Než odjede česká reprezentace na mistrovství světa FCI IPO, předchází jí domácí výběrové soutěže (VS) a mistrovství republiky IPO. Z letošních třech výběrových závodů se stala vítězkou prvního z nich, konaného o víkendu 2. a 3. dubna v Bochovicích, ve výcvikovém středisku HST, Jitka Duffková se svým německým ovčákem Alexem z Kristova! Spolu se například také úspěšně účastnili loňského MS FCI IPO ve Švýcarsku. V Bochovicích vybojovali první místo, měli nejlepší obranu a Alex odjel i s titulem CACT.
Rozhodčí: A: Jiří Kolář, B: Jiří Vychodil, C: Martin Pejša
Figuranti: Václav Kuncl, Jiří Mach

Jitko, jaké jsou Tvé pocity týden po závodě?
V tuto chvíli už nijak výjimečné – chvilka slávy je za námi a tento víkend nás čeká nový vítěz výběrového závodu v Třeboni.

JitkaDuffkova1Jaké byly na místě – v sobotu, když jsi za sebou měla dvě úspěšně zvládnuté disciplíny, a pak jak se vyvíjely v neděli – kdy jsi čekala, jestli to opravdu dopadne tak, jak si člověk do poslední chvíle ani nechce připouštět?
V sobotu po poslušnosti jsem opravdu ani nepomyslela na to, že by se mohlo zadařit :-), po obraně naše šance byly podstatně vyšší a už bych na sebe i vsadila, že budeme někde v popředí, ale že to bude stupeň nejvyšší, tak na to jsem opravdu nepomyslela. V neděli, kdy Alex za silného větru velice slušně odešel stopu, jsem po cestě zpět na plac volala manželovi, že to vypadá dobře, že by to mohlo být do 5. místa :-). Do poslední chvíle nebylo jasné, jaké bude pořadí, výsledková listina nebyla aktualizovaná, takže jsme se poptávali mezi sebou, kdo má jaké body. Až když se vrátili všichni ze stop, tak už byla jistota a pro mě veliké překvapení, že to dopadlo, jak nejlépe mohlo…

Body 93-88-98 napoví, ale neřeknou vše, prozradíš o jednotlivých disciplínách něco bližšího?
Na stopě mi Alíček udělal strašnou radost, celou zimu jsem stopy dřela a snažila se je od základu předělat – proti loňské sezoně to byl na stopě úplně jiný pes! O pár bodů jsem ho připravila vlastní školáckou chybou – na stopách jsem s sebou neměla nikoho jako doprovod, tak mě napadlo, že bych si mohla vzít batoh a do něho dát odměnu pro Alexe. Ovšem nikdy předtím jsem na stopy s batohem nechodila… Batůžek jsem si odložila na vizuálně dostatečně vzdáleném místě před začátkem stopy, ale vůbec mi nedošlo, že je to sakra málo z dosahu nosu Alíka. Při vypracování třetího a čtvrtého lomu mu vítr pěkně přinášel do nosu vůni dobrůtek v baťohu, takže nebylo až takové soustředění na práci na stopě. Naštěstí to došel a já jsem hned věděla, že tohle mi asi nevyšlo :-).
Na poslušnosti byl Alex velice natěšený a celou chůzi si tak trochu proskákal, na přivolání z odložení ve stoje ale nastala velmi nestandardní situace, kdy na můj povel na přivolání vyběhl i pes, který byl na dlouhodobém odložení – a chvilku běžel směrem k Alexovi běžícímu na přivolání. Koncentrace moje i psa vzala za své a Alex bohužel neprovedl závěr cviku. Zbytek poslušnosti už byl tímto poznamenán, plus pár drobných chyb na aportech a bylo z toho výsledných 88 bodů.
Na obraně Alík makal jak dobře namazaný stroj, pan rozhodčí vyzdvihl bojovnost, razanci a ovladatelnost. Alík je na obraně spolehlivý parťák, v loňské sezóně měl všechny obrany (kromě jedné na MS WUSV) hodnoceny známkou výbornou.

JitkaDuffkova2Zdály se Ti terény na stopy pro psy obtížné? Osení sice vypadalo dobře, ale podle šlapačů byla zem suchá a tvrdá…
Terény mi přišly adekvátní úrovni soutěže, mně spíše vadil silný vítr, ale dle bodových výsledků to psům až tak nevadilo. Uklidňoval mě pocit, že stopy budou dobře našlapané, protože šlapači, kteří stopy kladli, jsou naše „šlapačská elita“.

Jak řešíte s „Alíkem“ ve výcviku poslušnostní chybky, které pak mívají za následek nižší bodové hodnocení? Je to už mazák, který prostě ví, že se jedná o závod, a funguje v něm trochu jinak?
Po pravdě mě to, co předvedl Alex, na poslušnosti zklamalo, myslela jsem, že je dobře na závod připraven. Alex si vynucoval odměnu a nebyl plně koncentrován, a to hlavě při aportech, kdy měl špatné překonání překážek a lehce šikmé předsednutí u dvou aportů. Na druhou stranu jsem ráda, že tyto chyby udělal, máme co vylepšovat a krapet změnit tréninky. Na závodě je už na poslušnosti lehce za mazáka, když nepřijde žádná korekce za jeho poskakování na chůzi, tak si začíná vynucovat si odměnu a krapet ztrácí na koncentraci.

Je nějaká situace nebo cvik, kterým Tě Alex při poslušnosti naštval, zaskočil, zklamal? Nebo si jeho chyby přičítáš jakožto psovod jen sobě?
Nemůžu přímo říct, že zklamal nebo naštval. Asi jsem jeho přípravu trochu podcenila, Alex většinou dělal chyby z nadmíry chtivosti. Je to to jeho kňourání a poskakování, ale nikdy se mi nestalo, že bychom spolu na place nebyli jako jeden tým.

Měla jsi nejlepší obranu, určitě si tuto disciplínu oba s Alexem velmi užíváte. Byla obrana vždy Alexovou srdeční záležitostí?
Na obraně je Alex pes snů, nikdy nic nevymýšlí a maká tak, jak je naučený. Je to samozřejmě talent od přírody, protože zákusy a razanci psa člověk nenaučí. Alexe na obraně od mládí připravuje můj kamarád Marek Urban. Asi si kluci padli do oka, protože Alík dělá přesně to, co ho Mára naučil, a za to mu moc děkuji.
Jitka s figurantem Markem Urbanem

Když bych se zeptala na atmosféru závodu, jaká byla? Máš čas a myšlenky třeba i na popovídání s přáteli?
Já mám závody ráda a ještě víc, když nezávodím :-). Ráda si popovídám s přáteli, které nevidím až tak často, a je to pro mě tak trochu relax. Atmosféra závodu byla milá a trochu domácí, nebylo moc závodníků ani diváků, ale zase jsem si stihla pokecat se všemi, se kterými jsem chtěla :-).

Co dostal Alex za vítězství a nový titul?  Oslavila jsi tento úspěch nějak?
Alíček dostal konzervičky a další dobrůtky, o které se musel podělit s Onyxií. Zatím jsem nic neslavila, pro mne je úspěch a odměna, že je pes zdravý a že jsme závod zvládli nad naše očekávání.

Jak často trénujete mimo závodní sezonu a jak často v rámci příprav na závody?
Rytmus tréninků nijak zvlášť neměním – jednou týdně trénujeme obranu a poslušnost se stopami podle momentální potřeby a problémů psa.

JitkaDuffkova3Jsi také rozhodčí, musím z vlastní zkušenosti říct, že přísná, ovšem velmi spravedlivá  – jak lze skloubit tak náročný výcvik psa na vrcholové úrovni s „pískáním“ a vším dalším, máš ještě čas na něco jiného, než je kynologie? Jaké jsou Tvé další koníčky?
Zatím vše stíhám, a to hlavně díky toleranci ze strany svého manžela. Práce rozhodčí mi hodně vyplňuje víkendy, ale je ještě čas přes týden, kdy se věnuji svým psům. Po celou moji kynologickou kariéru jsem vždy byla pyšná na to, že jsem si našla čas i na jiné sporty a na přátele, kteří nemají s kynologií nic společného. Je pěkné jít večer do hospůdky na pivko, kde nikdo nemluví o psech, ale jít na pivko a pořádně si zaštěkat s kámoši od psů, to taky vůbec není špatné. S manželem jezdíme na kola a v zimě taky lyže. Zatím vše stíhám :-).

Máš v kynologii a obecně v životě nějaké plány a dané cíle, nebo necháváš věci plynout tak, jak mají? Nakolik jsi systematik a nakolik volnomyšlenkář?
Já jsem stoprocentní volnomyšlenkář!  – vše dopadne tak, jak dopadnout má, ale vždy udělám vše pro to, aby to dopadlo úplně nejlépe!

Další kynologické sny, pokud nejsou tajné?
Ty tajné Ti neřeknu :-), ať je nezakřiknu :-), ale chtěla bych, aby Alíkovi sloužilo zdravíčko, ještě nějakou závodní sezónu jsme spolu dali a aby se nám letos zadařilo alespoň jako loni. A aby moje nová naděje Onyxia van Blutsenhof kráčela v Alíčkových stopách a pak už půjdu do kynologického závodního důchodu  …teda možná!

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: Hana Toušková, Tereza Suchánková