V předchozím článku jsem se věnovala základním náležitostem kupní smlouvy na psa (aby to vůbec byla smlouva) a vysvětlili jsme si, že nezáleží na tom, zda je smlouva písemná nebo ústní, ale jde o to, že se chovatel (prodávající) a budoucí majitel psa (kupující) dohodnou, jaký pes (předmět koupě) a za jakou cenu (kupní cena) se prodává/kupuje. Obvykle je pak zaplacena kupní cena nebo doplatek kupní ceny k dříve zaplacené záloze a novopečený majitel odchází se psem.

Dále jsem se věnovala vymezení předmětu koupě, tedy jak nejlépe zajistit, že skutečně kupujete toho psa, jakého jste ho chtěli (po vybraných rodičích atp.), a dále jsem se zabývala kvalitativními znaky, jako je zdraví psa, očkování a odčervení, zuby a skus, varlata u samců a nakonec počet prstů.

V tomto článku se zaměřím na další otázky, které bychom při koupi psa neměli opomenout.

 

Barva, délka a kvalita srsti

V případě psů s průkazem původu je barva, délka a kvalita srsti stanovena plemenným standardem.

Jsou plemena, kde je více barevných variet, a rodiče se přitom dávají dohromady (zjednodušeně!) bez ohledu na barvu např. hovawart (plavý, černý se znaky, černý) a prostě čekáte, co z toho vzejde. Pak jsou plemena, kde je rovněž více barevných variet, ale nesmí se křížit mezi sebou, např. knírač velký (černý a pepř a sůl), pak očekáváte od černých rodičů černé psy, a od rodičů pepř a sůl štěňata pepř a sůl (ale může se narodit tzv. vyštěpenec s neuznaným zbarvením černo stříbřitým). Do objasnění kombinací délky, barvy a hrubosti srsti u belgických ovčáků, to se snad raději nebudu pouštět, patrně všichni vědí, že existují čtyři variety – ve sportovní kynologii vidíme nejčastěji malinoisy, výjimečně tervuereny, ale v jiných sportech lze vidět i groendaely a laekenoisy. Také u tohoto plemene může nastat případ, že např. dvěma malinoisům se narodí štěně, tzv. vyštěpenec, které se zapíše jako tervueren.

Takže jinými slovy, štěně po správných rodičích s průkazem původu nemusí automaticky mít z hlediska barvy, kvality a délky srsti shodné vlastnosti jako rodiče štěněte. Pokud má jít o jedince, který se má v budoucnu uplatnit v chovu, je nutné zhodnotit okolnosti a důsledky. Zatímco např. tervueren-vyštěpenec po malinoisech bude patrně žádaný pracovně i chovně, velký knírač černostříbřitý-vyštěpenec po velkých kníračích pepř a sůl, bude žádaný exteriérově, je to rarita, ale do chovu FCI nepoužitelné a ve sportovní kynologii nejspíš taky neuděláte díru do světa (ostatně ani velké knírače pepř a sůl na vrcholových akcích nevidíte). Všechno patří do smlouvy – neočekávejte, že „to přece každý ví“!

Kvalita srsti nemusí být ve štěněcím věku patrná (ačkoli např. příliš jemná srst může být vyřazující vadou), proto můžete uvést do smlouvy, jakou srst mají rodiče, a co lze očekávat (nikoli zaručit) u štěněte.

Oproti tomu, na první pohled je zřejmá např. bílá náprsenka. Zatímco standard belgických ovčáků uvádí, že „trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje“, u kníračů bude bílá náprsenka vyřazující vadou. Knírač s bílou náprsenkou má tedy být prodáván jako nestandard a má to být uvedeno ve smlouvě se všemi důsledky (nelze zařadit do chovu, nelze úspěšně vystavovat) – a zřejmě tomu bude odpovídat i cena.

 

Tělesná konstituce

Optimální tělesná konstituce, tj. kohoutková výška, celková mohutnost psa, úhlení končetin, osvalení apod., jsou dány plemenným standardem. Kupujete-li dospělého psa, vidíte jasně, co máte. U štěněte je to sázka do loterie. Lze pouze odhadovat, co vám z toho vyroste, a to je další důvod pro dobrý výběr a znalost obou rodičů, důvod se zajímat o výživu, hygienu chovu atd.

O tom, že tělesná konstituce je ovlivněna nejen geneticky, ale rozhodně také výživou od mimina až k dospělému psovi, infekcemi, které pes prodělal apod., to by mohli dlouze vyprávět veterináři. Jako právník můžu doporučit jen tolik, že není od věci se zajímat o to, čím a jak často chovatel kupované štěně krmí, a taky to napsat do smlouvy. Vyhnete se pak sporu o to, kdo může za střevní potíže štěněte dva dny po přivezení do nového domova a kdo bude platit náklady veterinární péče.

Není obvyklé, že by se do smlouvy psala tělesná konstituce psů, ale můžeme se setkat s tím, že ve smlouvě je bonitační kód, který může (přinejmenším ty podstatné) tělesné proporce zachycovat. Ale není nad to rodiče vidět na vlastní oči.

V každém případě, tělesná konstituce je zrovna jeden z kvalitativních faktorů, které lze jen velmi těžko předvídat a vázat na ně nějaké smluvní podmínky, protože je prakticky nemožné zjistit, jak bylo zvíře krmeno, zatěžováno, nemusí být zjistitelné ani to, jaká onemocnění s vlivem na vzrůst, osvalení apod. pes prodělal.

 

Kupírování

Kupírování uší, dříve tolik typické pro knírače, dobrmany, boxery, nyní již zakazuje (mnohokrát novelizovaný) zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání. Kupírování ocasu vyloženě zakázáno není, ale přinejmenším v Česku se od něj výrazně ustupuje. Podle toho, co slýchám v kynologických kruzích, někteří majitelé se s tím jen horko těžko smiřují. Nepochybně je vzhled kupírovaného psa oproti nekupírovanému odlišný. Proto někteří stále chtějí kupírovaná zvířata a chovatelé se s požadavkem na okupírování štěněte mohou setkat. Zákon o ochraně zvířat proti týrání umožňuje kupírovat ze zdravotních důvodů, čehož se někteří snaží využívat. Stanovisko Ústřední komise pro ochranu zvířat k problematice kupírování uší psů, jejich účasti na veřejných vystoupeních a svodech, a k propagaci týrání zvířat, podrobně specifikuje případy kupírování, které by případně legální byly, ale výsledkem kupírování ucha ze zdravotních důvodů rozhodně není symetricky a oboustranně okupírovaný pes. Legitimní zdravotní důvod pro kupírování ocasu může být třeba ocas po fraktuře, kdy špička/konec ocasu se po úraze dostatečně neprokrvuje a nekrotizuje.

Z hlediska kynologického je podstatné spíše to, že pořízením okupírovaného psa se uzavírá řada možností. Pes s kupírovanýma ušima nemůže být předveden na kynologických akcích v členských státech EU, a to ani tehdy, pokud byl dovezen ze země, kde kupírování legální je. Pes s kupírovaným ocasem může být občas na výstavě posouzen jako nestandardní (lze se s tím setkat u některých rozhodčích na mezinárodních výstavách – standard psa uvádí i ocas, jeho nesení, nasazení apod.!). Pokud je pes prodáván s kupírovaným ocasem, mělo by to být uvedeno v kupní smlouvě i s tím, že kupující si je vědom omezení, která s tím mohou být spojena.

Naproti tomu např. v Rusku se stále legálně kupíruje a klidně se stane, že štěně jde od chovatele „celé“ a rázem chovatel zjistí, že má kupírované uši i ocas. Ono by se to dalo dát do smlouvy pod sankcí; obávám se však, že spíše mnoho zájemců, které by to ani nenapadlo, by takové ustanovení zbytečně znepokojilo, a ty, kteří to chtějí udělat, by to stejně udělali. Nadto, pes, který je prodáván do zahraničí – to máme námět na další téma, neboť se jedná již o mezinárodní kupní smlouvu, která se podle okolností ani nemusí řídit českým právem.

 

Účel koupě psa

Účel, proč si psa kupujete, je velmi důležitým aspektem pro koupi. Každý účel s sebou nese určité očekávání, a tedy „obecně očekávatelné“ kvalitativní požadavky na zvíře. Bez jakýchkoli negativních souvislostí – pes kupovaný „na kanape“, jako společník, může být „méně kvalitní“. Chybějící zub nebo cokoli nestandardního nemusí vůbec ovlivnit funkci gaučového psa, a všichni jsou spokojeni. I gaučoví psi jsou na světě důležití :-). Jiná je situace, pokud kupujete psa s úmyslem zařazení do chovu, pak samozřejmě chybějící zuby nebo jakýkoli nestandard budou problém, na druhou stranu, pokud chcete psa např. na canisterapii, nemusí vadit, pokud pes bude tak trochu „ňouma“ a dobrák, což by do sportu nebylo ono. Chcete-li psa jen na práci, a o chovu neuvažujete, můžete si s klidem pořídit psa, jako je Forny ze Soutoku Sázavy a budete v pohodě. (Forny nemá standardní malinoisí barvu, ale zase už „párkrát“ stáli s Honzou Böhmem na pořádné bedně! 🙂

Zjednodušeně se dá říci, že čím vyšší nároky a očekávání budoucího majitele jsou specifikovány v kupní smlouvě, tím vyšší kvalita psa se očekává (v kontextu daného účelu) a pak samozřejmě nesoulad kvality psa s očekáváním může být důvod pro odstoupení od smlouvy (= vrácení psa a vrácení peněz) nebo pro snížení kupní ceny.

 

Povaha

Povaha psa rovněž souvisí s účelem, pro který se pes kupuje. Problém je, že u štěněte můžete jen odhadovat, co z toho bude. Štěňata nemusí oplývat ani dobrými, ani špatnými povahovými rysy rodičů. Na povahu mají vliv také socializace, negativní či pozitivní zážitky, nejen ve štěněcím věku, ale prakticky po celou dobu života psa (odpusťte mi zjednodušení, jsem právník!). Nyní se tedy dostáváme na tenký právnický led. Právě proměnlivost povahy a vliv okolí na psa (včetně výchovných metod psovoda), má mít vliv na výslednou povahu a pracovní upotřebitelnost psa. Jistě si dovedeme představit, jak snadno může pes získat reakci na střelbu nebo na „paní s kloboukem“. Chovatel má jen pramalý vliv na to, co se se štěnětem děje, jakmile opustí „rodnou bedýnku“, a to by mělo být ve smlouvě podchyceno, že kupující je obeznámen s povahou zvířete a je s ní „v pohodě“. Kupující by měl věnovat dostatek času výběru štěněte právě z hlediska žádoucí povahy; což samozřejmě nejde, pokud si necháte psa poslat přes půl zeměkoule.

Plánujete-li se psem sportovní kynologii, TART, mondioring nebo služební výcvik, asi nebudete chtít nežravého psa bez kořistnického pudu, a určitě ne nějakého ňoumu. Pokud chcete psa „k dětem“ nebo na canisterapii, „ňouma“ bude naprosto top.

Musíme vzít v potaz i to, že štěňata jsou někdy produkována v naprosto šílených podmínkách – ostatně poslední kauza množírny s více než 200 psy v zoufalém stavu, to dokládá. Bohužel, i psi s průkazem původu mohou vyrůstat v králíkárně a netřeba dopodrobna rozebírat, k čemu to může vést. Jistěže kynologové, kteří pomýšlí na nejvyšší mety, si nepořizují psy z takových podmínek, ale bohužel nelze tvrdit, že samotný průkaz původu je pro laika záruka dobré péče o štěňata. Vidět na vlastní oči „rodnou bedýnku“ vašeho budoucího parťáka může mnohé říci, nejen o povaze, ale také o výživě a následně i o zdraví.

Odpovědnost za vady psa

Zákon č. 89/2012 Sb., (nový) občanský zákoník, přinesl v kontextu zvířat několik nenápadných, ale důležitých změn. Jednak, „po novu“, už zvíře není věc, ale „má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor.“ Skvělé, my jsme to věděli dávno! 🙂 Ale je to první a taky poslední ustanovení, které přináší něco logického, v kontextu kupní smlouvy.

Setkávám se s tím, že mezi lidmi je velmi zakořeněna existence záruky na vady zvíře trvající 6 týdnů od převzetí, a často je to i ve smlouvě. Ale! Tato záruka byla zakotvena ve „starém“ občanském zákoníku. V novém občanském zákoníku nic takového není. Tedy, pokud máte „záruku za 6 týdnů“ v kupní smlouvě psané po 1. 1. 2014, je opravdu otázka, co jste si ujednali. Jistotu máte v tom, že „zákona se nedovoláte“ – jak jsem uvedla, žádné zákonné ustanovení odpovídající původní záruce za vady zvířete v současném občanském zákoníku není, a záleží tedy „slovo od slova“ na tom, co máte ve smlouvě.

Jakkoli tedy zvíře není věc, pokud jde o kupní smlouvu, postupuje se podle občanského zákoníku ve vztahu ke zvířeti tak, že „ustanovení o koupi věci se použijí přiměřeně“. Přeloženo do jazyka běžných lidí – pokud není záruka za kvalitu a odpovědnost za vady podrobně specifikovaná ve smlouvě a je nutno se spolehnout jen na to, co je napsáno v zákoně, záruka na psa je stejná jako záruka na skříň z IKEA. Chcete-li namítat, že to odporuje zdravému rozumu, namítejte. Odporuje. Souhlasím. Ale to je asi tak všechno.

A teď, konečně, jsme se dostali k tomu, proč je ta zpropadená písemná kupní smlouva tak důležitá. Protože: není-li ve smlouvě o záruce a odpovědnosti za vady uvedeno nic, a pokud nový majitel psa je běžný smrtelník (a nikoli „podnikatel se psy“), platí, že do 6 měsíců od koupě psa je to prodávající/chovatel, kdo musí prokazovat, že pes neměl vadu! Pěkně děkuju! Za tu dobu může štěně zažít opravdu mnoho! Dále lze od smlouvy odstoupit (psa vrátit a vyinkasovat zpět celou kupní cenu!) ještě v době mezi 6 a 24 měsíci od koupě, pokud kupující prokáže, že pes vadu měl. To je sice obtížnější, ale nikoli nemožné. Ano, odporuje to zdravému rozumu, a zcela to pomíjí, co všechno je v životě štěněte ve hře – výživa, nemoci, socializace, povaha majitele, povaha sousedovic dětí…

Zodpovědný chovatel, který si to promyslí do důsledků, už asi raději neodchová ani křečka – nebo si napíše pořádnou smlouvu!

 

Na závěr

Právníci často říkají, že nejlepší smlouva je ta, kterou už nikdy nebudete potřebovat. Tedy sice ve smlouvě pamatujete na všemožné alternativy, ale vyladěná smlouva skončí na dně šuplíku, protože buď jde všechno hladce, což vám ze srdce přeji, nebo sice nejde všechno hladce, ale lidi se rozumně domluví (což bych zase přála sobě). V případě, že se věc má dostat k soudu, pak už je pozdě „bycha honiti“ a „nad rozlitým mlékem hořekovati“. Dobrá smlouva, která pamatuje „na kde co“, se bude hodit (a taky advokát, který má ponětí, o čem se v ní píše!). Ale budu vám držet palce, aby vaši psi měli všechno, co mají mít, a nic navíc, a ty smlouvy, aby zůstávaly v šupleti, ať svůj čas můžete trávit se svými psy, namísto na veterině nebo v soudní síni.

V příštím článku se zaměříme na problematiku DNA. Budeme mluvit nejen o potvrzování rodičů pomocí testování DNA, ale také o možnostech testování dědičných onemocnění. To všechno samozřejmě z hlediska právního – jak DNA zahrnout do smlouvy a přiměřeně využít moderních metod.

 

Mgr. Jana Krouman, advokátka v Brně


Téma: