Pocházím z nádherného Dánska, kde mám malou farmu s dostatečným prostorem pro své tři psy a pár koní. Jsem vystudovaná grafička, v současnosti pracuji na volné noze a žiji s Timem Jagd Møllerem.

Lenett, troufám si říci, že jste jednou z tváří světové sportovní kynologie rottweilerů (RTW) – nevzpomínám si na mistrovství světa IFR (Mezinárodní federace RTW), kde byste za posledních několik ročníků chyběla – a je to moc dobře, protože Vaše výkony vždy patří k těm, na které se skvěle dívá, navíc i Vás jsem asi neviděla nikdy jinak než s úsměvem ve tváři :-). Dovolte mi tedy představit Vás a Váš život s RTW blíže. Kdy přišel Váš první rottweiler? Proč jste zvolila toto plemeno?

Děkuji za Vaše milá slova, moc mě těší. Já bych zase chtěla poděkovat za tuto příležitost a také za práci, kterou tým ProfiDOG.cz odvádí. K otázce – svého prvního rotvíka jsem si pořídila v roce 2003. Když o tom zpětně přemýšlím, byla to trochu šílenost, protože jsem bydlela v centru Kodaně a s výcvikem psů jsem neměla žádnou zkušenost. Že jsem si vybrala rottweilera, byla vlastně náhoda, a aby bylo vše ještě „horší“, zvolila jsem psa, samce. Byla jsem si ale dobře vědoma toho, že s ním musím cvičit. Měla jsem to štěstí, že jsem se seznámila s velmi nadšenou dvojicí, která mi představila IPO, a také jsem se setkala s několika tehdy nejlepšími psovody malinoisů v Dánsku, včetně Tima Jagd Møllera.

 

Co milujete na rottweilerech, ať jde o povahu či vzhled?

Pro mě je rottweiler neuvěřitelné a charismatické plemeno. Jsou to osobnosti, jsou neskutečně věrní a silní. Zároveň je to ale plemeno, které nelze snadno zvládat, a to je pro mě výzva.

Kolik jste jich doposud měla?

Celkem jsem měla čtyři tottweilery. Nyní mám tři – Joku, Joshi a Akali, Dondil již bohužel nežije.

 

Vyrůstala jste v rodině se psy? Podporovali Vás Vaši rodiče ve sportovní kynologii?

Vyrůstala jsem v rodině, kde bylo tak nějak přirozené mít psa po boku. Hlavně jsme se ale věnovali jezdectví – jezdila jsem závodně drezúru.

 

Odkdy jste začala cvičit a kdy jste sportovní kynologii propadla naplno, myslím tedy závody, mistrovství a přizpůsobení života tomuto světu, který je velmi krásný, ale náročný – je spojen s neustálou prací a tréninky.

S výcvikem jsem začala, když jsem si v roce 2003 pořídila svého prvního RTW a IPO sport mě zcela uchvátil. Můj život se obrátil vzhůru nohama – z městského děvčete se stala vesničanka, protože jsem se přestěhovala na venkov. Nyní mám hned za dveřmi svůj vlastní plac a terény na stopy, což vše trochu ulehčuje.

Kdo Vám ve Vašich začátcích pomohl a ovlivnil Vás? Jsou v Dánsku běžně cvičiště, nebo si k sobě spíš zkušený trenér přibere do týmu kamarády, kolegy, a cvičí se ve skupinách? Jsou kynologická cvičiště veřejná, nebo soukromá, a jak máte možnost využívat například klasická sportovní hřiště, například kvůli tréninku na závody?

Ve svých začátcích jsem měla štěstí a možnost seznámit se s několika nejlepšími tehdejšími trenéry psů v Dánsku. Jedním z nich byl již zmiňovaný Tim Jagd Møller, který mě velmi inspiroval a také byl mým figurantem. IPO je týmovým sportem, tudíž mé výsledky patří i jemu. V Dánsku není moc cvičáků nebo psovodů, kteří se zajímají o IPO, takže není moc snadné se dostat mezi ty „zasvěcené“. Já osobně cvičím jak na veřejných cvičištích, tak v soukromých klubech – a před závody samozřejmě často trénuji na sportovních hřištích.

 

Máte v Dánsku dostatek terénů na stopy? Opět mne zajímá, jak to v Dánsku je – zda můžete jít stopovat kamkoli, nebo musíte mít souhlas majitele pozemku?

Mám štěstí, že mám dostatek terénů na stopy. Jinak v Dánsku musíte mít od majitele pozemku souhlas ke stopování, nemůžete jen tak přijet kamkoli…

Lenett, vzpomenete prosím na metodiku svého výcviku ve svých úplných začátcích, a nyní, když už máte za sebou dvojí vrcholnou závodní kariéru s Dondilem a Jokou?

Dondil byl můj první pes a jeho výcvik byl ovlivněn tím, že jsem o kynologii nic nevěděla. Rychle jsem se ale zamilovala do IPO a chtěla jsem s Dondilem co nejdříve závodit, což se podařilo už po třech letech, kdy jsme se zúčastnili prvního mistrovství světa. Má metodika tenkrát byla spíš učení se za pochodu, jejímž výsledkem bylo to, že Dondil byl poměrně hodně neposlušný na obranách a také na poslušnosti některé cviky nebyly až tak korektní. Po našem prvním mistrovství světa jsem nějaký čas napravovala chyby. I když jsem získala hodně zkušeností, rozhodla jsem se, že u Joky si pohlídám, aby měl všechny cviky řádně naučeny před tím, než začneme závodit. Když vše správně uměl, nějakou dobu jsem pracovala na jeho motivaci a udržení vysoké úrovně. Pro mě je u rotvíka podstatná touha cvičit, energie a motivace. Zejména, když mým cílem je účastnit se mistrovství.

 

Severské země, pokud jen vzpomínám, často vynikaly skvělou poslušností. Bylo to klikrem či něčím jiným?

Jedním z faktorů, které charakterizují rottweilery, je, že jejich poslušnost je skvělá, a jsem proto na toto plemeno pyšná. Já ve výcviku používám klikr a pozitivní motivaci, ale řekla bych, že vše je o správném načasování a aby pes pracoval ve vysokém drajvu. To je to, co výkony odlišuje.

Máte v Dánsku dostatek figurantů? Kam za nimi případně jezdíte?

Obecně máme několik dobrých figurantů. Jsem velmi šťastná, že mým figurantem je Tim.

 

Pokud se nepletu, i v Dánsku proběhly diskuze a možná i nějaká opatření vůči určitým plemenům, vůči nimž společnost trpí jistými předsudky a xenofobií. Jak je na tom rottweiler v Dánsku? Musí chodit například mimo domov a cvičiště s náhubkem? Jsou nějaká opatření pro pořízení si tohoto plemene?

V Dánsku existuje 13 plemen, která jsou zakázána a rottweileři byli na předběžném seznamu. Naštěstí byl tento předběžný seznam zrušen. Společnost v Dánsku, a hlavně média, samozřejmě mají předsudky. V současné době je nicméně „klid zbraní“, co se našeho plemene týká. Dánský rottweiler klub odvádí spoustu práce ve prospěch rottweilerů. Máme chovatelská nařízení – rottweilery nelze chovat, pokud se psem/fenou nesplníte povahový test. Nejsme ale nuceni používat na veřejnosti košík na psa.

Ať žijeme kdekoli, my majitelé RTW prostě musíme být připraveni sem tam na nepříliš dobré reakce cizích lidí – že to je ten „bojový pes“ atd. Setkala jste se Vy sama s něčím takovým? Pokud ano, jak na takové reakce reagujete Vy a co se s tím dá podle Vás dělat?

Často jsem se setkala s předsudky a někdy si říkám, že by pro mě bylo vše jednodušší s maliňákem, protože kromě kynologů málokdo toto plemeno zná. Je mi z toho smutno, vždyť aktivní a vycvičený rotvík je tím nejlepším psem. Postupně ale věnuji názoru ostatních lidí méně a méně pozornosti.

Lenett, závodila jste se psem Dondil von Hause Nomis, pak s Jokou Nomis a nyní si připravujete vlastní odchov, pejska Akali ze své chovatelské stanice Team Arenta, jehož matkou je Vaše jediná fenka, sestra Jokiho, Joshi. Jak se to tak stalo, že jste kromě závodění přešla nyní i na vlastní chov? 🙂

Když jsem měla Dondila, začala jsem se rozhlížet po vhodné feně. Po Dondilovi se narodilo několik vrhů, a i když matky byly velmi rozdílné, on byl velmi dominantní, a tak jsem po něm chtěla štěně. Když jsem později organizovala seminář, zúčastnila se ho chovatelka Uli Nomis, a já jsem se tak setkala s její novou fenou Asinou Von Der Mattesburg. Byla přesně to, co jsem hledala, a měla jsem to štěstí, že Uli souhlasila s mým plánem nakrýt Asinu Dondilem a odchovat vrh u mě. Původně jsem si Joshi nechávala u sebe déle, neboť se jevila opravdu slibně a chtěla jsem pro ni najít toho nejlepšího majitele. No, a nakonec u mě zůstala, protože jsem se do ní zamilovala. Brzy jsem pak začala snít o tom, že po ní budu mít štěňata, a tak bude tato linie pokračovat. A to je důvod, proč jsem se stala chovatelkou.

 

Jaké máte v chovu cíle a hodláte mít více fen a třeba více vrhů?

Chovat hodlám pouze tehdy, když si budu chtít pořídit pro sebe nového psa na závody. Proto nemám v plánu během své závodnické kariéry odchovávat mnoho vrhů. Mým cílem je odchovat štěně, které pro mě bude ideálem psa na závody. To znamená vyrovnaného psa ochotného spolupracovat a potěšit psovoda, s vysokým drajvem, dobrým nosem na stopy a tvrdým, pevným zákusem. V hlavě už mám budoucí vrh tak nějak naplánovaný, ale než se uskuteční, počkám si tři nebo čtyři roky. Vím přesně, které linie chci do svého chovu zapojit. Nyní jen musím najít fenu, kterou si budu moci na vrh půjčit, až nadejde ten správný čas.

Lenett, jméno Arenta máte v názvu chovatelské stanice – někdy jej uvádíte jako součást příjmení, někdy ne, to je dívčí jméno? Ptám se, protože nikdy nevím, zda „Arenta“ uvést také, nebo ne… 🙂

Arenta je mé křestní jméno, stejně jako Lenett, ale lidé mě oslovují jen jako Lenett. Mé příjmení Jensen je v Dánsku velmi často používané. Občas mají lidé problémy napsat má dvě, velmi neobvyklá, křestní jména a pak vypadají zklamaní, že mám tak „obyčejné“ příjmení. Takže Arenta běžně nepoužívám, tím spíše když jsem toto jméno použila v názvu své chovatelské stanice a týmu, je to malinko zvláštní. Ale já jsem v mnoha směrech opravdu skromná osoba ;-).

 

Co vše je v Dánsku třeba k uchovnění psa? Máte povinné nějaké povahové či zdravotní testy?

V Dánsku svého psa neuchovníte, pokud neprojde povahovým testem, a také musí splnit podmínky vyšetření kyčlí a loktů. Osobně bych byla ráda, aby naše plemeno zůstalo povahově, vzhledově a i co se týká zdraví v rámci standardu, ale nejdůležitější jsou jeho pracovní vlohy. Jsem přesvědčena, že většina rottweilerů je schopna složit IPO3, ale ne každý pes je pak schopen si tuto úroveň udržet dlouhodobě na závodech a mistrovstvích. Je to i proto, že rotvíci jsou chytří a brzy pochopí, kdy odměna za výkon přijde, a kdy ne. Projevují tak své pravé povahy – a to je přesně to, co hledám.

Jak často máte bonitace (zkoušky chovnosti) a bývá komise vždy stejná, aby byly pro bonitované psy stejné podmínky?

Povahové testy se v Dánsku (UHM a AK) pořádají přibližně čtyřikrát ročně. Dánský rottweiler klub se snaží, aby na všech akcích byla stejná komise.

Každé plemeno prochází určitým vývojem, ať jde o vzhled (u RTW například nyní odklon od příliš krátké čenichové partie) nebo povahu – rottweileři prý nejsou tak ostří, jako bývali dříve. Vnímáte Vy tyto vývojové tendence nějak?

Obecně byla u rottweilerů vždy tendence přidávat do chovného páru co nejkrásnějšího jedince, místo aby se vybíral nejlepší pracovní jedinec. Je naprosto zřejmé, že z takové kombinace nemohou vzejít ti nejlepší pracovní psi. Když jsem v roce 2003 s RTW začínala, nebylo tolik dobrých zvířat. Nyní, o 15 let později, bych řekla, že lze najít mnoho kvalitních pracovních rottweilerů a jsem za to opravdu ráda. Dle mého došlo u plemene k mnoha změnám a vývoji, co se chovu týká. Některé tendence, bohužel, zůstávají beze změn. Mám na mysli výstavní rotvíky s kratší čenichovou partii, což je hodně smutné. Mě se to nelíbí, a navíc jsou s tímto vzhledem spojeny i dýchací problémy psů, takže v tomto ohledu je mi našeho překrásného plemene opravdu líto.

 

Myslíte, že je rottweiler schopen konkurovat ostatním pracovním plemenům?

Teoreticky to možné je, ale realita je někde jinde. Rottweiler nicméně umí na tváři figuranta vykouzlit takový úsměv jako žádné jiné plemeno… 🙂

Máte ve výcviku nějakou svou metodu, know how, nějakou maličkost třeba, která Vám pomáhá, a prozradíte ji? 🙂

To je skvělá otázka, na kterou nemohu odpovědět nějak ve zkratce, ale zkusím to. Ano, mám k IPO výcviku svůj vlastní přístup. Kdybych měla poradit ostatním „rotvíkářům“ – tak u tohoto plemene platí, že energie a drajvu není nikdy dost. Takže si se psem hrajte a používejte vše, co ho činí hravým a šťastným.

 

Jakou disciplínu máte nejraději a jak často cvičíte?

Miluji IPO jako celek, a tudíž mám ráda všechny tři disciplíny. Vše trénuji třikrát týdně a s mladým psem si dělám krátké tréninky každý den.

Máte v plánu stát se také rozhodčí z výkonu?

Ráda bych tomuto úžasnému sportu něco vrátila a možná, že bych to dokázala jako rozhodčí. Ale je těžké dosáhnout všeho. Třeba k tomu dojde tehdy, až už nebudu moci závodit na nejvyšší úrovni, ale to mi bude nejspíš asi tak 80 let :-).

 

Budete letos závodit ještě s Jokim, a od dalšího roku s Akali? Nebo to bude jinak? Jaké máte na rok 2018 sportovní plány? 🙂

Když jsme byli na MS IFR v Belgii, veterinář mě upozornil, že Joka má kýlu, která byla v podstLenett5atě způsobena zvětšenou prostatou. Ta produkovala velmi zvýšenou hladinu hormonů a vlastně svým zvětšením vytlačila střeva z břišní dutiny až do kýly. Proto už Joka nikdy nebude závodit. Teď z něj bude rozmazlovaný pes s aktivním životem, házením míčků a nějakým kousáním bez poslušnosti, prostě jenom zasloužená zábava. No a teď si jako závodního psa připravuji Akaliho a jsem s ním neskutečně spokojena. Společně bychom měli brzy složit nějaké zkoušky a koncem roku, když mu budou tři, bychom měli začít i se závody.

Jak jsem zmínila, nechyběla jste na žádném IFR mistrovství světa za poslední roky… Na jaké závody vzpomínáte nejraději? Kde se vám nejvíce dařilo a který závod považujete za nezapomenutelný?

Já jsem se s Dondilem zúčastnila IFR mistrovství světa pětkrát a s Jokim čtyřikrát. Mým nezapomenutelným závodem bylo mé první MS s Dondilem v roce 2006. Byl to můj první vycvičený pes a byly mu jen tři roky. Skončili jsme na 6. místě a podařilo se nám porazit několik nejlepších RTW psovodů na světě. S Jokim nikdy nezapomenu na MS IFR 2015 v Itálii, kde měl nejlepší obranu ze všech. Je pro mě vždy velkým zážitkem zavzpomínat na úspěšné závody s mými milovanými psy.

 

Kromě MS IFR jste samozřejmě závodila i na národní úrovni, kde jste měli mnoho úspěchů – kterého si vážíte nejvíce?

Kromě výše zmíněných úspěchů jsou oba mí psi dánskými šampiony v IPO3. Co také považuji za úspěch, je, že když na něčem tvrdě pracujeme, nakonec to pak klapne skvěle dle plánu. Joka je super stopař, ale během závodů najednou přestal označovat předměty. To se nám stalo v Itálii a ve Finsku. A pak přišla Belgie a on předměty označil, což pro mě bylo opravdu skvělé a také odměna, že jsme zvládli tento problém vyřešit.

…jako by Vám závodnické štěstí obzvlášť přálo ve městě Ishøj… 🙂

Joka byl ve své životní formě v roce 2015 a 2016 zrovna tedy, když se tyto dva závody konaly ve městě Ishøj. V této sezóně také navíc získal cenu za nejlepší obranu na MS IFR v Itálii.

 

Je těžké se v Dánsku nominovat na MS IFR? Jaké jsou podmínky kvalifikace a kolik psovodů se o účast průměrně uchází?

V Dánsku máme dobré psovody, některé roky se chce kvalifikovat řada z nás, a jiné roky to je slabší. Nyní je asi deset psovodů, kteří mají plány se kvalifikovat na IFR. Máme výběrovou soutěž na podzim, pak jednu na jaře a pak v květnu dánské mistrovství RTW. Dále máme možnost získat body na MS účastí na CACIT závodech a dánském mistrovství všech plemen.

 

Lenett, když byste měla popsat a porovnat povahu svých tří kluků-rotvíků, jací jsou a jak se Vám s každým z nich pracuje/pracovalo?

Ono je vlastně zajímavé a legrační, že mí tři psi jsou otec, syn a vnuk. Tři generace psů, které mají mnoho společného, ale také odlišného. Dondil byl pes s maximální výškou, byl to můj velký a krásný kluk, který byl vyrovnaný a měl extrémní kořistnický pud a strašně moc energie. Přitom ho bylo snadné vycvičit, což je zřejmé z toho, že jsem si ho pořídila coby naprostý začátečník, a dosáhli jsme mnoha úspěchů. On byl opravdu pes „gentleman“, který si užíval relax a život i mimo cvičák. Joka je něco jako dělová koule, není tak vysoký jako jeho otec, ale váhově jsou na tom stejně. Joka je opravdu velmi aktivní a je vždy připraven na cokoliv. On vlastně spí jen v noci, aby mu něco přes den náhodou neuteklo. Reaguje rychle a stejně tak rychlé jsou jeho další myšlenkové pochody. Rozhodně to není pes pro začátečníka. Má skvělý tah na kořist a zároveň se umí i bezvadně soustředit. No a Akali je dobrý „mix“ z obou výše zmíněných, má neskutečnou energii a je to kořistník. Má v sobě o něco více agresivity, než měl Dondil, ale na druhou stranu je vyrovnanější než Joka. Co mají všichni společného, jsou stopařské vlohy a také vloha ke spolupráci s člověkem.

Jeden rok jste soutěžila s belgickým ovčákem – jak to? 🙂

To byla vlastně jen legrace. Frejdig byla už fenka „v důchodu“ a já jsem si s ní zazávodila na dvou soutěžích. A zvládly jsme to až tak, že jsme byly v daném roce prvními náhradníky na mistrovství světa FMBB :-).

 

Tak to je velký úspěch! Uměla byste si svůj život představit bez kynologie a závodů? Co pro Vás tento svět znamená a jak vysoko ve svém žebříčku hodnot byste jej umístila?

Ale ano, umím si představit život bez závodů a psů, ale prozatím mi to vyhovuje a nehodlám nic měnit. Dokud si budu výcvik se psy užívat a bude legrace, budu pokračovat. Miluji tento styl života, díky kynologii jsem se setkala s mnoha báječnými lidmi, hodně jsem cestovala a také jsem poznala další země. Hodně mě to obohatilo.

 

Bez čeho byste se tedy v životě neobešla?

Neobešla bych se bez své rodiny, přátel, své malé farmy a všemi zvířaty tam. A řekla bych, že život by byl smutný bez radosti a smíchu… 🙂

 

Jak zvládáte psy a tréninky s rodinou?

Řekla bych, že to jde snadno propojit. Mám ale rodinu a přátele, kteří chápou, že se třeba velká narozeninová oslava musí posunout, protože budu na důležitém závodu. Jsem opravdu šťastná, že mám takové lidi kolem.

 

Máte čas na nějaké další záliby? Co Vás zaručeně rozesměje? Umíte se taky naštvat? 🙂

Ráda kreslím, čtu a mám také dva arabské koně. Kéž by člověk mohl mít více času. 🙂 Často mě rozesmějí mí psi. A nejsem si jistá, zda víte, co přesně myslím, ale černý suchý humor mě zaručeně vždy rozesměje. Nikomu to neříkejte, 🙂 ale ano, umím se opravdu naštvat a rozčílit zejména, když mi přijde, že mě někdo využil nebo nesprávně posoudil. Vylítnu jak čertík z krabičky, ale rychle se uklidním a jsem to zase já.

Lenett, máte nějakou svou životní filozofii, které se v životě držíte, třeba když se zrovna moc nedaří?

Snažím se žít naplno a mít pozitivní myšlení. Hodně si zpívám, protože pak je těžké být naštvaná. Možná ti, kdo poslouchají mé výkony, mají jiný názor, jelikož nejsem ten nej zpěvák :-). Když se něco nedaří, snažím se vytrvat a pokračovat, a když si vše zklidní, vždy se zase druhý den objeví nějaké nové možnosti.

 

Jste dítě štěstěny, nebo si v životě musíte vše zasloužit a vybojovat?

Nejsem dítětem štěstěny, ale život mi toho poskytl tolik, že se cítím neskutečně poctěna. Nepotřebuji nic dalšího, a kdybych potřebovala, musím prostě jen zařídit, aby se tak stalo.

 

Přeji Vám, aby tyto Vaše životní boje dopadaly co nejlépe a neztrácela jste svůj milý úsměv ve tváři! Na viděnou na dalším MS IFR! 🙂 Děkuji za rozhovor a zdravím do Dánska,
Draha Mašková

 

Překlad: Eva Fiedlerová
Foto: Mario Montes Klave, Lucie Spálenková, Tereza Suchánková a archiv autorky


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose