Jmenuji se Jack Stienstra, jsem 24 let „mlád“ 🙂 a pocházím z Holandska. Narodil jsem se v roce 1993 během Mistrovství světa dobrmanů, kde můj otec závodil a moje maminka ještě stíhala pobíhat kolem placu. Mám dva starší nevlastní bratry, kteří se však o kynologii nezajímají – studují stavební průmysl a stavby domů. Já jsem vystudoval stavební inženýrství, ale velká část mého života vždy patřila kynologii. Mým největším osobním úspěchem bylo figurování prvního mistrovství světa WDSF (mistrovství světa holandských ovčáků), když mi bylo 19 let. Znamenalo to pro mne hrozně moc.

Jacku, jsi již několik let jedním z nejlepších závodníků, kteří reprezentují holandské ovčáky. Se svým psem Holland Messi van Le Dobry jsi od roku 2015 absolvoval nespočet prestižních závodů – který z nich byl nejtěžší a kterého vašeho společného úspěchu si nejvíce ceníš?

Nejtěžších pro mne bylo několik prvních závodů, protože to bylo o nervy. Také jsem měl potíže, jak správně připravit Messiho. Nejvíc si cením holandského mistrovství všech plemen v roce 2016, neboť zde šlo o speciální úspěch pro plemeno holandských ovčáků. Nikdy předtím se zde holandský ovčák neumístil na bedně a Messi se spolu se mnou stal nejmladším Mistrem Holandska všech dob. V této soutěži se nám povedla jedna z našich nejlepších životních stop, získali jsme 99 bodů. Předvedli jsme také velmi vyrovnanou poslušnost a skvělou obranu. 92 bodů za poslušnost a úžasných 96 bodů za obranu jsme si museli opravdu zasloužit a vybojovat, a to od jedněch z nejlepších holandských rozhodčích, tedy podle mého názoru.

Mezi závodníky, často poměrně ostřílenými matadory, býváš jedním z nejmladších. Začal jsi závodit až se svým současným psem, nebo jsi byl se sportovní kynologií seznámen již dříve? Jaké jsou tedy Tvé kynologické začátky?

Ano, řekl bych, že jsem v současnosti jedním z nejmladších zástupců mladé generace ve sportovní kynologii, která závodí na světových mistrovstvích. V Holandsku jsem, bohužel, určitě jedním z nejmladších, co se závodění týká. Říkám „bohužel“, ale jsem zároveň rád, že mám možnost se při výcviku setkat aspoň s několika závodníky svého věku – mám několik dobrých přátel, kteří milují pejskařinu stejně jako já, jen je dost těžké takové mladé lidi najít. Zejména tehdy, když člověk očekává vysokou úroveň výcviku psů.

Svého prvního psa jsem dostal v roce 2006, byla to fenka holandského ovčáka a zpočátku jsem s ní necvičil, protože jsem se o výcvik psů v té době nezajímal. Jmenovala se Funky, byla to na své plemeno vzrůstově vysoká fenka, hodně sociální a dominantní, a byla také velmi citlivá k mým náladám. Později se stala mým prvním psem, kterého jsem vycvičil na úroveň IPO3. S výcvikem jsem ale vlastně začal s jednou fenou mých rodičů v roce 2007. Důvodem bylo to, že jsem tuhle fenu neměl rád. Byla menšího vzrůstu, ale vysokého drajvu a ve svém kotci se chovala velmi teritoriálně. Moje máma s ní závodila na MS FCI IPO v Holandsku v roce 2005, a jestli si dobře pamatuji, získaly 96 bodů na obraně. Takže jsem se prvního závodu zúčastnil s touto fenou, abych se zbavil svého strachu a vybudoval si s ní nějaký vztah. Splnili jsme si tenkrát limit IPO3, bylo mi 13 let. A pak jsem začal trénovat s Funky. Měl jsem tu možnost cvičit i s dalšími hotovými psy, takže jsem závodil s dcerou Havrevingens Harma, Ashadow a později i s Funky, která byla také její dcerou. Funky jsem pak dal jednomu ze svých milých amerických kamarádů, Les Floresovi, aby mohl začít s chovem holandských ovčáků v USA. Bylo pro mě ctí, že o ni měl zájem, kromě toho Funky nebyla fenou, kterou jsem chtěl do sportu. Po Funky jsem měl štěně, které jsem cvičil až do jeho jednoho roku. Byl to pes s vysokým drajvem, ale nebyl vhodný do IPO sportu. Šlo o holandského ovčáka s FCI rodokmenem z KNPV chovu, který se neuměl vypnout z drajvu a velmi snadno se přetáčel. Aby se choval v domácím prostředí tak nějak normálně, musel pracovat několikrát denně. Co si na jakémkoli psovi cením, je jeho sociálnost a schopnost být součástí každodenního života, musí to být takový všestranný pes. Tenkrát jsem studoval, a proto pro mne tento pes nebyl tím pravým. Pak jsem si pořídil Messiho, který pochází z našeho vlastního chovu a byl pro mě perfektním štěnětem. Je to velmi jemný a sociální pes s výbornou motivací na žrádlo a vysokým kořistnickým pudem. V současnosti je to můj parťák doma i venku. Učí se jednoduše a i z věcí, které běžně dělám, kopíruje moje chování. Naučil se třeba vylézt na žebřík nebo si otevřít dveře, z čehož moc radost nemám, ale on je to takový legrační „trouba“ :-).

Poslední tři roky jsi nechyběl na mistrovství světa WDSF, jednou to bylo čtvrté místo, dvakrát druhé, to první ale stále nějak uniká – čím to? 🙂

Řekl bych, že jsem měl na všech WDSF mistrovstvích nějakou smůlu. Buď během závodu, nebo jsem nedokázal Messiho řádně připravit na soutěž. Když se tak dívám zpátky, začali jsme s Messim vlastně závodit, aniž bychom měli v klubu několikrát týdně figuranta. Ale místo toho, abych to vnímal nějak negativně, jsem velmi spokojený s našimi výsledky. Protože Messi byl už tenkrát ve svých výkonech velmi stabilní, a já jsem si ho figuroval v přípravě sám. Pomáhala mi mamka, která mi kdykoli Messiho na obraně při tréninku odvodila podle mého přání. Co jiní lidé vidí jako prohru, bylo mě jednou z největších zkušeností. Díky tomu jsem se stal myslím lepším psovodem, trenérem a výcvikářem.

 

Loni (v Rheine) a předloni (v Nové Gorici) jsi závodil také na MS FCI IPO – mezi všemi plemeny jste se rozhodně neztratili. Jak sis užil tyto závody?

Na obou mistrovstvích FCI se mi velmi líbilo. Hodně jsem se toho naučil a měl jsem pro každý závod svůj plán, a ten mi dost dobře vyšel v Německu. Bylo to tam skvělé. Během soutěže jsem se potkával s přáteli, trénovali jsme a prostě jsem si užíval tam být se svou rodinou a kamarády. Jelikož jsem velmi ctižádostivý a vždy chci ze všeho získat maximum, je pro mě těžké si jen tak užívat dění. Ale tam se mi to podařilo.

Býváš tedy ještě nervózní, nebo si už závod užíváš a rád předvádíš svého psa?

Býval jsem hodně nervózní během poslušnosti, protože tato disciplína je pro mě o konkurenci. Vždy jsem chtěl být mezi jinými psovody tím nejlepším. Hledal jsem pomoc, jak se během závodů uvolnit a zklidnit. Pomohla mi cvičení na ovládání mysli a uvědomění si těla od Susan Mouwen. Nyní jsem během závodu v pohodě a umím si užívat to, že jsem na place se psy. Také mi tato cvičení pomohla zlepšit svůj osobní, partnerský vztah, protože jsem si více vědom svých emocí a toho, jak velkou roli hrají v životě, když s někým chcete být.

 

Tvůj otec, Klaas Stienstra, je taktéž zkušeným kynologem – pomohl Ti a pomáhá Ti ve Tvé sportovní kariéře?

Můj otec pro mě hodně znamenal a stále znamená. I když se mi občas nelíbí některé jeho názory a oba dva máme svou hlavu. Velmi mi pomohl, když jsem byl mladší a vždy mi byl ochoten poradit. Vážím si ho za to, že mě nechal dělat, co jsem chtěl, i když se mu to nemuselo líbit. Je mi ohromnou oporou a ve všem mě podporuje, i když mi to neříká nahlas. Svou rodinu velmi chrání. Táta se účastnil mnoha závodů na národní a mezinárodní úrovni a dlouho choval dobrmany. Jedním z jeho nejznámějších psů byl Hertog Alpha v. Le Dobry. Nesmím zapomenout zmínit další dva lidi, kteří mi pomáhají: moje maminka, José Stienstra, která je prezidentkou WDSF a která závodila na vysoké národní a mezinárodní úrovni. Má pro mne spoustu porozumění a pomáhá mi, kdykoli ji o to požádám, je prostě nejlepší. Sice jí to neříkám, ale zaslouží si to vědět :-). Druhým člověkem, kterého chci zmínit, je můj strýc Ron van Hal. Moc mi pomohl, když jsem začínal figurovat a podporuje mě dodnes, i když už se psy necvičí. Když si povídá s mladými figuranty, umí se tak ohromně zapálit pro věc a poskytnout skvělou zpětnou vazbu, že mě to vždy ohromí.

Kdy nastal ten zlom, kdy jsi přestal vstřebávat výcvikové rady a metody, a začal sis jít vlastní cestou? Tj. našel si svůj způsob práce a přístupu k výcviku?

Myslím, že se nikdy nepřestanu učit a vždy se budu snažit měnit svůj trénink tak, aby co nejvíce vyhovoval mně a mému psovi. Řekl bych, že ustrnout na místě je krokem zpět. Největší pokroky ve výcviku jsem udělal mezi 16. a 20. rokem, kdy jsem hodně změnil způsob myšlení a způsob přípravy psů. To, jak cvičím dnes, není ještě úplně podle mých představ, ale přibližuji se svému ideálu.

 

Jaký je tedy tento Tvůj přístup? Co je pro Tebe ve výcviku zásadní a bez čeho by ses neobešel?

Výcvik pro mě musí být rovnováhou mezi drajvem, technikou a kontrolou. Ve výcviku potřebujeme správné emoce, abychom vytěžili co nejvíce z drajvu a dobrého pocitu, což pak můžeme přenést i do závodu. Technika musí vycházet z porozumění a to samé platí i pro kontrolu. Ta také vychází ze vztahu se správným respektem, pravidly a následky. Pokud je toto vše v rovnováze, naše práce se psem i život s ním bude v harmonii :-). A přesně to strašně rád vídám na trénincích a na závodech.

Sportovní kynologie prochází stále určitými změnami a vývojem – setkal ses s výcvikovými metodami, které jsi vyhodnotil jako překonané? Cvičilo se třeba před deseti lety v Holandsku jinak, než je tomu nyní?

Ano, setkal jsem se s tím a viděl jsem tyto zastaralé výcvikové metody. V Holandsku nyní dochází k velkým změnám ve výcviku v mnoha různých klubech. Ne každý tým a klub se mění, ale ty, které ano, dělají velké pokroky, co se moderního výcviku a myšlení týká. Výcvik v Holandsku se mění a je to nyní stále zřejmější.

 

Odkud k vám přichází nejvíce vlivů? Kdo je, Jacku, Tvůj osobní vzor, budeme-li se bavit o sportovcích a závodnících IPO?

Hodně psovodů německých ovčáků cvičí poslušnost tradičnějším způsobem s chůzí u nohy na dotyk ruky. Tato metoda je mezi nimi velmi rozšířená. Tým okolo Robbieho de Jonga „TCMF“ používá „NePoPo“ styl výcviku a má s ním poměrně velké úspěchy. Také bych rád zmínil dva mladé psovody, kteří jsou ve výcviku na skvělé cestě – Joel Edery, který je hodně ovlivněn finským stylem výcviku, a Denise Tesink, která používá německý styl a své psy „rozpumpuje“ velkým chválením.

Já jsem se ze začátku učil rozumět psům a jejich chování od Tuukky Nikoly, hlavně co se obrany týká. To mi pomohlo najít cestu k německému stylu výcviku. Můj trénink je hodně ovlivněn Yannickem Kayserem, současným Mistrem světa FCI IPO, a Knutem Fuchsem. Obdivuji práci obou z nich, jejich tréninková příprava velmi vyhovuje mně i mým psům.

Jacku, zmínil jsi NePoPo, finský a německý výcvik – vysvětlíš prosím našim čtenářům rozdíl?

Ve zkratce – NePoPo při učení používá negativní posilování, za ním následuje pozitivní posilování a použití pozitivního posílení. Psi takto vycvičeni mají velmi silnou techniku. Finové hledí hodně na emoce u psa a snaží se dosáhnout určitých emocí, hlavně pomocí tréninku přes drajv. Na závodech pak vídáme psy s pěkným projevem. Němci to mají spíše tak, že pomocí pochvaly se pes cítí dobře, a tím vzniká správné porozumění.

 

Dějí se teď v rámci plemene holandských ovčáků nějaké změny? Jsou zde nějaké vývojové tendence, ať jde o vzhled nebo například povahu?

V některých zemích probíhají určité chovatelské programy, které jsou liniově založeny na psech z vrhu M chovatelské stanice mých rodičů (van Le Dobry). Pro mě to je docela zajímavé, protože nejlepší psi z odchovu mého otce pocházeli z liniové plemenitby, která jim dala do vínku jisté velmi silné povahové vlastnosti. Jsem zvědavý, co s těmi štěňaty bude, ta, která jsem viděl na videu, vypadala dobře. Můj názor na chov je takový, že je nutné přihlížet ke psovi a k tomu, proč chceme chovat. Například hodně ringových psů ve Francii bylo odchováno pro IPO, a to nejde dohromady. Povahové vlastnosti nutné pro IPO se liší od těch pro ringo sport. A stejně je tomu i naopak – ringo sport nevyhovuje pracovním IPO psům. Samozřejmě, že je dobré provádět křížení a získávat nové povahové vlastnosti nebo mísit povahy pro získání všestrannějšího psa či nových krevních linií, protože nechceme zúžit chovatelské možnosti. Potřebujeme obojí pro zachování plemene.

Messimu bude letos šest let – v jaké je podle Tebe aktuálně kondici? Jak jej v kondici udržuješ? Máš, předpokládám, v plánu s ním závodit i letos :-).

Messi a já milujeme cyklistiku. Coby správní Holanďané si občas zajezdíme na kole v rámci tréninkové přípravy. Nejméně šest týdnů před mistrovstvím začnu jezdit na kole denně a Messi si dává asi 5 km v plném klusu na vodítku i bez. K tomu si ještě občas zaběhá na pásu se zátěží v tlamě, aby si posílil krční svaly. Nechávám ho nést čtyřkilovou činku po dobu asi 5 minut a pokračujeme intervalovým tréninkem se sklonem trenažéru. Samozřejmě, že tato příprava musí být postupná, ale běhá na pásu jednou týdně i jindy a miluje to. K tomu pravidelně trénujeme – dvakrát týdně poslušnost, obranu jednou a stopu dvakrát týdně, když se připravujeme na závod. Dříve to bylo mnohem častěji, ale přišli jsme na to, že pro něj v tréninku méně znamená více.

Je Messiho nejsilnější disciplínou stopa? Na mistrovství světa WDSF Kolíně Messi vyčuchal fantastických 100 bodů – a vůbec na stopě míváte velmi přesvědčivé a bodově vysoce hodnocené výkony.

Nemohu říci, že je to jeho nejsilnější disciplína. Jsem si ale jistý, že oba dva stopování milujeme a že stopy položené na mistrovstvích jsou mnohem snazší než naše běžné tréninkové stopy. Proto je pro nás snadnější zabodovat. Někdy stopujeme na klubovém poli, kde předešlý den trénovali lidi, trousili tam pamlsky a přecházeli přes pole sem a tam. Na takové pole vyrazím druhý den ráno, někdy deset minut po tréninku a nechám svou stopu trochu odležet. Pak stopu vypracujeme. Zpočátku bylo obtížné docílit přesné stopy šlápotu od šlápoty. Je to ale jedna z věcí, která mi pomáhá vylepšit naše stopy, a pes lépe chápe, co se po něm chce, když se učí vybírat pouze mou stopu. Učí se tím vyhledávat správnou pachovou stopu na porušené vegetaci a odlišit ji od ostatních pachů.

Jako by byla největší slabinou holandských ovčáků obrana – proč? Vyplývá to nějak z jejich povahy nebo nějaké fyziologické danosti?

Největší slabinou na obraně, kterou jsem většinou u plemene viděl, byly zákusy. Těžko říct, proč tomu tak je, neboť každý pes je osobnost a žádný pes není stejný. Vždycky to má co dělat s mnoha faktory. Co mohu říci, je, že v Holandsku máme dva hlavní druhy obran, kde psi pracují. Tato kynologická odvětví jsou známá jako KNPV a IPO sporty. V KNPV si provádí vlastní selekci na chov a u psů se vyžaduje určitý druh zákusu. Tyto zákusy se liší tím, že ideálem je energetický zákus, že pes se vždy snaží držet na plnou „hubu“, a když se zákus nepovede, snaží se do obleku dokousnout naplno. V IPO trénujeme a bodujeme za plný a klidný zákus. Pes s figurantem bojuje a znemožňuje pohyb figuranta pomocí plného klidného zákusu. Tento způsob zákusu lze natrénovat, ale také je z velké části geneticky daný.

Viděl jsem i psa, který měl problém se zákusem kvůli zdravotním důvodům. Myslím si, že je třeba častěji přemýšlet o zdravotních problémem v takových případech a zjistit, zda je pes vůbec fyzicky schopen správného zákusu. Také jsem zažil, že mnoho problémů se zákusem pramenilo z konfliktu s jinými cviky, chováním anebo byl jejich příčinou drajv. Pro mě jde o součást emočního tréninku, protože tento problém většinou souvisí s nervozitou psa nebo s chybami při nácviku. Myslím si, že u holandských ovčáků jde obvykle o jeden ze dvou výše zmíněných problémů, a jsou buď vrozené, nebo jde o chyby v tréninku.

Jakou disciplínu trénuješ nejraději?

Dříve to byla stopa kvůli klidu, který tato disciplína má. Také jsem měl rád obranu, protože se zde neobejdete bez velké týmové spolupráce. V současnosti mám ale rád všechny tři oddíly. Potěší mě a užívám si, když dosáhneme pokroku nebo se nám podaří trénink využít naplno. Za nejlepší tréninky považuji ty, kde mě pes něco naučil, nebo když jsem pochytil něco nového, co ze mne dělá lepšího trenéra. Nezáleží na tom, zda šlo o můj trénink nebo o trénink někoho jiného. Nyní se učím více si všímat detailů, což mě posouvá vpřed k mé vlastní představě o ideálu.

 

Je Messi na závodech spolehlivý pes, nebo Tě sem tam něčím nečekaným překvapí?

Jasně, že se překvapení konala. Ale buď šlo o mou nezkušenost, nebo jsem svého psa v některé disciplíně dostatečně nepřipravil. Nyní vnímám všechny velké chyby, které se staly, jako svá vlastní selhání. Nejspíš jsem to takhle necítil, když jsem startoval na mistrovství, ale zpětně si uvědomuji, co je potřeba změnit nebo jak svého psa lépe na mistrovství předvést. Díky tomu jsem se zlepšil a vždy se snažím ze svých chyb poučit na maximum. Je to pro mě zkušenost, která mě posune dál. Messi byl ve svém výkonu na mistrovstvích velmi spolehlivý a jsem hrozně rád za to, jak se předvádí. Jak na place při závodu, tak v každodenním životě – je to úžasně milý a skvělý pes :-).

Holandský ovčák je vaše národní plemeno – jaká je jeho historie a jaká je jeho současnost?

Původně bylo toto plemeno v Holandsku používáno jako ovčácký a policejní pes. Vzhledem k tomu, že Holanďané umí být velmi spořiví, se toto plemeno nestalo tak populárním jako ostatní ovčácká plemena. To je důvod, proč holandští ovčáci nejsou tak známí nebo cvičeni špičkovými psovody. Je to podle mě škoda, protože v určitých pracovních liniích jsou skvělí psi. Řekl bych, že se plemeno začíná ve sportu objevovat častěji, chce to ale ještě nějaký čas. Vloni se konalo páté mistrovství světa holandských ovčáků WDSF, kde se soutěžilo v pěti sportovních odvětvích. Plemeno se může stát stejně všestranným sportovním plemenem jako malinoisové nebo němečtí ovčáci.

 

Vybral sis holandského ovčáka jako to své ideální plemeno sám, nebo tak moc patří holandští ovčáci do vaší rodiny, že ani nebyla jiná volba? 🙂

Plemeno jsem si nevybral, jednoduše jsem vyrostl se psy. Můj otec přešel od roku 2000 z chovu dobrmanů na chov holandských ovčáků z důvodu kupírování uší a ocasů. Největším rozdílem byla citlivost plemene. Nemám ideální plemeno. Rád pracuji se psy silné povahy, s vysokým drajvem na kořist a žrádlo a dobře socializovanými pro život. Možná v budoucnu zkusím některá další plemena, protože výcvikem jiných plemen se mohu zdokonalit v kynologii.

Jacku, studuješ ještě? Pracuješ? Věnuješ se už pouze kynologii?

Studia jsem ukončil před dvěma roky a plně se věnuji rodinnému podniku. S mamkou jsme v roce 2013 založili společnost, která se jmenuje „Active Dog Care“. Provozujeme každodenní péči o psy, kdy máme denně na starost v průměru 20 či více psů společně ve smečce. Mám i speciální nabídky, například interní výchovu štěňat pro majitele, kteří jsou zaneprázdněni celý den v práci, lekce základní poslušnosti, lekce chování pro každodenní život, přípravu pro návštěvu veterináře a mnoho dalších. Kromě toho nabízím výcvik a semináře pro pracovní psy. Také mám každý týden soukromé tréninkové lekce a lidé za mnou na tyto tréninky jezdí i déle než hodinu.

Kde a s kým trénuješ? Jak často jednotlivé disciplíny?

Ve svém klubu Hondensport Hoogkerk jsem hlavním výcvikářem. Je to klub mého otce, kde vše díky jemu začalo. Tento klub má dlouhou tradici ve výcviku na národní a mezinárodní úrovni a prošlo jím mnoho účastníků IDC a FMBB mistrovství. V současnosti máme v klubu hlavně závodníky WDSF, protože mám ve výcviku hodně holandských ovčáků. Náš klub je otevřen všem plemenům, při tréninku se zde setkáte s nejméně pěti různými plemeny. Kromě toho jsem členem německého klubu, kde jsem začal s Messim závodit na počátku jeho kariéry. Je to klub DVG klub ve Friesenheimu, kde je hlavním výcvikářem IPO Yannick Kayser. Nyní každý měsíc trénuji s Knutem Fuchsem a jeho psy. Mám několik psů, takže cvičím denně. Když jdu stopovat, šlápnu stopu všem svým psům, obvykle dvakrát týdně. Samozřejmě, že si musím hlídat pracovní kalendář, abych to vše zkombinoval. Poslušnost je součástí každodenního života a většinou ji trénuji každý den. Vždy si pocvičím kousek poslušnosti, včetně poslušnostních cviků z obrany. Obranu tak často netrénuji, jen poslušnost při obraně sám na sebe. Když mám figuranta, na kterého se mi dobře trénuje, projedeme si všechny cviky z mé přípravy, abych zjistil, zda fungují. Spolupracuji jen s pár figuranty, při tréninku nepustím své psy na jakéhokoli figuranta, ale jen na ty, se kterými cvičím, nebo na své přátele. Důvodem je, že potřebuji figuranta, který chápe můj způsob práce, a ví, co si v tréninku přeji.

Připravuješ si už na závodění dalšího psa? Pokud ano, jaký je ve srovnání s Messim?

Nyní si připravuji mladou fenku, která se jmenuje Fire. Nemohu ji vůbec s Messim srovnávat, a ani nechci, protože si myslím, že mohou být odlišní. Fire je pěkná fena a nemohu se dočkat, co nám budoucnost přinese. Také mám psa z nedávného vrhu v chovatelské stanici mých rodičů. Tenhle pejsek je takový malý buldozer, jako byl Messi, je to legrační. Vypadá slibně, ale je hodně mladý, tak uvidíme, jak se mu bude dařit ve výcviku. Vím ale, že mám raději psy než feny. Fenka, kterou teď mám, je výjimečná a doufám, že se nám podaří soutěžit na FCI. Je oproti jiným fenám, které jsem cvičil, méně přecitlivělá a zdá se, že v ní doutná slušný pracovní potenciál. Své jméno si opravdu zaslouží :-).

 

Je pro Tebe dnes už závodění a sportovní kynologie svět, bez kterého by ses neobešel?

Není to něco, bez čeho bych se neobešel. Je to ale už pevnou součástí mého světa a miluji to :-). Jsem rád, že jsem se s tímto světem mohl seznámit, a nic bych na tom neměnil.

Jak bys popsal svůj vztah ke sportovní kynologii? Jaké místo hodnot ve Tvém životním žebříčku zaujímá?

Kynologie má v mém životě podstatné místo. Je to pro mne životní styl a jsem za to rád. Díky tomu jsem, kdo jsem. Kynologie je pro mě takovým učitelem, co se mého života týká. Učitel musí své studenty podporovat, aby se z nich stali skvělí mladí lidé, a připravit je pro další život. Kynologie ze mne udělala člověka, kterým jsem dnes. Pomohla mi dozrát v mladého muže tak, jak si moji nejbližší přáli, a jsem za to rád.

 

Čím je pro Tebe holandský ovčák výjimečný?

Pro mě je to jejich přirozený instinkt a sociální chování v životě s lidmi a s ostatními zvířaty. Když je toto plemeno navíc správně odchováno, získáte všestranného pracovního psa, který může závodit v mnoha sportech, a zároveň žít s rodinou pod jednou střechou.

Máš nebo plánuješ i chovatelskou stanici?

Já chovatelskou stanici nemám, a v současnosti se o chov ani nezajímám. Zajímám se prověřování štěňat, o práci se štěňaty a se psy. Moji rodiče mají známou chovatelskou stanici pracovních holandských ovčáků. Odchovávají trošičku těžší typ psů se silnou kostrou. Můj otec vždycky říká, že chce chovat kvalitní a krásné psy, kteří mají temperament, nebojácnost, pracovní vlohy a jsou zdraví.

 

Jacku, jsi sám i figurant? Co podle Tebe dělá opravdu dobrého figuranta?

Podle mne potřebujeme dva typy figurantů: figuranty na závody a figuranty pro trénink. Existují tací, kteří zvládají obojí. Oba typy figurantů musí mít určité schopnosti, co se „chytání“ a práce se psem na rukávu týká (technika). To znamená dovednosti jako správně nastavit rukáv, ale i znalost zkušebního řádu.

Také bych na všech mistrovstvích rád vídal figuranty, kteří jsou skuteční atleti s dobrými reflexy a technikou a odfigurují psa bezpečně. Výdrž, síla, koordinace, rychlost a hbitost jsou základ a jsou pro každého sportovce či atleta nezbytností. Stejní by měli být i figuranti na závodech.

Tréninkový figurant by dle mého měl mít „jestřábí oko“ na čtení psa a cit pro to, aby se pes na tréninku cítil dobře. Takový figurant by měl rozumět změnám v drajvu, měl by umět vybudovat základy na obraně, stejně jako správný přístup a techniku zákusu, provedení zákusu a rozvíjet kontrolu v jednotlivých cvicích. Je nezbytné mít se svým figurantem tréninkový plán.

Umíš si představit situaci, že bys odstoupil ze závodu kvůli figurantovi, protože bys nevěřil jeho práci, a třeba z obavy o zdraví psa byste tedy raději závod vzdal?

Jistě, že si takovou situaci umím představit. Kdyby se můj pes zranil, odstoupil bych ze závodu v ten okamžik, jak by se to přihodilo. Arnold Kivago udělal přesně to samé, když se jeho pes zranil na MS FCI IPO 2017. Hodně respektu pro psovoda, že to tak udělal. Já bych jednal stejně. Doufám, že nikdy na závodě nebudu muset udělat takové rozhodnutí, protože figuranti v Holandsku musí každý rok projít přezkoušením a já zkrátka musím věřit rozhodčím a komisi, že vybrali figuranty podle jejich zkušeností a práce. Na druhou stranu, nehledě na to, jak dobrý figurant je, něco se může stát a lidé pak potřebují najít někoho, kdo za to může. Když se se psem účastníte soutěže, vždycky tam je určité riziko a musíme psa připravit na vše, co se na závodě může stát. Proto existují výběrové závody a jsou na ně vždy vybíráni kvalitní figuranti, kteří umožní co nejlepší ohodnocení a získání bodů, jaké si za svůj výkon ten den zasloužíte. Naši psi by také měli být schopni předvést svůj výkon i přes různé styly figurantské práce, a někdy také i na horší figuranty.

Prozradíš, Jacku, své kynologické plány na rok 2018?

Figurantskou licenci v Holandsku musíme obnovovat každý rok, takže to je pro mě první plán na letošek. Potom asi podumám o WDSF, jestli tam vyrazím jako figurant nebo psovod, pořád jsem se ještě nerozhodl. První mistrovství WDSF jsem figuroval a rád bych si to zopakoval na pátém ročníku. Bude to pro mě těžká volba. Kdybych ale já nestartoval, žádné obavy – lidé i tak budou mít příležitost Messiho vidět na place ;-). Poslední výběrový závod pro MS FCI IPO máme v červenci a na tento výběrák jsme se kvalifikovali. Rádi bychom se ještě jednou naposledy společně zúčastnili tohoto nejvyššího závodu všech plemen. Následující rok se možná budeme těšit na IPO-FH nebo nějaké KNPV soutěže.

V sezoně 2019/2020 bych rád poprvé vyrazil na závody se svou mladou fenkou Fire, rád bych ji předvedl na soutěžích :-). …a budu samozřejmě vychovávat své druhé štěně. Také hodlám trochu cestovat kvůli sportu, moc rád se setkávám s novými kulturami a novými lidmi :-).

Zbývá Ti ještě nějaký volný čas vedle kynologie? A pokud ano, jak jej trávíš?

Ano, zbývá – a je to nezbytnost. Každý si potřebuje odpočinout a mít nějaký čas jen sám pro sebe. Já nejradši takový čas trávím se svými nejbližšími přáteli a s rodinou. Vyrazit si, zajít na večeři nebo na nějakou pěknou akci. Vloni jsme si s rodinou na jeden den zajeli zalyžovat do kryté lyžařské haly a bylo to strašně komické. Někteří z nás nikdy na lyžích nestáli a nedopadlo to pro ně úplně dobře… 🙂 Byli bychom skvělí adeptni do pořadu „Neváhej a toč“ – to jen pro představu, co se tam asi dělo… 🙂

 

Kdykoli Tě vidím, tak se směješ a šíříš kolem sebe obrovský optimismus a pozitivní energii. Co Tě v životě pobaví a čemu ses naposledy hodně zasmál?

Věřím, že když svým úsměvem ukážete svůj optimismus, můžete někomu změnit den. Když někomu zlepšíte den, ta osoba může udělat to samé pro někoho jiného. A celý svět by se mohl stát o něco veselejším místem. Rád se směji každý den :-). Asi by tedy bylo jednodušší se mě zeptat, kdy jsem byl smutný. Skvělých dnů mívám víc než těch špatných. Zkrátka být šťastným s lidmi, kteří chtějí být s vámi a nikdy se nedržet stranou. Zkusit od života získat co nejvíce :-). Baví mě být se svými bezvadnými přáteli a udělat si s nimi báječný den.

Nebudu se ptát, kdy jsi byl smutný – jsem ráda, že se směješ každý den :-). Jacku, máš nějaké životní motto, kterým se řídíš nebo máš pocit, že to ve Tvém případě platí?

Chci od života získat co nejvíc. Na škole jsem se vždy zajímal o dějepis a války. Můj oblíbený citát je od Napoleona Bonaparte: „Nemožné – to je slovo, které má ve slovníku pouze hlupák.“ Pro mě to znamená, že i když člověk nemá na něco talent, může dosáhnout všeho, co si přeje, když to opravdu chce a tvrdě na tom pracuje.

 

Bez čeho by sis neuměl život vůbec představit?

Bez svých psů, rodiny a přátel. Znamenají pro mne hrozně moc. Jsou součástí mého života a nic bych na tom neměnil. Všichni dávají mému životu štěstí a smysl.

 

A nějaký vzkaz čtenářům nebo někomu konkrétnímu? 🙂

Všem přeji: „Dělejte to, co vás baví, a váš svět bude skvělé místo. Pro mě to je kynologie a já ji miluji!“

Děkuji všem, kdo připravili tento rozhovor, a děkuji těm, kdo si přál rozhovor se mnou :-). Byla to pro mne čest. Také bych speciálně poděkovat těm, kdo mě podporují a sponzorům, zejména společnosti European Pet Pharmacy Netherlands.

 

Přeji Ti jen vše dobré, Jacku, hodně sportovních úspěchů a stále tu dobrou náladu :-),
Draha Mašková

Překlad: Eva Fiedlerová
Foto: archiv autora


Téma:


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose