Vybrat si psa pro výstavní kariéru, je vždy oříšek, neboť kolikrát z průměrného štěněte vyroste světový šampion, a naopak z nadějného štěněte průměrný pes. Důležité je, aby si člověk vybral psa, který se bude k němu hodit, a to nikoli exteriérově, ale svými potřebami – jiné má společenské plemeno a jiné plemeno lovecké, služební…

Deset skupin FCI

FCI rozdělilo plemena psů do deseti skupin, v každé skupině jsou ty rasy, které s sebou nějakým způsobem korespondují, vykazují podobné znaky, povahové rysy, mohou mít i podobné využití, ať už sportovní nebo pracovní.

První skupina FCI jsou převážně honáčtí a pastevečtí psi – už jen z názvu vyplývá, že budou nároční na pohyb, tudíž budou vhodní pro člověka, kterému nebude vadit se svým psem trávit svůj čas na dlouhých procházkách. Oproti tomu tvoří například devátou skupinu FCI psi společenští, kde u většiny plemen majitel stráví více času úpravou srsti než běháním se psem venku. FCI skupina deset jsou chrti, kteří pohyb milují a při dostizích jsou naprosto spokojení. Šestá, sedmá a osmá FCI skupina jsou plemena, která se využívají především v myslivosti – barvíři, slídiči, přinašeči. V osmé skupině najdeme poslední dobou tolik oblíbená plemena – retrívry. Zlatý retrívr a labrador nacházejí často uplatnění v canisterapii a jako asistenční psi. Mezi zmíněné tři skupiny velkou částí zasahuje i FCI skupina číslo tři, teriéři. Záměrně říkám „velkou částí“, protože v této skupině je i tolik oblíbený jorkšírský a silky teriér, tedy laicky řečeno – pejskové s mašlí. Ve čtvrté FCI skupině najdeme pouze jezevčíky, malé vzrůstem, ale s velkou duší. Pátá skupina je velmi rozdílná, v názvu jsou špicové a primitivní plemena. Tím se nemyslí hloupá, ale původní. Najdeme zde severská plemena, která najdou využití jako saňoví psi, všechny variety špiců a stará původní plemena, která dala vzniknout jiným plemenům.

Výběr chovatelské stanice a chovatele

Když už máme vybráno, které plemeno bude to pravé pro nás, následuje doba zjišťování informací, kde, kdo a jak danou rasu chová. Následný kontakt s chovatelem by se neměl podceňovat, je dobré zajet se do chovatelské stanice podívat a mít skutečně oči otevření. Při návštěvě chtějte vidět, jak jsou psi chováni, zda mají dost prostoru, přístup k čisté vodě, jestli výběh odpovídá prostorem pro dané plemeno. Samozřejmostí by měla být čistota, ve výběhu ani v kotcích by neměly být staré výkaly. Pokud je plemeno drženo doma, neměl by Vás přivítat extrémní zápach moči a výkalů. Také počet držených psů doma by měl jednak korespondovat s možnostmi a s metry, kde se psi smí pohybovat, a také s lidskými možnostmi, pro kolik psů je chovatel schopen zajistit kvalitní zázemí a péči. Určitě si všimněte, v jakém kotci či bedně je fena se štěňaty. Je v čistotě? Další takový ukazatel je chování psů k majiteli i k návštěvě. Chovají se odtažitě? Jsou kontaktní?

Výborné je, když jsou oba dva rodiče v držení chovatele, zde si je může budoucí majitel jejich potomstva prohlédnout. Samozřejmostí by mělo být, aby chovatel předložil rodokmeny, výstavní hodnocení i případná zdravotní vyšetření rodičů. Veškeré dotazy obou dvou stran by měly být zodpovězeny, případné nejasnosti je třeba odstranit hned na počátku, aby se předešlo případným dalším konfliktům.

Kupní smlouva

Velmi důležitá je kupní smlouva, bohužel mnoha lidmi dosti podceňovaná. Buď se štěně prodává bez ní, tzv. na dobré slovo, nebo naopak smlouva obsahuje někdy až nehorázné body, které jsou v rozporu nejen s dobrými mravy, ale i s občanským zákoníkem. Často se stává, že si chovatel například vymiňuje, že pes z jeho odchovu bude krýt jen jím určené feny nebo že bude chtít podíl z odchovaných štěňat na feně. Pokud uzavřete smlouvu s takovými dodatky, tak se pak vystavujete riziku, že Vám bude chovatel minimálně dost znepříjemňovat život, pokud tedy nebudete dělat vše tak, jak si on bude přát. Součástí smlouvy by mělo být jméno psa a chovatelské stanice, identifikace jedince, věk předání jedince, jeho zdravotní stav, nejlépe s dobrozdáním od veterináře. Další individuální ujednání je také dobré do smlouvy zakotvit, protože co je jednou psáno a podepsáno, má jinou váhu, než když se o tom jen mluví.

Předání štěněte

Minimální věk k odběru štěňat je daný chovatelským řádem FCI a ČMKU – když chovatel nabízí štěňata dřív, je to podezřelé, a vystavuje se tak postihu za porušení předpisů.

Při předání štěněte by měl být dostatek času, aby chovatel vše novému majiteli vysvětlil, jaké mé pes zvyky, jak a čím se krmí. Je dobré dát s sebou majiteli i stravu, na kterou je štěně zvyklé, aby pro něj změn nebylo mnoho naráz. Ideální je, když chovatel ke smlouvě dá i „manuál“, co vše je třeba. Další důležitou věcí je očkovací průkaz, kde je vyplněna identita zvířete a kde jsou zapsaná absolvovaná očkování. Chovatel by měl upozornit i na očkování budoucí. Průkaz původu je ne vždy již při předání štěněte vyhotoven, každopádně když je, zkontrolujte si na místě údaje, především identifikaci, ať je to tetování nebo čip. Stejné číslo, které je na kůži nebo načteno čtečkou, musí být v průkazu původu a v očkovacím průkazu. Podle zápisního řádu ČMKU musí být jedinec identifikovatelný. Nový majitel by si měl štěně důkladně prohlédnout, zda je vše pořádku – skus, u psů sestouplá varlata, uzavřená fontanela, zda nejsou uslzené oči, vyrážka, fleky na kůži aj. Na tyto případné nedostatky je nutné hned upozornit majitele, případně to dopsat do smlouvy. Podle zákona existuje na štěně záruka v době trvání šesti týdnů. Pokud se v této době objeví nějaká závažná nemoc či štěně zahyne v jejím důsledku, má právo majitel psa vrátit a dostat zpět za něj sumu, kterou zaplatil. Je to nemilá představa, ale i s touto variantou je třeba počítat.

Konečně ho máme doma

Když nastane ten krásný okamžik, kdy si přineseme nového člena domů, měli bychom být k němu ohleduplní a nevystavovat ho zbytečnému stresu například tím, že se na něj během dvou dnů přijde podívat celé příbuzenstvo. Pes by měl mít své stále místo, kde je jeho pelech, hračky, měl by mít celodenní přístup k vodě. Frekvence krmení by měla odpovídat věku. Po zabydlení a rozkoukání se v novém domově by se mělo štěně pomalu učit na svou budoucí výstavní kariéru, začít tím, že se postaví do výstavního postoje, který je pro dané plemeno žádoucí, následuje pomalé zvykání na vodítko a po ukončení vakcinace může začít chodit ven, aby si přivyklo venkovnímu ruchu, lidem a ostatním psům.

Foto: Andrea Taubnerová a archiv autorky, www.rytirskatvrz.com