Jan Böhm se narodil v Prachaticích 28. 10. 1989. Patří mezi nejlepší české figuranty, je svazovým figurantem Českého kynologického svazu, figuruje prestižní akce po celém světě. Rok 2016 mu přinesl velké úspěchy i coby psovodovi s jeho belgickým ovčákem malinois Forny ze Soutoku Sázavy (*23. 4. 2011) – 7. místo na Mistrovství světa FMBB ve Francii a 2. místo na Mistrovství světa všech plemen, FCI IPO ve Slovinsku. V roce 2015 se Honza s Fornym stali například také Mistry republiky Czech Malinois Clubu.

Honzo, jsi čerstvý vicemistr světa FCI IPO 2016, je to famózní úspěch – jaký je pocit z výsledku, kterému muselo předcházet strašně moc práce, odhodlání a úsilí?

Ještě si to vlastně ani pořádně neuvědomuji, ještě stále mi to asi úplně nedochází, nicméně pocity jsou to nádherné, nepopsatelné. Byl to pro mne fantastický zážitek, který bych přál každému z vás zažít. A díky celému týmu a kolektivu ve Slovinsku jsem si vše užil opravdu plným douškem.

 

Jaké jsou podle Tebe ty nejnutnější faktory důležité pro to, aby se takovýto úspěch dostavil?

Potřebujete v první řadě hodně chtít – protože můj názor je ten, že když člověku něco nejde, tak prostě proto, že chce málo, málo se snaží. Pak potřebujete mít okolo sebe partu lidí, kteří vás mají rádi a pomáhají vám. Kromě štěstí, bez kterého nevyjde nic, jak má, je pak ten nejdůležitější faktor čas. Talentovaného psa potřebujete samozřejmě také, ale myslím, že to už v dnešní době není nezbytnou podmínkou, protože existují různé, dobře promyšlené a sofistikované metody výcviku, takže i průměrný pes může podat skvělý výsledek, nebo se při souhře všech pozitivních faktorů dokonce i zúčastnit mistrovství světa. Myslím si, že nejvíc vše opravdu záleží na každém z nás, jak se k cílům, které si dá, postaví.

 

S jakými cíli jsi odjížděl na mistrovství světa FCI? Dáváš si vlastně nějaké mety nebo na úspěch raději ani nemyslíš, abys něco nezakřikl? 🙂

Odjížděl jsem s cílem co nejlépe podpořit český tým a neudělat ostudu. Člověk je vždycky raději příjemně překvapeny než zklamaný…

 

Jsi ctižádostivý a soutěživý? Jsi cílevědomý? 🙂

Jsem všechno, co jsi právě řekla :-). Nevím, které z těchto vlastností mám v sobě namíchané víc. Ale vedle osobního úspěchu byl pro mne ve Slovinsku stejně tak, ne-li více, důležitý týmový boj – každý z nás dělal maximum pro to, abychom jako celek uspěli, dali jsme to jako sehraná parta, každý měl na úspěchu svůj podíl, a to je myslím úplně nejvíc.

 

Honzo, v kolika letech jsi začal s kynologií a jaké byly ty začátky?

Když jsem byl malý, jako každého dítěte se mne moji nejbližší a lidi okolo mne ptali, čeho bych chtěl jednoho dne dosáhnout. Bylo mi asi tak sedm let, když jsem se mamky ptal, co je to trenér a proč ho vlastně musím poslouchat. A ona mi odpověděla, že trenér je ten hlavní v našem fotbalovém týmu, že mu musím věřit a poslouchat ho, protože to s námi myslí dobře. Tehdy jsem se rozhodl: „Jednou budu trenér!“ 🙂 Ve třinácti letech jsem se dostal ke kynologii a tehdy začala cesta k mým snům. Začal jsem na nich pomalu pracovat, ale nikdy by mne nenapadlo, že se mi až tolik vyplní… Chtěl jsem jednou jako figurant a jako psovod zažít mistrovství světa, ale nikdy jsem si netroufal jen pomyslet na to, že bych mohl být mezi prvními třemi závodníky na stupních vítězů. Ale slova „Dokážeš všechno, co budeš chtít!“ jsem nikdy nezapomněl, děkuji Ti, mami… A děkuji i všem ostatním, kteří mi pomohli splnit si můj veliký sen.

 

Když sis pořizoval Fornyho, chtěl jsi s ním vrcholově závodit? Podle čeho sis ho vybíral?

Forny si mne získal hned, jak jsem ho poprvé viděl. Choval se úplně jinak než ostatní štěňata ve vrhu, byl jiný – sebevědomý, a přitom naprosto klidný. Trvalo snad jen minutu, než jsem Darje (pozn. red.: chovatelka Darja Kopecká, ChS ze Soutoku Sázavy) řekl: „Tohohle si vezmu!“ Ano, přál jsem si, aby se nám v budoucnu povedlo složit zkoušky a pak se třeba zúčastnit nějakých závodů. Forny mi postupem času už jen dokazoval, jak skvělou má povahu, že je na něho spolehnutí a že je můj přítel. Vzal bych si ho kdykoli znovu a vím, že jsem si vybral správně.

Jak jsi Fornyho vychovával? Jak probíhala jeho socializace a jeho výcvik?

Když byl Forny malý, hodně jsme spolu bojovali, kdo bude šéfovat, dost často jsme si to spolu vyříkávali. Ale přišel jsem na způsob, jak s ním komunikovat, vše se uklidnilo a Formy si mne začal vážit. Občas naše konfrontace bolely, to přiznávám na rovinu, ale i to je sport – občas trochu bolí. Dnes mám vedle sebe psa, se kterým mám skvělý vztah, na závodech je spolehlivý – a přál bych každému zažít ten pocit, kdy máte vedle sebe parťáka, který jde s vámi, ne proti vám. Při socializaci jsme neměli žádný problém. Co se týká výcviku, byl Forny hodně rychlý a chápavý už jako štěně, asi nejvíc jsme se nadřeli při nácviku chůze a na stopách. Ale i to bylo myslím v pohodě – jak jsem už řekl, dostal jsem do rukou sebevědomého psa a bylo to jen o tom, naučit se tu modrou sílu správně ovládat. Vždy říkám kamarádům na tréninku – chcete zbraň? OK, ale i na tu musíte mít papíry, musíte to s ní umět!

 

Fornyho zbarvení nepřipouští standard BOM do chovu – není Ti líto, že nemůže mít štěňátka s průkazem původu? Chovatelé by Ti jistě utrhli ruce, aby s ním mohli krýt…

Fornyho zbarvení mi nijak nevadí, ani to, že nemůže u nás krýt. S tím jsem byl smířený, už když jsem si ho bral. Pořídil jsem si ho hlavně na sport a jako kamaráda pro volný čas.

 

Je Forny Tvůj první pes? Co je na něm výjimečného?

Není, ale je to můj první pes, se kterým závodím v dospělých. Před ním jsem měl několik psů na výcvik a s některými jsem i závodil v mládeži a juniorech. Výjimečný je podle mne on celý sám. Jeho barva nese geny, které mu dávají jisté výhody i nevýhody ve výcviku, převážně ale výhody. Svým sebevědomým a klidným, řekl bych „aristokratickým“ chováním se také dost odlišuje.

 

fb_img_1474833075574 fb_img_1474833098343

Když bys ho měl charakterizovat – jaký Forny je? Co máš na něm nejvíc rád a je snad i něco, co bys na něm změnil?

Je to velký, svalnatý, a zároveň šlachovitý sebevědomý pes se silným odhodláním a přesvědčením pro věc. Díky tomu není občas lehké ho přesvědčit o tom, že se někdy taky něco nemůže. Miluji na něm především jeho odhodlanost a balanc, který naprosto dokonale ovládá. Neměnil bych. Nikdy! 🙂

 

Letos jsi byl 7. na FMBB, i to je nádherný výsledek! 🙂 Kolik závodů za sebou s Fornym máte, který byl nejtěžší a z jakého důvodu?

Máme za sebou šest startů. Každý z nich byl svým způsobem těžký, někdy míň, někdy víc. Nejtěžší pro mě i pro Fornyho byl závod ve Francii. Byla to premiéra na FMBB a pro mne zároveň na mistrovství světa. Na FMBB jdete dvakrát plac, takže je to boj. Ale užil jsem si ho moc a na Forníka jsem byl velmi hrdý.

 

Honzo, bez přehánění – jsi jeden z nejlepších českých figurantů a i ve světě má Tvé jméno sílu značky. Jak jde skloubit figurování, výcvik psa na vrcholové úrovni, a k tomu ještě třeba studium a osobní život?

Pro mě je to vše senzace. Užívám si každý trénink, seminář i závody. Baví mě příprava psa na sezonu, na závody. Jsem přesvědčený o tom, že pokud člověk opravdu něco hodně chce, dá se vše skloubit dohromady. Lidé, co stále něco nemůžou, většinou jen podléhají svým sebeklamům a výmluvám, marní svůj čas tím, co všechno nejde, místo toho aby se do toho pořádně obuli a dokázali to. Zorganizuješ si prostě čas – a pak už to jen žiješ! 🙂 …školu už mám díkybohu za sebou, tak teď už je o starost míň.

 

fb_img_1474833289650

Když zmiňuji život – co je pro Tebe v životě důležité? Bez čeho si ho neumíš představit?

Pro mě je největší trest v životě to, když nemůžu nic dělat. Nebo když jsem někde zavřený. Takže asi bez aktivit si nedokážu žít. A potom samozřejmě bez přátel. Nesnáším samotu, a proto miluju náš sport.

 

Co Tě umí rozesmát a co pořádně naštvat? 🙂

Rozesměje mě každý, kdo má smysl pro humor, a i občas dvojsmysl se mi líbí. Na trénincích je vždycky legrace, vůbec český humor je moc fajn. No a naštvou mne asi stejné věci jako ostatní lidi – lež, naschvály, pomluvy.

 

Honzo, mám osobní otázku, jak už je mým zvykem :-). Od čeho máš prosím tu jizvu na hlavě?

Hodně lidi si myslí, že to mám schválně, že to není jizva, ale jen moje image :-). Není to tak. Jizvu mam od svých tří měsíců, kdy jsem byl na operaci hlavy, uzavřely se mi totiž předčasně srůsty lebky. Moje mamka tehdy měla vybranou – buď to riskneme a dožiji se třeba „až“ dvanácti let (takovou jsem měl opravdu prognózu), nebo to taky vyjít nemusí. „Mami, děkuji, že jsi do toho tehdy šla a já teď můžu odpovídat na tyhle osobní otázky!“ 🙂 …nutno dodat, že doktoři mne tehdy operovali hlavně s tím, abych byl normální – a to se jim stejně nepovedlo :-). I tak jsem na světě moc rád, můj život je takový jeden malý zázrak…

 

fb_img_1474833384724 fb_img_1474833189974

Moc děkuji za Tvou otevřenost, Honzo… Zpět ale k Fornymu – pomáhá Ti to, že jsi figurant, ve výcviku Fornyho? Jak trénujete třeba obrany? Na letošním mistrovství jste získali cenu za nejlepší obranu, takže jaký je váš recept? 🙂

Figurování mi pomáhá určitě hodně. Mám díky tréninkům více zkušeností a mužů si navíc dát kousnout i svému psovi. Trénuji s kamarádem Vencou Ouškou a Víťou Glisníkem. Nesmím zapomenout také na Martina Plecháčka, se kterým se občas domluvíme na nějakém tréninku.

 

Kdy si začneš připravovat dalšího psa na závodní kariéru? Máš to v plánu? 🙂

Popravdě – Fornymu je nyní pět let, takže zatím nad tím nepřemýšlím.

 

Honzo, když by sis měl vybrat mezi cvičením vlastního psa, nebo figurováním, uměl by ses rozhodnout?

Určitě je pro mne víc figurování.

 

Kdy jsi začal s figurováním, kdo Tě k němu přivedl a pomohl Ti naučit se správné technice práce se psem?

Začal jsem v roce 2003 chodit na cvičák ve Volarech. A v roce 2005 jsem získal 2. figurantskou třídu. V roce 2008 jsem získal 1. třídu a v roce 2010 svazového figuranta. Nejde říct, že by mě někdo učil, ale určitě musím poděkovat v začátcích Martinu Pejšovi a Vencovi Plášilovi za rady a za to, že neměli strach na mě pouštět své psy :-).

 

Co podle Tebe dělá dobrého figuranta?

Dobrý figurant by měl mít cit pro zvíře a měl by umět psy dobře číst. Poznat, jak se zvíře cítí, a poznat na něm to, co mu vyhovuje. Každý potřebuje něco jiného, takže preferovat jeden styl není dobře – to si myslím, že jsou ty nejdůležitější faktory. Poslední snad ještě, co bych řekl, je že dobrý figurant by měl dobře komunikovat s lidmi a měl by mít zájem o své klienty jak na place, tak i mimo něj.

 

Jaký byl Tvůj první pes a co pro Tebe znamená vztah s Tvým psem?

V roce 2003 jsem si pořídil německého ovčáka bez PP Harda. Ten mě hodně naučil. Musí to být můj kámoš, musíme si rozumět jak v tréninku, tak v životě. Je to můj parťák a přiznám se, že vždycky, když mě něco trápí, dostane mě z toho. Forny je přesný příklad osobnosti a já jsem za něj hrozně vděčný.

 

Honzo, jsi relativně čerstvý vysokoškolák – gratuluji 🙂 – co jsi studoval a chceš se věnovat práci v tomto oboru? Nebo už to bude jen pejskařina?

Studoval jsem na Jihočeské univerzitě na tělovýchovné fakultě obor tělesná výchova a sport. Takže jsem taková cvička, jak se nám říkalo na škole :-). Studoval jsem školu, abych měl jednou do budoucna možnost dělat i něco jiného než nyní. Ale zatím to neplánuji :-).

 

img_2857 dsc_0147

Jaké máš další cíle a plány, pokud nejsou tajné?

Další cíle? Co nejlépe připravit Fornyho na příští FMBB. Chtěl bych si do budoucna postavit dům a vybudovat vlastní sportovní areál. To je ale daleká budoucnost, další můj sen…

 

Určitě bys rád někomu něco vzkázal, využij tedy té příležitosti…

Chci vzkázat všem – život je boj, a zároveň výzva. Každý máme šanci něco dokázat a já přeji každému, kdo bude o cokoli opravdově usilovat, aby se mu to co nejlépe povedlo. Draho, děkuji Ti za rozhovor a děkuji všem, co mě jakkoli podporují! 🙂

 

Honzo, také moc děkuji, a prosím nějaké Tvé životní krédo na závěr? 🙂

Moje životní krédo, které mám i vytetované na pravém předloktí, je: Nikdy to nevzdávej!

 

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: archiv autora