Jaroslava Mikulecká je vzděláním zootechnik a vedle toho, že je chovatelka, rozhodčí z výkonu a sama stále aktivně cvičí, je v současné době řidičkou autobusu.

Kynologické úspěchy – s dobrmankou Bina Sonnar 2. místo na výběrové soutěži (VS) všech plemen pro mistrovství České republiky (MČR) IPO v roce 1995, 5. místo na mistrovství světa dobrmanů ve Švýcarsku v roce 1996, taktéž nejúspěšnější žena tohoto mistrovství, 2. místo na mistrovství republiky (MR) dobrmanů v roce 1996, 13. místo na MČR IPO v roce 1996 a současně nejúspěšnější dobrman tohoto závodu. S dobrmanen Coop Gumby 12. místo na VS ČKS v roce 2003, s dobrmankou Dafné Gumby 2. místo na MR dobrmanů v roce 2008, s dobrmanen Baltazar v.d. Pegnitzratzen 3. místo na MR dobrmanů v roce 2016 a současně nejlepší stopa závodu.

Jarko, kde a kdy Tvůj příběh začal aneb jak jsi k dobrmanům přišla? 🙂

Můj psí příběh začal ve velmi raném věku. V naší rodině se vždy chovali psi a bylo zcela přirozené, že jsem s nimi vyrůstala. Jak šel čas, chtěla jsem se více věnovat kynologii a díky podpoře rodičů jsem skončila v roce 1978 v prvním kynologickém klubu (KK) v Jindřichově Hradci se svým tehdy ještě německým ovčákem, Civilem. Po přestupu do KK Kardašova Řečice jsem měla tu šanci se osobně seznámit s neuvěřitelnou dobrmankou Britou z Frýdlantského severu. A tehdy začalo moje malé šílenství pro toto plemeno.

 

Z čeho přesně pramení to šílenství a vášeň právě pro toto plemeno?

Dobrman mi učaroval svou energií, rychlostí, inteligencí, oddaností a v neposlední řadě i potměšilostí, i ta patří mezi jeho vlastnosti. Kdo si pořídí dobrmana, tak se do něj prostě buď zamiluje, nebo ho nemůže mít. Nic mezi tím není.

 

Líbí se mi a zajímá mne ta „potměšilost“ :-). Co to prosím přesně znamená?

Potměšilý dobrman je takový, který má viditelnou radost třeba z tohoto: Jdeš si s ročním dobrmanem po parku na volno, a i když je to v jádru dobrák pes, tak když spatří běžce, s divokým štěkotem se k němu rozběhne, a nic nedbá na volání páníčka. Všichni jsou bílí hrůzou, jak ta krvežíznivá příšera sežere toho ubohého běžce – včetně jeho samotného. To vše se ale děje jen proto, aby asi metr před ním se pes zastavil, udělal své poslední haf a s veselým a spokojeným výrazem se vrátil k páníčkovi… 🙂

 

Ještě víc se zeptám na povahu – každé plemeno se dá nějak charakterizovat, jaké jsou hlavní vlastnosti dobrmanů, pokud jde o společenské či pracovní rysy povahy? Co by měl zájemce o toto plemeno vědět?

Začnu od konce – zájemce by si měl uvědomit, že si pořizuje v první řadě závazek, a to na poměrně dlouhou dobu, ale to platí i u jiných plemen. Jak jsem se již ale zmínila – dobrman je velmi energický a rychlý pes. Někdy bohužel nejdříve jedná, a až potom přemýšlí. Dobrman je silné plemeno, které potřebuje vedení (ale to ostatně každý pes). Je nutné vytyčit mantinely a pak bude dobrman spokojený.

Dobrman není pes na zahradu – potřebuje přítomnost psovoda – ale právě z tohoto se někdy stává silná přítěž, kdy pes není schopen zůstat ani chvíli o samotě. Obecně lze říct, že je to pes vhodný do aktivní rodiny – rád bude dělat jakoukoli zábavu, hlavně když při tom zaměstná mozek. Dobrman je velmi inteligentní pes, a právě proto je tak obtížné ho cvičit. Dokáže svého psovoda překvapit nečekanými nápady.

Říká se, že jaký pán, takový pes. Už víme, jací jsou z Tvého pohledu dobrmani – jací jsou ale tedy jejich páníčci? 🙂

Z mého pohledu jsou zcela normální a vyrovnaní jedinci – ale otázka normálnosti je diskutabilní z pohledu každého diskutéra :-).

 

Každé plemeno, zejména pokud jde o ta větší, trápí nějaké zdravotní problémy, bohužel. Jakým zdravotním problémům dobrmani musí čelit a jak s nimi jako klub a chovatelé bojujete?

Ano, i dobrmany trápí zdravotní problémy – bohužel lze říci, že ty, které by se daly minimalizovat vhodným chovem, nejsou u dobrmana to nejdůležitější. Choroby srdce, které dobrmana postihují, nejde v současné době z chovatelského hlediska jakkoli vymýtit. Veškerá vyšetření, která mohu se psem absolvovat, mi nevypovídají nic o jeho genetickém zatížení – jen o jeho momentálním, v dané chvíli změřeném zdravotním stavu – bohužel… Záleží na chovatelské etice každého chovatele, jak k této problematice přistoupí.

 

Máte do chovu potřebná nějaká zdravotní vyšetření a zkoušky? Jaké prosím?

V podstatě jen to nejzákladnější – RTG DKK, bonitaci a výstavu. I když toto ze svého pohledu považuji za špatnou volbu…

Jak je vlastně aktuálně velký český chov, kolik je například ročně štěňat? Jezdí čeští chovatelé krýt do zahraničí, nebo naopak je český chov dostatečně kvalitní a „vystačíte si“ s tím, jakou populaci máte k dispozici?

Český chov dosáhl svého největšího rozmachu na počátku 90. let. S příchodem zákazu kupírování uší se opět snížil zájem o toto plemeno a s příchodem nového standardu se ještě sníží… Ale dá se říci, že ročně se odchová přibližně okolo 300 štěňat. Čeští chovatelé kryjí jak našimi psy, tak psy ze zahraničí. Přeci jenom je svět větší, a zajistí se tím větší variabilita populace – což je dobře.

 

Jak si stojí české odchovy ve srovnání s domovskou zemí, tj. Německem, a ostatními zeměmi? Jaká je aktuálně i historicky popularita a oblíbenost dobrmanů? K čemu byli původně určeni?

Srovnávat kvalitu českého chovu s chovem v Německu nelze. I u nás se rodí krásná a kvalitní štěňata – štěňata s obrovským pracovním potenciálem, ale úspěch je vždy měřen jen výsledky. Někdy není zájem ze strany majitele psa prezentovat, někdy tomu brání jiné důvody, a z toho důvodu bych nesrovnávala ani s domovskou zemí, ani s jinými zeměmi. Popularita dobrmana klesá – někteří lidé se nedokážou vyrovnat s ocasatým a ušatým dobrmanem – protože dostatečně nebudí respekt. Někdo se zase nechce potýkat s jeho povahou a volí plemeno snadnější na výcvik. Původní záměr chovu dobrmana bylo ochrana majitele – což v dnešní době ze samotné podstaty nelze a za tímto účelem se změnily i nároky na chovné jedince.

 

Neprováděli jste jako klub někdy například statistiku, nakolik se změnil zájem o dobrmany od té doby, co platí zákaz kupírování a ocasů? V rozhovoru s Robertem Fagošem, chovatelem německých boxerů, zaznělo, že na nekupírované psy si lidé vlastně museli nově zvykat, jako na zcela nové plemeno… Je tomu tak i u dobrmanů?

Ano. Dá se říci že opravdu poklesl zájem o plemeno – ale dlouhý ocas je teprve krátkou novinkou z loňského roku, a proto teprve čas ukáže, jak se s tím noví majitelé vyrovnají.

 

Upřímně – líbili se Ti dobrmani víc neokupírovaní? Musím přiznat, že dobrman s okupírovanýma ušima a bez nich – to jsou opravdu dva jiní psi…

Jsou. O tom není pochyb. Kupírovaný dobrman je nádherný, ale nikdy jsem to neřešila a i v době, kdy jsem si mohla zvolit uši ano, nebo ne, jsem měla psa s dlouhýma ušima. Mně se líbí s ocasem i ušima. Prostě to nevnímám, jestli je, nebo není kupírovaný.

Zmínila jsi, že jsi měla kdysi německého ovčáka – měla jsi ještě dalšího jiného psa než dobrmana? Kolik máš vlastně psů nyní a kolik jsi dobrmanů měla za svůj život?

Ano měla jsem. Cvičila jsem mimo německého ovčáka také erdela, knírače a bernardýna. V současné době mám šest dobrmanů a jednoho německého ovčáka. Mým životem prošlo hodně dobrmanů, cca dvanáct vlastních a několik půjčených.

 

Bylo založení Tvé chovatelské stanice jasným rozhodnutím hned, nebo jak Tvá stanice vznikla a co znamená její název – Gumby?

Chovatelskou stanici jsem chtěla mít odjakživa – moje rodina chovala novofundlandské psy a měli jsme chovatelskou stanici. Název mé chovatelské stanice vznikl, jak už to tak bývá, jako poslední zvolená možnost na přihlášce k zápisu – jinak Gumby bylo jméno mého vodícího koně.

 

Kolik máš odchovů a jak jsou na tom dobrmani ve vztahu s tím, jak snadno probíhá krytí, březost a porod? Potřebují větší asistenci nebo celý reprodukční proces probíhá naprosto přirozeně a „přírodně“? 🙂

Svůj první vrh dobrmanů jsem měla 15. července v roce 1995, od té doby jsem odchovala 17 vrhů štěňat na 8 fenách. Z mé zkušenosti probíhá krytí většinou dobře – někdy je nutné fenu usměrnit – ale na druhou stranu má fena právo zjistit, s kým má tu čest, a volit jen silného partnera. Březost je většinou záležitost, které si skoro nevšimnete – tedy pokud nepočítám, že pak sežerou vše, na co přijdou, a vypadají jak sud. S porodem to bývá individuální – zažila jsem i císařský řez, ale díky bohu jen výjimečně. Většinou feny rodí dobře. I moje malá Indianka vážící sotva 32 kg dokázala přirozeně porodit čtyři štěňata o porodní váze 750 g.

 

Jak je to vlastně s barevnými variantami? Která – pokud se to tak dá říct – je nejvzácnější? A aktuálně nejlíbivější a nejžádanější?

Barevných variant je vlastně pět. Ale mimo bílé – která je nejvzácnější – je vlastně jen černý a hnědý dobrman – modrá a isabela jsou genetickými vadami svých původních barev – černé a hnědé. Vzhledem k tomu, že standard neuznává jinou než černou nebo hnědou – nejsou ostatní barvy žádané. Asi oblíbenější barva je černá, i když jsou majitelé, kteří nedají na hnědého dobrmana dopustit.

 

Jistě i dobrmani procházejí nějakým vývojem – ať jde o vzhled či povahu. Je to tak? A pokud ano, jaké jsou aktuální trendy například na vzhled a daří se skloubit kvalitní exteriér a pracovní povahu?

Ano, vzhled dobrman oproti původní verzi je dost odlišný. Nejenom, že se výrazně zvedla kohoutková výška, ale i typický výraz suchého psa vzal jaksi za své. Dnešní vítězové prestižních výstav svých vzhledem spíš připomínají německou dogu než kdysi malého, rychlého, suchého psa s typicky trojúhelníkovou hlavou. A z toho také vyplývá jejich pracovní upotřebitelnost. V dnešní době je při práci kladen důraz na rychlost a přesnost provedení cviku. A k tomu musí mít pes patřičnou tělesnou stavbu. Nemohu očekávat, že mi kulturista bude skákat 100 m přes překážky v rekordním čase – i když bude sebevíc chtít… A v tom je i pracovní upotřebení psa. Pes, který má příliš dlouhé nohy a váží přes 40 kg, nikdy nebude vypadat tak rychle a dynamicky jako pes s 25 kg. Není to o tom, že by dobrman nebyl dobrý pracovní pes nebo nechtěl, jen prostě vždy bude vypadat jinak.

 

Jak dbá český klub a mateřský německý na to, aby zůstala zachována pracovní povaha plemene? Tlak společnosti je velký a sami chovatelé mají bohužel často z lenosti tendenci ustupovat z nároků kladených na chovné psy…

Tlak chovatelů je jít cestou nejmenšího odporu. Zatímco německý mateřský klub vyžaduje do chovu aspoň zkoušku BH a schopnost dvou zákusů do rukávu, v obou českých klubech se v první řadě klade důraz jen a jen na exteriér. Uvolnění podmínek chovnosti v 90. letech již jednou dost poznamenalo kvalitu chovu. Tím ale nechci říct, že do chovu by měli jít pouze psi s vrcholovou zkouškou, ale myslím, že jednostranné kritérium není dobré. Kdysi jsem chtěla prosadit zcela volný chov. Myslím, že kdo chce, bude se svými psy skládat zkoušky a chodit na výstavy, a kdo ne, udělá stejně jen to nutné k chovnosti.

 

Jarko, vždy jsi se svými psy i cvičila? Vzpomeň na své úplné začátky prosím. Cvičila jsi vždy jen IPO? Na co jsou dobrmani opravdu dobří? Myslím například, zda jim sedí stopa, poslušnost, milují obrany?

Ano, psy mám hlavně proto, abych s nimi cvičila. Když jsem začínala, žádné IPO jsme neznali. Tehdy se cvičil hlavně náš zkušební řád. A hlavně hodně v terénu.

Dobrmani jsou samozřejmě výborní na obrany. Proto byli šlechtěni. Ale já si nemohu stěžovat ani na ostatní disciplíny. Důležité je najít pro ně vhodnou motivaci a pak je půl práce hotovo, a je jedno, zda je to stopa, poslušnost, obrana nebo tanec se psem. Dobrman se nadchne i pro válení na gauči :-).

 

S jakým psem jsi dosáhla svých největších úspěchů a jaké to byly? Čeho si nejvíce vážíš?

Každý pes byl výjimečný. Každý něčím jiným. A já neměřím úspěchy na poháry ve skříni, ale tím, jaký život se psem byl nebo je.

Bina Sonnar byla úžasný závodník – dokázala vycítit atmosféru a podržet mě. Nikdy mě nezklamala a byla to ta nejhodnější dobrmanka na světě. A to měla složeno ZVV3 i zkoušku psa obranáře 2. stupně na 196 bodů z 200 možných.

Poldík (Coop Gumby) byl zase zcela oddaný pes, na kterého jsem se mohla absolutně spolehnout ohledně svojí bezpečnosti.

Dafné Gumby – fena s neutuchajícím elánem do posledního dne svého života. Fena s obranou vždy podávanou na 110 %. Trochu marnivá, ale vždy veselá.

Šiška (Isis Gumby) – moje asistenční dobrmanka – pro mě je největší radost, že mi splnila sen a já konečně složila zkoušku FH2.

A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho a dlouho…

 

Jaké Tvé odchovy Ti dělají radost a reprezentují Tvou chovatelskou stanici?

Tak asi největší radost mi udělal Harlequin Gumby – stal se mistrem světa dobrmanů (a tak je reprezentoval na MS FCI IPO 2014 ve Švédsku) a byl čtyři roky po sobě nejúspěšnější dobrman z obou českých týmů na mistrovství světa dobrmanů.

Pak také mi dělá radost Idar Gumby – účastník jak MS dobrmanů, tak MR všech plemen apod. Nesmím zapomínat na Coop Gumby – účastník VS ČKS a MR dobrmanů. Dafné Gumby – MS Dobrmanů – MR dobrmanů, VS MSKS. Dixon Gumby – MR dobrmanů.

A také něco málo z exteriéru: Coop Gumby – interšampion, šampion, junior šampion. Dafné Gumby – šampion, národní vítěz. Dixon Gumby . Junior šampion, šampion, grand šampion, BOB. Eimy Gumby – šampion. Harlequin Gumby – šampion. Hekaté Gumby – šampion, grand šampion, klubový šampion. Isis Gumby – šampion, klubový šampion.

 

Kolik máš aktuálně chovných fen a jak často míváš štěnda? Jak si vybíráš majitele svých odchovů?

V současné době mám jednu chovnou fenu. Mívám štěňata maximálně jednou za rok a stačí mi to. Nejlépe je nové majitele poznat osobně a dost dám na svůj první dojem.

 

Jsi také kromě chovatelky a psovodky rozhodčí. Jsi přísná rozhodčí? Nejsi příliš přísná rozhodčí? 🙂

Tak na to nemohu odpovědět… Ale asi obojí. Podle toho, s kým mluvíš :-).

 

Když přijedeš pískat zkoušky, je něco, co Tě dokáže naštvat?

Ano. Dokáže mne naštvat, když se snaží na mne dělat levou. Já vážně někdy vodítko taky držela…

 

Co Tě na práci rozhodčího baví? Ovlivnil a motivuje Tě v ní někdo?

Myslím, že pro práci rozhodčího jsem se rozhodla už asi ve 20 letech. Mám ráda výzvy. Snažím se být spravedlivá i nestranná, i když to není vždy jednoduché.

 

Kterou disciplínu máš nejraději jako psovod a kterou jako rozhodčí?

I když je to možná divné – mám ráda stopy. Je to tichá práce dvojice psovod a pes. A jsou mi blízké nejen jako psovodovi, ale i jako rozhodčí.

Co Tě vůbec v životě baví? 🙂 Máš čas někdy jen tak lenošit a odpočívat?

Baví mě kynologie. Když mohu jít cvičit se psy, nabíjí mne to energií pro každodenní život. Čas na odpočinek si ale najdu vždy.

 

Bereš životní překážky jako výzvy, nebo jsi raději, když všechno v pohodě plyne a nekonají se žádná velká překvapení?

Můj život je jedna velká výzva a velké překvapení. Pokud bych na to nebyla připravená, těžko bych to zvládala.

 

Prozradíš své cíle a plány?

Ne :-).

 

A nějaké motto, kterým se řídíš, nebo myšlenka, která se Ti líbí? 🙂

Pokud problém má řešení – starosti jsou zbytečné, pokud ho nemá – starosti nepomohou.

 

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: archiv autorky www.dobrmani.estranky.cz a Lucie Skopalová, www.lucieskopalova.com


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose