Testování DNA u psů provádí v ČR například LABOKLIN nebo GENOMIA a lze jej využít k celé řadě výstupů. Některé kluby mají v laboratořích sjednánu slevu na konkrétní typy genetických testů.

 

Určení rodičovství

Pomocí testu DNA lze zjistit jedna z nejpodstatnějších charakteristik psa – a to je potvrzení původu – že otcem zvířete je tvrzený pes a že matkou zvířete je tvrzená fena. Samozřejmě za tím účelem je potřebné mít odběry genetického materiálu u testovaného zvířete a pak u obou tvrzených rodičů. Test DNA se provádí ze stěru buněk z tlamy psa nebo z krve. Test z krve je o něco dražší, ale průkaznější (např. stěr z tlamy kojeného štěněte může být znehodnocen buňkami z matčina struku). Doporučuje se prokazovat shodu u každého z rodičů, nejen u otce (jak se to dělá u lidí). Nesmíme zapomenout, že i každé štěně by se mělo testovat zvlášť, protože potenciálně může mít každé jiného otce. Testované štěně musí mít čip, aby se nedalo zaměnit s jiným.

Z hlediska práva je rodičovství zaručeno chovatelem na úrovni „čestného slova“. Chovatel novému majiteli tvrdí, že rodiči konkrétního štěněte jsou konkrétní pes a fena, kteří splnili podmínky chovnosti stanovené chovatelským klubem (např. pod názvem Chovatelský řád). Krycí list vystavuje poradce chovu a podepisuje obvykle majitel feny a krycího psa. Tím se formálně prokazuje, že tito dva chovní jedinci jsou rodiči. Na základě toho je plemennou knihou vydán průkaz původu pro štěně. Pochopitelně tento proces nemá žádnou objektivní kontrolu, jedině test DNA. Může nastat možnost, že rodiče jsou záměrně jiní, než je na krycím listu (je pak otázka, kdo o tom ví a kdo neví), nebo dojde k překrytí hárající feny jiným psem, aniž by o tom třeba majitel věděl. Tak to chodí – na krytí přivezou fenu, majitel tvrdí, že je to Karlička von Bahnhof, a vy tomu prostě věříte, stejně jako majitel Karličky věří, že váš pes je TEN váš pes a pak si to podepíšete. V ideálním světě práva mají všichni čtečku čipů a průkaz původu s sebou, aby zkontrolovali na místě „kdo je kdo“. V reálném světě se však může stát, že účastníci jsou jiní, než je uvedeno v krycím listu.

Jednotlivé chovatelské kluby k testování DNA přihlíží různě, a přikročily k tomu v různé době. Zatímco u německého ovčáka je test DNA pro psy zařazované do chovu v České republice povinný od roku 2009 (pro jedince narozené po 1. 7. 2013 musí být test vyhodnocený v Německu), belgičtí ovčáci se v České republice testují od roku 2011.

U řady plemen testování rodičovství povinné není, resp. testuje se třeba jen konkrétní genetická vada, ale nikoli rodičovství.

V testování DNA platí jednoznačně – „za peníze v Praze dům“. Pokud se Vám do toho chce investovat, můžete nechat psa testovat na ledasco (barva srsti, kudrnatost…). Je nezbytné vědět, že existuje celá řada testů, které jsou vhodné vyloženě jen pro konkrétní plemeno, popř. konkrétní vada se typicky vyskytuje u konkrétního plemene. Použití takového testu na jiném plemeni může dát falešně negativní výsledek (test vyjde jako negativní, ale je to omyl, protože test je pro bernardýny, a vy máte jezevčíka).

 

Význam genetického testu rodičovství v kontextu kupní smlouvy na štěně

V předchozím článku o kupní smlouvě jsem uváděla, že kupující může v některých případech od kupní smlouvy odstoupit. V očích právníka jednoduché – vrátíte psa a dostanete kupní cenu, popř. navíc další náklady jednak vynaložené na testy, popř. vynaložené marně (zbytečně), protože pes bude mít uplatnění nejvýš na gauči a na závodní plac můžete zapomenout. (Chápu, že na to každý nemá „koule“ po půlroce či roce vracet psa, ke kterému máte vztah, ale právně je to krásně černobílé.)

Jednoznačným důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy je případ, kdy kupovaný pes není TEN pes – má jiného jednoho nebo oba rodiče. Pokud je to jiné štěně, je to pochopitelně zásadní problém, tzv. rozpor předmětu koupě s kupní smlouvou – například chtěli jste australského ovčáka a máte border kolii. Ale možná jste chtěli NO, máte NO, „jen“ jeho otec je jiný pes, než jste chtěli.

Dalším jednoznačným případem pro odstupování od smlouvy jsou právě prokázané genetické vady štěněte – tedy pokud se z provedeného genetického testu prokáže, že štěně má konkrétní genetickou vadu. Z hlediska právního to má zásadní význam – je nepochybné, že genetická vada byla přítomna již při předání štěněte (tedy štěně se „jevilo zdravé“, ale nebylo zdravé) a přišlo se na to až později, buď testem, nebo klinickými projevy. Opět důvod pro odstoupení od kupní smlouvy a vrácení peněz, minimálně ve lhůtě 6 měsíců od koupě.

Ale právní pohled „z kanceláře“ je fantastický, předpokládá, že máte písemnou smlouvu, a všichni se k tomu postaví čelem. Jak se dále dočtete, může to být všechno jinak…

 

STORY ZE ŽIVOTA: Vořech před branami WUSV

Na základě našich předchozích článků o kupní smlouvě, kde jsme se již lehce dotknuli problematiky DNA, ProfiDOG.cz kontaktoval jeden z čtenářů a svěřil se nám se svým příběhem, který se stal v době, kdy testování DNA ještě nebylo standardem (povinné testování NO je v ČR od 1. 1. 2009). Zde je tedy příběh podle skutečných událostí, který uvádíme se souhlasem majitele psa, říkejme mu třeba Pan X.

Pan X si zakoupil mladého psa pracovního plemene ze slibného spojení se zahraničním plemeníkem. Pečlivě se připravovali na závodní dráhu, splnili mnohokrát IPO3, zúčastnili se výběrových závodů s velmi slušnými výsledky. Pak přišel šok – sourozenec v Německu, kde se testuje povinně, byl testován, a neměl deklarované rodiče! DNA neodpovídalo – otec nebyl otec. Pan X neměl písemnou smlouvu. ČKS odebralo průkaz původu. Sen o startu na MS WUSV se rozplynul, pes bez průkazu původu má dveře zavřené.

Soudní proces trval několik let, stál desítky tisíc, byly vypracovány znalecké posudky, překlady vyjádření zahraničního chovatele, nervy pracovaly… Výsledkem bylo, že pan X dostal kompenzaci vycházející v základu z hodnoty psa a vynaložených nákladů na jeho výcvik, byly uhrazeny náklady soudního sporu. Avšak lidsky i kynologicky mu to bylo „na dvě věci“. Všechna práce se psem byla vynaložena marně. Když se vidíte na WUSV, asi pak nepojedete na nějaký sranda závod pro psy bez průkazu původu. Zrovna tak nebylo možno psa zařadit do chovu, nechat si štěně. Prostě zlý sen!

Pes nebyl jedináček, takže celá věc se dotkla také jeho sourozenců v ČR i v zahraničí, s důsledky podle toho, jak k tomu kdo přistoupil – jak kluby, tak majitelé. Český chovatel dostal zákaz činnosti – na jeden rok.

A teď si představte, že většina plemen nemá povinné testování DNA k prokázání rodičovství a opravdu mnoho psů se prodává bez písemné smlouvy! Prověřte svoje chovatele, chtějte smlouvu! Seriózní chovatel nebude jistě proti a od těch ostatních raději dál…

 

Autozomálně recesivní dědičnost – ukázka na merle zbarvení

Merle zbarvení je jedna z barevných variet např. u border kolií, australských ovčáků a louisianských leopardích psů. Uznávám, nejsou to služební plemena, ale k práci se využít dají. Dají se také použít k právnímu výkladu na téma „proč do smlouvy psát výsledky testů, které byly provedeny rodičům“.

Věc se má tak, že pokud má pes gen merle, vlastně to není problém, pes může mít barvu, která se někomu líbí (ale nespoléhejte na „oko“, mohou být i „skrytí merle“ tedy gen mají, ale na zbarvení se to neprojevilo). Nenese to s sebou žádné negativní souvislosti ani zdravotní rizika.

Gen merle (stejně jako v např. vážné neurodegenerativní onemocnění BOM) se dědí tzv. autozomálně recesivně; pokud přítomnost tohoto genu můžeme testovat, zdravý rozum říká, že budeme pářit jen dva negativní jedince, nebo přenašeče a negativního, rozhodně ne dva přenašeče nebo přenašeče a pozitivního, protože pak můžou být potomci pozitivní se všemi důsledky.

 

Názorná ukázka viz obr. níže, zdroj: GENOMIA.CZ:

Bohužel, pokud mají oba rodiče gen merle (což se v ideálním případě vůbec nestane, a v méně ideálním právním světě to aspoň bude ve smlouvě), statisticky 25 % štěňat jsou tzv. recesivní homozygoti, tedy mají pak od obou rodičů gen merle (tedy jsou double/dvojitě merle), a s tím už problémy jsou – například je zde velice vysoká pravděpodobnost hluchoty psa.

Jasně, test na hluchotu máme (Baer test), ale proč to všechno, když by stačilo nedávat „na sebe“ psy, kteří potenciálně mohou mít problematické potomky? Co pak s hluchým štěnětem?

Merle zbarvení navíc není „životu nebezpečné“, na rozdíl od neurodegenerativního onemocnění (spongiózní cerebelární degenerace s cerebelární ataxií, konkrétně podtyp SDCA2), typické pro BOM. Princip dědičnosti je však stejný – je vhodné párovat jen jedince, kde jeden je negativní a druhý nejvýš přenašeč, nikoli dva přenašeče! Jedinci pozitivní na SDCA2 se do chovu nedostávají jaksi přirozeně, neboť diagnóza je tak fatální, že k úhynu dochází již ve štěněčím věku (tedy před reprodukční zralostí). Nelze však kombinovat dva přenašeče, protože zde vznikne pravděpodobnost postižení některých štěňat.

U jiných genetických vad nemusí být průběh tak fatální, a proto je potřeba jedince testovat, aby se ve spojení nevyskytovali dva přenašeči, popř. přenašeč a pozitivní jedinec.

Z hlediska právního je podstatné to, že pokud máte ve smlouvě uvedeno, že jeden rodič je negativní a druhý přenašeč, nelze pak „reklamovat“, že štěně je přenašeč, což se prostě objektivně může stát.

Uvedené závěry platí jen pro autozomálně recesivní dědičnost! Jsem si vědoma, že existují geneticky testovatelné vady, u kterých není prokázáno, jakým principem se dědí, nebo se dědí jinak, a pak výše uvedený, relativně jednoduchý princip neplatí.

 

Výhoda geneticky testovatelných vad

Z hlediska práva, vady psa, jejichž přítomnost či nepřítomnost se dá jednoznačně prokázat genetickým testem, jsou naprosto fantastické – je to opět černá/bílá, jasná věc. Pes má vadu, nebo nemá, od smlouvy odstupujeme, nebo ne, popř. se dohodne sleva z kupní ceny, nebo o tom rozhodne soud.

Bohužel, celá řada problémů, které psi objektivně mohou mít, nemá jednoznačnou genetickou průkaznost – typicky dysplazie kyčelního kloubu, která se kontroluje při uchovnění snad u všech služebních plemen. Ví se, že je zde určitá genetická predispozice (a proto se zvířata s vyšší dysplazií z chovu vyřazují), ale dysplazie není jednoznačně geneticky podmíněna. Je to dáno také tím, že pod označení dysplazie se zahrnuje řada vad kloubního spojení, z nichž některé mohou být spíše geneticky podmíněné a některé mohou být důsledkem přetížení, úrazu, špatné výživy.

Tedy, pokud je problém dědičný, tzn. genetický podmíněný, a dokonce to umíme otestovat, pro právníka je to sen. Bohužel pro právníky, genetika se bouřlivě vyvíjí, co platilo dnes, zítra nemusí, a co hůř, všechno se to týká živých organismů; konkrétní jedinec může mít zcela atypické projevy, a to už se právník budí v noci zbrocený potem…

 

Závěrem

Až uslyšíte někoho, jak říká „pes jako pes“, vzpomeňte na tyto články a můžete si o tom myslet svoje. Stejně jako když si někdo pořídí psa bez písemné kupní smlouvy, protože „na co papír“. Až budete kupovat psa vy, nestahujte kupní smlouvu z internetu, nechte si ji udělat na míru, s ohledem na plemeno, s ohledem na problémy, které konkrétní plemeno může mít… Vyplatí se to.

Na závěr této kapitolky… Jelikož jsem právník, a tímto článkem trochu lezu do zelí veterinářům, musím výslovně uvést, že abych se úplně neznemožnila, požádala jsem o konzultaci lékaře z veterinární kliniky ABClinic v Brně. Děkuji jim za ochotu.

V příštím článku se budeme věnovat odpovědnosti za psa, především ve smyslu způsobené škody.

 

Mgr. Jana Krouman, advokátka v Brně


Téma:


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose