Neuvěřitelné se stalo skutečností… Když jsem si brala Kairose jako malé štěňátko, ani ve snu mě nenapadlo (přiznávám ale – tajně jsem si to přála), že se někdy zúčastníme mistrovství světa (MS). No a ono se nám to nakonec podařilo!

repre-OB-2016-bukovinska-e1468776719297 kairos-stena

Kvalifikace a divoké karty

Mistrovství světa v obedience se koná pouze v nejvyšší kategorii OB3 – podobné to bývá například v IPO. Kvalifikační podmínky v ČR jsou takové, že team musí na kvalifikačních závodech získat nejméně 500 bodů a započítávají se výsledky ze dvou nejlepších závodů. Pro rok 2016 bylo pět kvalifikačních závodů – Mistrovství světa 2015 (tam jsme nebyli), Mistrovství republiky na podzim 2015 (tam jsme také nebyli, protože v tu dobu se konal seminář s Kenem Ramirezem, kterému jsem dala přednost, a také jsme v tu dobu nezávodili v OB3, ale v OB2), a potom začátkem letošního roku tři kvalifikační závody v relativně rychlém sledu za sebou. V Terezíně 21. 2., v Praze 28. 3. a 16. 4. ve Dvoře Králové. A do toho ještě 2. 4. kvalifikační závody v Nitře na Slovensku necelý týden po Praze. Ufff… Po prvních dvou kvalifikačních závodech v Terezíně a v Praze jsme měli 499,5 bodů. Z nutných 500… Což znamenalo, že jsem jela ještě i na závody do Nitry, protože jsem měla možnost se kvalifikovat i za Slovensko. A to se nám s Kairosem podařilo – získali jsme na závodech v Nitře známku „výborná“, což nám otevřelo dveře na MS. Nakonec jsem ale zjistila, že bych pravděpodobně za Slovensko startovat nemohla, protože Kairos není zapsán ve slovenské plemenné knize. Rozhodla jsem se proto zúčastnit i posledního kvalifikačního závodu ve Dvoře Králové. Tam ale bohužel Kairos dostal nuly za své dva nejoblíbenější cviky (stromeček – cvik skládající se z oběhnutí kuželu, zastavení, aportu a skoku přes překážku, a druhý cvik – vyslání do boxu). Takže jsme zůstali v situaci, kdy nám pořád chybělo půl bodu do kvalifikace. Celá kvalifikace v Česku nakonec dopadla tak, že se oficiálně nikdo nekvalifikoval, nikdo se nedostal na potřebných 500 bodů. Nejvíce bodů jsem měla já s Kairosem. Rozhodly jsme se proto ve třech zažádat o divoké karty a bylo nám všem vyhověno :-). Divoké karty jsme získaly – Ivana Šimůnková a Daisa (Daisies Bohemia Patrix), Jana Grešová a Pitrísek (Hummer Mintaka) a já a Kairos (Apogee Free Redrob Fenix). Myslím, že něco takového se už opakovat nebude. Nyní šlo o dost výjimečnou situaci, letos totiž začal platit nový zkušební řád, který celkem významně změnil některé cviky v OB3. Staří „matadoři“ tudíž buď nestihli dotrénovat, nebo se ani příliš nesnažili o kvalifikaci do Moskvy. Možná je Rusko nelákalo. Podle mě neprávem…

A jak je vlastně možné, že coby Slovenka splňuji podmínky kvalifikování se za ČR? Jednoduše – mám zde povolení k pobytu, mám českého psa a jsem členem českého Klubu Obedience :-).

trening-v-hale hranice-litva-lotyssko

Přípravy

Takže účast jsme měli zařízenou. Tak nějak jsem si myslela, že paráda, splněno a teď bude relax, ale byl to naopak teprve začátek. Začal stres s vyřizováním dokumentů, jelikož se o naší účasti rozhodlo dost na poslední chvíli a rozpoutalo se nekonečné ladění Kairosovy formy na náš velký den. Musím zde pochválit naši výbornou vedoucí týmu (a aby to neměla jednoduché, byla zároveň i závodnicí na MS) Ivanu Šimůnkovou, která sháněla sponzory, neustále si vyměňovala e-maily s Ruskem a řešila všechny možné věci, včetně zařizování mého víza v Praze. Z víza jsem měla největší strach, ale nebylo to vůbec složité. Pokud by někoho zajímal postup, napište mi, je to opravdu jednoduché :-). Ladění Kairosovy formy bylo docela náročné, zejména časově, některé dny jsme měli i dvoufázové tréninky. Myslím si, že se mi ho nakonec podařilo připravit dost slušně. Velmi nám pomáhala Kristýna Vojkovská – Kairosova chovatelka i má osobní trenérka. Kvůli ladění formy jsem jela i do Vídně za mladým a nadějným OB trenérem Hetychem, měli jsme společné tréninky i s Ivanou nebo Luckou Gabrielovou (rozhodčí a účastnice vícerých MS v OB). No zkrátka pořádná makačka :-).

A vyrážíme do Moskvy

Vlastní MS probíhalo od čtvrtku 30. 6. do neděle 3. 7. 2016. Do Ruska cestovala většina našeho týmu (Jana, její přítel Martin jako mužský doprovod a já) autem a druhá část, Ivana, letecky. My, automobilisté, jsme vyráželi v pondělí v noci. Jeli jsme přes Polsko, Litvu a Lotyšsko. Cesty byly poměrně dobré, nejhorší to bylo přes Litvu a Lotyšsko, jinak v podstatě dálnice nebo pěkné, rychlé silnice.

Cesta do Moskvy trvala cca 30 hodin s přestávkami a 4hodinovým čekáním na ruských hranicích. Zatnout zuby a vydržet. Dejte malému člověku moc a uvidíte – pět budek na hraničním přechodu, kdy neustále musíte ukazovat všechny doklady, doklady od auta, otvírat a zavírat auto, vystupovat a nastupovat. Ne, nestáli jsme v žádné frontě. Stačilo, že před námi bylo asi pět aut a trvalo to neskutečně dlouho. Bylo zajímavé, že o psy se nikdo nestaral, nechtěli vidět žádné doklady ke psům. Kairos na ně asi dostatečně štěkal, nemuseli jsme proto z auta vytahovat věci a kennelky. Po posledním nesmyslném požadavku (číslo pasu člověka, který s námi nikam necestoval), se nám konečně otevřela poslední závora a my mohli vjet do Ruska. Zdrastvujtě, tavarišči :-)! Cesta Ruskem byla rovná, dlouhá a nudná. Ale rychlá. Konečně jsme v sedm hodin ráno ve středu (ano, celé úterý jsme byli na cestě) dorazili na místo konání, kde jsme měli také zařízené ubytování. Těšili jsme se, že si konečně odpočineme a natáhneme si nohy a tělo na normální posteli. Přišli jsme na recepci a zjistili jsme, že naše pokoje budou k dispozici až ve dvě odpoledne… Ale toto byla poslední vážnější nepříjemnost, vše ostatní už byla pohodička.

Jsme na místě – komplex „Vivat Russia“

Krátce po ubytování se k nám konečně připojila i Ivana s Daisou, jejího psa na letišti neztratili a i taxikář z letiště trefil na místo konání. Ubytování bylo čisté, příjemné, v té samé budově jako hala vlastního mistrovství a i hala pro tréninky. MS probíhalo v areálu „Vivat Russia“, což je moderní komplex pro koňské sporty. Vlastní závod se konal v klimatizované hale s výborným povrchem – písek smíchaný s geotextilií. Tento povrch je šetrný pro psy, krásně se jim na něm brzdí i skáče, písek byl dostatečně upravený i pro pohodové chození lidí. Takže holínky, které jsem si naštěstí nezabalila, jsem vlastně ani nepotřebovala. Hala byla perfektní i v tom, že v ní byly tribuny s parádním výhledem pro všechny diváky.

hala-MS moj-nastup-na-dlhodobe-odlozenia

Mistrovství je zahájeno

Rusové nám všem prozíravě nabídli možnost placených tréninků v úterý i ve středu před zahájením MS – za 150 eur za hodinu. Pravděpodobně po intervenci ze strany FCI (placená výhoda před MS není férová) to dopadlo tak, že Rusové navýšili (!) počet hodin a (což jsme se dozvěděli až na místě) tréninky probíhaly ve vedlejší hale, ne v té oficiální pro závod. Náš tým si žádné placené tréninky nekoupil. Například pro mě s Kairosem by to bylo zbytečné, já bych vzhledem k vylosovanému pořadí (sobota odpoledne) potřebovala spíše potrénovat ve čtvrtek a pátek, no a také ta cena byla přece jen hodně vysoká. Ještěže jsme si žádné tréninky nezaplatili. Dopadlo to totiž nakonec tak, že tam, kde se v úterý a ve středu trénovalo za poplatek, se od čtvrtka do neděle trénovalo zadarmo. Takže jsem si i tak mohla udělat poslední tréninky s Kairosem.

Čtvrtek – nástup a oficiální tréninky

Ve čtvrtek dopoledne začaly v hale oficiální tréninky. Každý stát měl k dispozici 5 minut krát počet týmů, takže my jsme měli 15 minut. K tomu 5 minut na přípravu ringu, což bylo super, obvykle je tento čas zahrnutý do samotného tréninku. Oproti jiným MS ale trénink každého státu probíhal jen v jednom ringu, zatímco závod byl pak na dvou placech. Takže jsme si postavili plac tak, jak jsme to odkoukali od Rakušanů, kteří trénovali před námi a čtvrt hodiny jsme seznamovali psy s místem konání. Celkem to i stačilo, alespoň jsme nevymýšleli blbosti a jen si v rychlosti prošli nejdůležitější věci jako vysílačku do nikam před vysláním do čtverce, oběhnutí kuželu, koncentrovanější cviky a tak podobně… Po tréninku odpoledne následovalo oficiální zahájení MS. Všechny týmy slavnostně nastoupily do haly, funkcionáři i rozhodčí pronesli své řeči, hudba hrála. Rozhodně to bylo slavnostní :-).

CZ-tim-pri-zahajeni zahajenie

Potom proběhl meeting vedoucích týmů, po kterém jsme se konečně dozvěděli pořadí cviků (což byla také novinka letošního MS), rozmístění cviků, losovaly se polohy, a zejména hlavní rozhodčí Carina Savander – Ranne z Finska celkem detailně popisovala, nač si dát pozor, co a jak budou rozhodčí hodnotit. To pro mě bylo velmi podnětné. Losování startovacích čísel proběhlo předem, ani nevím kdy a jak, ale najednou, asi týden před MS, se na oficiálních stránkách MS objevilo pořadí startujících.

Pátek – startuje prvních 40 týmů

A už tu je pátek ráno a první část závodu. Nastupuje prvních 40 týmů, jako desátá i Ivana s Daisou. Nervózní jsem byla už týden předem, při jejich vystoupení jsem se cítila, jako kdybych na place byla já. Ivča s Daisou předvedly pěkné cviky, nedostaly žádnou nulu, jejich vystoupení bylo plynulé, uhlazené, podařil se jim jejich standardní a krásný výkon. Bohužel poněkud bodově utrpěly tím, že nastupovaly na začátku závodu, zhruba od 15. závodníka začali již rozhodčí udělovat trochu vyšší body. My s Janou jsme měly čas do druhého dne. Video Ivči s Daisou: youtu.be/AKtkZ-lCubk Po ukončení pátečního závodu následovalo vyhlášení nejlepších deseti týmů a vítěz získal i titul CACIOB. Potom se ještě dlouho gratulovalo – a to se mi opravdu líbilo. Všichni do jednoho šli pogratulovat těm nejlepším, tak by to mělo vždy vypadat. A já jsem se už netrpělivě těšila na sobotu.

Sobota – startujeme i my

V sobotu jako pátá v pořadí nastupovala Jana s Pitrískem. Opět mě zachvátila nervozita. Cviky měli krásné, bohužel se jim povedly i nějaké nuly, takže bodově to moc dobře nedopadlo. Jejich video najdete zde: youtu.be/xqpjY4HJcnk Já jsem měla startovní číslo 72, měla jsem nastupovat jako první nebo druhá po polední pauze. Takže jsem si naplánovala, kdy půjdu vyvenčit Kairose, kdy ho začnu rozcvičovat, zkrátka krásný plán na den. Jenomže, po delší venčící procházce za mnou celá udýchaná přiběhla Ivča, že vše je jinak a my nastupujeme ještě před obědem. Malinko jsem znervózněla, protože přeci jen bylo horko a Kairos na vycházce docela hodně běhal. Ale čert to vem, řekla jsem si, má ještě téměř hodinu a vydýchá to. A alespoň to budeme mít dříve za sebou. Naštěstí se zdálo, že posun startu neměl na Kairose nějaký zásadní vliv. Poslední dlouhé minuty jsem se ho v prostoru před vstupem snažila koncentrovat a připravit ho tak, abychom na plac nastoupili optimálně naladěni. A už tu je stevardka a zve nás dovnitř ringu. Paráda, naše vystoupení jsem si opravdu užila. Jak jsem byla nervózní už od pondělí, tak ze mě nervozita téměř spadla a povedlo se mi krásně soustředit na Kairose. První dva cviky jsem to ještě trošku rozdýchávala, ale od třetího jsem byla úplně v pohodě. A ten adrenalin po skončení opravdu stál za to! Byla jsem nadšená, protože jsem splnila náš cíl – nedostat žádnou nulu, a zároveň udržet Kairose pod kontrolou. A to se nám i podařilo. Byl to krásný pocit, když nám gratulovali za náš výkon! Sice jsme bodově skončili někde v půlce startovního pole, přece jen něco z našeho vystoupení nevyšlo úplně dle mých představ, ale podali jsme krásný, rychlý a přesný výkon, rozhodně na úrovni celkových finalistů. Blíže rozeberu náš výkon a získané body v dalším článku na svém blogu, zde tu s tím nechci zdržovat. Pro nedočkavce alespoň odkaz na video: youtu.be/jLCsg5fegrU Po odcvičení jsme měli nějaký ten čas na zotavení a po čtvrté hodině odpoledne ještě začínala dlouhodobá odložení pro všechny týmy, které v tento den závodily. To už byla pohoda, sice je člověk také trošku nervózní, ale tam už toho psovod moc neovlivní…

Podvečer byl opět zakončen slavnostním nástupem a vyhlášením nejlepších týmů dne, a zároveň i dvaceti týmů, které získaly nejvíce bodů za oba dny. Tito závodníci si vylosovali pořadí na nedělní finále.

Galavečer a stravovací okénko

A nakonec byl s sobotu večer i galavečer – slavnostní večeře pro všechny účastníky. O kuchyni jsem se zatím nezmiňovala a nyní nastal ten čas. Jídlo na galavečeru bylo skvělé. Jídlo v průběhu závodu – ou, ou, zde organizace poněkud selhala. Stály se fronty, kuchyně nestíhala, na výběr bylo jen z pár jídel a navíc dost drahých. Ze čtvrtka na pátek asi klesl rubl o sto procent (alespoň podle ceníku jídel). Takže já jsem se celé dny stravovala pivem, okroškou (taková studená polévka) a krabím salátem.

Hamburger za 350 rubľov (foto autor)

Alespoň jsme si vše vynahradili na galavečeru v sobotu. Tam Rusové předvedli svou kuchyni, i když některé jejich pochoutky chyběly, vše bylo dobré, a hlavně toho bylo dost :-). Večer se opravdu povedl, dokonce jsme i zpívali a tancovali. Hrála nám bezvadná cool kapela (měli sluneční brýle!) ve stylu Elvis Presley, tudíž anglicky, a šlapalo jim to.

Neděle – finále

Neděle už byla ve znamení finále. Oproti minulým rokům jsem ale měla pocit, že výkony nebyly úplně to „ono“. Na psech byla už dost znát únava a slabší koncentrace. Některé výkony byly pěkné, jiné už méně. Ale pes, který pro mě byl letos top, vyhrál! Šikovná, ochotná a neskutečně rychlá (hlavně v kvalifikaci) fenečka – šprtka Tending Occult s psovodkou Oili Huotari z Finska. Finové (tedy Finky) obsadily všechna první tři místa! Jsou zkrátka špičkou v obedience. A chovatelská stanice „Tending“ je už legendou… Odkaz na celkové výsledky finále: www.obedience2016.ru/english/final-results/ A ještě video vítězného týmu (z kvalifikace): youtu.be/V4_tq4r-ClY

Majstri tri-pred-zastavou

První tři místa a umístění českého týmu

1. místo: Oili Huotari a Tending Occult (border kolie), Finsko
2. místo: Hanna-Mari Ikonen a Borderness Just Tosi (border kolie), Finsko
3. místo: Carita Kuparinen a Saunajaakon Alfa Romeo (border kolie), Finsko

42. místo: Ivana Šimůnková a Daisa
46. místo: Júlia Bukovinská a Kairos
74. místo: Jana Grešová a Pitrísek

Myslím si, že letošní MS bylo přece jen ovlivněné tím, že se konalo v Moskvě. Někteří psovodi zvučných jmen vůbec nedorazili, a ani státy – například Ukrajina, Japonsko nebo Belgie… I místo tradiční stovky závodníků jich bylo letos jen 80. Je ale možné, že tento rok takto vypadal i kvůli změně zkušebního řádu, která byla dosti výrazná. Ale na výkonech psů to nebylo až tak znát. S novými cviky a změnami se vypořádali všichni výborně. Zajímavá byla účast různých plemen, do finále se probojovaly nejen borderky, ale také několik retrívrů a belgičák. Příští rok se MS bude konat v Belgii, doufám, že se kvalifikujeme i my s Kairosem a uvidím, jak to tedy ve skutečnosti je s výkony špičkových týmů :-). Protože po tomto MS jsme se docela „namlsali“ a přišlo nám, že všechny tři závodnice reprezentující ČR jsou konkurenceschopné, že stačí odcvičit bez chyb (!) a finále pro nás nemusí být jen dalším snem…

Chtěla bych se zmínit i o organizaci celého závodu. Rusové to měli výborně promyšlené, vše fungovalo tak, jak mělo. Na place byly vždy jen předměty související s daným cvikem, nestalo se, aby psům překážely zbytečné kužely nebo překážky. Pomocníci přinášeli a odnášeli všechny pomůcky vždy včas, stevardky byly také skvělé, celé tři dny pracovaly bez chybičky. Jejich angličtina byla výborná, ani jednou jsem neváhala, co mám na place vlastně dělat. Prostě paráda, krásný profi výkon. Kéž by tomu tak bylo na všech závodech!

kairos-a-chram-e1468777020298 ja-a-kai-na-namesti

Cesta domů

Ještě krátce ke zpáteční cestě domů. V pondělí jsme kolem poledne vyrazili do centra, trošku si prohlédnout město a udělat fotky psů na „Krasnoj ploščadi“ pro sociální sítě :-). Bez toho by přece člověk jako by v Moskvě nebyl… Já jsem viděla Moskvu už před několika roky, tak jsem po ní nepotřebovala chodit dlouhé hodiny. Dvě hodiny nám na to nejhlavnější (jasné, na fotky) úplně stačily.

A potom jsme už fičeli rovnou domů. No, rovnou, asi po 24 hodinách jsme byli doma jako na koni. Zastavovali jsme jen kvůli nejnutnějšímu venčení, i přes hranice to šlo tentokrát rychle, strávili jsme tam slabou půl hodinu a v úterý večer jsem už byla v Ostravě. Musím pochválit psy, jízdu tam i zpět zvládli výborně. Je znát, že jsou zvyklí na cestování a trávení času ve svých přepravkách. Rozhodně je nutné na toto zvykat psy už odmalička, pokud s nimi má člověk v plánu závodit nebo jezdit po světě.

kairos-v-prepravke modelky

Finanční vsuvka na závěr

A na konec ještě krátce pro každého, koho by zajímala finanční stránka naší účasti na MS. Já jsem nad ní totiž původně vůbec nepřemýšlela, ale hraje svou roli. Ve zkratce, pokud nemáte nějaké volné finanční rezervy nebo finančního sponzora, nemá ani význam se o to pokoušet :-). Anebo ano, ale je třeba opravdu nutný sponzor. My jsme sice sponzory měly, ale finančně nám pomohl jen Klub Obedience CZ, který nám proplatil startovné a zaplatil část nákladů na ubytování. Zbytek jsme si platily samy. Tedy Jana s Ivanou dostaly ještě nějaké peníze od BCCCZ klubu, kde nejsem členem (asi se tedy konečně přihlásím :-), ale jinak se sponzoring týkal jen produktů, případně slev na výrobky. Kromě nutných výdajů, se kterými se musí počítat, jako jsou víza, cesta, ubytování a strava, je ale také nutné počítat například s tím, že si každý reprezentant musí zakoupit reprezentační oblečení, které je povinné. Ne, nikdo vám ho zadarmo nedá :-). Mě osobně vyšlo celé MS něco mezi 15000 a 20000 Kč, a to do toho nepočítám náklady na tréninky, neplacené volno a tak podobně. To by byla pak odhadem tak dvounásobná částka. Tedy, ne by byla, ale je… Každopádně mi to ale stálo za to :-)! Jinak bych se do toho nepouštěla. Je to úžasný zážitek a skvělý koníček! A pokud bude ta možnost, doufám, že do toho půjdu znovu!

Ing. Júlia Bukovinská
Překlad do ČJ: Eva Fiedlerová
Foto: Jana Krátká, Ivana Šimůnková, Kristýna Vojkovská, Martin Remsa, polská reprezentace a autorka