Marion Druml se narodila 5. dubna 1981 v rakouském Villachu v Korutanech, vystudovala komunikaci a média a nyní pracuje v kanceláři Okresního úřadu v Korutanech.

Mario Druml se narodil 30. ledna 1978 v Reutte v Tyrolsku a nyní pracuje jako psovod a instruktor výcviku policejních psů jako specialista na vyhledávání drog.

Marion a Mario úspěšně závodí na mistrovstvích světa – a věřte nám, že jedno jediné písmenko v křestním jméně je v soupisce závodníků opravdu podstatné! 🙂

Náš rozhovor bude sportovně kynologický, nicméně má první otázka bude velmi osobní, nicméně věřím, že odpovíte :-). Marion, Mario – hledali jste si snad životního partnera podle jména? To ani není možné, taková náhoda, že se jmenujete skoro stejně! 🙂

Je to opravdu jen šťastná náhoda, že máme skoro stejná křestní jména. Před svatbou bylo vše jednodušší, když jsme měli rozdílná příjmení, ale pak už nastaly jisté zmatky.

 

Troufám si říci, že pokud vás diváci na závodech nevidí naživo a znají jména závodníků pouze pasivně, možná jim ani nedochází, že jednou závodí Marion, pak zase Mario, a rozhodně se nejedná o téhož psovoda s různými psy. Nesetkali jste se náhodou s touto situací, že si vás například pořadatelé akcí spletou? 🙂

MARION: Když jsem poprvé závodila coby Marion „Druml“, hodně jsem si hlídala, abych v přihlášce uvedla vše v pořádku a aby bylo jasné, že jde o mne, a ne o Maria. Ale i tak byl s mým Kultou nakonec v katalogu uveden Mario. Organizátoři znali jeho jméno, tak si mysleli, že jsem udělala chybu :-).

MARIO: Při losování je vždycky legrace – a loni v říjnu se nám na závodě stalo, že jsme dokonce nastupovali na poslušnost spolu na plac! 🙂

Když už jsme takto osobně začali, musím se zeptat na to, co mnohé čtenáře jistě bude zajímat – jak jste se tedy seznámili?

MARION: Seznámili jsme se ve škole pro psy ve Villachu. Tehdy, před deseti lety, jsem tam dělala ve svém volném čase trenérku a Mario tam občas přijel cvičit policejní psy s kolegy.

 

Manželé jste od roku 2015, Mario, Ty jsi závodil se svým maliňákem Bagdad vom Clan der Wölfe už i před tímto datem, ale Ty jsi Marion se svým psem Kulta vom Parchimer Land začala až poté, pokud se nepletu. Začala jsi s kynologií tedy až s Mariem? Je Kulta Tvůj první závodní pes?

MARION: Kultu jsem si pořídila v roce 2011 a v říjnu 2014 jsme poprvé závodili v IPO3. Když jsem se s Mariem seznámila v roce 2008, měla jsem loveckého psa „Dyka“, se kterým jsem cvičila poslušnost podle BGH a „Breitensport“ – což je druh psího sportu v Rakousku. V roce 2009 jsem se s pár přáteli jela podívat na MS FCI do Schwanenstadtu v Rakousku, do té doby jsem o nějakém IPO neměla ani ponětí. Když jsme dorazili na stadion, na place zrovna byla na poslušnosti sympatická blondýnka s maliňákem – a já jsem byla zcela uchvácena chůzí u nohy a naprostou harmonií mezi psem a psovodkou! V neděli jsem se na slavnostním ukončení dozvěděla, že to byla Mia Skogster se svým psem Helge. Mistrem světa se tehdy stal Peter Scherk. Po návratu domů jsem si o nich na netu přečetla vše možné a stala jsem se jejich fanouškem. Dyke bohužel zemřel na začátku roku 2011. Nejdřív jsem si nechtěla už žádného psa pořídit, ale pak Mario napsal Mie (se kterou jsme se mezitím seznámili na semináři) a optal se na štěňata po Helgovi. Mia doporučila vrh, kde se narodil Kulta, a tak jsme se seznámili s Peterem & Connie Scherkovými a vše dostalo ten správný směr… 🙂

 

Mario, Ty jsi měl před Bagdadem, se kterým jsi na FMBB 2017 obsadil 16. místo a na FCI IPO 14. místo, nejdříve německého ovčáka Uran von Patscherkofel a holandského ovčáka Ebola Rommels Herdermeute. Jak se k Tobě tito psi dostali? Proč výběr každého z nich?

Uran byl můj první služební pes u policie, vyhledával také drogy. Když zestárl, chtěl jsem si do práce pořídit jiné plemeno a zvolil jsem holandského ovčáka, Ebola. Pes určený na vyhledávání drog musí mít dobrý nos a velkou touhu něco hledat – proto jsem si vybral právě takto a tyto psy.

Mohl bys je prosím povahově popsat? Cvičil a závodil jsi s nimi?

S Uranem jsem v Korutanech složil několik zkoušek dle IPO a s Ebolem jsem kromě složení IPO1 také soutěžil na menších závodech v poslušnosti. Účastní se taktéž našich policejních přeborů a mistrovství a vede si velmi dobře. Bagdad je velmi sociální pes, který je připraven k práci během vteřiny. Rychle se učí, je naprosto nekompromisní na obranách a hodně motivovaný na poslušnosti.

 

Marion, jaký je v povaze Kulta?

Kulta je na jednu stranu pes, který chce se svým psovodem velmi spolupracovat a má opravdu bojovné srdce. Na druhou stranu je sociální a laskavý k lidem, je také hodně legrační, rád si hraje a žužlá si svůj polštář :-). Znala jsem jeho otce, Helge (Mecberger Chortoryiski), jehož povaha se mi opravdu líbila, a proto jsem po něm chtěla štěně. Je to můj první pes do sportovní kynologie a jsem velmi šťastná, že ho mám!

 

Kolik máte aktuálně doma psů a jak se společně snášejí?

MARIO: Doma máme tři psy – služebního psa Ebola, Kultu a Bagdada. Všichni s námi žijí v domě a vycházejí spolu velmi dobře. Za pár měsíců k nám přibyde čtvrtý pes, jelikož Ebolovi je 9 let, budu si připravovat nové štěně do služby. S novým přírůstkem budu moci dělat jak sportovní kynologii, tak policejní práci. Možná, že nové štěně k nám dorazí z České republiky :-).

Tak to jsem sice zvědavá, ale počkám si :-). A zůstanete už u belgických ovčáků malinois? Čím je vám toto plemeno blízké a co máte na maliňácích rádi?

MARION: Nemohu říci, že u nich zůstanu, protože jak jsem zmínila, Kulta je můj první IPO pes, a nemám tudíž žádné srovnání. Na malinoisích se mi líbí jejich všestrannost – jsou silní a zároveň citliví, věrní a zároveň samostatní, velmi akční, a přitom se s nimi pěkně žije. Obecně si myslím, že je otázkou chutě a vkusu, co si kdo vybere za plemeno. Pro mě osobně byl můj maliňák Kulta tím nejlepším rozhodnutím!

MARIO: U maliňáků určitě zůstanu. Pro mne je toto plemeno prototypem pracovního psa. Jejich ochota k práci i při extrémních podmínkách tyto psy odlišuje od ostatních. Kde jiní psi mohou něco vzdát, malinois bude stále bojovat a snažit se potěšit svého psovoda. Ať už se to týká obtížné stopy, extrémního vedra během poslušnosti nebo jakýchkoli velkých výzev při obraně. Tyto kvality u nich vnímám nejen ve sportovní kynologii, ale také při policejní práci.

Jak probíhají vaše tréninky? Cvičíte společně? Sami dva nebo ještě s dalšími lidmi?

MARION: Doma trénujeme sami dva nebo cvičíme společně s Paulem Woschitzem (má psa A’tomic vom Clan der Wölfe) a jeho ženou Ilse. Náš velmi malý tým existuje už téměř pět let a opravdu funguje! Při tréninku nacvičíme vše, co je potřeba, jednotlivé části nebo celou disciplínu, většinou se spoustou odměn a někdy jako kdyby to byl závod.

MARIO: Naše výcviková sezóna začala přestávkou :-). Od listopadu do půlky února jsme našim psům udělali výcvikovou pauzu, aby si mohli odpočinout po náročné sezóně, protože se vloni účastnili pěti až sedmi velkých závodů. V půlce února jsme podle počasí začali trénovat buď na cvičáku, nebo v kryté jízdárně, u nás se totiž může stát, že až do dubna máme sníh. Je také bezva, že máme kamarády v Itálii a ve Slovinsku. Oba státy jsou 20 km od nás, takže když je v Korutanech sníh, můžeme si tam zajet na stopy. Jak Marion řekla, máme výcvikový tým s Paulem and Ilse Woschitzovými. Paul s Atomicem také závodí na té nejvyšší úrovni. Vycházíme spolu více než dobře a navzájem se motivujeme při tréninku. Našimi velkými rádci a učiteli jsou Peter a Connie Scherkovi – vše, čeho jsme dosáhli, nás naučili tito dva psovodi. Také nám v posledních letech vždy pomáhali Katja a Daniel Stüwe spolu s Miou Skogster.

 

Někdy není snadné cvičit jako pár. Mezi partnery někdy pracují nervy, když jde o kritiku, byť konstruktivní. Jak který z vás prosím snáší kritická slova toho druhého? Unesete je hned ve chvíli, kdy se něco nepovede, nebo potřebujete „chvilku“ a později si o tom promluvíte a proberete to? 🙂

MARION: Cvičit jako pár rozhodně není snadné. V průběhu let se to dost zlepšilo, jelikož oba získáváme více zkušeností. Ale i teď je jednodušší, když si nějakých chyb všimne jiný člen týmu, a ne manžel :-). Pokud nesdílíme stejný názor, nebo když psovod/ka nevěří, že udělal/a chybu, natáčíme video, které si pak každý z týmu může prohlédnout. Následně probereme cesty ke zlepšení. Diskuzím v průběhu tréninku se opravdu vyhýbám, protože to může mít velmi negativní dopad na náladu psa.

MARIO: Ke svým tréninkům přistupuji velmi pečlivě, aby mě při cvičení nic nepřekvapilo. Abych psovi pomohl se správným porozuměním všech cviků, pracuji s vysokými emocemi a hlasem. Když cvičíme jako pár poslušnost a stopy, většinou je vše v pohodě. Největší výzvou je obrana. Já si své psy sám figuruji a Marion jim dělá psovoda. Je těžké mít se svou manželkou stejnou trpělivost, jako když cvičíte s jinými lidmi :-).

Jak si sedí vaše povahy, pokuj jde o práci se psy a tréninky? Jste trpěliví, klidní, nebo jste naopak výbušní a energičtí? Jaký je prosím každý z vás z hlediska sebe a jak vidíte toho druhého? 🙂

MARION: Oba dva jsme silné osobnosti, a co se týká výcviku, máme na některé jeho části rozdílné názory. Já jsem velmi pracovitá a ambiciózní. Cviky trénuji tolikrát, kolikrát to jde, abych se ujistila, že pes opravdu ví a rozumí, co má udělat. Řekla bych, že jsem taková ta trpělivější polovina a snažím se, aby vše přesně fungovalo co nejlépe pro každého psa. Zábava a legrace je pro mě při cvičení také velmi důležitá. Mario je občas trošku netrpělivý, například když se nový cvik nedaří dovést k dokonalosti po pár tréninzích. Bezvadné je, že Mario dokáže cvičit psy velmi jasně a srozumitelně, černá a bílá. Dokáže přepnout svou náladu v okamžiku z přísného přístupu do euforického a naopak, takže pro psa je velmi snadné pochopit, co po něm chce.

MARIO: V posledních letech jsme se během trénování s Peterem a Connie Scherkovými, naučili, že musíme být trpěliví se svým psem a sami se sebou. Jak řekla Marion, pro mě není problém si při výcviku užít spoustu legrace, ale umím být také přísný, když je to potřeba. Řekl bych, že mou největší úlohou je sledovat, aby se psi při cvičení nejen bavili, ale měli také dobrou poslušnost. Marion je pilnější, a když něco nefunguje na sto procent, znovu a znovu to piluje. Ona opravdu umí naučit cviky, u kterých je potřeba spousta opakování.

Máte nějakou svou vychytávku v tréninku, nějakou specialitu? 🙂 Jakou používáte motivaci?

MARION: Měli jsme příležitost a byli jsme poctěni tím, že oba naši psi mohli od štěněčího věku trénovat s Peterem and Connie Scherkovými. Naučili nás vše o „Heuwinkl systému“. Tento systém je založen na principu, že pes nachází své naplnění ve cviku samotném. Tento systém je pro psa velmi srozumitelný, veškeré učení a jednotlivé cviky jsou rozděleny do velmi malých kroků tak, aby je psovod i pes opravdu měli možnost pochopit. Je pro nás neskutečným požehnáním, že jsme dostali tuto šanci. Díky Peterovi a Connie jsme se také seznámili s řadou úžasných lidí i s chovateli Bagdada Katjou a Danielem Stüwe, kteří nám od začátku velmi pomáhají s výcvikem.

MARIO: Mou největší vychytávkou při tréninku je můj hlas, co se týká vysoce emočních pochval a zároveň korekcí. Odměňuji také vystřelovacími míčky a pamlsky.

 

Pocházíte z kynologické rodiny a podporovali vás rodiče v práci se psy? Měli jste doma psy odmala?

MARION: Absolutně ne, když jsem byla malá, rodiče mi nedovolili si pořídit ani jack russela… Ale v současnosti moji rodiče milují naše psy a podporují mě ve sportovní kynologii.

MARIO: Můj otec si pořídil svého prvního psa v roce 1977. Já jsem se narodil o rok později, takže jsem vyrostl mezi německými ovčáky. Táta mi ukázal, jak se ke psům chovat a jak je cvičit už jako malému chlapci.

Jak jste začali cvičit a jaké bylo vaše seznámení se sportovní kynologií?

MARION: Než jsem promovala na univerzitě, více než deset let jsem se věnovala skákání s koňmi. Jezdění na koních jsem se vzdala, když jsem začala pracovat. Můj bývalý přítel měl v tu dobu psa a já jsem se poohlížela po novém „koníčku“, tak jsem začala s tímto psem chodit na cvičák – a ono se mi to zalíbilo! 🙂 To byl můj první kontakt s výcvikem psů.

MARIO: Mé první seznámení s výcvikem psů bylo v roce 1997. Nicméně jsem nikdy nepracoval se psy na takové úrovni, na které jsme nyní. Pak jsem cvičil svého policejního psa a také jsem s ním závodil v menších soutěžích.

 

Fungují v Rakousku cvičiště, kam může kdokoli přijít a zacvičit si? Nebo máte spíš soukromé kluby? Jak oblíbená je vlastně u vás sportovní kynologie a která pracovní plemena psů nejvíce?

MARION: V Rakousku existuje mnoho cvičišť pro nejrůznější psí sporty, nejen pro IPO. Kluby, kde se trénuje hlavně IPO, jsou většinou soukromé a tvoří je menší skupiny psovodů. Abych řekla pravdu, neznám detailněji strukturu takových klubů, ale myslím si, že IPO se cvičí spíše v týmech než ve velkých klubech. Na naše výběrové závody pro FCI IPO se přihlašuje 30–50 psovodů, ale jsem si jistá, že počet závodníků v dalších psích sportech je mnohem vyšší (obedience, agility, stopařina atd.).

MARIO: V naší části Rakouska, v Korutanech, je mnoho klubů. Je skvělé sledovat, jak jsou lidé povzbuzováni, aby své psy něco naučili. V poslední době jsou také populárnější další pracovní plemena jako dobrmani, boxeři a velcí knírači.

Když jdete na stopy, musíte mít povolení vlastníka pozemku? Na co stopujete vy dva a jakou používáte motivaci? Jak často jezdíte na stopy a šlapete si je navzájem?

MARIO: Ano, vždy majitele pozemku předem požádáme o povolení ke stopování, protože je to slušnost, než vstoupíte na cizí majetek. Jsem si jistý, že nikomu by se nelíbilo, kdyby se jim po zahradě bez svolení procházel cizí člověk. Se všemi majiteli pozemků se velmi dobře domluvíme. Je to vlastně nezbytnost, protože Korutany jsou hornaté a je tam méně polí než například v Horním Rakousku. Proto se musíme ujistit, že máme povoleno stopovat na různých terénech. Oba jsme v práci velmi vytížení, takže je pro nás také důležité, abychom nemuseli jezdit na stopy sto kilometrů daleko. Když se chystáme na plnou sezónu, chodíme stopovat dvakrát až třikrát týdně a týden před výběráky či mistrovstvími čtyřikrát až pětkrát za týden. Frekvence stop se liší u každého psa v závislosti na jeho cvičebním plánu.

MARION: Obvykle si každý šlape vlastní stopu, protože naši psi potřebují velmi rozdílné tréninkové stopy. Jednou či dvakrát toto před závodem změníme a šlápneme si cizí stopy. Bagdad má syrovou stravu, takže na stopách dostává syrové maso v malých krabičkách. Kulta má zase na stopách své obvyklé krmení ve velmi malých kouscích. Oba dva dostávají jako odměnu na předmětech něco extra, například krájený párek.

 

Když už jsem u toho, jak často cvičíte – jak tedy často trénujete poslušnost a také obranu?

Co se týká cvičení na place nebo na stadionu, tak pokud je před námi v dohledné době nějaký závod, trénujeme poslušnost a obranu čtyřikrát týdně. Musím ale říci, že ne vždy cvičíme celý oddíl najednou, většinou to máme rozděleno na jednotlivé cviky. Kulta a já procvičujeme některé cviky každý den doma – například držení činky, předsednutí a další detaily. Bagdad si také doma často procvičuje držení činky a označování předmětů, buď na zahradě nebo v obýváku. Cvičení doma je pro nás velmi důležité, protože když vše jde tak, jak má, máme pak méně problémů při „velkých“ trénincích na place a pes je v dobré náladě.

Jak je na tom Rakousko s figuranty? Máte jich dostatek nebo musíte daleko dojíždět?

MARIO: Jak jsem zmínil, většinou naše psy figuruji já sám. Před závody si také zajedeme zakousat za přáteli do Horního Rakouska, nebo když čas dovolí, cvičíme obranu s Danielem Stüwe. V Rakousku máme skvělé figuranty, ale většina z nich je od nás daleko. Je pro nás navíc velmi důležité, aby figuranti, na které koušeme, znali Heuwinkl systém.

 

Jezdíte například do zahraničí na semináře? Sami je pořádáte?

MARION: Vloni jsme byli na Heuwinkl semináři, semináři s Miou Skogster a také na stopařském semináři s Berndem Föry.

MARIO: V zásadě jsme spokojeni s výcvikovým systémem Heuwinkl. Ale i tak je vždy dobré a důležité se podívat, jak své psy cvičí ostatní velmi úspěšní psovodi. Pro mě osobně je mnoho stylů výcviku zajímavých, protože je mohu zahrnout do policejního výcviku.

 

Jak je na tom rakouská sportovní kynologie ve srovnání se světem?

Rakousko je v rámci IPO malou zemí – ale v posledních letech se stále zvyšuje úroveň kvalifikačních závodů a naši závodníci dosáhli mnoha dobrých výsledků na mistrovstvích světa. Rakousko například získalo skvělé 2. místo v týmech na MS FCI IPO v roce 2015 a v roce 2017 se rakouský tým umístil na nádherném 3. místě jak na MS FCI IPO, tak na FMBB. V Rakousku má většina sportovních psovodů své zaměstnání a kynologie je pro ně jen koníčkem. Známe více psovodů z jiných států, kteří se věnují kynologii jako povolání.

Kterého závodu si ceníte nejvíce? Který byl nejtěžší a který nezapomenutelný?

MARIO: Výkony Bagdada v poslušnosti a na obraně jsou poměrně stabilní. Trošku jsem měl zpočátku obavy ze stop, ale díky cílevědomému a perfektnímu tréninku nám bylo na loňském MS FCI za stopu uděleno 98 bodů a jeho další výsledky ze stop byly také vyrovnané. Na každé soutěži si moc užívám poslušnost, protože tam je znát, kolik zábavy a snahy mne potěšit můj pes má, je na poslušnost vždy skvěle namotivovaný! Bagdadovou nejoblíbenější disciplínou je dle mého obrana, protože miluje zákusy do rukávu a k boji s figurantem využívá naplno svých 39 kg. Myslím si, že vzhledem k jeho temperamentu a bojovnému duchu to pro figuranty není na rukávu snadný pes – na obranu jde jako do války ;-).

MARION: Můj první výběrák na MS v roce 2014 byl pro mne velmi vzrušující, protože Kulta a já jsme splnili naši první zkoušku IPO3 a Kultovi tehdy byly jen tři roky. Druhou úžasnou zkušeností pro mě rozhodně byla má účast na FMBB ve Francii v roce 2016. Byl to báječný pocit patřit do reprezentačního týmu a číst své jméno v katalogu vedle mnoha „VIP“ psovodů. Nezapomenutelné je pro mě také 1. místo Kulty na posledním loňském výběrovém závodu.

Marion, čeká Tě zanedlouho s Kultou FMBB, vyhrála jsi kvalifikaci Rakouska 2017 na mistrovství světa FCI IPO, jak jsi už uvedla. Máš před sebou náročný závodnický rok, jak se na něj těšíš?

Hlavně se opravdu moc těším na FMBB. Je pro mne výjimečné dostat šanci se mistrovství zúčastnit a je to velká čest. Doufám, že během závodu udržím nervozitu na uzdě a umožním Kultovi předvést dobré výkony ve všech disciplínách.

 

Máš nějaká očekávání či cíle, nebo si je raději nedáváš a uvidíš, jak to všechno bude?

Jak už jsem zmiňovala, Kulta je můj první IPO pes a vloni se nám spolu s týmem povedla řada neuvěřitelných a skvělých věcí. Jediné, co mohu udělat, je připravit nás co nejlépe a pak to nechat plynout. Když to takhle neuděláte a člověk by měl víc ambicí, určitě se něco pokazí. Nejdůležitější je, aby byl Kulta zdravý a abychom si i nadále společně užívali spoustu zábavy ve sportovní kynologii.

 

Mario, také na Tebe s Bagdadem se můžeme těšit na FMBB 2018 – jaká jsou Tvá očekávání a cíle? 🙂 Mimochodem, gratuluji ke 2. místu, které jsi teď v dubnu obsadil na druhé výběrové soutěži Rakouska pro MS FCI IPO, a zároveň Mistrovství ÖKV 2018! 🙂

Děkuji za gratulace :-). Trénujeme velmi pilně a doufáme, že naši psi budou na FMBB v té nej kondici. Moc bych si přál se zase dostat do finále, protože vloni to byl neuvěřitelný pocit probojovat se a patřit do TOP 20 na světě. Atmosféra na stadionu se člověku opravdu dostane pod kůži.

Jak to uděláte logisticky – pojedete dvěma auty? Přece jenom si můžete nalosovat tak, že byste dvě auta i potřebovali…

Když soutěžíme oba, musíme mít každý takový závod dobře zorganizovaný. Stalo se nám to už během výběráků, že Mario byl na place na stadionu a já jsem v tu samou dobu musela jet na stopu. Jsme proto velmi šťastní, že pro takové případy „nouze“ máme přátele, kteří jedou s námi, a my tak máme druhé auto. Na FMBB s námi pojede jedna kamarádka, takže máme dvě auta, a také nám pomůže během oficiálních tréninků. Bez ní by to bylo velmi složité, protože bychom si nemohli navzájem pomoci v těch důležitých pěti minutách. Také doufáme v dobrý los, protože samozřejmě chceme sledovat své týmové kolegy na stadionu naživo. Je hrozné, když se člověk musí soustředit na svůj vlastní výkon, a zároveň ale přemýšlí o svém partnerovi, jestli je na place vše v pořádku.

 

Tomu opravdu věřím a držím pěsti na šťastný los pro vás oba! 🙂 Už jste zažili takto velký závod, kde jste startovali oba dva? Jaký je to pocit probojovat se spolu do rakouského reprezentačního týmu? 🙂 Moc vám k tomu blahopřeji, rakouský tým mívá opravdu skvělé výsledky.

Ne, tohle bude poprvé, kdy budeme startovat společně na mistrovství světa a je to skvělý pocit. Bude to pro nás ale zajisté také velký nápor na nervy.

 

Podporuje Rakouský kynologický svaz reprezentaci materiálně i finančně? Jsou výpravy, které mají hrazeny svou zemí vše, ale jsou bohužel i takové, kdy si reprezentanti vše platí sami.

Podpora rakouským závodníkům je pro FCI i FMBB mistrovství ohromná! Musím zde velmi poděkovat našim svazům za jejich podporu! Bez jejich pomoci by bylo mnohem složitější, ne-li nemožné, se věnovat sportovní kynologii na tak vysoké úrovni.

Na tomto místě musím vyjádřit obdiv vašim dvěma vedoucím týmu, kteří bývají na mnoha mezinárodních mistrovstvích, a to Andreas Wohlschläger a Manfred Hammel. Miluji to, jak podporují svůj tým a dýchají za své závodníky, tyto dva vedoucí týmu jsem už mnohokrát sledovala při práci a jsou pro mne příkladem toho, jak by vedoucí týmu měli pracovat :-).

Na FMBB a FCI mistrovství máme rozdílné vedoucí týmu. Oba dva zmiňovaní vedoucí týmu vždy udělali maximum na MS FCI IPO. Andreas už v budoucnu nebude dělat vedoucího týmu, protože je velmi pracovně vytížený. Manfred Hammel, který vždy odvádí skvělou práci, je nyní hlavním vedoucím FCI týmu a druhým team leaderem se stala Isabella Gollnerová. Je ohromně zapálená pro práci, také se letos účastní FMBB, a navíc je fyzioterapeutkou pro psy z týmu. Vedoucím týmu na FMBB je letos Bernd Sommer, profesionální psovod, který často závodil na MS, a který toho hodně ví o kynologii.

 

Máte při závodech nějaký rituál, který dodržujete jednak pro psy, ale který máte i vy dva jako psovodi? Co například talisman pro štěstí?

MARIO: Mým talismanem je má manželka – nemohlo mě potkat větší štěstí! 🙂 Před každou disciplínou máme určitý rituál, při kterém si psa připravíme pomocí gestikulace, mimiky a hlasu.

MARION: Kromě toho, že štěstí mi vždy přinesou Mario & Kulta, mám také malou plastovou figurku z Kinder vajíčka. Vajíčko jsem dostala od Petera Scherka jako vtip při našem prvním setkání v Německu. Od té doby mám tuto figurku v kapse bundy a provází mě a Kultu už od zkoušky BH všude tam, kde závodíme… 🙂

 

Co to je za figurku, povíš? 🙂

Želvička :-).

 

Co pro vás znamená svět sportovní kynologie? Máte ještě nějaké jiné koníčky, ať už společné, nebo každý zvlášť?

MARIO: Sportovní kynologie utváří naše životy. Na jiné věci není moc času, ale snažíme se zůstat v kontaktu i s „nepsími“ přáteli, je to pro nás důležité. Dříve jsem rád jezdil na motorce a často jsem trávil čas v horách na lyžařských túrách, ale nyní už na to není čas. Své naplnění jsem našel ve sportovní kynologii, je to nádherný koníček se zvířaty a v přírodě – a já ho strašně rád sdílím se svou ženou.

MARION: Krátce řečeno, vše jsem našla ve sportovní kynologii. Znamená pro mě celý svět. Svět sportovní kynologie může být velmi různorodý, rozdílný a někdy je i výzvou. Co mám opravdu ráda, je cvičit psa a užívat si legraci, když se já i pes učíme novým věcem. Také jsme díky kynologii poznali mnoho fajn lidí ze zahraničí. Kromě psů se věnuji také ježdění na koni, alespoň tak jednou týdně. Jak říká Mario, nemáme moc času na nic jiného. Ale o tom to je, když chcete v jakémkoli sportu patřit mezi špičku!

 

Co máte jeden na druhém rádi?

MARIO: Vidím, jak Marion ve sportovní kynologii doslova vzkvétá. To, jak je trpělivá a jak dokáže vystihnout drobné detaily při tréninku, dělá její práci se psem výjimečnou. Neznám mnoho psovodů, kteří by do cvičení se psem vložili tolik lásky a kus svého srdce.

MARION: Mario má na závodech opravdu pevné nervy. Já jsem obvykle velmi přesná a dobře organizovaná, ale soutěž pro mě znamená velký stres. Často začnu být pár dní a hodin před závodem poněkud zmatená a chaotická. On je pak mým „manažerem“, který se postará, abych měla vše, a že vše také dobře dopadne. Umí mě dobře naladit a podržet mě, když si myslím, že něco nedokážu.

Co máte kromě svého protějšku v životě ještě rádi? 🙂

MARION: Miluji svou rodinu a naše fantastické kamarády. Někteří nás doprovází už od našich prvních závodů, drží nám palce a jsou nám velkou psychickou oporou! Někteří z nich navíc nejsou pejskaři, ale i tak dorazí na závody či zkoušky a poslouchají naše historky ze cvičení psů. Takže, děkuji vám všem, milí naši kamarádi, a doufám, že jednou vám tuto podporu oplatíme! 🙂

MARIO: Kromě našich kamarádů, jak už řekla Marion, mám rád svou práci u policie! 90 % mé práce je o výchově mladých psů a jejich přípravě na kariéru policejního psa. Takže vlastně v práci dělám to samé, co ve svém volném čase – co bych mohl chtít více? 🙂

 

Je něco, co byste si přáli ve světě sportovní kynologie změnit? Nebo ve svém životě?

MARIO: Méně práce a více peněz, samozřejmě jen žertuji! 🙂 Některé cviky by se ve zkušebním řádu  IPO mohly trošku změnit, ale od toho máme v komisi FCI pro pracovní psy odborníky, kteří se snaží tento řád vymyslet co nejlépe.

MARION: Ve sportovní kynologii bych neměnila nic. Záleží na tom, jak si vytvoříte svůj vlastní kynologický svět. Když se chcete zlepšit, trénujte pilněji. Pokud „prohrajete“, přemýšlejte o důvodech. Pokud je někdo lepší než Vy, nezáviďte a radujte se z úspěchu takového člověka. Protože jednou přijde i Váš velký den. Vše závisí na Vašem přístupu.

 

Máte nějaké životní motto?

MARIO: Povstaň a povstaň znovu, dokud se z jehňat nestanou lvi!

Co tím chci říci – je nutné zvednou zadek z gauče, abyste něčeho dosáhli!

MARION: Nikdy se nevzdávejte a využijte svůj čas moudře!

 

A prosím nějaké vzkaz? Našim čtenářům či komukoli jinému?

MARIO: Nezapomínejte, že kynologie je týmovým sportem! Dosáhnout svého cíle můžete jen tehdy, pokud zabojujete!

MARION: Pes je Vaším kamarádem a ne sportovním náčiním. Do Vašich rukou vkládá pes své srdce a svůj život – a je na Vás, abyste mu život udělali perfektní. Uspět můžete jen jako tým. Dělejme kynologii ve spolupráci s druhými, a ne proti sobě navzájem (to sedí jak na mezilidské vztahy, tak na vztah lidí s jejich psy 🙂 ).

 

Bylo mi ctí moci vám položit tyto otázky, děkuji a přeji hodně štěstí na FMBB, budu se těšit! 🙂 Draha Mašková

 

Překlad: Eva Fiedlerová

Foto: archiv autorů. Jejich speciální poděkování patří: Steffi Loidl, Powerful Impressions by Steffi Loidl; Cläffer; Sempiternal moments by Sabine Kriz; EP Photo; Michaela Donabaum


Téma:


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose