Karel Nedvěd (*1971) je mezinárodní rozhodčí IPO. Patří k českým rozhodčím z výkonu, kteří pravidelně pískají ty nejprestižnější české závody, zván je i do zahraničí. Původní profesí je elektromechanik a pejskařině se věnuje od svých 21 let. Jeho prvním psem byla fena bez průkazu původu, Axa, a nyní připravuje na sportovní kariéru dvě fenky belgického ovčáka malinois Adrien Lenax-BO a Forzie Ostraryka.

nedved_05 nedved_04

Karle, kdy ses stal rozhodčím a proč ses rozhodl jím být? Co tomuto rozhodnutí předcházelo?

Zkoušky na rozhodčího druhé třídy jsem skládal v roce 2004 a v roce 2007 na první třídu. Někdy tuším, že to bylo v roce 2001, jsem se dostal do užšího výběru na svazového figuranta, ale bohužel byli toho roku lepší adepti :-). Jeden člen přezkušující komise tehdy řekl: „Co takhle zkusit rozhodčího?“ Pár týdnů jsem o tom přemýšlel, ptal se, co a jak, a tak jsem do toho šel.

 

Co musí člověk v České republice splňovat pro to, aby se rozhodčím z výkonu mohl stát? Jak dlouhá a obtížná je cesta k tomu, než poprvé pískáš sám první zkoušky a závody?

Za posledních pár let se podmínky malinko upravily. Zpravidla jsou to se dvěma psy složené zkoušky třetího stupně, plus dvacet zkoušek všestranných (300bodových) – vše je popsané ve sborníku řádů, směrnic a pokynů. K tomu dobré charakterové vlastnosti a ochotu věnovat této profesi mnoho času. Ta cesta začíná od našeho rozhodnutí stát se rozhodčím. Dlouhá je zpravidla podle toho, jak kdo má splněné výše popsané podmínky. A jedním důležitým bodem jsou úspěšně složené zkoušky na rozhodčího.

 

Máš jako rozhodčí nějakou svou filozofii? Myslím v hodnocení, v přístupu k závodníkům nebo i lidem na zkouškách.

V hodnocení je pro mě důležité znát náročnost daného cviku. To získávám hlavně z praxe. Každý účastník zkoušek by si měl podle svého celou akci užít, a to ať už v podobě soutěžícího či diváka. Já jako rozhodčí se snažím vždy navodit klidnou a přátelskou atmosféru.

 

Musím se tedy logicky i zeptat – jak hodnotíš například zkoušky a jak velké závody?

Zkoušky jsou pro mne o úspěšnosti, závody navíc o určení pořadí. Zpravidla hodnotím oboje stejně, závody ale s větším důrazem na detaily cviku.

 

Jsou nějaká úskalí práce rozhodčího z Tvého pohledu? Je něco, co Ti například na této práci vadí a co Ti není úplně příjemné? Co se Ti naopak líbí a co Tě naplňuje?

Těžké chvíle zažívám tehdy, když nezodpovědný rodič nebo výcvikář pošle nepřipravené dítě na zkoušku nebo závod. A mně pak nezbývá než hodnotit ve známce nedostatečně, nebo dokonce diskvalifikovat. Těžce se volí na závěr ta správná slova, jak dítěti vysvětlit, že ve zkoušce neobstálo. Vadí mi laxní přístup některých, mnohdy již starších psovodů nebo pořadatelů, v podobě nepřipravených dokumentů, které jsou již léta povinností mít s sebou před zahájením akce. Na druhou stranu, neznám hezčí pohled při posuzování, než na rozzářené oči mladého psovoda z úspěšně složené zkoušky a neskrývanou radost a hrdost rodiče :-).

 

Jak hodnotíš sloučení zkoušek dle Národního (NZŘ) a Mezinárodního zkušebního řádu (MZŘ), ke kterému loni došlo?

Já osobně jsem nebyl příznivcem tohoto nápadu, který měl navýšit počty účastníků na zkouškách a snížit počet málo obsazovaných zkoušek. Nevím, jestli přinesl požadovaný výsledek. Sloučení zkoušek má i druhou stranu. Větší náročnost na pořadatele a jeho přípravu, protože NZŘ a MZŘ mají rozdílná specifika. Například střelba. Podle NZŘ se střílí jednou, podle MZŘ dvakrát. To znamená, že třeba v poslušnosti nemohou jít za sebou ZVV1 a IPO1. Musí tam být náhradní pes nebo je třeba zvolit jiný postup, vše ale zkoušky prodlužuje. Také náročnost na rozhodčího je větší, přeskakovat v hodnocení sem tam není nic lehkého, protože oba řády mají mnohdy ve stejné situaci hodnocení jiné.

 

Jak čeští rozhodčí udržují krok se světem? Máte pravidelně školení, sledujete novinky z Pracovní komise FCI?

Školení rozhodčích je pravidelně každý rok, většinou zástupce výcvikové komise je vyslán na školení rozhodčích FCI a ten pak předává „novinky“ dále.

 

Co Ti práce rozhodčího dává? Myslím samozřejmě „duchovní“ stránku věci :-).

Poznávání nových lidí, které stojí za to poznat a se kterými bych jinak neměl možnost se setkat. Dále určitě i rozšiřování rozhledu a samozřejmě nové a nové informace.

 

Kolik zkoušek, závodů v ČR a mezinárodních akcí jsi hodnotil jako rozhodčí a kde jsi byl nejdál?

Zkoušky nespočítám – nevedu si záznamy :-). Závodů krajské úrovně bylo okolo padesáti a závodů republikové úrovně k dnešnímu dni třicet tři, jednou pak mistrovství světa holandských ovčáků. V zahraničí jsem posuzoval třikrát a za čtrnáct dní odlétám na další. Nejdál jsem byl jako rozhodčí v Rusku :-).

 

nedved_01

Kterého svého působení si nejvíce ceníš a proč?

Každá delegace nebo pozvání na vrcholovou soutěž je pro mne čest. Nejvíce ale mezi moje „TOP“ 🙂 patří posuzování obrany na mistrovství republiky belgických ovčáků malinois.

 

Na většině velkých závodů dostanou rozhodčí slovo a promluví ke své disciplíně – prosím uveď, co je pro Tebe důležité při posuzování stopy, poslušnosti a obrany.

U všech tří disciplín je na prvním místě projev psa a radost z práce. Na stopách je to konkrétně samostatnost a intenzita. U poslušnosti samozřejmě přesnost, rychlost a souhra s psovodem. U obran? Opravdovost, bojovné srdce psa a dobrá ovladatelnost.

 

Kterou disciplínu hodnotíš nejraději a kterou máš sám nejraději jako pso

vod?

Nemám vybranou žádnou, pocitově se to mění podle toho, jak často co posuzuji. A jako psovod? Stopy a poslušnosti.

 

Lidé ve stresu na závodech a zkouškách dělají různé věci, někdy je to chování i neférové, někdy až kuriózní. Máš nějaký vtipný zážitek toho, co lidé dokážou vyvést? 🙂

Vzpomínám si na jednu velmi neklidnou, nervózní, ale hyperaktivní paní. Šla na FPr1. Velmi rychlé tempo, časté ověřování mimo stopu, ověřování v kruzích. Na obou předmětech neklidné a nepřesné označení. No prostě – sotva jsem stačil jejímu tempu, ještě psaní poznámek. Byl jsem rád, že jsme na konci. Dříve, než jsem stačil cokoli spočítat ze svých poznámek, se paní přiřítila s obrovskou radostí a spokojeným výrazem a začala na mě chrlit odhlášení: „Pane rozhodčí, tak jsem ÚSPĚŠNĚ dokončila stopu!“ Co k tomu dodat? 🙂

 

Dám Ti těžkou otázku, pokud ji máš zodpovědět sám – jaký jsi rozhodčí, když bys sám sebe měl popsat?

Opravdu je těžké popisovat sám sebe :-). Jedním slovem bych ale asi řek, že jsem „normální“ – mám rád klidnou a přátelskou atmosféru a od toho odvíjím celý svůj postoj při posuzování. Už jsem na adresu svého posuzování několikrát slyšel, že mám diplomatické vyjadřování, i když by si prý dotyčný zasloužil tvrdší verdikt :-).

 

Kromě práce rozhodčího i aktivně cvičíš, což by rozhodčí jistě měl – jaké máš plány se svými dvěma maliňačkami?

Mám 20měsíční fenku ze svého odchovu Adrien Lenax-BO a ve spoluvlastnictví 10měsíční Forzie Ostraryka. Obě jsou připravované na IPO. O plánech nikdy moc nemluvím, abych něco nezakřikl, ale doufám, že nejenom mně budou dělat radost :-).

 

Jaké jsou Tvé úspěchy v kynologii? A dělal jsi například i jiné sporty kromě sportovní kynologie? Jaký psí sport vedle „sportovky“ obdivuješ?

V začátcích jsem soutěžil podle nižších kategorií NZŘ, někdy i úspěšně :-). Zúčastnil jsem se několika výběrových soutěží a jednoho mistrovství republiky BOM bez větších úspěchů. Dříve, před kynologií, jsem dělal jezdectví (parkurové skákání), fotbal, stolní tenis. A co obdivuji? Asi to není přímo psí sport, ale obdivuji práci se psy a jejich výsledky ve společnosti Helppes.

Pokusil by ses prosím popsat stav současného českého kynologického sportu? Třeba ve srovnání se světem?

Mnoho lidí si myslí, že oba zkušení řády – náš národní NZŘ a mezinárodní MZŘ (IPO) – jsou úplně rozlišné kategorie. Není tomu tak. Liší se jen skladbou několika cviků, nikoli provedením. Nižší soutěže (krajské úrovně) se ale až nějaké výjimky nepořádají podle IPO. A proč? Můj názor je ten, že kvůli obavám z náročnosti tohoto zkušebního řádu. Soutěže podle IPO vidíme od přeborů CACT přes výběrové soutěže a mistrovství republiky. Tady mohu říct, že ve srovnání se světem nejsme vůbec pozadu, ba naopak udržujeme krok se světovou špičkou a v České republice je několik psovodů, kteří patří ve světovém měřítku k těm nejlepším.

Bohužel soutěže podle národního řádu jsou pro mě zklamáním. Nejsou kvalifikovaní instruktoři v základních organizacích, je zde neochota se vzdělávat a dost často se žije v zastaralých nácvikových metodách a názorech. Na soutěžích jsou často předváděni smutní, „uposlouchaní“ psi bez projevu. Myslím si, že i tady by bylo hezké posuzovat veselého psa v hezkém vztahu s psovodem.

 

Uměl by sis představit život bez psů a sportu? Nebo bez lidí okolo nich? 🙂

V dnešní době už bez psů a sportu asi ne. Bez některých lidí si to ale dovedu představit úplně živě! 🙂

 

Co máš na lidech rád a jaká lidská vlastnost Ti opravdu vadí? Co bys například neodpustil?

Mám rád smích, mám rád lidi, kteří si dokážou dělat srandu sami ze sebe. Vadí mi hamižnost. A co bych neodpustil? Nevím, za určitých okolností se dá odpustit asi vše…

 

Máš nějaké životní motto?

Přej a bude Ti přáno! 🙂

 

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: Tereza Suchánková


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose