Narodil jsem se 25. ledna 1958 v německém městě Eislingen/Fils, ležícím ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Povoláním jsem truhlář, jsem ženatý a máme dvě děti. Protože byl můj otec kynolog, už od dětství jsem se pohyboval na cvičáku. Svého prvního psa jsem vedl ve 12 letech – byl to starší pes mého otce, německý ovčák. Byl to velice dominantní pes, se kterým jsem neměl příliš úspěchů, přestože jsem se strašně snažil. Nicméně ani tento možná složitý začátek mne neodradil v tom, abych se sportovní kynologií pokračoval. Mezi své největší kynologické úspěchy počítám nejlepší poslušnost na mistrovství Německa (VDH-DM IPO) v roce 2015, opakované účasti na mistrovství světa velkých kníračů (ISPU), které korunoval titul Mistra světa 2016.

Gerharde, přijměte ještě jednou mou velikou gratulaci k Mistrovi světa ISPU 2016, je to předpokládám Váš největší úspěch?

Moc děkuji za gratulaci – a ano, je to můj největší úspěch ve sportovní kynologii.

 

Jaké jsou Vaše pocity nyní (pozn. red.: otázky pro rozhovor byly připraveny cca dva týdny po závodě), krátce po závodě? Oslavoval jste a dostala Vaše fenka Nisha vom Hatzbachtal nějakou speciální odměnu? Jaká je obecně její oblíbená motivace, a tedy i odměna?

Teprve nyní mi asi dochází, jakého úspěchu jsme dosáhli a co to znamená – a pro mne osobně to je především hluboká vnitřní spokojenost a uspokojení, které přišly po mnoha letech věnovaných sportovní kynologii. Oslava se doposud nekonala, protože moji týmoví kolegové mají před sebou ještě nějaké zkoušky (BH, vytrvalostní zkouška AD, IPO1 a Körung), ale jakmile se vše trochu uklidní, určitě vše v našem malém tréninkovém týmu oslavíme! 🙂

Na tomto místě bych nerad promeškal příležitost poděkovat našemu figurantovi Franku Eisele, bez něhož by náš úspěch nebyl možný, a to díky jeho umění práce se psy a obrovskému nasazení. Také bude určitě ještě oslava až v roce 2017, a to s mými přáteli Petrou a Davidem Rohlenovými, se kterými nás pojí více než desetiletý přátelský vztah – kdykoli jsem je potřeboval, stáli na mé straně, za to jim patří můj nesmírný dík. Ostatně jako malá kousala Nisha úplně poprvé právě na Davida! 🙂

Pokud jde o odměnu za náš veliký úspěch, tak zde Nisha nepotřebovala nic zvláštního – oba jsme cítili, co se nám povedlo, čeho jsme dosáhli… Jinak je ale pro ni velkou odměnou, a především motivací balonek – myslím, že za ten by i umřela!

Jak vnímáte skutečnost, že je Nisha první fenkou v historii, která vyhrála mistrovství světa ISPU?

O tomto od Vás slyším poprvé, ale o to více je tento titul pro nás cennější. Všeobecně považuji za velmi důležité, aby fenky stejně jako psi byly vedeny k vrcholovému IPO sportu, aby předvedly, co v nich je a co umí, protože podle mého názoru se právě v nich zrcadlí kvalita chovu.

 

Odjížděl jste na letošní mistrovství ISPU s ambicemi na bednu, nebo dokonce první místo?

Před mistrovstvím jsme měli s Nishou nějaké zdravotní problémy a jen relativně krátký čas na tréninky, takže jsem zvažoval, zda vůbec startovat… Jel jsem tam nakonec s cílem splnit limit IPO3. Že se nám povede takový úspěch, jsem nejen samozřejmě nemohl tušit, ale ani jsem na něco takového nepomyslel – musím před Nishou hluboce smeknout!

 

Dáváte si cíle a plánujete, nebo spíš necháváte věci náhodě a rád se necháte překvapit?

Stanovuji si určitý směr, nějaký cíl – a pak jdu po této cestě a pracuji na tom. Jsou to spíš krátkodobé cíle, plánovat nějak dlouhodobě budoucnost myslím úplně nefunguje, protože většinou je všecko úplně jinak, než jak si člověk nalinkuje. Věci se stávají, jak se stát musí, a sám člověk má na toto dění jen malý vliv…

 

Jaká je Nisha? Představte prosím čtenářům její povahu, ať jde o to, jaký je její temperament, o to, co je pro ni příznačné, co ji baví a jaká je ve výcviku?

Jaká je Nisha? Nisha je prostě velký knírač :-). Má svůj vlastní charakter, je to osobnost a určitě ne absolutně uposlušněný pes – a tak je to taky správně, nechci psa, který slepě pracuje a poslouchá jako stroj, jsem rád, že se Nisha projevuje se svými náladami a vrtochy. Nisha je především velmi hravý pes a dokáže se zabavit s úplně čímkoli, se vším, co proletí okolo ní. Ve výcviku potřebovala Nisha od začátku jasně ukázat, co po ní vyžaduji, vše muselo být provázané a jasně strukturované – déle trvalo, než jsme položili pevný základ, ale má snaha stála za to.

Jak jste se dostal k velkým kníračům? Kolik jste jich za svou kynologickou kariéru měl a zkusil jste cvičit i s jiným plemenem?

Poprvé jsem se s velkými knírači seznámil přes svého otce, který měl dva velice úspěšné psy, s nimiž třikrát získal titul Mistr Německa a šestkrát titul Landmeister. V té době jsem ještě ale cvičil s německými ovčáky, a bohužel jsem s nimi měl smůlu na zdravotní problémy (dysplazie, spondylóza, cauda equina ad.). Až na jednom mistrovství Německa jsem se seznámil s Helmutem Losekamem, jehož práci jsem obdivoval. A ten mi nabídl na výcvik roční fenku Vinka von der Villa Klara – a tehdy jsem zjistil, že velcí knírači a já k sobě velmi dobře pasujeme, a už jsem u tohoto plemene zůstal. Vinka a Nisha jsou jediné mé dvě kníračky.

 

Čím jsou pro Vás velcí knírači jedineční? Uměl byste si představit mít jiného psa?

Určitě nejsem fanatik jedné rasy a uznávám stejně tak jiná plemena a jejich výkony. Vztah člověka k danému psovi je pokaždé velmi individuální. Velký knírač je pro mne osobně pes s charakterem, je to určitě velká osobnost. Vytvořil jsem si k nim velmi úzké pouto, a tak si troufám říci, že u velkých kníračů už také i zůstanu.

Mohla bych Vás požádat, abyste úplně obecně řekl, jaký je velký knírač, jaké má potřeby a k jakým lidem se hodí?

Velký knírač je podle mého názoru sebevědomý a odvážný pes, který má výrazný charakter a inteligenci, ale při tom všem je velice citlivý. Je pro něho velmi důležitý sociální kontakt, ale stejně tak jasně vymezené postavení. Stejně tak ve výcviku potřebuje jasně strukturované to, co je dobré, a co ne, říkejme tomu klidně černobílé vidění, ale v tom dobrém slova smyslu.

 

Odkud vlastně toto plemeno pochází a jaké bylo jeho původní určení?

Domovskou zemí velkého knírače je Německo, konkrétně Bádensko-Württembersko a knírači byli používáni jako hlídací a honáčtí psi. Používali se také na dvorech a statcích jako lovci myší a krys, proto jsou známi také pod jménem „Rattler“. (pozn. red.: a odtud české „ratlík“)

 

Velký knírač má srst, která se musí nejen pravidelně vyčesávat, ale i stříhat. Jak často je třeba velkého knírače upravovat?

To záleží na kvalitě a druhu srsti, ale obecně stačí dvakrát do roka stříhat a pravidelně kartáčovat.

 

Měla Nisha už nějaký odchov a plánujete jej? Jste kromě toho, že závodíte, tedy také chovatel? Jsou i jiné druhy sportů, kterým se s Nishou věnujete?

Nisha neměla žádný odchov, bylo to sice v plánu, ale po operaci dělohy se to bohužel změnilo… Já sám nejsem žádný chovatel (i když by myslím i tato zkušenost byla velmi poučná), ale v tomto ohledu jsem ve stálém kontaktu s Helmutem Losekamem. A pokud jde o jiné sporty, na které se ptáte, tak odpověď zní „ne“, s Nishou se věnujeme výhradně sportovní kynologii.

V Langenthalu startoval i chovatel Nishy, Helmut Losekam – jak on prožíval Vaše vítězství s Nishou?

Těžko mohu úplně přesně popsat Helmutovy pocity, protože nejsem Helmut :-), ale myslím, že vše prožíval stejně horečnatě jako já sám! Helmut mne stále obohacuje svými zkušenostmi, pokud jde o velké knírače a jejich výchovu, mám radost, že mu naším titulem s Nishou můžu aspoň něco „vrátit“. Helmute, děkuji Ti za Tvou neustálou důvěru!

 

Když se vrátíte k vašim výkonům na mistrovství, jak byste popsal jednotlivé disciplíny?

Stopa byla opravdu mistrovská, čemuž odpovídají i body. Při poslušnosti jsem udělal chybu před odloženími sedu, nebyl jsem plně koncentrovaný, a tak jsem tento cvik pro Nishu špatně připravil – věděla, že udělala chybu, a bylo to patrné i na přivolání z odložení do lehu. Musím přiznat, že jsem zjistil, že naše příprava před mistrovstvím opravdu nebyla dostatečná. No, a pokud jde o obranu, tak až na odvolání z vyštěkací makety bylo z mého pohledu vše v pořádku.

 

Měl jste 100bodovou stopu – už jste někdy dřív získal tak vysoký počet z nějaké disciplíny? Jaký je pocit slyšet tento verdikt rozhodčího? 🙂

Ano, na stopě a také na obraně jsem tento maximální počet bodů s několika psy již získal. Ale 99 bodů za poslušnost bylo pro mne zatím to nejlepší. Myslím, že body nejsou to nejpodstatnější, hlavní je hodnocení a potvrzení toho, že člověk jde tou cestou, kterou si stanovil.

 

Má Nisha ke stopování větší dispozice? Je to její oblíbená disciplína? A jaká je Vaše oblíbená disciplína?

I přes 100 bodů, které jsme s Nishou získali na stopě, si nemyslím, že by Nisha měla právě pro stopu nějak výjimečné nadání – je to jen spousta práce a trpělivosti. Ale naopak si myslím, že má jistý talent v poslušnosti, je to zvláštní nadání v jejím výkonu, který umí skloubit ve vztahu ke mně, a tím pracujeme společně a podáváme společný výkon (což ale nefunguje vždy, jak již jsem přiznal výše :-). Při nácviku obrany jsme bohužel udělali pár chyb, s nimiž se potýkáme až dodnes…

Kolik je v Německu velkých kníračů? Řekla bych, že toto plemeno v posledních letech velmi prokazuje své pracovní vlohy, ale stále je jich ve srovnání s jinými pracovními plemeny méně…

Pokud jde o počet, tak to jste mne malinko zaskočila. Ale máte rozhodně pravdu v tom, že pracovně jdou velcí knírači hodně dopředu a ve srovnání s předešlými dobami o sobě dávají i na prestižních sportovních akcích celkem znatelně vědět. Této skutečnosti jistě napomáhá i větší počet odchovů plemene a větší zájem psovodů o sportovní kynologii. Pravděpodobně mají stále malinoisové a němečtí ovčáci větší sportovní potenciál, ale to už záleží jen na nás, zda se to změní! 🙂

 

Jako Mistr světa ISPU 2016 máte i „jízdenku“ na Mistrovství světa FCI IPO – jak se těšíte na tuto akci, připouštíte si ji nějak?

Pro psovoda, který cvičí jen pro radost, je to takové non plus ultra. I přestože pro mne znamená tato účast velký tlak a zodpovědnost, budu se připravovat úplně stejně jako na kteroukoli jinou akci – a pokusím se podat ten nejlepší výsledek, protože ztratit my nemáme co.

 

Jak probíhá výcvik Nishy mimo sezonu a jak před závody? Kolik jste jich spolu vlastně absolvovali?

Mimo sezonu se procházíme, plaveme, jezdíme na kole, lezeme po horách, prostě podle toho, co nám umožňuje dané roční období. Jde mi o to, abych u Nishy udržel výkon a kondici. Pár týdnů před velkým závodem zintenzivňujeme práci ve všech třech disciplínách – dva až tři týdny před akcí ale opět ubíráme a poslední týden před akcí výcvik úplně zastavujeme. A k druhé otázce – pokud začneme zkouškou BH, jedná se v našem případě o nějakých osm akcí.

 

Co je podle Vás důležité pro to, aby se povedl takovýto mimořádný kynologický úspěch?

Pro mne osobně je to úzký, důvěrný vztah se psem, to je to podstatné a to, co dělá tým a pak z výkonu vyzařuje na publikum. K tomu je potřebná osobní ukázněnost a jasně černobílá strukturovanost výcviku pro psa (bez šedých zón). Jednou mi řekl jeden člověk, kterého si velmi vážím: „Pokud chceš od svého psa 100 %, musíš mu dát 110 %, jinak jsi na vině Ty a nepovede se Ti to!“ Myslím, že je to věta, o které se vyplatí přemýšlet.

 

Jaké jsou vaše další plány a cíle?

Bylo by skvělé, kdyby Nisha ještě další rok či dva mohla takto úspěšně závodit. Přeji také svým kolegům, aby se jim vedlo v tréninku a povedlo se jim dosáhnout takových úspěchů jako mně s Nishou. Mé zcela osobní přání je, aby se mi povedlo vychovat a vycvičit ještě jednoho takového psa, jako je Nisha!

 

Máte nějaké životní motto a třeba vzkaz pro čtenáře, kteří o pořízení velkého knírače uvažují?

Nikdy v životě se nevzdávej, protože i když to někdy vypadá beznadějně, přijde den, kdy i Ty půjdeš dál!

Ať už si pořizujete velkého knírače nebo jakoukoli jinou rasu, uvědomte si, že na sebe berete za svého psa zodpovědnost a zcela za něho zodpovídáte.

Na závěr bych rád poděkoval své rodině, která při mně vždy stála a můj úspěch je i její zásluhou.

V neposlední řadě Ti děkuji, Draho, za tento rozhovor. Všem přeji hodně štěstí,

Gerhard

 

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: Tereza Suchánková, Petra Rohlenová a archiv autora