozřejmě rottweilerka. Rozhodli jsme se, že jejím psovodem se stanu já. Tak jsem se vlastně začal věnovat kynologii. S Dolce Vita jsem se zúčastnil mnoha závodů podle IPO a IPO-FH a na začátečníky jsme si vedli hodně dobře. Vyhráli jsme mnoho soutěží v Rusku a zúčastnili jsme se jak mistrovství IFR, tak Grand Prix v německém Rottweilu.

 

Měl jste vždy pouze rottweilery?

Ano, toto plemeno mám velmi rád. Na prvním místě jsou pro mě vždy psi, výcvik je až na místě druhém.

 

Proč padla volba právě na toto plemeno? Co se Vám na rottweilerech líbí? Jak oblíbení jsou rottweileři v Rusku?

S rottweilery se cítím velmi příjemně. Líbí se mi hodně plemen, ale rottweileři jsou mým nejmilejším. Miluji jejich vzhled, miluji jejich styl práce, jak si hrají… V Rusku je mnoho rottweilerů, ale bohužel většina z nich není jakkoli cvičena. V současné době je v celém Rusku pouze čtyři nebo pět rottweilerů na úrovni IPO3.

 

 

 

 

 

Vzpomínám si na Vás, ještě když jste závodil v kategorii IPO 2 na Grand Prix v Rottweilu – trénujete v zahraničí? Sledujete sportovní dění v jiných zemích?

Jsme velcí přátelé s Milanem Skoricem, který až do letošního roku organizoval cenu Grand Prix (GP) v Rottweilu. V letech 2010–2015 jsem se účastnil každého ročníku GP. V roce 2014 jsem se se svým trenérem domluvil, že budu závodit v kategorii IPO2, protože můj pes byl příliš mladý (2,5 roku). A ano, někdy si s přáteli trochu zatrénujeme v Německu před závody, ale většina tréninků probíhá v Rusku. A ruští psovodi věnující se výcviku podle IPO se hodně učí od přátel z různých zemí.

 

Jak vlastně aktuálně vypadá ruská sportovní kynologie? Jak jsou v Rusku sportovní kynologové organizovaní? Máte dost cvičáků, figurantů a lidí okolo sebe, s nimiž se dá trénovat? Nebo musíte hodně dojíždět a je to složitější?

Bydlím v Moskvě a kolem máme několik dobrých cvičáků s bezva lidmi. Když hledáme terény na stopy, musíme někdy najet i stovky kilometrů na jedné cestě. Najdou se u nás i zkušení trenéři, ale nejsou po celém Rusku. Naše země je příliš rozlehlá. Někdo musí cestovat i více než 500 km, aby si zatrénoval obranu.

 

To je neuvěřitelné… Jak moc častým a oblíbeným sportem u vás sportovní kynologie je?

Sportovní kynologie v Rusku během posledních deseti let hodně pokročila. Ale všeobecně se o výcvik zajímá jen malá část majitelů psů. Většina psů se účastní výstav nebo jsou to domácí mazlíčci.

 

Sportovní kynologie se v posledních desetiletích hodně změnila – někde je tento vývoj velmi výrazný, jako tomu je například v České republice, jinde to není až tak úplně podstatný rozdíl. Jak to je tedy v Rusku?

Domnívám se, že pokrok v oblasti výcviku psů se urychlil díky mezinárodní výměně zkušeností. Na druhou stranu byly ale významné změny výcvikových metod způsobené také tlakem legislativy. V Rusku nemáme žádné striktní předpisy, tím pádem není na trenéry vyvíjen takový legislativní tlak, jako tomu je v některých evropských státech.

 

Dmitry, zpět k Vašim psům a k tomu, jak trénujete Vy. Jak tedy trénujete? 🙂 Myslím – jaké používáte tréninkové metody a například jakou motivaci?

Používám jakékoli dostupné druhy motivace. U mladého psa dávám přednost motivaci pamlsky. Když se pes naučí cvik provádět správně, používám různorodé motivace v závislosti na momentálním naladění psa.

 

Máte nějakou svou vychytávku, kterou ve výcviku uplatňujete?

Řekl bych, že každý psovod má mnoho drobných vychytávek, které využívá. Já nicméně nejsem příznivcem nějaké speciální metodologie, jakou je například klikr trénink. Možná, že zkrátka nejsem dostatečně zkušený pro tento styl výcviku. Rád se ale učím různé metody a používám je v určitých situacích. Rád analyzuji, co pes v daný okamžik vyžaduje.

 

Kolik jste měl psů, kolik z toho rottweilerů a jací to byli psi? Myslím povahově. 🙂 Jak se s nimi cvičilo a v čem byl každý z nich svůj?

Včetně Cida jsem měl tři psy a všichni byli rottweileři. Povahově se hodně lišili. První fenka byla na rottweilera extrémně rychlá, milovala běhání a měla úžasný drajv na aportování. Druhá fenka je takový můj blízký přítel. Udělá pro mě cokoliv, hlavně když pro ni mám párek. Je to úžasná stopařka, je schopna stopovat i ve velmi těžkých podmínkách. A Cid je takový důležitý samec už ode dne, kdy se narodil. Velmi rád pracuje. Cid má vnitřní talent na stopy a je to blázen do obran.

 

Aktuálně tedy máte dva psy – trénujete si už nějakého mladého závodníka?

Ano, nyní mám fenku Dolce Vita, které je 12 let, a Cida. Nejsem připraven trénovat více než jednoho psa najednou. Kvalita tréninku by byla ovlivněna počtem psů. Proto ani v současnosti nepřemýšlím o mladém psovi.

 

Jste i chovatel? Máte chovatelskou stanici? Jezdíte třeba na výstavy?

Ne, nejsem na to připravený. Veškerý svůj volný čas věnuji výcviku psů. S Cidem jsme byli párkrát na výstavách, protože nás o to požádal majitel chovné feny, kterou Cid kryl. Na výstavách se ale necítím dobře.

 

Máte v kynologii své sny, za nimiž cílevědomě jdete, nebo necháváte věci jen tak přicházet a příliš neplánujete?

Letos jsem dosáhl svého dlouholetého cíle stát se mistrem světa. Vím ale, že se nám může dařit ještě lépe. Proto budeme pokračovat v trénincích a v závodění. Určitě si najdeme nové dobré přátele ve světě sportovní kynologie. Mým současným snem je ukázat schopnosti rottweilera na závodech všech plemen.

 

Z Ruska to máte celkem všude do ostatních zemí daleko – jezdíte autem, nebo létáte? Kde jste byl závodit nejdál?

Radši cestuji autem. Během sezóny několikrát závodím v Evropě. Jedna cesta takového výletu má zhruba 2500 km. Letos jsem závodil na IFR Mistrovství světa, které se konalo jen necelý týden po Mistrovství světa FCI ve Slovinku. Z Nove Gorice ze Slovinska jsem jel přímo do Finska a celé toto dvoutýdenní cestování bylo dlouhé kolem 7000 km.

 

Kolik máte vlastně za sebou velkých závodů a s jakými psy?

Se Cidem jsme závodili třikrát na MS IFR, třikrát na MS ADRK, jednou jsme se zúčastnili GP v Rottweilu a jednou MS FCI. S Dolce Vita jsme dvakrát závodili na MS IFR a čtyřikrát na GP v Rottweilu.

 

Jak si užíváte vlastní závod? Máte třeba trému? Jste nervózní? Většinou se usmíváte – vypadá to, že jste stále v pohodě :-).

Na place se cítím opravdu dobře. Jsem šťastný, že jsem tam a mohu předvést výsledky našich úspěšných tréninků.

 

Jaký to byl pocit stát ve Finsku na té nejvyšší příčce?

Moc jsem si to užíval. Je to náš největší úspěch a potvrzení našeho kvalitního výkonu. Cid je ve velmi dobré kondici a jsem si jistý, že jsme si zasloužili vyhrát.

 

Vzpomeňte prosím na samotný závod – jak byste zhodnotil jednotlivé disciplíny?

Mistrovství pro nás začalo poslušností. V první části jsme předvedli náš standardní výkon. Bohužel jsme udělali několik velkých chyb u aportů, což nás stálo hodně bodů. Vůbec jsem nepochyboval o tom, že tím jsme asi přišli o místo na bedně…

Po hodinovém čekání jsme šli na obranu. Ta se nám povedla bez nějakých větších chyb. Rozhodčí na obranách byl opravdu přísný, ale spravedlivý. I tak se nicméně zdálo, že výsledek z obrany (93 bodů) nám nebude stačit na dorovnání bodové ztráty z poslušnosti.

Druhý den jsme šli na stopu v poslední skupině. Někteří psovodi byli velmi nervózní, protože terén nebyl snadný. Snažili se najít způsob, jak získat vylosování náhradní stopy. Vzhledem k náhradní stopě jsme museli nastoupit na naši stopu jen asi během tří minut, bez běžného času potřebného k přípravě psa na stopu. Terén nebyl jednoduchý, ale byl o dost lepší než terén na MS FCI týden předtím. Na posledním úseku stopy jsem si uvědomil, že místo na bedně pro nás možná nebude až tak nereálné, jak jsem si původně myslel. Cidovi se letos na stopách opravdu dařilo. V pěti závodech třikrát získal cenu za nejlepší stopu.

 

Je něco, co Vás ohledně Mistrovství světa IFR 2016 mrzí? Myslím samozřejmě z hlediska vašeho výkonu.

Mrzí mě, že jsme nepředvedli naše jinak výborné aporty a skoky přes překážky. Zbytek našeho výkonu nebyl až tak špatný.

 

Kterou z disciplín máte nejraději a proč? Kterou Váš Cid vom Rottberg?

Já mám rád všechny tři disciplíny. Jsem šťastný, když zúročíme náš trénink. Můj pes má také rád všechny tři oddíly IPO, ale nejšťastnější je při obraně.

 

Letos jste pouhý týden před MS IFR závodil na mistrovství světa všech plemen (FCI IPO) ve slovinské Nové Gorici, jak už zaznělo. Jak Cid tuto obrovskou zátěž zvládl? Jak Vy? A neměl jste ze dvou prestižních závodů takto po sobě obavu?

Letos jsme se zúčastnili dokonce tří mistrovství světa – nezmínila jste ADRK MS v Rottweilu, které se konalo v říjnu. Ale máte pravdu, jen jeden týden pauzy mezi dvěma vrcholovými soutěžemi je výjimka. Samozřejmě, že by bylo lepší, když by bylo více času potrénovat mezi závody, ale můj pes byl na tuto situaci připraven. Mistrovství světa FCI jsme ukončili v sobotu, a než jsme odjeli do Finska, měli jsme možnost si jít dvakrát zatrénovat stopu. Náš výkon ve Finsku potvrdil, že taková příprava pro nás byla dostačující.

 

Jaké to bylo závodit na mistrovství mezi všemi plemeny? Jak jste spokojen s vaším výkonem na MS FCI IPO?

Jsem velmi šťastný a spokojený s našimi výsledky z poslušnosti a ze stopy. Zejména ze stopy, kde jsme si vylosovali opravdu těžký terén. I přesto byl náš výkon lepší než výkony mnoha jiných psů. Když se člověk účastní závodů určených jen pro rottweilery, podporuje tím své oblíbené plemeno. Všichni psi mají podobnou konstituci. Oproti tomu na Mistrovství světa všech plemen soutěžíte s mnoha odlišnými kvalitními psy a špičkovými psovody. Je to skvělá zkušenost a jedinečná příležitost, jak lépe pochopit, na jaké úrovni se nacházejí ti nejlepší psovodi současného IPO světa. Pak si člověk může stanovit nějaké své nové cíle a plány. Nemám obavy, že by mé výkony byly v současnosti na nějaké nižší úrovni. Je ale škoda, že Cid byl jediným rottweilerem, který letos na MS FCI všech plemen závodil. Mám v plánu se opět v příštím roce MS FCI zúčastnit.

 

Jaké máte dál sportovní cíle a plány?

Naším cílem je pokračovat v tréninku a zlepšit se. Zúčastnit se závodů a dokázat, že jsme schopni dosáhnout skvělých výsledků.

 

Máte nějaké životní motto a třeba vzkaz pro čtenáře?

Život je takový, jaký si ho uděláme… 🙂

 

A úplně poslední otázka – jak jste oslavili Vánoce? Dostávají Vaši psi nějaké dárky? 🙂

Narodil jsem se v SSSR, kde nebylo tradicí slavit Vánoce. V současnosti už máme vánoční svátky, ale slaví se jindy než v Evropě. Někdo u nás slaví Vánoce 7. ledna. My máme Vánoce na Nový rok a v Rusku je tento způsob oslav velmi populární. Lidé celý večer jedí a popíjejí. Nemám to moc rád, ale o půlnoci si také dopřejeme sváteční tradiční večeři a naši psi dostanou pořádnou flákotu masa.

 

Rozhovor: Draha Mašková
Překlad: Eva Fiedlerová
Foto: Tereza Suchánková, Club DOGCiTY, Moscow a archiv autora, www.cid-vom-rottberg.com