Jiří Čejka se narodil 20. prosince 1964. Je vyučený jako elektromechanik strojních zařízení, je ženatý – a jak se smíchem říká, zatím to prý neplánuje změnit :-). Jiří Čejka je zakladatel a majitel firmy HST. Sportovní kynologii se aktivně věnuje celý svůj život, k jeho největším úspěchům patří 7. místo a nejlepší obrana mistrovství republiky belgických ovčáků (MČR BO), je vítězem výběrové soutěže na Mistrovství České republiky IPO 2015 a čerstvým vítězem MČR BO 2016.

 

Jirko, než se vrátíme o pár let nazpět, protože jste toho jako kynolog už zažil opravdu hodně, povězte mi, jak jste oslavil Mistra republiky CMC 2016? 🙂

Zatím opravdu nijak! Ale oslava je plánována na 19. 11. 2016 a bude to velké, jelikož týden po mém úspěchu se našemu novopečenému členovi Zdeňkovi Novákovi povedlo získat titul Mistra světa Francouzských ovčáků! Takže nápad na společnou oslavu byl ihned na světě! Navíc, naše kamarádka Věrka Hlaváčková získala titul mistra republiky na Mistrovství republiky belgických ovčáků v mondioringu, které probíhalo u nás v Uni Dog Centru souběžně s naším Mistrovství České republiky IPO, a jelikož Věrka je u nás pečená vařená, doufám, že pozvání neodmítne! Takže oslava bude v kruhu našich přátel a doufám, že v álejích bude pořádně nablito! 🙂

cejka1 cejka2

Jaké byly v Třeboni a jaké jsou nyní, jen chvilku po Vašem vítězství, Vaše pocity?

Pocity v Třeboni se tak nějak vyvíjely. Nejel jsem na tento závod s velkými ambicemi, jelikož mi chyběly body do páru na postup na MS, a když jsem viděl doslova našlapanou startovní listinu, tak se mi opravdu ani moc nechtělo. Pak na losování, když si moje snacha Klárka vybrala los se mnou ve dvojici, jsem si říkal, že to asi bude nějaká legrace. Poslušnost se nám povedla bez hrubé chyby a na jejím konci jsem z toho měl opravdu dobrý pocit, i když drobné chyby jsem viděl i já. Bohužel pan rozhodčí viděl i ty chyby, které já jsem vidět z pozice psovoda nemohl, a tak se jeho hodnocení s mým přáním rozešlo o dva body. Na obraně jsem si přál jediné. Aby se mi nestalo něco podobného jako na CACITu! Makety, vyštěkání, odvolání – plná spokojenost! Drobná chyba při vystoupení figuranta – poposednutí fenky u nohy. Útěk, pouštění, přepad, pouštění – drobná chyba. Zadní doprovod – naše noční můra – s chybou, ale zvládli jsme to. Přepad, pouštění, boční doprovod – spokojenost. Odchod na výchozí bod, základní poloha – bez problémů. Krátká motlitba a pokyn rozhodčího – dlouhá motlitba a následný pocit obrovské úlevy! Výborná práce figuranta Jirky Macha, který Ciaru předvedl v její plné parádě – myslím jeden z těch lepších kontroláků. Pouštěčka – super! Přepad – zákus nevidím a soustředím se na poslední pouštění. Figurant stojí a já dávám povel – fena s drobnou chybou pouští a aktivně dohlídává. Obrovská úleva! Už jen k noze, odstupte a kousek doprovodu. Vyšlo to!!! Součet bodů není sice ohromující a na bednu ani nepomýšlím, ale jsem spokojený. Za slabou hodinku nato již mávám celému závodu z kokpitu helikoptéry, takže jsem plně uvolněný a závod mě moc nedrtí.

V neděli konečně dobře nalosovaná stopa. I na poli jsem měl štěstí a můj díl louky byl jen lehce narušen krtky, ale rosa napovídala, že je jinak netknutý. Ciara jde s chutí a obrovskou intenzitou! Jediná ztráta na nášlapu – tím se dáma nezaobírá. U prvních dvou předmětů její klasika – na zem prvně předek a pak zadek, takže další dva body v … Pryč :-). I přesto, moje největší radost – nejlepší stopa za celou naši kariéru. Po návratu ze stopy jsem prohlásil, že už jsem vítěz, protože jsem zvítězil sám nad sebou. Až po chvíli jsem teprve zjistil, že je i reálná šance dostat se na bednu. To by byl hezký bonus, a tak začínám sledovat výkony pěti soupeřů, kteří mně můžou ohrozit. Těm se jednomu po druhém nedaří podle představ, a když se obrana na 100% nepovede ani Markétě Maňákové, je to jasné. Jsme mistři!!! Po chvíli mi dojde, že moje plánovaná povalečská sezóna se štěňátky musí počkat, jelikož jedeme na vysněné mistrovství světa FMBB, takže přichází pocit zodpovědnosti…

 

Vylil jste si na bedně vítězů na hlavu šampaňské – nebyla Vám venku zima? A převlíkl jste se pak na cestu nazpátek? 🙂

Ten rituál vítěze ještě nemám vychytaný, bylo to na větší akci teprve podruhé, takže mě nic jiného nenapadlo. To víno naštěstí dost odvedlo moje funkční oblečení, takže z toho byl jen vlhký límec, a s tím jsem dojel domů.

 

Nebudu zastírat, že bych nevěděla, že jste na CMC vlastně už ani nechtěl jet – u Vás v Bochovicích se konalo tentýž víkend Mezinárodní mistrovství Mondioring klubu ČR, možná jste si i říkal, že už se Vám prostě nechce… Jste rád, že jste nakonec jel? 🙂

Je to opravdu tak! Ne že by se mi nechtělo, ale při zajišťování těchto akcí je potřeba každá ruka a tak se hodí i ta moje jedna levá, protože tu pravou mi že prý skoro pořád zaměstnává sklenice s pivem. Ale ne, vážně. Kdyby to celé na sebe nevzala manželka Helča se svým týmem, tak bych nejel. Nyní jsem samozřejmě moc rád, ale měl jsem výčitky, že se flákám a oni doma makají.

 

Já osobně jsem Vaše účasti na vrcholových českých soutěžích vnímala buď jako opětovnou smůlu na stopě, nebo zase nějakou jinou smůlu. Prostě jste míval dost často pech. V Třeboni jsem možná i proto z více stran slyšela, že si to zasloužíte, konečně… Jaká byla Vaše cesta k tomuto úspěchu?

Tak samozřejmě! Akorát se asi nejednalo o smůlu, ale o to, že jsem to prostě ty psy nedokázal naučit tak, aby to byli schopní předvést na závodech. Dneska o všem daleko víc přemýšlíme a, i když stopa je disciplína, ze které mám neustále největší respekt, myslím, že jsme zde udělali velký kus práce a nasbírali jsme mnoho cenných zkušeností. Celkově je ale třeba si uvědomit, že se dnešní sportovní kynologie nedá dělat samostatně. Je třeba mít k sobě ochotného parťáka, který se nesmí bát říci vám pravdu, i když někdy není příjemná, a samozřejmě musíte pracovat s kvalitním figurantem (figuranty). Já říkám, než trénovat obranu nekvalitně, tak raději vůbec. Mně se podařilo zmiňované podmínky naplnit a to i zásluhou Uni Dog Centra, kde můžu díky hale trénovat kvalitně celý rok.

 

Je obdivuhodné, že jste to nevzdal a bojoval dál – jaké vlastnosti ve vztahu ke sportovní kynologii Vás vystihují? Jste cílevědomý, zarputilý, soutěživý, nekompromisní, tvrdý sám k sobě a ochotný pro to, co chcete, také vše obětovat?

Děkuji! Ale já myslím, že jsem úplně normální. Kynologie mně baví už takřka čtyřicet let, a i když vysněné cíle byly vždy, nikdy jsem se nesnížil k podvádění a nešel bych, jak se říká přes mrtvoly. Zarputilý jsem do té doby, než ve vesnici zacinká zvoneček, který oznamuje, že se otevírá osvěžovna! To pak rychle nakrmit a valit na moje oblíbená 2–3 pivka. A na to obětování se asi zeptejte manželky! Ta myslím párkrát něco takového říkala, ale já to tak hrozně nevidím.

Kam až jste tedy ochoten zajít na cestě ke splnění svých snů?

V podstatě kynologie je koníček, který mi vyhovuje a baví mě! Ještě tedy rád lyžuji, ale na to mi stačí týden v zimě. S divokou vodou jsem skončil, sotva jsem začal, když mně ze Salzy tahal na půl přitopeného nějaký německý kolega-vodák. Amatérský nohejbal a tenis mi nedovolí již pár let moje kolena. Takže když to tak shrnu, já už ani nic obětovat nemůžu a budu rád, když se ještě nějaký čas budu moci věnovat té naší pejskařině.

 

Co vše jste ochoten udělat pro svou rodinu? Máte radost z toho, že oba Vaši synové, Jiří i Petr, ve Vašich kynologických stopách pokračují dál?

Tak samozřejmě, i když to tak vždy nevypadalo. Pokud jsme byli ve městě, tak kluci aktivně sportovali.

 

Nechci se vyhnout té neoddělitelné části Vašeho života, kterou je HST. Už jsem dělala rozhovor o firmě s Vaším synem Petrem, ale co pro Vás vaše rodinná firma znamená?

Petr si vede výrobu boxů, překážek, vozíků atd. a k tomu zajišťuje se svojí manželkou Ivou komunikaci se zákazníky a fakturace a nabírají zkušenosti, které doufám vyústí v převzetí firmy. Firma pro nás znamená samozřejmě obživu! Proto to člověk dělá. Je to naše dílo, je to jakýsi živý organismus, který nás tlačí dopředu a nutí nás se zlepšovat. Spolu s tím ale přichází obrovská zodpovědnost, abychom se nedostali do potíží, které by následně měly dopad nejen na nás, ale i na naše zaměstnance.

 

Když byste měl dnes zhodnotit, zda vše, co jste v životě podnikl, mělo smysl – mělo to smysl? Ptám se na HST a Vaše kynologické aktivity.

Nevím, jestli mělo smysl úplně vše – někdy bylo i hodně špatně a muselo se riskovat, ale já myslím, že celkově to smysl mělo. Pár našich nápadů používá celý kynologický svět dodnes a to je uspokojující. Kynologické aktivity jsem měl již od mládí. Myslím, že jsem více dával, než bral. S firmou se to trošku otočilo, takže jsem ze svých zkušeností začal i získávat. Již mnoho let ale část ze svých zisků vracím kynologii to, co mi dala – formou podporování různých akcí.

 

Je pro Vás příjemné, když firma už neleží jen na Vašich bedrech, ale můžete tu tíhu přenechat částečně i své rodině?

To jsem již tak nějak vysvětlil. Bez soudržnosti v rodině by to určitě nešlo a já si toho, co děcka dělají, moc vážím. Znamená to pro mě učit se přijímat jejich názory a ty moje podávat tak, abych je přiměl o nich přemýšlet.

 

Jaká je filozofie Vaší firmy?

Kvalita a vlastní cesta!

 

Na tomto místě Vám chci poděkovat za podporu ProfiDOG.cz! 🙂 Jak si vybíráte, koho budete podporovat – zájemců máte jistě více než dost.

I já děkuji, jedná se o oboustranně výhodnou spolupráci, jelikož i vy nám máte co nabídnout. Je to příklad vzájemné spolupráce, kde by oba partneři měli něco získat. Tuto formu spolupráce my nyní hledáme!

HST podporuje také mnoho prestižních kynologických akcí, vrací se Vám nějak tato podpora?

S navrácením investic je to v kynologii opravdu slabé. Takový příklad: když fotbalový mančaft udělá mistra svojí země v nových kopačkách od sponzora, např. se třemi pruhy, již další den donutí prckové v celé zemi svých 1 000 000 tatínků, aby jim tyto zaručené kopačky koupili – investice sponzoringu je doma. V kynologii to takto masivně opravdu nefunguje.

 

Vrátím se ale nyní hodně zpátky, do doby, kdy jste byl malý kluk a dostal jste se ke psům. Prosím přibližte našim čtenářům, jaký byl Váš první pes a jak vypadalo Vaše seznamování se sportovní kynologií?

Prvního psa jsem dostal ve 13 letech. Byl to NO Asterix z Rapotického vrchu. Tehdy jsem neměl o sportovní kynologii ani potuchy, i když i v té době již existovala. Vrchol bylo ZVV2 a účast na okresní lize. Ale přesto to byla paráda. Cesta ve tři ráno vlakem, aby se člověk dostal o 25 km dál a byl tam na sedmou. Malý rum do čaje, aby nám to hezky štěkalo, a hlavně posezení po závodech se staršími kolegy. Na cvičáku pak nějaké ty první lásky, takže seznamování s kynologií bylo docela fajn.

 

A jak šla léta dál? Kdy přišly první úspěchy a kdy už jste naplno poznal, že kynologie je Vaše láska a vášeň?

Po vojně mi pejsek pošel, a tak přišlo nové štěně. Zkusili jsme i záchranařinu, ale pomalu jsme objevovali IPO. To, že se na IPO nevelí při obratech, mi oznámil pan rozhodčí těsně před nástupem na IPO1. Byl jsem první v Třebíči, kdo složil IPO2.

Potom přišla éra pokusu mít krásného německého ovčáka. Mému kamarádovi se to povedlo, a tak všichni ze cvičáku šíleli po kapřím hřbetu. Ten můj sice nebyl ošklivý, ale na špičku výstav to nestačilo, takže jsem ho prodal kamarádovi do Chorvatska. Dál jsem vyzkoušel i dobrmana a následně několik dalších německých ovčáků. Pak mi pan Venhauer povídá „Mám štěně maliňáka, nechceš se na něj podívat? Je to fenka. Jen ti ji ukážu.“ A bylo to! Alma ke mně letěla, jako bych byl nejmilejší člověk, kterého kdy viděla. Její černý kukuč a temperament byl úžasný. Tady bych se jí chtěl dodatečně omluvit za nesmyslně tvrdý výcvik, který jsem jí nastolil na radu jistého známého výcvikáře. Alma dala tři vrhy a mě zůstal doma Andy Jirka. Neskutečný pes, s obrovským nasazením při obraně, který svými kousky bavil diváky několik sezon. V té době snad nebyl figurant, kterého by nesundal na zem. Jednou byl náhradníkem na MS BO, jednou mistrem BO v obraně – dožívá u kamaráda na Slovensku. No a to už je skoro vše, protože pak již byla Ciara.

 

Bral jste si svou ženu s tím, že si brala pejskaře a věděla, do čeho jde? 🙂

„No tak určitě!“ 🙂

 

Nelitovala někdy v pozdějších letech, že jste jí předurčil tak nějak nepřímo pejskařský život?

Jo jo! Říkala: „Že já jsem si pitomá, nevzala raději Pištu Hufnágla“. Ale vážně někdy brblala… 🙂

 

Jirko, jaký moment/jaké momenty ve svém životě považujete za nejdůležitější a jaké za nejkrásnější?

Tak ten, když jsem se narodil, to bylo dost zásadní! Pak že mě rodiče vychovali tak nějak normálně, bez extrémů. Ale jinak samozřejmě seznámení s mojí manželkou a její rodinou. A ty nejkrásnější – samozřejmě narození mých synů a jejich holčiček. No a čerstvě ten mistr – hymna na stupni nejvyšším, to je hit!

 

Jaký závod pro Vás byl nejtěžší a kterého vítězství si nejvíce vážíte a proč?

Pro mě je každý závod boj! A samozřejmě letošní mistr je TOP!

 

Kolik zvířat prošlo Vašima rukama? Byli to vždy jen malinoisové? 🙂

To se nedá spočítat, jelikož si nevedu záznamy. Byli to NO, DOB, BO a pak ještě některá další plemena, to když jsem dělal výchovu na zakázku.

 

Na závodech Vám dost často nevyšla stopa – proč tomu tak z Vašeho pohledu je?

Neměl jsem žádného stálého učitele a tak jsem aplikoval jednotlivé rady, které jsem uznal za správné. Jenže já to vždy dělal strašně dlouho a poctivě a neudělal jsem ve správný moment další krok. Tak se mi stávalo, že pes vždy bezpečně poznal závodní stopu od tréninkové. Dále jsem trénoval skoro stále sám, a to je také špatně.

cejka5 cejka12

Jaká je Vaše nejoblíbenější disciplína? Můžete prosím čtenářům přiblížit, jak kterou se svými psy nacvičujete?

Já mám rád každou disciplínu, která se mi zrovna daří. Samozřejmě obrana je něco, kde se chce každý blýsknout a budí velkou prestiž. Navíc si myslím, že ji u nás dokážeme hodně dobře nacvičit. Budete se možná divit, ale to stopování mě baví opravdu hodně a byly doby, že když se mi ráno nezadařilo, tak jsem šel na pole odpoledne znova. Udělal jsem to psovi lehčí, ten to zvládl a měli jsme oba radost.

Jak to nacvičuji? Důležitá je podle mě motivace! Musí být taková, aby byl pes ochoten pro ni překonat drobné korekce. Dále rád používám opačný tah. Ať na vodítku, nebo na flexipoli odtahuji pejska jistým způsobem od jeho odměny a on se přirozeně brání a chce být kořisti co nejblíže. Ta je umístěna tak, aby pes zaujímal polohu tam, kde chci já. Pes si ale myslí, že se vlastně tlačí tam, kde chce být on, a tak jsme oba spokojeni. On navíc dostane odměnu a mě zůstane ta radost. U všeho ale platí – nelze cvičit sám! Je třeba ještě dalších očí!

Máte nějaký svůj fígl? 🙂 Nějakou svou vychytávku? 🙂

Mám jednu zásadu. Pouštění kořisti učím pejska od prvního zákusu. Je to samostatný cvik, a předejdu tím mnoha dalším nepříjemnostem.

 

Výcvik, metody a i přístup ke psům se stále mění a vyvíjí – Vy už můžete srovnat situaci ve sportovní kynologii z hlediska minulosti a současnosti. Jak se Vám cvičilo dříve a jak nyní? 🙂

V minulosti to bylo o mechanice. Cuk dolů – lehni, cuk nahoru – sedni, táhnout – stůj. Dnes je potřeba zapojit hlavně mozek, rychle a správně reagovat na situaci, a hlavně udržet nervy na uzdě. Ona když skončí pěst v tlamě našeho miláčka místo balonku, je to situace vskutku „PJEKÉJNÍ“. Takže jednoznačně – jdeme dopředu!

 

Používáte při výcviku například klikr?

Ne, ale používám ukončování cviků a motivaci jiným způsobem.

 

Ošemetná otázka – používáte výrobky konkurenčních firem? Třeba s tím, že toto mají prostě lepší a HST se v tomto konkrétním musí zlepšit? 🙂

Vy o nějakých lepších víte? Smích! Ale nyní vážně. Neštítím se konkurenčních věcí, takže např. balonky používám naše jako jiné. V tréninku doma koušeme myslím výhradně na HST, ale pokud se naskytne možnost jiného kvalitního figuranta, rádi si kousneme do cizích věcí. Přeci jenom je třeba natrénovat i jiný tvar klínu, postavení a tuhost.

 

Pokud to není tajné, můžete prozradit své plány a cíle pro další roky?

Zatím mi to Ciara naplánovala na další rok, to je jasné. Já jí ale také něco naplánoval. Chtěl bych určitě zabojovat o účast na MS FCI. Delší plány si nedělám.

 

Jirko, na závěr poprosím o Vaše motto a vzkaz čtenářům…

Prvně jsem myslel, že motto nemám, ale nyní mě napadlo: Když se něco dělá dostatečně dlouho, výsledek se dostaví. A vzkaz: Když se to povedlo mně, může se to povést i vám, ale bez práce to nepůjde!

 

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: Tereza Suchánková