Gabriela Macounová (* 1970) je přední českou trenérkou sportovní kynologie IPO, v níž dosáhla mnoha úspěchů, především se svou dobrmankou Isména Halit Paša. Výcvikové semináře pořádá po celém světě. Gabriela vystudovala maturitní obor mechanik – seřizovač pro stroje a zařízení. Žije 27 let s přítelem a má dva syny: Daniela (30 let) a Patrika (20 let).  

Gábino, v České republice dnes není asi vyhledávanější trenérka na poslušnosti. Uvědomujete si, v jakém momentu Vašeho života přišla tato změna?

Myslím, že ano. V roce 2012 jsem odešla ze Sezemic a musela jsem se osamostatnit, to považuji za zlomový moment.

 

Předpokládám, že Vaší profesí je dnes již jen trénink psů, že na jiné zaměstnání už ani nemůžete mít čas – ale než jste se dala na dráhu profesionální trenérky, jaká byla Vaše práce?

Dlouhá léta jsem pracovala na státním zámku v Náchodě, kde jsem se starala o mobiliář a zámek a také jsem zde působila jako ošetřovatelka medvědů hnědých – Ludvíka a Dáši.

Jaké bylo starat se o medvědy? 🙂 Co vše to obnášelo a nebála jste se jich?

Byla to velmi zajímavá práce, která mi přinesla mnoho zkušeností s šelmami. Měla jsem možnost v zoo ve Dvoře Králové, pod kterou medvědi spadali, vidět a chovat i spoustu jiných divokých zvířat. Nicméně medvědi v Náchodě nejsou ochočeni, takže jsem s nimi nikdy neměla úplně přímý kontakt. Samec byl velmi trpělivý a hodný, ale samice byla agresivní – a před tou jsme měli respekt. Celkově jsem se ale medvědů nikdy nebála. Každý den jsme je museli krmit a uklízet jejich výběhy. Zařizovat a jezdit pro krmení, slámu, čistit bazén, zajišťovat veterinární péči a vše spojené s prací se zvířaty.

 

Myslíte, že když člověk chodí „do normální práce“, má šanci věnovat svému psovi tolik času, aby ho vycvičil na vrcholovou úroveň? Zažila jste tento režim?

Myslím si, že člověk, který chodí do normální práce, má daleko více času, než mám já nyní. A ano, zažila jsem tento režim a v něm jsem i připravovala Isménu na vrcholové závody.

Gábino, Vaše jméno je spjato s dobrmany, a především s Isménou Halit Paša, kterou jste právě zmínila. Spolu jste dokázaly na Mistrovství republiky všech plemen v roce 2011 převálcovat na obraně všechny ostatní psy – celkově jste skončily 6., ale obranu jste měly nejlepší. Vzpomínáte si na tento závod?

Ano, na tento závod si dobře vzpomínám, byl hodně těžký, velká konkurence, ale hlavně co bylo pro mě nejdůležitější, je, že Isména tehdy došla stopu, toho jsem se obávala. Měla vždy perfektní plac, ale na stopách mě zlobila. Byla jsem tehdy hrozně šťastná a s dobrmanem to byl obrovský úspěch.

 

Zajímá mne moment, kdy jste mezi sportovní elitu ovčáků a malin vplula s dobrmanem – neříkejte, že to nikdo nekomentoval…? 🙂

Komenty jsem nikdy neřešila a poznámky typu „Už je tady zase s tím dobrmanem!“ mě rozesmívaly. Vždy všichni čekali, jakou bude mít Isména stopu, jestli ji dojde.

Mají dobrmani všeobecně problém se stopou?

Znám spoustu dobrmanů, kteří výborně stopují, ale i spoustu těch, kteří nestopují. Nelze to asi takhle úplně říct.

 

Poslušnost je disciplínou, díky které jste ve sportovní kynologii získala věhlas. Co je podle Vás nejdůležitější a absolutní základ pro výcvik poslušnosti?

Samozřejmě nejdůležitější je pes. Psovod se dá vychovat, ale pokud je špatný pes, tak se s tím nedá dělat nic. Nejdůležitější v této době je asi soulad psovoda a psa.

Jaký je z tohoto pohledu „špatný pes“ tedy?

Samozřejmě toto je ošemetná otázka. Bavíme se ale o mém názoru, takže tedy – nemám ráda psy, kteří jsou špatní v sociálu, nejsou žraví a nemají zájem o motivaci jako takovou.

 

Co musí psovod a jeho pes splňovat, abyste se jim věnovala?

Nevěnuji se jen lidem, kteří chtějí na vrchol, ale všem, kteří ve mne vkládají důvěru a věří mému stylu tréninku. Je pro mne opravdu důležité, aby tomu, co děláme, ten druhý člověk věřil. Mám trénink rozdělený na různé fáze a zpočátku to lidem nedává moc smysl. Vše se pak poskládá dohromady a konečný výsledek je většinou velmi slušný. Samozřejmě pokud je dobrý pes i psovod, tak jde vše snáz, ale není to pro mne až tak důležité.

Vašima rukama prošlo mnoho lidí – v čem dělají při výcviku poslušnosti největší chyby? Co radíte a říkáte nejčastěji?

Myslím, že na pamlsky chodí každý pes, který má trošku chuť žrát, ale v přechodech z jedné fáze do druhé – tam jsou největší problémy. A myslím, že nejčastěji říkám, že neznají svého vlastního psa. Každý pes jasně říká svému psovodovi, kde je problém, jen to ten psovod musí vidět, musí svému psovi rozumět.

 

Vraťme se ještě k Isméně – před ní jste měla fenku Hagira z Danova, se kterou jste složila zkoušku IPO1. S Isménou pak už ale přišly Vaše úspěchy – je to tak, že až s Isménou jste začala více cvičit, nebo ona měla pro výcvik takové vlohy, že se vše tak dařilo?

Než jsem si koupila Isménu, byla jsem takový ten „víkendový cvičitel“. Před Hagirou jsem měla ještě jednu dobrmanku, Jessy, a s tou jsem jezdila na takové ty „pouťáky“ v národním zkušebním řádu. A jelikož má bohužel dobrman jednu velkou vadu – to, že umírá v brzkém věku, tak mi tato dobrmanka zemřela ve věku 4 let… Hagira měla také zdravotní problémy, trpěla Woblerovým syndromem, takže s ní sport nebyl možný a její povaha nebyla adekvátní na vrcholovou soutěž. A s Isménou to sice bylo těžké, ale reálné.

Myslíte ty stopy? Nebo ještě nějaká úskalí jste musely překonat?

Celkově to s Isménou nebylo jednoduché, byla hrozně tvrdohlavá a vše chtěla dělat po svém. Se stopami byl ale problém největší.

 

Jaký váš společný úspěch považujete za největší? Co vše se vám povedlo vybojovat?

Uvedu výčet:
Mistrovství republiky ve výkonu dobrmanů dle IPO3 v roce 2009 – 3. místo, Nejlepší obrana
Účast na Mistrovství světa ve výkonu dobrmanů dle IPO3 v roce 2010 a 2012
Výběrový závod na MR a MS všech plemen dle IPO3 v roce 2011 – 3. místo, CACT
Mistrovství republiky ve výkonu dobrmanů dle IPO3 v roce 2011 – 2. místo, Nejlepší poslušnost a Nejlepší obrana
Mistrovství republiky všech plemen dle IPO3 v roce 2011 – 6. místo, CACT, 2. nejlepší obrana mistrovství
CACIT Dobříš v roce 2012 – 12. místo

Isména je i matkou Vašich dvou vrhů chovatelské stanice Anibag. Jaká byla tato fena, čím byla výjimečná a co předávala svým potomkům?

Isména byla obrovský kořistník a bláznivý dobrman. Bylo velmi těžké ji cvičit, protože měla na všechno svůj vlastní názor, a to se mi na ní velmi líbilo. Předávala svůj charakter, ale myslím, že se hodně na povaze odchovů podepsali otcové. Měla jsem dva vrhy, a každý byl úplně jiný. Bohužel třetího vrhu jsem se nedočkala, protože mi Isména deset dní před porodem zemřela. Byl to pro mě obrovský šok.

 

Co se s Isménou stalo, Gábino? Nechci otevírat bolestivé vzpomínky, ale zeptat se musím…

Isména v noci vypila celou mísu vody a poté během deseti minut začala dávit na zvracení. Nevydávila ale ani kapku a asi po půl hodině dávení zkolabovala. Nemám pitvu, myslím si ovšem, že zemřela na torzi žaludku…

Děkuji za odpověď… 🙁 Kromě Hagiry a Ismény jste měla také jednoho psa – bohužel Agrias Anibag, pejsek z prvního Vašeho odchovu, Vám odešel v sedmi letech tak jako Isména… Jsou dobrmani více náchylní k nemocem či zdravotním komplikacím? Jde jim předejít?

Agrias byl můj nejlepší pes, jakého jsem kdy měla. Byla to moje srdcová láska. Ale bohužel se ve třech letech na nejmenovaném kynologickém cvičišti zranil – spadl do nechráněné jímky a poranil si páteř. Tím se můj kynologický svět zhroutil a od té doby pořád jen hledám psa, který by mi Agriase nahradil. Zemřel v necelých 7 letech na tzv. náhlou smrt… Zdravotní stav dobrmanů je kritický. Trpí nejvíce na DCM (onemocnění srdce). Proto jsem se také rozhodla, že už dobrmany chovat nebudu. Předejít těmto nemocem bohužel nejde. I když psa vyšetříte, je to jen aktuální situace zdravotního stavu, a za půl roku může být vše úplně jinak. Takže vyšetření nic neřeší.

Každé pracovní plemeno je z hlediska uplatnění ve sportovní kynologii jiné. Jaký je v tomto ohledu dobrman?

Myslím, že dnešní dobrman už není konkurence schopný, aby se vyrovnal maliňákům a ovčákům, tedy samozřejmě až na malé výjimky. Dnešní trend chovatelů dobrmanů je mít velkého doprovodného psa…

 

Bývalo tomu jinak?

Ano, dřívější dobrmani byli drobnější a velmi temperamentní.

Ptám se vždy, ale mne to opravdu zajímá a také si myslím, že je to důležité – jaký byl Váš první pes, prosím, a co jeho pořízení předcházelo?

Jako malá holka jsem si chodila psy půjčovat k lidem. Moji rodiče mi nechtěli psa pořídit. Teprve v 15 letech jsem dostala od rodičů pudla. Svoji první dobrmanku jsem si koupila až jako dospělá.

 

Asi jste cvičila jinak než dnes… 😉

Dnešní kynologie se strašně rychle vyvíjí. Nemusíme chodit daleko a stačí si pustit video starší dvou až tří let. Cvičilo se úplně jinak a vždycky mě tato videa hodně pobaví. Chyby děláme pořád.

 

Jaký moment byl ve Vašich kynologických začátcích důležitý a kdo Vás ovlivnil?

Mám kamarádku Pavlu Habrovou, která mě donutila chodit na cvičák, a to mě tak nadchlo, že už jsem si bez toho nedovedla svůj život představit. Další velký vliv na moji cestu kynologií měl Martin Plecháček, který mi pomáhal s Isménou, v Sezemicích jsem působila jako výcvikář. Martin mě naučil bojovat a dovedl mě na vrcholové soutěže.

Říkala jste si dříve, že byste se ráda kynologií profesionálně živila, nebo to přišlo naprosto přirozeně? Jaký je život světově uznávané trenérky, která je často někde na cestách? Nejste unavená? Stíháte také odpočívat a relaxovat? Jak se udržujete fit a v kondici?

Vyplynulo to ze situace, kdy jsem pracovala na zámku a do toho trénovala s lidmi, a už jsem tuto situaci nezvládala časově. Rozhodla jsem se pro velký krok a odešla ze svého zaměstnání. Nyní hodně cestuji, ale musela jsem své cesty omezit kvůli svému zdravotnímu stavu. Musím mít mezi akcemi týden na odpočinek. Jsem nemocná a musela jsem tomu přizpůsobit svůj život.

Nemoc? Není to určité varování, že byste měla úplně zpomalit a odpočívat déle než jen týden mezi akcemi?

Jedná se o autoimunitní nemoc (systémový lupus erythematodes), která napadá různé orgány v těle a vaše vlastní tělo vás zabíjí. Zpomalila jsem hodně oproti svému dřívějšímu režimu. Ale tato práce mě baví, nemohu bez ní být a kromě toho – musím taky něco jíst :-).

 

Jak udržujete v kondici své psy?

Nikdy jsem kondici svých psů moc neřešila. Mám velkou zahradu do kopce a oni lítají tam a zpátky, takže si kondici více méně udržují sami. Jediné, co je pro mě důležité, jsou přípravky, které přidávám do krmení – od European Pet Pharmacy, které podporují jejich výbornou vitalitu a kondici.

S jakým produktem konkrétně máte tuto zkušenost?

Nejvíce používám Sport.

 

Jak to děláte se svými psy, když jste na cestách?

O mé psy se v době mé nepřítomnosti stará můj přítel, se kterým žiji.

 

Gábino, dívám se na Vaše semináře – to je Austrálie, Finsko, Dánsko, Kostarika… Kromě toho, že je to Vaše práce, jak si užíváte cestování? Cestujete ráda? Volíte si některé země i třeba proto, že se Vám tam líbí a chcete se tam podívat?

Ano, cestuji velmi ráda, miluji moře, takže když mě pozvou někam na jih, a ještě k moři, tak vždycky pookřeji. Většinou se ale nedomluvíme na penězích, takže to není o tom, že bych někam nechtěla jet.

 

Kde se Vám nejvíce líbilo a co zajímavého jste na cestách zažila?

Myslím, že jako země byla nejúchvatnější Brazílie, Florida a Mexiko. Lidi se ke mně vždycky chovali velmi vstřícně a starali se o mě jako o princeznu :-). Zajímavá je jinak ale každá země, do které přijedeme, je úžasné ochutnat tamější jídla a poznávat cizí kulturu.

Vaše semináře probíhají tedy v angličtině? Máte překladatele nebo vše zvládnete sama?

Ano, mé semináře probíhají v angličtině a jezdí se mnou můj syn, který studuje na pedagogické fakultě anglický jazyk. Je to můj průvodce, ochránce a „sekretářka“ :-).

 

Vaše letní tábory byly nedávno vypsané, a už jsou obsazené – je nějaká šance se k Vám dostat? 🙂

Lidé, co se hlásí na moje tábory, vědí, že si musí plánovat dovolenou rok dopředu. Vždycky se ale najde někdo, kdo nemůže odjet, a nějaké to místečko se uvolní. Jinak jsem samozřejmě šťastná, že je o naše akce takový zájem, a je mi líto, že se všichni nedostanou. Teď jsme už ale vypsali termíny na rok 2019, takže šanci mají všichni :-).

 

Jak důležitá je ve Vaší profesi schopnost správně komunikovat s lidmi?

Komunikace s lidmi je v mojí práci zásadní. Dobrý trenér musí lidi vést od začátku až do konce. A samozřejmě jim to musí umět dobře vysvětlit.

Jsou trenéři, kteří jsou od rány a pro ostřejší slovo nejdou daleko. Jaká jste jako trenérka Vy? Co vyžadujete od svých svěřenců?

Myslím, že tvrdá. Jsem neskutečný puntičkář a všechno musím mít dokonalé. Prostě dokud to není dokonalé, tak nejsem spokojená. U svých stálých lidí o tom někdy přemýšlím i v noci, jak to udělat lépe. Ten, kdo se mnou trénuje, mě musí brát takovou, jaká jsem, a myslím, že to mají na mě i rádi… 🙂 Já od nich vyžaduji jen absolutní důvěru.

 

Trénujete i stopy? Podílíte se i na výcviku obran? S kým nejvíce z ČR a třeba i zahraničí spolupracujete?

Nejsem úplně nejlepší ve stopách a sama se v této disciplíně snažím vzdělávat. Se svými lidmi dělám poslušnost do obran a nejvíce spolupracuji s Janem Böhmem. Vlastně všechny akce v Česku máme společné. Někdy jezdíme spolu dělat i semináře do zahraničí.

 

Gábino, jste také spolumajitelkou fenky německého ovčáka Satoris Puma. Cvičíte ji Vy? Nebo manželé Glisníkovi, se kterými jste spolumajitelkou? Jaké máte s Pumou plány, pokud nejsou tajné? 🙂

Satoris Pumu jsem cvičila dva roky, je to výborná fena, ale teď se bude věnovat mateřství. Na závody s ní vyjede Jana Glisníková. Mám nového pejska, černého německého ovčáka Gimmy z Bukovanské osady, kterému je nyní 6 měsíců.

Jaký je?

Gimmy je velmi šikovný a pracuje se mi s ním strašně dobře. Doufám, že to bude ten pravý pes.

 

Jsou pro Vás jiné výchova a výcvik psa a feny?

Přístup je úplně stejný, jen si myslím, že feny jsou citlivější. Pes, pokud to je opravdu samec, snese daleko více.

 

Baví Vás Vaše práce?

Tato práce mě moc baví a přináší mi uspokojení.

 

Co Vás baví kromě kynologie a co máte ráda? Prozradíte třeba své oblíbené jídlo? 🙂

Moje útočiště je v mých velkých skalkách, strašně mě baví pořád něco vylepšovat. Je to takový opravdový relax, kdy jsem úplně sama, jen s kytkami. A samozřejmě moji tři psi. Myslím, že si to spolu hodně užíváme. Má nemoc mě donutila přehodnotit priority svého života a vím, že zdraví je to nejdůležitější, co člověk může mít. Proto se snažím si to užít. A mé oblíbené jídlo? Dobré maso! 🙂

Gábino, každý máme v životě lehké a těžké chvíle, jak se s těmi těžkými vyrovnáváte – máte třeba nějaké životní motto, kterého se držíte?

Prožila jsem si tento poslední rok velmi těžké období a myslím, že moje motto je „Žij, dokud můžeš!“

 

Vzkázala byste něco našim čtenářům?

Užívejte si všeho, co vám může život nabídnout.

 

Gábino, přeji Vám především co nejpevnější zdraví, ať se Vám povede s nemocí zatočit a vše se Vám daří. Děkuji za Vaši otevřenost a upřímnost,
Draha Mašková

 

Foto: Lucie Spálenková, Kamča Kudrnová, Lucie Skopalová, Karolína Shrbená a archiv autorky


Téma:


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose