Jmenuji se Ismael de Vos a žiji v Belgii. Narodil jsem se 27. 3. 1968, jsem rozvedený a mám dvě děti. Florianovi je 16 let a Naje 12. Pracuji jako svářeč a zabývám se výrobou balustrád z nerezové oceli. Se třemi rottweilery jsem se zúčastnil soutěží na úrovni mistrovství světa. Všichni tři získali jeden nebo více titulů mistra republiky pro plemeno rottweiler belgického RTW klubu „BRK“ (Belgian Rottweiler Club). Zúčastnil jsem se šesti mistrovství světa, jedním z nich bylo i MS FCI všech plemen v roce 1999, kde jsem byl členem vítězného týmu. V roce 2000 jsem vyhrál IFR mistrovství světa a také jsem se v roce 1998 stal s rottweilerem mistrem Belgie a Lucemburska na mistrovství všech plemen.

 

devosismael7 devosismael5

Ismaeli, ve světě sportovní kynologie jste spojován především s rottweilery a s úspěchy, kterých jste s nimi dosáhl, a to i v rámci mistrovství všech plemen. Byl Váš první rottweiler Nathan Kapenborgh Váš úplně první pes?

Byl to můj první vlastní pes, se kterým jsem závodil. Když jsem byl malý, měli jsme doma psy, ale ne rottweilery.

 

Proč padl výběr právě na rottweilera? Čím je pro Vás toto plemeno jedinečné – co máte na nich rád a co máte s rottweilery společného? Jedno české úsloví říká, že „jaký pán, takový pes“ :-).

Rottweilera jsem si vybral, protože když jsem poprvé otevřel encyklopedii psích plemen a uviděl jsem fotografii rottweilera, ihned jsem se do tohoto plemene zamiloval. Slíbil jsem si, že jednoho dne si ho pořídím. Líbí se mi, že to jsou klidní, velmi silní a přátelští psi, kteří pro svou rodinu udělají cokoliv. Umí být i trošku paličatí. Ano, stejné úsloví máme také v Belgii :-).

 

Jste z kynologické rodiny, takže pořízení vlastního psa bylo logickým krokem ve Vašem životě, nebo jste si musel svého prvního vlastního psa vybojovat?

Psa jsem si nemusel vybojovat, protože svého prvního psa jsem si koupil, až když jsem začal žít na vlastní pěst. Bylo mi 21 let :-).

 

Cvičil jste už před Nathanem, nebo až s ním jste se všemu učil? Jaké bylo Vaše seznamování se sportovní kynologií a jak rychle jste jejímu kouzlu propadl?

Když tak vzpomínám, snažil jsem se cvičit se psy, které jsme měli doma. Učil jsem je triky a tak. Dokonce jsem si vyrobil provizorní „rukáv“ a dával jsem jim kousat. Myslím, že se nikdy nemůžete naučit vše jen s jedním psem. Já sám se pořád učím. Jen díky zkušenostem jdou věci snadněji. S Nathanem jsem měl plné ruce práce a mnoho jsem se s ním naučil. Někdy to, jak věci dělat, a jindy zase naopak to, jak je nedělat… Se sportovní kynologií mne seznámil kolega. Nikdy jsem neměl v úmyslu se se svým psem věnovat sportovní kynologii. Až do dne, kdy mě kolega vzal na svůj cvičák, abych viděl, co dokázal. Byl tam rottweiler, a když jsem ho viděl na obraně, bylo „hotovo“ :-).

 

Měl jste výcvik promyšlený a přesně jste věděl, co děláte a čeho chcete dosáhnout?

Coby jedenadvacetiletý nováček ve sportovní kynologii nemůžete vědět, jak správně cvičit. V tu dobu jsem dělal to, co mi ostatní říkali. Zjistil jsem, že některé věci nejsou takové, jaké by měly být. Velmi brzy jsem začal cvičit po svém. Hodně jsem pozoroval ostatní lidi a nikdy jsem se jich nebál zeptat, proč dělají určité věci.

 

Jaký byl Nathan povahově a jaký Váš druhý pes, Tyson van het Polderbos?

Jediné, co měl Nathan s Tysonem společné, bylo, že oba byli rottweileři. 🙂 Nathan byl hodně „svůj“ a dominantní (ne ale agresivní). Byl hodně dominantní vůči ostatním psům a měl své vlastní představy o tréninku. Byl hodně paličatý, takže jsem musel být pořád o krok před ním. Tyson vždy chtěl člověka potěšit. Měl spoustu drajvu a extrémní snahu se zavděčit. Vše dělal za tenisový míček, cvičilo se s ním v každém směru mnohem snáze.

 

Podle čeho jste si vlastně vybíral tyto své psy?

Všechny své psy jsem si vybíral podle testu v sedmi týdnech věku štěněte. Popsat a vysvětlit všechna kritéria tohoto testu by bylo příliš zdlouhavé, ale vždy se podle něj řídím.

 

Se svými psy jste dosáhl velikých úspěchů, jak už jsem zmínila – jakých si nejvíce vážíte? Které vítězství pro Vás bylo nejtěžší?

I když jsem dvakrát získal titul Mistra světa, mým nejoblíbenějším vítězstvím je první místo na Mistrovství Belgie všech plemen. Stát se mistrem Belgie všech plemen s rottweilerem v zemi, kde v tu dobu soutěžili o titul například Mario Verslijpe, Geert Verlinden, Bert Aerts, Karel Dekkers a mnoho dalších známých závodníků, to už je něco.

 

Je nějaký závod, který se třeba nepovedl podle Vašich představ, ale je pro Vás z nějakého důvodu nezapomenutelný?

Takovým závodem bylo mistrovství světa rok poté, co jsem vyhrál titul Mistra světa v Itálii. Kdyby se Tysonovi povedla poslušnost, mohl jsem se stát znovu Mistrem světa. Získal jen 92 bodů a skončili jsme na 3. místě. Ten, kdo tenkrát vyhrál, si výhru nezasloužil. Mistrem se měl stát závodník z druhého místa.

 

Vaším třetím psem byl malinois Yaco der Treuen Gesellen – proč najednou malinois? Jaké bylo cvičení s ním ve srovnání s rottweilery? Měl jste ještě další malinoise?

Yaco byl můj jediný přešlap a „chyba“, kterou jsem udělal :-). Bylo to jak procházka parkem. S tímto psem šlo vše tak snadno, že to pro mě nebyla žádná výzva. Byl to ale opravdu dobrý pes, jak prokázal později se svým novým majitelem. Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké je cvičit s malinoisem. Jsou to dobří psi a dobré plemeno, nicméně pro mě není lepší plemeno než rottweiler.

 

S Tysonem jste začal cvičit pomocí klikru – bylo to v roce 1996, a troufám si říci, že v té době se například v České republice o klikru v podstatě nevědělo. Odkud přišla k vám do Belgie tato metoda a jaký byl rozdíl ve výcviku Nathana a pak Tysona s klikrem?

Nathan byl cvičen „postaru“ – ostnatý obojek atd. Klikr v tu dobu nebyl vzácností nejen v České republice :-). Tato metoda přišla z USA, kde pomocí klikru trénovali delfíny. Jeden belgický psí psycholog mě viděl v Belgii trénovat s Tysonem. Řekl mi, že bych měl klikr zkusit ve výcviku, protože jsem podle něj už v tu dobu se psem trénoval pozitivní metodou. Tak jsem to zkusil a zjistil jsem, že mi to velmi pomohlo.

 

Jaké výcvikové metody při výcviku svých psů používáte? Jak postupujete při nácviku jednotlivých disciplín, v jakém věku psa začínáte a jakou disciplínu máte nejraději?

Myslím, že je o mně známo, že jsem velkým zastáncem pozitivního tréninku. Nicméně, jsem také zastáncem toho, že buď, anebo. Buď je něco správně, nebo není. Neexistuje nic mezi tím. S výcvikem začínám hned, jak si domů přivezu sedmitýdenní štěně. Od štěněte toho neočekávám příliš, ale i při hře se toho štěně hodně naučí. Jen o tom neví :-). Se stopami začínám kolem desátého týdne věku štěněte. Jak už jsem řekl, každodenní hra je pro mě druh poslušnosti. Se svým současným rottweilerem Loccem vom Thrudvangar (chovatel Bulent Oztel) je to poprvé, kdy jsem s ním coby se štěnětem nezkoušel dělat obrany. Než začneme s obranami, chci si být naprosto jistý, že pes má dobrou úroveň ovladatelnosti. Nyní mu je 19 měsíců a zatím toho v obranách moc nenakousal. Těžko říci, kterou disciplínu mám nejraději. Mám je rád všechny. Možná bude mou nejoblíbenější poslušnost, protože tam jsem vždy získával vysoké body.

 

Co je podle Vás ve vztahu se psem a při výcviku nejdůležitější?

Důvěra a trpělivost.

 

Jste i figurant – kdy jste začal s figurováním a kdo Vás učil? Je pro Vás stejně důležité jako výcvik psů? Čeho jste jako figurant dosáhl?

Myslím, že jsem začal figurovat, když mi bylo něco přes 30. Mým rádcem a učitelem byl a vždy bude skvělý Julien Steenbeke. Vše, co umím, je díky jemu. Naučil jsem se toho od něj spoustu. Byl jsem čtyřikrát vybrán coby figurant pro mistrovství světa – FCI IPO pro všechna plemena, FMBB, IFR a francouzské ovčáky. Také jsem v Belgii figuroval na velkých závodech, kde jsem byl převážně figurantem pro kontrolák. Dělal jsem to rád, ale být figurantem pro tréninky pro mě vždy bude nejoblíbenější aktivita.

 

Pořádáte také semináře, norská a finská sportovní kynologie jistě z Vašich znalostí hodně vycházela – na jaká témata jste přednášel a pořádáte semináře i dnes? Kde se o nich případní zájemci mohou dozvědět?

Své semináře beru spíše coby trénink. Lidem vysvětluji, jak cvičím a jak vnímám různé věci, ale praxe je tou nejlepší školou. Nejsem příznivcem seminářů, kdy člověk stojí s mikrofonem před sto lidmi a ukazuje jim s jedním psem, jak by se mělo cvičit. Každý pes je jiný, a to se týká také psovodů. Já jsem v tomto dobrý, velmi dobře umím číst psy i psovody. Odtud si beru plno věcí, protože ne každý je stejný, když přijde na cvičení psů. Stále mám občas nějaké semináře, ale už nejsou tak časté. Nedozvíte se o nich, protože jsem měl v minulosti problémy s lidmi, kteří mě nahlásili na finančním úřadě. Kromě toho, v současnosti pořádá semináře téměř kdokoliv. Já vím, kdo jsem a co dělám. Nemám čas na vkládání příjemné hudby do videí se zpomalenými záběry z kontroláků, abych se lépe prodal. Ze sportovní kynologie se stal business a to není to, co chci dělat ;-).

 

V České republice byl nejznámějším Vaším psem Cujo du Dauchant, kterého jste do Česka prodal – IPO3 jste s ním složil v neuvěřitelných 20 měsících. Jaký to byl pes a jak se s ním pracovalo?

Cujo byl dobrý pes. Závodil jsem s ním na dvou mistrovstvích světa. Byl to typický rottweiler – občas tvrdohlavý. Cvičit s ním se mi opravdu líbilo a jsem stále pyšný na to, že IPO3 zkoušku jsem s ním složil na velmi pěkné body, když mu bylo 20 měsíců a 13 dní.

 

Když nějakého svého psa prodáváte, vysvětlíte budoucímu majiteli, jak má se psem dál pracovat? Zvažujete, komu psa prodáte? Ptám se takto záměrně, neboť Cujo se Zuzanou Mravíkovou už nikdy nedosáhl takových úspěchů, jako když jste ho měl Vy…

Ano, vysvětlím, jak se psem pracuji. Nevybírám si, komu psa prodám… Dostal jsem nabídku a řekl jsem ano. Nebyla to Zuzana, kdo si psa koupil. Ona s ním jen pracovala. Je pravda, že to nebylo to samé. Pokud cvičíte rottweilera silou, takový pes nemůže podávat stejné výkony, jako když s ním cvičíte přes odměny. I dnes je příliš mnoho lidí, kteří podle mého názoru používají při cvičení příliš mnoho nátlaku. Takové psy není v závodech těžké rozeznat od ostatních (jejich ocas mluví za vše :-).

 

Máte vlastní chovatelskou stanici? Měl jste vlastně někdy i fenky?

Mám chovatelskou stanici „Foxstadt“. Měl jsem jednu fenu a odchoval jeden vrh, ale když v mém životě nastaly určité změny, s chovem jsem skončil…

 

Nechtěl jste se někdy stát například i rozhodčím z výkonu?

Ne, nechtěl :-). A proč se nechci stát rozhodčím? Já chci být při závodu na place se psem a sám sebou. Pískat zkoušky či závody vyžaduje hodně úsilí a času, které by mi chyběly.

 

Co Vás na výcviku a závodění baví?

Co mě na tom baví, tak to, když závodem zúročím svůj trénink :-). Výcvik je návykový, chcete se stát lepším a lepším a dosáhnout těch nejlepších výsledků.

 

Jak často vlastně trénujete?

Každý den trénuji něco. I házení míčku na dvorku je pro mě tréninkem :-).

 

Jakou používáte motivaci při výcviku?

To záleží na psovi a na tom, co ho nejvíc baví. Používám tenisák, pamlsky atd. Každý by měl sám vyzkoušet, co má pes nejraději. Čím je větší odměna, tím lépe se pes učí. Necvičte svého psa na hračku jen proto, že to tak dělají i ostatní. Jak se říká, každý pes je jiný. Pokud pes „musí“ něco udělat, nebude u toho tak veselý, jako když něco „chce“ udělat.

 

Jaká je podle Vás aktuálně situace ve sportovní kynologii, pokud jde o rottweilery?

Podle mého názoru je stále příliš mnoho psovodů, kteří ve sportovní kynologii používají nátlak. Také si myslím, že výkon psa, který na place chodí se svěšeným ocasem, by měl být rozhodčími více penalizován. Takové výkony můžete často vidět na menších zkouškách a psi dostávají příliš mnoho bodů. Myslím, že se rottweiler za posledních pár let posunuje kupředu. Na place se v současnosti objevuje stále více kvalitních psů.

 

devosismael14 devosismael3

Prozradíte Vaše kynologické plány a cíle?

Mým plánem je po nějaké té smůle v životě opět nastoupit na plac při závodech.

 

Jaký je Ismael de Vos, pokud vystoupíme ze světa kynologie? Máte ještě nějaké další koníčky kromě psů, a jak vypadá Váš volný den?

Jsem „single“ otec a snažím se pro své děti dělat maximum. Věřím, že v budoucnu potkám tu správnou ženu, která má ráda výcvik psů :-). Když jsem na domácí práce sám, nezbývá mi moc času na nic jiného. Takže nemám další koníčky.

 

Máte nějaké životní motto?

„Domov bez psa je jen domem.“

 

A nějaký vzkaz pro milovníky rottweilerů a ostatní kynology?

Ano, mám. Chovejte se ke svým psům spravedlivě, oni pro vás udělají cokoliv!

 

 

Rozhovor: Draha Mašková
Překlad: Eva Fiedlerová
Foto: archiv autora

 

Nástěnný a stolní kalendář 2017 „THE BEST OF IPO 2016“ objednávejte na info@profiDOG.cz ?

1100x400-kal3