Pocházím z jihočeské Soběslavi, ale narodil jsem se v porodnici v Táboře. Jsem velmi silný ročník 1970, takové typické dítě doktora Husáka. (Po okupaci sovětskými vojsky a následné normalizaci mnoho Čechoslováků vložilo veškeré své naděje do svého budoucího potomka, které se v mém případě zcela naplnily.) Vystudoval jsem elektro průmyslovku v Českých Budějovicích, mám elektromontážní firmu. Nyní žiji ve Veselí nad Lužnicí, jsem ženatý (letos to je 20 let, což je, myslím, pěkný výsledek :-), máme dvě dcery, 13 a 19 let.

Mým největším dětským úspěchem byla účast na Mistrovství ČSR mládeže s mým středním kníračem Erym v roce 1985 v Sezimově Ústí a složená zkouška ZVV2 a ZZP1.

S erdelteriérem Wilhelmem von Erikson pak 3x účast na MČR IPO, 2 tituly CACT, 3x účast na německém mistrovství teriérů KLSP – v roce 2015 jsme získali 3. místo a v roce 2016 2. místo. 13x jsme splnili zkoušku IPO3 a loni jsme složili ZVV3. Dále má Wilhelm zkoušky ZM, IPO-V, FH1 a ZPS1.

 

Jiří, jak jste se vlastně dostal k pejskařině a sportovní kynologii? Vyrůstal jste se psy nebo jste si na svého prvního psa musel počkat – jaký byl Váš první čtyřnohý přítel?

Asi to bude znít zvláštně, ale ke psům jsem se dostal přes povinné prvomájové průvody, kterých jsem se jako žák základní školy musel účastnit. V těchto přehlídkách defilovali mimo jiných rovněž kynologové se psy služebních plemen, kteří mne tehdy jako malého kluka velmi zaujali a přivedli k hlubšímu zájmu o psy a jejich výcvik.

Doma jsme měli voříška Pepíka, který byl starší než já. Po jeho odchodu jsem již rodiče pomalu začal připravovat, že budeme mít brzo dalšího psa. Líbil se mi knírač a erdelteriér. Jelikož mi ale bylo teprve 12 let, pes mi byl schválen, ovšem pouze do velikosti střední – tedy střední knírač. Pamatuji si, že stál tehdy 1400 Kčs, byl s PP a vydělal jsem si na něj o prázdninách sběrem a prodejem borůvek. Můj první pes byl střední černý knírač Ery Lištička.

 

Jaké byly Vaše kynologické začátky? Kde jste trénoval a našel se někdo, kdo Vás ovlivnil, co se stylu výcviku týká? V současnosti cvičíte s erdelteriéry, bylo tomu vždy tak nebo jste měl/cvičil i jiná plemena?

Členem jsem byl na cvičišti v Soběslavi od svých 13 let. Výhodou tehdejší doby bylo, že na cvičiště docházelo mnohem více členů než dnes a mezi nimi bylo i dost mládežníků. Pamatuji si, že u nás na cvičáku jsme se scházeli se 2–3 kamarády několikrát týdně mimo oficiální výcvikové dny, intenzivně jsme cvičili a stále diskutovali o výcviku, metodách i jednotlivých plemenech. Naopak nevýhodou tehdejší doby byla z dnešního hlediska nepřirozená metodika výcviku, která moc nevyužívala přirozenou pozitivní motivaci. Odměny a pamlsky se používaly pouze ve fázi učení cviku, poté již následovalo jen neustálé stereotypní opakování, kdy největší odměnou pro psa po správném vykonání povelu bylo, že nebyl potrestán.

Pro mě osobně bylo naprosto zlomové Mistrovství Evropy IPO 1986 v Hradci Králové. Zde jsem viděl zcela odlišné pojetí výcviku a moderní filozofii tréninku v podání západních psovodů. Byli jsme svědky rovněž špičkového předvedení rozličných pracovních plemen – kníračů, dobrmanů, erdelteriérů. A také jsem tu poprvé mohl sledovat při práci malinoise.

Co se plemen týká, mám přímou zkušenost pouze se středním kníračem a s erdelem.

 

Určitě jste musel už mnohokrát odpovídat na otázku: „Proč zrovna erdelteriér?“ 🙂 Ani se nedivím, protože toto bezvadné plemeno nepatří v ČR ani ve světe zrovna k tradičním IPO pracovním plemenům. Tak tedy, proč erdel? 🙂

Erdel mi učaroval odmalinka. Moc se mi líbí svým vzhledem a elegancí a moc se mi líbí svým stylem práce. Sice to asi není plemeno číslo 1 na sportovní výcvik, nebude nikdy nejúspěšnější při pohledu do výsledkové listiny, ale to já akceptuji. Raději se budu každý den těšit, že jsem se zvířetem, které miluji a pohled na něj mi přináší potěšení, než mít psa s obrovským potenciálem, který mi ale bude tak trochu cizí.

 

Váš současný erdel Wilhelm von Erikson pochází z věhlasné německé chovatelské stanice. Jak probíhal výběr Vilíka (jak prý Wilhelmovi říkáte)? Mohl jste si vybrat štěně sám nebo jste nechal výběr na chovatelích Rosenthalových?

Stanici von Erikson ohromně ve světě proslavil Eyk von Erikson s Patrycjí Frolenko trojnásobnou účastí na MS FCI a skvělými, tam předvedenými výkony. Rovněž já jsem se pro ni rozhodl, protože jsem další vlastně pořádně neznal. Nutno ovšem říci, že v Německu najdeme další vynikající pracovní chovatelské stanice erdelů, je jich cca deset.

Pro stanici von Erikson kromě kvality její produkce hovoří ještě osobnost paní chovatelky Harriet Rosenthal, která je velmi ochotná, komunikativní a svým psům dává neuvěřitelně mnoho.

Wildu (mimochodem „Vilík“ jsem mu nikdy neřekl, Vilík je včela z Večerníčku… 🙂 jsem si mohl vybrat z celého vrhu, jakmile chovatelka viděla hlubší zájem o výcvik, vyšla mi ve všem vstříc.

 

V roce 2014 jste s Wildou zahájili velmi úspěšnou sportovní kariéru. Účast ve výběrových soutěžích všech plemen, jako třešnička na dortu kvalifikace na Mistrovství ČR (MČR) a báječné 14. místo na MČR IPO + titul CACT. Vzpomenete si, jak jste závodní premiéru s Wildou prožíval? Jaké byly reakce publika, rozhodčích či ostatních závodníků ohledně erdela na place? Po pravdě si sama nevzpomínám, kdy se erdel předtím naposledy účastnil VS a MČR… 🙂

Na náš první závod si vzpomínám velice přesně. Byl to první VS IPO 2014 ve Volenicích. Na podobné akci jsem předtím byl pouze jako divák, moc jsem nevěděl, co od soutěže a od nás čekat. Vše bylo skvělé a zvládli jsme to na 3. místo a CACT. Pro hodně diváků a přítomných to asi bylo velké překvapení, ale jsem si jist, že největší překvápko to bylo pro mě :-).

Nicméně erdel byl na nejvyšší úrovni předveden již předtím. Pavel Šabacký se s Edem Vondra zúčastnil Mistrovství ČR 500 bodů ještě před rokem 1989. Po revoluci pak v devadesátých letech se zúčastnil mistrovství ČR již podle IPO Pavel Job se psem Clim Zdeňkův sen.

 

Kromě závodění v ČR jste s Wildou také pravidelnými účastníky IPO Mistrovství Klubu teriérů v Německu, takového neoficiálního mistrovství světa erdelů. V roce 2015 jste se umístil na 3. místě, vloni dokonce na místě 2.! 🙂 Dodatečně gratuluji. Jak se liší soutěžení v rámci jednoho plemene od kupříkladu právě MČR, kde převládají maliňáci a němečtí ovčáci? Kdo je pro Vás větší konkurencí? A jak byste porovnal organizaci takových top akcí, posuzování a práci figurantů, ČR versus Německo? 🙂

Děkuji za gratulaci. Pokud nastupujeme na závod, vždy se snažíme předvést maximum, co dokážeme. A pokud je velká konkurence, je to i lepší pro nás. Já osobně se pak vždy lépe soustředím před výkonem na sebe i na Wildu. Možná je o něco těžší závodit uvnitř plemene. Mezi ostatními plemeny to trochu svádí nějaké nedostatky omluvit tím, že je to „jen erdel“ a s těmi maliňáky se měřit nemůže.

Úroveň německého mistrovství teriérů KLSP je myslím docela vysoká. Pro majitele pracovních erdelů je tento podnik jednoznačným vrcholem sezóny, mnoho se jich celý rok připravuje jen na tento víkend. Potom zde rovněž startují erdelteriéři, kteří se kvalifikovali na německé mistrovství všech plemen VDH. Např. letos jich bylo sedm a mezi ostatními plemeny si nevedli vůbec zle. Celá akce se podobá zhruba naší výběrové soutěži, jak harmonogramem, organizací, tak i kvalitou výkonů. Diváků je možná o malinko více a nástup je o něco slavnostnější – s dechovou kapelou. Odlišné je také povinné oblečení na vyhlášení výsledků, poslušnost a obranu – černé kalhoty a bílý vršek. Zakázána je výcviková vesta. Posuzování stop odpovídá zhruba našim zvyklostem, poslušnosti možná se možná posuzují o malinko přísněji než u nás a obrana zase o malinko mírněji. Práce figurantů je většinou syrovější než u nás, méně technická a více zaměřená na prověření psa, většinou je velký důraz na údery. Ale je vidět, že je to sousední země a všechno je dost podobné.

 

Pokud hovoříme o konkurenci v rámci plemene, jak vnímáte chov erdelteriérů v ČR? Vybral byste si štěně u nás? Wilhelm je uchovněný, ozvaly se mu nějaké „nevěsty“? Mě osobně by takový pes zajímal, import z Německa, čisté rentgeny, povaha zjevně kvalitní. V rámci českého Klubu Airedale Terrier byl vítězem soutěže o Nejúspěšnějšího psa ve výkonu za rok 2014 i 2015. (Pozn. redakce: tato klubová soutěž bude za rok 2016 vyhodnocena v březnu 2017.)

V době, kdy erdel patřil do služebních svazarmovských plemen, byly podmínkou pro zařazení do chovu složené zkoušky z výkonu. Proto prakticky všichni chovní jedinci byli více méně pracovně vedeni a na scéně se objevovala výkonnostně skvělá zvířata. Existovaly zde i vyloženě pracovní chovné linie. Bohužel, s příchodem svobody se z podmínek chovnosti povinnost složit zkoušku z výkonu vytratila. Ale co bylo mnohem horší, pracovní linie zcela zanikly, potomci těchto jedinců se nikdy neuplatnili v chovu. Jako plemeníci byli používáni především exteriéroví psi ze zahraničí, z erdela se stalo společenské plemeno.

Nyní se již začíná trochu blýskat na lepší časy a určitě se již dají najít talentované pracovní odchovy.

Wilda kryl celkem 8x, 4x v Česku (2x stanice Zlatý most, 2x stanice Glace flottante), 1x na Slovensku, 3x v Německu (2x stanice von der Laubenhaid, 1x stanice vom Treffenwald).

 

Plánujete si někdy, pokud by Wilhelm nakryl tu správnou fenu, ponechat po něm štěně? Nebo jakého psa/plemeno do budoucna plánujete?

Štěně po Wiloušovi již máme. Všechny české Wildovy odchovy se mi moc líbily, nechali jsme si štěně z opakovaného spojení Wilhelm x Gabbi Zlatý most. Jmenuje se Bonnie Glace flottante, je jí 11 měsíců a cvičí s ní mladší dcera, samozřejmě pod mým vedením. Fenka je moc šikovná a těšíme se, co z ní vyroste.

 

Které disciplíny Wildovi nejvíce vyhovují a které zase Vám? Jak vlastně pracujete s erdelem od štěněte – přistupujete k němu nějak specificky? Jsou nějaká tabu, nějaký styl výcviku, který s erdelem nikdy nezkoušet, nedělat, jak k němu nepřistupovat?

Na sportovní kynologii se mi moc líbí, že se skládá ze tří naprosto odlišných disciplín, které zcela vystihují všechny schopnosti psa. Úspěšný jedinec musí být velmi všestranný. Já osobně žádný oddíl nepreferuji, snažím se nic nezanedbávat. Ale mám stále na mysli poučku starých pejskařů, že stopy rozhodují. I Wilhelm je docela všestranný, v ničem nijak moc nevyniká, ale v ničem není ani vyloženě slabý.

Myslím, že mé zásady pro výcvik erdela jsou stejné jako u kolegů s ostatními plemeny. Pes je jenom jeden, výcvik je jenom jeden. Bráním se dělení výcviku na výcvik erdelů a výcvik ovčáků nebo malinoisů. Existuje jen výcvik konkrétního erdela, konkrétního ovčáka a konkrétního malinoise – a ten se samozřejmě může velmi lišit. Snažím se se psem v mládí příliš nespěchat, více ho nechat vyzrát, nevidět již v malém štěněti psa na mistrovství. Psa je třeba dobře poznat. A to jak jeho silné stránky, tak hlavně i ty slabší, a najít tu správnou motivaci pro jednotlivé cviky. Je třeba se vyvarovat situací, kdy pes nechápe, co se po něm chce a není mu jasné, jak má správně reagovat. A ještě horší je, pokud je pes v takové situaci dokonce trestán. Nikdy necvičit, pokud je psovod velmi špatně naladěn a hrozí, že se pes stane hromosvodem jeho hněvu a nashromážděného vzteku.

 

Jak často trénujete a jak Váš trénink běžně vypadá? Jak moc důležitý je výběr figuranta pro toto plemeno, co se tréninku týká? Na závodech si už pak člověk vybírat nemůže…

Trénujeme docela často, ale ne moc velké objemy. Chci vždy cvičit co nejpestřeji, i když ne vždy se mi to daří, zvyk je železná košile. Poměrně velká část tréninku dodnes probíhá doma na zahradě, všechny cviky poslušnosti se Wilda naučil právě tady. Asi tak devět tréninkových stop z deseti je vlastních. Výběr figuranta bych rozhodně nevztahoval k plemeni. Figurant musí být šikovný, s velkou empatií pro povahu a chování konkrétního psa, a hlavně komunikativní. Musí to být příjemná vzájemná spolupráce, vždy od figuranta chci objektivní nezkreslený názor a hodnocení bez mazání medu okolo úst a návrh na použití nejvhodnější výcvikové metody. Figuranta vnímám skutečně jako svého pomocníka, který má v moderní metodice obran zásadní význam. Na druhou stranu svého psa znám asi nejlépe já sám a já s ním budu soutěžit. Proto o náplni tréninku a metodách chci mít vždy poslední slovo já. Ale velmi podstatné je pozorně naslouchat všem okolo.

 

Kdo jednou vlastnil erdela, moc dobře pochopí následující otázku. 🙂 Jak je na tom Wilhelm s loveckým pudem? Nemá problémy na stopách, pokud mu pod nosem vyskočí zajíc či proběhne stádo srn? Co Vaše vycházky, může být Wilda na volno v polích, v lese, je od zvěře odvolatelný?

Je to hrůza. A je to velký handicap pro sportovní kynologii. Za běžící srnou nebo zajícem se rozběhnou i ovčáčtí psi, ale Wildu naprosto vzruší i pach zvěře, která jen křížila dráhu vycházky nebo stopy. Bojuji s tím u něj celý život, ale zdá se mi, že se to trochu zlepšuje. Jinak ve dne chodí volně, ale po setmění musí být upoután.

 

Erdelí srst není zrovna snadná na údržbu. Upravujete si Wilhelma sám nebo využíváte služeb některého chovatele erdelteriérů či salónu? Bydlí s Vámi Wilda doma nebo má svůj kotec s boudou?

Wildu si upravuju sám, tak čtyřikrát do roka je třeba vždy jedno odpoledne obětovat na oltář krásy.

Většina erdelů v Čechách bydlí doma. Mezi pracovními erdely v Německu, co vím, je to tak půl na půl. Wilda bydlí venku, ale nemá kotec, je volně na zahradě, kde má zateplenou boudu.

 

O erdelteriérech se říká, že jsou paličatí, „sví“, že mají smysl pro humor. Máte nějakou humornou příhodu, která toto potvrzuje? Nebo máte jiný názor? 🙂

Spíš bych řekl, že mají trochu schopnost se často zachovat neočekávaně pro své okolí, včetně psovoda. Dokážou překvapivě řešit neznámé situace. Někdy je to výhoda, jindy zase nevýhoda, ale každopádně to výcvik docela oživuje.

Jako typickou vlastnost erdela (a tou „typickou“ myslím společnou většině erdelů, které jsem měl možnost poznat) vidím jeho neuvěřitelnou nenažranost, která kontrastuje s jeho poměrně subtilním somatotypem. Ne náhodou se většina humorných psích příhod u nás doma točí okolo tohoto jevu.

Například toto. Manželka často chodí s Wildou nakupovat. Jednoho dne šli podél řeky a pomalu se blížili k mladé mamince tlačící kočárek. Šla ve stejném směru, ale o něco pomaleji. Wilda šel velmi líným klátivým krokem a nic nenasvědčovalo tomu, že vyvine jakoukoliv aktivitu. Když se dostali na úroveň kočárku a začali paní předcházet, Wilda lokalizoval nákupní tašku na spodním roštu kočárku a s veškerou svou energií se do ní vnořil. Záhy, co ho naprosto zaskočená manželka odtáhla, držel již v hubě mikrotenový sáček se 6 rohlíky. Ty pozřel za cca 3 sekundy i s pytlíkem. Následovala omluva s vysvětlením, že pejsek nestrádá doma o hladu (asi to nebylo příliš přesvědčivé), a 30 Kč odškodného…

 

Říká se také, že majitelé jsou podobní svým psům. Máte s Wilhelmem nějaké společné povahové rysy? 🙂

Psychickou stabilitu a vyrovnanost. A mé vlasy se docela blízce podobají jeho drátovité srsti :-).

 

Komu byste erdelteriéra doporučil a koho byste od tohoto plemene naopak odrazoval?

Jsem dalek ho někomu doporučovat a psát nějaké agitky. Každý člověk má svou hlavu a své srdce, své cíle a své ambice, a to vše by měl zohledňovat i při výběru plemene. Jsem stále dokola překvapován, kolik lidí nás zastavuje a ptá se, co je to za krásné plemeno psa. A pak se dočtu v erdelím zpravodaji, že za celý rok bylo v ČR 5 vrhů.

Je asi v lidské přirozenosti jít s proudem a nevybočovat. Doporučil bych erdelteriéra lidem, kterým se líbí pohled na něj a do jeho očí. Lidem, kteří budou schopni tolerovat méně síly, méně rychlosti, dynamiky, a zároveň některé jeho plemenné výstřelky. A nedoporučil bych ho těm ostatním. Jednou si ho pořídíte a máte ho na celý život, není to plemeno k prodeji do ozbrojených složek nebo za oceán.

 

Jaký je Váš život s erdely a uměl byste si ho představit bez nich?

Já nežiji určitě pouze výcvikem, i když mě moc baví. A nežiji pouze psy, i když jim dávám, myslím, hodně. Život bez nich si dokážu představit docela dobře, ale zároveň vím, že by byl o hodně chudší.

 

Co znám erdelteriéry v ČR, tak se kromě sportovní kynologie věnují také záchranářskému výcviku, obedience, agility a někteří pracují i jako asistenční psi. Zkoušel jste někdy s Wilhelmem i jiná sportovní odvětví než IPO? Jaká je pro něj ta „nej“ relaxační činnost?

Ano. Erdel je docela všestranný pes, v některých zemích dokonce ještě zůstal i jako lovecké plemeno. My s Wildou děláme pouze sportovní kynologii IPO a také náš národní řád.

Úplně největším relaxem je pro Wildu plavání, je jím zcela posedlý. Sám se vrhá do vody, a dokud mu nehodím do vody klacek, tak nevyleze. Když jdu na cvičiště pěšky kolem Lužnice, plave vedle mě po proudu třeba 1 km. Je to „aqua fundamentalista“…

 

A jak odpočíváte Vy, máte i jiné koníčky kromě pejskařiny? Jak by vypadala třeba Vaše dovolená snů?

Na nic jiného mnoho času nezbývá. V létě pár dnů výlety na kole, v zimě pár dnů zase na běžkách. Musím bohužel chodit do práce a také se starat o dům.

Moje dovolená snů je 14denní trek gruzínskou částí Kavkazu.

 

Vaše plány pro sezónu 2017 jsou částečně dány, budu držet palec na výběrových soutěžích pro MČR, ať se daří! 🙂 Máte i nějaké další cíle?

Letos jsme přihlášeni na dvě VS IPO a jednu VS ZVV3, pak se uvidí. Na podzim bych se znovu rád zúčastnil německého mistrovství teriérů. Letos proběhne již 69. ročník a znovu je to na východě nedaleko hranic. V pozdním podzimu bych ještě rád zkusil konečně splnit zkoušku FH2.

 

Jaké je Vaše motto pro výcvik (nejen s erdelem)? A jaké je důležité pro Vás, osobně? Chtěl byste něco našim čtenářům vzkázat?

Cvičit tak, aby to bavilo psa i psovoda. Zkoušky a závody jsou určitě korunovací celoročního snažení, myslím si ale, že to nejpodstatnější se odehrává v každodenním kontaktu se psem. V drobných radostech, kdy pes dělá pokroky ve výcviku nebo se mu podaří třeba dnešní stopa. Úspěchy i neúspěchy jsou relativní, za dva týdny již nikdo pomalu nic neví. Ale ta cesta je na tom asi to nejhezčí – cesta je cíl.

 

Děkuji moc za rozhovor.

Eva Fiedlerová
Foto: archiv autora