Kdy ses rozhodl být figurantem? Kdo Tě k figurování přivedl a jak to celé vzniklo?

Kolem roku 1998. K figurování mě přivedl Vlasta Křeček, který dojížděl do našeho klubu.

 

Měl jsi nějaký vzor? A máš ho i nyní?

Za vzor jsem měl Vlastu Křečka a hodně jsem sledoval styl Michala Andrýse a Martina Sodomy. Stáří mi vzory vzalo, zůstalo jen přesvědčení a postoj.

Co dělá podle Tebe dobrého figuranta?

Někdy mi připadá, že cena. Čím vyšší, tím lepší. Za stovku? To bude asi nějaký amatér :-). Teď vážně, na to, co dělá dobrého figuranta, může mít každý jiný názor, a každý může mít tak trochu pravdu. Podle mého názoru by samozřejmě měl znát etologii psa, jeho chování a učení. Do figurování by měl dát kus srdíčka, nebýt línej se pohnout, musí mít cit, přemýšlet nad svou prací – vědět, co proč dělá. U nácviku přizpůsobit svou práci povaze a vycvičenosti psa. Na druhou stranu na soutěžích se snažit psa opravdu prověřit a dělat každého stejně. Určitě je důležitá praxe – figurovat, figurovat a figurovat, ale zároveň stále přemýšlet nad svou prací. Mít dobré nervy, rychlé reakce, určitě fyzická zdatnost (ve zdravém těle zdravý duch) a spousta dalších věcí. Potom ještě záleží na tom, jestli figurant tyto přednosti dokáže využít a přenést do praxe jako jeden komplex. A nerad bych opomenul pokoru, ta je hodně důležitá a některým figurantům chybí.

 

Bez čeho se dobrý figurant neobejde? Co vše potřebuje a co z toho se dá naučit, a co se naučit nedá, co prostě musí být už shůry dáno?

Neobejde se bez dobrých psů. Když se chce, dá se naučit téměř všechno. Shůry dáno musí mít temperament, povahu, pohybové nadání a zdraví.

Dalo by se zevšeobecnit, jaké jsou styly figurování?

Úplně všeobecně: baví, nebaví. Ale s tímto zevšeobecněním se asi nespokojíš. Tak jinak: Jak se říká, když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Každý daný cvik se dá odfigurovat různě. Když si to trochu rozebereme, například vedení boje tlačením se dá zevšeobecnit na dva základní, samozřejmě může být i něco mezi: 1. styl – kdy je pes nesen, figurant má zvednutý rukáv poměrně vysoko v lokti, a figurant tím psovi nedovolí dát přední nohy na zem. Tento způsob je náročnější pro psa v držení zákusu. 2. styl – kdy je při boji figurant nakloněný nad psem a psa vede po zemi, pes často dosáhne i předníma nohama na zem. Při tomto způsobu je ze strany figuranta na psa vyvíjen větší tlak.

Podobně se dá například rozlišit způsob chytání psů na protiútocích. Někdo dává rukáv na poslední chvíli, druhý zase hodně dopředu, někdo se zastavuje tak brzy, že střet vypadá jako tréninkový náskok, někdo běží do psa do poslední chvíle…

 

Jaký je Tvůj styl? Co je pro Tebe jako figuranta příznačné?

Myslím, že s přibývajícími léty se styl každého figuranta trochu mění. Co je pro mě příznačné? Asi zpracování psů na kontrolácích, kde nechávám psy rotovat kolem své osy (pokud se udržím na nohou :-).

 

Kterému svému kolegovi jsi svým stylem – podle svého názoru – blízký?

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Když se ve figurování pohybujete, zjistíte, že je v detailu každý figurant a jeho styl originál.

Vyvíjí se nějak figurování? Jaký je tento vývoj a jaké jsou v něm tendence?

Ano, vyvíjí, jsou na něj kladeny stále vyšší nároky. Chceme, aby psi byli stále bojovnější, rychlejší, ovladatelnější, koncentrovanější atd. Na to vše musí figuranti reagovat, nejen při výcviku, ale i při soutěžích.

 

Máš výrobce pomůcek, které Ti nejvíce sedí? Jaké konkrétní věci nejvíce?

Důležitý je nápad, možnost zpracování, technologie, pružnost a ochota reagovat na požadavky figurantů, časový náskok před konkurencí, kapacita výroby, nemalé investice…

Tento závod dnes dle mého názoru vyhrává firma Gappay.

 

Jaké rukávy rád používáš? Nedělá Ti problém používat i jiné, které jsou například na akci dodány sponzorem akce?

Rád používám rukávy, které mi sedí těsně na ruce, nemusím si u nich hlídat, zda mám dobře hranu a můžu se věnovat své práci. V tomto mi vyhovují rukávy Gappay, Raddog a Cariz. Druhá otázka a její téma je mi velice nepříjemná a nerad o ní mluvím, protože mám špatné zkušenosti, co se týká akcí pořádaných ČKS. Dlouho jsem přemýšlel, zda se k tomuto tématu mám opět vracet, protože nechci otevírat staré rány. Jen mě mrzí, že můj postoj sice pochopilo mnoho lidí, ale Ti, kteří mohli něco změnit, Ti nic zřejmě nepochopili nebo nechtěli. Také mi to otevřelo oči, jak se někteří figuranti bojí, na čem jim záleží a jaké mají hodnoty. Sám opravdu nic nezmůžete, o tom jsem se přesvědčil. Figurant by si měl sám rozhodovat, na který rukáv bude figurovat, to budu tvrdit pořád.

Jak jsou na tom čeští figuranti ve srovnání se svými zahraničními kolegy?

Myslím, že v celku dobře. Rozhodně dbáme na umožnění zákusu.

 

Co je třeba splnit na svazového figuranta ČKS?

Na konci každého roku jsou figurantské zkoušky, kde jsou figuranti přezkušováni, a poté jim je atest svazového figuranta zadán, prolongován či odebrán.

Zkoušky obsahují: 1. Fyzický test – běh na 12 minut, 2. Praktickou zkoušku (práce figuranta dle zkušebního řádu), 3. Teoretickou zkoušku (znalost zkušebního řádu obran, základy anatomie a fyziologie, teoretické základy výcviku psa a základy hygieny, zdravovědy a nemoci psů). Myslím, že dnes prolongace obsahuje jen fyzický test a praktickou zkoušku. Je také druhá možnost, jak je atest svazového figuranta prolongován, a to pokud jste v daném období figuroval nějakou z vrcholových akcí a bylo vše v pořádku. Je to velmi dobrý počin, protože na zkouškách figurantů nikdy neprověříte schopnosti figuranta tak jako na soutěži, kde startuje kolem 30–50 psů.

 

Byla dřina licenci získat a je složité si ji udržet?

Ano, dřina to určitě byla. Ne menší dřina je licenci si udržet.

 

Který figurovaný závod pro Tebe byl nejtěžší a proč?

Nejtěžší pro mě byly závody, ve kterých jsem nemohl figurovat na svůj rukáv.

Figuruješ raději první, technickou část obrany, nebo kontroláky?

Dříve jsem měl radši kontroláky, dnes mám rád obojí.

 

Jak se udržuješ v kondici? Pracuješ na sobě?

Samozřejmě, že na sobě figurant musí pracovat. Já především udržuji kondici běháním po lesích a cvičením pomocí vlastního těla.

 

Figurant by měl před výkonem dodržovat určitou morálku, být zodpovědný vůči závodníkům, jejichž psy má prověřit, takže například večer před výkonem (myslím nějaký velký závod, třeba mistrovství) dlouho nepařit, nepřehánět to s alkoholem, je to tak? 🙂

Přesně tak, nezbývá než souhlasit.

 

…povedlo se Ti to vždycky? 😉

Ano, jsem vůči závodníkům a jejich psům zodpovědný.

Co na figurování miluješ?

Ten pohyb, tu energii psů, akci, adrenalin. Když se vám v tréninku podaří dotáhnout psa na obraně tam, kam jste chtěli.

 

Figuranti prý mají spousty obdivovatelek, je to tak? 😉

Myslím, že být figurantem nestačí, musí být pro obdivovatelky přitažlivý, ten figurant je jen bonus :-). Někteří hoši jsou opravdu na roztrhání, což není můj případ. Já mám to štěstí, že jsem jeden z mála svazových figurantů, který za celou dobu svého působení má stále jednu jedinou ženu :-).

 

Byla situace, kdy se Ti něco nepovedlo, a dodnes Tě to štve? Nebo staré věci neřešíš – a prostě co bylo, bylo…

Z vlastních chyb je třeba se poučit, ale nemyslet na ně.

 

Měl jsi někdy z nějakého psa obavu? Respekt? Strach věřím, že ne…

Respekt je OK. Obava a strach, to je to nejhorší, co by mohl figurant udělat. Neříkám, že se to nemůže stát, ale s tím pocitem do střetu se psem nemůžete jít, vyvedlo by vás to z koncentrace a malér by byl na světě. Na druhou stranu se nevyplácí jakéhokoli psa podceňovat.

Jak se před velkými závody cítíš?

Chci, abych podal co nejlepší výkon, takže určité napětí je. Ale jak vstoupím na plac, je to pryč. Důležité je být na velký závod dobře připraven.

 

Jaký cvik z obrany Tě baví nejvíc? Proč?

Asi kontrolák, je tam nejvíce adrenalinu, a když se povede, je to super.

 

Odmítl jsi někdy někoho přijmout na výcvik?

Protože jsem časově hodně zaneprázdněn, na pravidelné tréninky jsem odmítl většinu lidí. Naopak na trénink před závodem či jiný jednorázový trénink jsem nikdy neodmítl, snažím se vždy a všem vyhovět.

 

Preferuješ nějaká plemena na figurování, nebo neděláš rozdíl?

Ano, preferuji plemena k tomu určená. Nejradši mám německé ovčáky.

 

Kolik jsi za dobu figurování utržil kousanců a zranění? Jaké bylo nejhorší?

Nespočet, kousnutí není pro mě až tak hrozná, i když je třeba i šití. Horší jsou pro mě zranění jako natažené vazy v koleni a podobně. Když jsem si v červnu 2013 z dlouhé chvíle na nemocničním lůžku počítal, kolik už mám na svém těle stehů, dopočítal jsem se téměř 200. Ale neděs se, více než polovinu měla na svědomí úhlová bruska a motorová pila :-).

 

Jsi tvrďák a bolest neřešíš? 🙂

Bolest neřeším, kousnutí a rány mi nevadí. Co nemám rád, je bolest zad.

 

Máš rád výzvy? Adrenalin? Je figurování adrenalin?

Ano, ano, jednoznačně ano!

Jsi hrdý na to, že jsi figurant? 🙂

V určitém slova smyslu – po dobře odvedené práci.

 

Co by Tě potěšilo, když by se na současné sportovní kynologii změnilo? Ať už s ohledem na figurování nebo obecně.

Aby si všichni upřímně přáli úspěch a nečekali na chybu druhých.

 

Podle čeho jsou ČKS figuranti stavěni na velké závody? Je to spravedlivý systém?

V současné době bych nerad komentoval.

Přijal bys pozvání figurovat v zahraničí? Pokud ano, kam bys rád jel figurovat?

Ano, v zahraničí jsem figuroval a figuruji, ale většinu jsem jich odmítl a odmítám, protože mám doma ženu, 2 děti, 6 psů, 14 včelstev a časově náročné zaměstnání. Je pro mě těžké někam cestovat na delší dobu.

 

Seřaď prosím podle sebe tyto hodnoty: rodina, kamarádi, láska, pes, figurování, zábava.

Myslím, že rodina, láska, pes, kamarádi, figurování, zábava, ale manželka mi někdy říká, že mám opačné pořadí :-).

 

Nějaký vzkaz pro sportovní kynology od Tebe jakožto figuranta?

Život je moc krátký na to si dělat nepřátele, takže si ho užívejte!

 

Foto: Helena Hubáčková, Lucie Spálenková, Tereza Suchánková a archiv autora


Téma:




Ad