Na CACITu v Dobříši 2016 se předvedlo několik mladých nadějných psů, kteří již předem slibovali zajímavý výkon. A očekávání bylo v maximálním možném měřítku naplněno v případě Tomáše Loudy, který byl na druhém místě po vítězné Šárce Bendové, a Marie Vlčkové, která se svým psem Blade z Údolí Jizery vybojovala bronzovou medaili. Je proto na místě si tuto dvojici představit.

vlckova_02 vlckova_03

Maruško, vzhledem k tomu, že Vás zatím fandové sportovní kynologie tolik neznají, dovolím si Vám položit úplně základní otázku, řečenou slovy klasika (resp. české národní umělkyně Heleny Růžičkové 🙂 ): „…a vy toho králíka taky držte pořádně! Tak povídejte – odkud jste, co vaši?“ 🙂

Věk se neříká :-), jsem svobodná a mám 11letou dceru Kristýnku, žiju v Benešově u Prahy. Pracuji jako senior zákaznického servisu u společnosti, která se zabývá prodejem kuchyňských linek. Narozená jsem ve znamení střelce :-), což mi velmi sedí u mého psa Blada, jsme si podobní :-). Ráda trávím čas s rodinou a přáteli a největší můj koníček je sportovní kynologie.

 

Nevadí Vám oslovení „Maruško“?

Oslovení mi nevadí, ale lidé, co mne znají, mi říkají spíš Májo :-).

 

Májo :-), jaké byly Vaše kynologické začátky? Kolikátým Vaším psem a maliňákem Blade je?

Jsem z kynologické rodiny. Tatínek Jan Vlček byl krajský psovod u Policie ČR a maminka Milena Vlčková se věnovala také kynologii. Odmala jsem vyrůstala mezi psy, trávila s rodiči čas na cvičáku a pořád otravovala, že chci vlastního psa. Tatínek mi slíbil, až půjdu do první třídy, že mi pořídí psa. (Myslel si, že na to zapomenu :-), ale kdepak). Můj první pes byl malý knírač, fena Aneta, se kterou jsem udělala základní zkoušky. Potom jsem přešla k německým ovčákům, velkým kníračům a měla jsem i dva pitbuly, mámu se synem. Veškerý výcvik se nejdříve odehrával v dobách klasického svazarmu. Pak byla pauza, narodila se mi dcera, ale pes mi chyběl. Od pitbulů jsem měla vždy psa doma a byl to můj kamarád :-). Já bez psa nějak neumím být, takže jak to bylo jen trochu možné, pořídila jsem si zase psa.

 

Proč belgický ovčák malinois?

Můj první zážitek s malinoisem byl v mých asi 16 letech, kdy ho měl taťka jako služebního psa (jmenoval se Dusty) a já si ho brala na procházky a jízdu na kole. Byl to neskutečně temperamentní, akční a kontaktní pes, který si mne získal. Když jsem po narození dcery zvažovala, jaké plemeno, vybrala jsem si malinoise. Můj první malinois byl Freny (Lucky Stars Anubis the Second), nejdříve mazlíček domácí a pak postupně jsem začala cvičit, ale „postaru“, tak jak jsem to znala. Na něm jsem udělala mnoho chyb a zkoušela se naučit nové a nové věci. Udělala jsem s ním IPO1 a IPO2 a chystala ho na CACIT do Dobříše, ale bohužel zdravotně už jsme to nezvládli, umřel. On byl pro mne velká škola, měl svůj svět a byl jiný. Postupně jsem se díky němu dostala mezi lidi, kteří se věnují sportovní kynologii na vrcholové úrovni a poznala jsem nové metody přes žrádlo a celkové pochopení výcviku jinak, než to bylo za Svazarmu. Byl to pro mne úplně nový svět, cvičení mne hrozně chytlo a chtěla jsem se naučit a vědět více. Pořídila jsem si proto štěně malinoise, Blada. Poznala jsem, že pokud se práci se psem člověk chce věnovat víc a víc, je potřeba mít kolem sebe fajn partu lidí, kteří jsou jeho oči, poradí, pomohou a prásknou, co pes dělá a jak :-). Pořád se učím a stále mne to baví :-).

 

Popište svého psa – jaký je? Jaké jsou jeho přednosti a má nějaké nešvary? Naštvala jste se na něho někdy?

Kdysi jsem viděla film Blade – ten film se mi líbil, a proto jsem si vybrala jméno pro svého psa podle tohoto filmu (denní-noční tvor). To jsem ještě nevěděla, že to na něj bude neskutečně sedět. Blade je prostě denní-noční aktivní pes. Čas se mnou tráví rád a je mu jedno, kdy ho vytáhnu nebo vzbudím. On chce pracovat pořád, je neskutečně vytrvalý a velký kořistník. Je rád, když se na něj usmívám, myslím, že jsme si spolu sedli velmi dobře. Jeho asi největší nešvar je, že dokáže pěkně chrápat a občas musí mít poslední slovo :-). Zatím mne ale asi ničím nenaštval, naopak mile překvapil – třeba tím, jak má rád mou dceru a jak se k ní hezky chová.

 

Čím Vás umí rozesmát?

Tím, jaký je. 🙂

 

Jak jste si ho vybírala? Měla jste možnost výběru, nebo to bylo na Markétě Maňákové jako chovatelce?

Měla jsem možnost druhého výběru psa. Markéta mne informovala i zásobovala fotkami a věděla, co s pejskem chci dělat. Byla jsem se na štěňátka podívat a nechala si i poradit, on mne zaujal a také Markéta mi říkala, že se k sobě hodíme – takže jasná volba, byl můj :-).

 

Proč vlastně štěňátko z chovatelské stanice z Údolí Jizery?

Fenku Abby Ostraryka jsem znala z tréninků a velmi mne zaujala, líbila se mi. Pak jsem Markétu oslovila, zda ji nechce nakrýt, a ještě s Tomášem Loudou jsme ji „ukecávali“, že po ní chceme štěně :-). Otce Jaguara de Alphaville Bohemia jsem také znala z tréninků i závodů a moc se mi líbil. Nakonec vše klaplo i dobře dopadlo a Blada jsem si vezla domů :-).

 

V jakém věku Blada jste začala cvičit a jak?

Začala jsem už od miminka, co jsem si ho dovezla domů. Vše přes žrádlo, mazlení, pochvalu a přes kontakt se mnou.

 

Byla oblast, v čem odmala vynikal? V čem je jeho síla, zaměříme-li se na sportovní disciplíny?

Je to chtivý aktivní pes, který chce pracovat, a je velký kořistník. Nejsilnější bych řekla, že je obrana, tu si užívá a má ji velmi rád :-).

 

Nácvik které z disciplín máte nejraději Vy?

Všechny tři mají své kouzlo a mne baví všechny.

vlckova_04 vlckova_05Měla jste před Bladem a závodem v Dobříši nějaké zkušenosti jako závodník?

Neměla. Byl to můj a jeho první závod. Dostala jsem nějaké rady, co a jak se dělá a jak to chodí na závodě, ale realita je jiná a každý si to musí zkusit sám.

 

Jak jste CACIT jako vaše první velké entrée prožívala? Těšila jste se na závod nebo jste měla obavy, trému?

Závod CACIT se mi líbí a těšila jsem se na něj. Čím se ale termín konání blížil, tak jsem začala být více nervózní – nicméně pořád jsem si říkala, že o nic nejde a chceme jen udělat zkoušku IPO3 :-).

 

…a bylo z toho třetí místo, to je prostě nádhera :-). Ještě ale budu dál zvědavá – Májo, jak se změnily a měnily 🙂 Vaše pocity během samotného závodu? Popište prosím, jak Vám bylo, zda jste si výkon užívala, dokázala se soustředit apod.

Před poslušností jsem byla hodně nervózní, ale měla jsem dobrou parťačku ve dvojici :-). Podařilo se mi vypustit vnímání okolí a být na place jen já, pes a rozhodčí :-). Když jsem psa položila na odložení a sedla si v plentě, tak na mne úplně padla mdloba – asi z vedra i z nervozity. Pes byl z toho horka unavený a bála jsem se na obraně, aby to zvládl zdravotně, až potom půjde z placu. On je schopen makat a makat, prostě nemá záklopku. Výkon jsem si neužívala – o to víc mne pak potěšilo, když za mnou lidi chodili a říkali, že to bylo moc hezké. Sobota byla neuvěřitelná, bylo jako fantazie, že máme ten den nejlepší poslušnost a obranu…

 

…a emoce po skončení závodu?

Bylo to opravdu hodně emoční, víkend plný zážitků, nervozity, adrenalinu, štěstí. Má první bedna v životě! 🙂

 

Když byste měla zhodnotit výkon Blada na CACITu – vyšlo vše tak, jak jste chtěla, nebo máte nějaké ponaučení, nějaký závěr, který se třeba projeví v dalším tréninku?

Neskutečně si vážím jeho výkonu, jak to vše dával a byl tam se mnou po celou dobu. Nic jsem si neplánovala, chtěla jsem jen udělat zkoušku IPO3 a neudělat ostudu. Blade se při poslušnosti dokázal předvést lépe než v tréninku. Na obraně jsem neudělala úplně vše jako vždy a projevila se má nervozita při odvolání z makety od figuranta, kdy jsem musela použít další povel. Potom už jsem se snažila dělat vše jako v tréninku a dopadlo to dobře. Zatím jsem neviděla videa, takže beru pouze to, co jsem v té euforii zaregistrovala na place, a vím, co bych chtěla zlepšit. Myslím, že pořád bude co zlepšovat a učím se celou dobu :-).

 

Jak často trénujete a co používáte jako motivaci a odměnu?

Snažím se dělat každý den něco, buď cvičit, nebo pracovat na jeho fyzičce. Teď to bude horší, už nebude tak dlouho vidět :-(. Motivace pro Blada je žrádlo a nejvíc balónek. Ale také mu stačí, když se na něj usměju – dobře pozná, kdy jsem spokojená a kdy nespokojená. Je to můj parťák a věřím mu :-).

 

vlckova_01 vlckova_07

Co pro Vás znamená svět sportovní kynologie? Na kolikátém místě ve Vašem žebříčku hodnot by byla?

Je to pro mne s Bladem něco nového a mne baví objevovat nové věci – a pokud to baví mne, tak to baví i Blada. Nicméně pořád to mám jako koníčka.

 

A jakým hodnotám tedy patří ta nejvyšší místa?

Dcera, rodina, práce, přátelé, relax a pohoda :-).

 

Májo, vzhledem k tomu, že máte mladého psa, dá se očekávat, že jsme vás dva na place neviděli naposledy. Jaké jsou tedy další vaše plány?

Teď pojedeme mistrovství republiky belgických ovčáků a uvidíme, co bude dál…

 

…a nějaký vzkaz na závěr? 🙂

Moc ráda bych poděkovala mým rodičům, mé dceři a Radku Hrouzovi za neskutečnou podporu a pomoc. Také bych chtěla poděkovat všem lidem, kteří mi pomáhají v tréninku. Bez nich všech bych to nezvládla a nedokázala. Nebudu jmenovat, nerada bych na někoho zapomněla, každý, kdo nám nějak pomáhá ať v tréninku nebo nám fandí, je pro mne důležitý a žene nás to dopředu. Moc si toho všeho vážím a ještě jednou DĚKUJI. A ještě jednou veliká gratulace všem závodníkům, kteří na CACITu se svými čtyřnohými parťáky bojovali v tak náročných podmínkách.

 

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: Tereza Suchánková