Míšo, jak sis Jaguara vybírala? Čekala jsi na to spojení? Byl to plánovaný výběr?

Já jsem věděla, po jaké feně určitě chci štěně – čekala jsem asi půl roku na hárání, možná ještě delší dobu… A narodili se tři pejsci, všichni jsou známí – Jatagan, Jaguar a Junkers. Já jsem měla první výběr a Jaguar byl samozřejmě vítěz!

MisaKuncova1 MisaKuncova2

Měla jsi při výběru Jaguara ambice na cestu vrcholového sportu?

Určitě, já jsem už před Jaguarem hodně závodila, měla jsem psa Jima Zlatá Harfa, se kterým jsem byla na MS FCI IPO i na MS FMBB, ale Jim byl hodně nemocný, tak jsme závodění museli nechat.

Byla pro tebe důležitá chovatelská stanice, ze které si vezmeš psa? Všichni víme, že není chovatel jako chovatel, a co se v prvních dvou měsících života štěněte pokazí, resp. co se zanedbá, už většinou nejde vrátit zpět.

Já jsem chovatelku Jaguara, Jitku Pospíchalovou, znala od nás ze cvičáku, takže jsem věděla, že u ní budou mít štěňátka tu správnou péči. Pro mne je ale při výběru na prvním místě fena – dlouho jsem zvažovala, po jaké feně chci štěně, a rozhodla jsem se pro Targu (Targa des Loups de Genain). Krycího psa jsem neřešila, protože jsem věřila, že Jitka vybere kvalitního krycího psa – vybrala psa Solero des Teutones.

Je tedy podle Tebe ve spojení podstatnější matka štěňat než otec?

Základ chovu je vždycky fena, a proto je pro mne při výběru štěněte podstatnější matka.

MisaKuncova3Jak se Jaguar mezi sourozenci projevoval? Proč on? Vybírala jsi „sofistikovaněji“ než jen podle toho, jak mezi vámi přeskočí pověstná jiskra?

Byl nejvzteklejší!  Mně se líbil ještě jiný kontaktní pejsek, ale když jsme si vybírali štěně, tak u chovatelky běhalo více psů – dospělých, štěňat i jiného plemene, prostě velká smečka. A Jaguar, i když byl ze štěňat maliňáků jeden z nejdrobnějších, tak se projevoval hodně dominantně, nenechal si nic líbit a byl nejvzteklejší – to mě nejvíc zaujalo. A jestli jsem vybírala „sofistikovaněji“? Zkoušela jsem štěňátka chytnout za kůži, jestli zakňučí, nebo ne, a Jaguar byl jako vzteklý křeček – absolutně to vyhrál!

Jak se Jaguar adaptoval doma?

První noc už si nepamatuji, ale odmala je dominantní a s jeho dominancí bojujeme celý život. „Nejhorší“ v tomhle ohledu byl první rok, než jsme se sžili, než jsme si dali nějaká pravidla. Jakmile jsme si je stanovili – tj. já nezasahuji do jeho věcí a on nezasahuje do mých – tak pak už to bylo celkem v pohodě.

To mě zajímá – jaké jsou ty „Jaguarovy“ věci a jaké Tvé, kde máte hranici vzájemného respektu?

Jaguar se nejvíc dominantně projevuje doma – všechno si hrozně hlídá. Od kotce, po hračky, hlídá si všechno. Já jsem se sice nejdříve snažila to zlomit, ale dostali jsme se do situace, kdy se to spíš zhoršovalo. A tak jsem to nechala být, a až to pomohlo – až když jsem tyto situace začala ignorovat a převádět je do hry. Čím víc jsem se to snažila předtím hrotit a usměrňovat ho, tím to bylo horší.

MisaKuncova4

Šel by Jaguar kvůli svým věcem s ostatními psy do konfliktu?

Do konfliktu nemá nikdy moc daleko  Ale tady bych to ráda upřesnila – Jaguar je velmi přátelský pes, venku nemá s žádným psem problém. Když má chuť, tak se bude mazlit i s cizími lidmi, ale nesmí ho nikdo omezovat. Problémem jsou jeho věci doma. Jeho kotec, jeho deka, jeho miska, jeho hračka – na to se nesahá. Taky nemá rád, když k němu přiběhne pes a chce ho očuchávat, nikdo ho prostě nesmí omezovat.

…to mi zní ale sympaticky :-). Kolik máte doma psů, kteří mají „zákaz“ na Jaguarovy věci?

V naší smečce psů se snese se všemi, protože všichni k nám přišli od štěněte. Ale máme například i jeho syna, kterého máme od jeho dvou let, a ty už spolu nepouštím. Z těch, které zná od štěněte, si k němu nikdo nic nedovolí, protože Jaguar jim hned ukáže, že on je tady pán. A funguje to, všichni tito psi ho respektují – vědí, že k Jaguarovi se nechodí, k Jaguarovi se nečuchá, a je klid :-).

Když bys měla popsat Jaguarovu povahu, jaký je?

Nejlepší na něm je, že je to absolutně vyrovnaný pes, má pevné nervy, neřeší většinu věcí, které řeší jiní maliňáci. Nikde se neklepe, netřese, nejde do nervů – a i přes tuto svou vyrovnanost jakmile se s ním začne cvičit, podá výkony nikoli na 100 %, ale na 200! Už jsem to někde psala – Jaguar má prostě turbomotor!

Jaký je to pocit, když vidíš, jak pes, ve kterého jsi vložila nějaké své sny a představy, se opravdu vyvíjí v sebevědomého pracanta a dělá věci tak, jak má?

Dokud člověk nevytáhne psa na závody, tak ještě není nic jistého, protože výcvik a závod jsou dvě odlišné věci. V tréninku to může vypadat skvěle, ale nejdůležitější je až první závod, který ukáže, jak si výcvik sedne a jestli to pes dá.

Je tedy potřeba se na první závod nějak víc připravit?

Všechny závody jsou důležité, ale v případě toho prvního musí být pes opravdu nachystaný, musíš jít na jistotu, ne si jít jen tak něco vyzkoušet – třeba věci, které pes ještě nemá hotové.

Váš první závod?

Výběrák v Třinci – a ten jsme vyhráli, takže byla maximální spokojenost

Jaký závod je pro Tebe nezapomenutelný?

Zážitků je opravdu spousta, ale většinou dlouho nemůžu zapomenout na to, když si mne Jaguar „povodí“ a vyloženě si ze mne udělá legraci :-). To se několikrát stalo na obraně, kdy člověk neví, jestli bude diskvalifikovaný hned, za chvíli nebo jak to vlastně dopadne… Poprvé mi to udělal na FMBB ve Slovinsku, kdy po odvolání z makety znovu utekl k figurantovi – tam jsme už opravdu stáli jednou nohou v diskvalifikaci…

Co se Ti honí hlavou v tu chvíli? Cítiš vztek, zoufalství? Nebo je to údiv, rezignace?

Vzteklá určitě nebývám, ta situace, o které se zrovna bavíme, se stala chybou v nácviku – a pes potom podle toho vyhodnotil situaci na závodě. V tom Slovinsku to bylo částečně i vinou rozhodčích, kteří nechali figuranta odejít až na osu postupu, a nezastavili ho. Tady to bylo buď, a nebo – sama jsem byla zvědavá, jestli Jaguara odvolám, a překvapil mě, protože se odvolat nechal. Pak se ale rozhodčí pro mne nekonečně dlouho radili, zda nás diskvalifikují – měla pocit, že na verdikt čekám celou věčnost…

Obdivuji, že i problém v takovéhle situaci vyhodnotíš jako profík, ihned si to spojíš s výcvikem. Já se ale přesto znovu zeptám, jak ses v tu chvíli cítila?

Emoce a adrenalin jsou v tu chvíli na maximu, ale člověk pořád věří a doufá, že diskvalifikace nebude…

Je nějaká situace, kterou Tě Jaguar obzvlášť pobavil?

On dělá stále něco vtipného, akorát mě to většinou nepobaví, ale vytočí. Třeba mě moc nepobavil, když loni v Písku na FMBB na obraně nepustil, a to jsem opravdu nečekala. Říkala jsem si, že asi skončíme hned na začátku finálové obrany – takže jsem se snažila ze sebe vydat maximum, aby se tak nestalo, abych jeho nadšení a temperament ukočírovala a závod jsme dokončili :-).

Jak Jaguar prožívá závody?

Jaguar závodění miluje! Když přijedeme na závody, tak on okamžitě z jeho 60 centimetrů vyroste na 70 a je úplně nadšený!

A Ty?

No, já… Já si to užívám, protože si to užívá on :-). Je skvělé vidět, jak je v pohodě, vědět, že mu můžu věřit, že odvede tu práci, kterou od něho očekávám. A že mě pozlobí na některých cvicích? To už k tomu prostě patří.

MisaKuncova5 MisaKuncova8

Máš ještě někdy trému?

Vypadá to, že ne…  Ale já strašně závidím lidem, co jsou nervózní před disciplínou, a jakmile nastoupí na plac, tak to z nich spadne. Já jsem bohužel přesně opačný případ – jsem pořád v pohodě, a až těsně před nástupem na výkon to přijde a nervy začnou pracovat. V tu chvíli, protože se musím soustředit na strašně moc věcí – abych dala správně povely, abych nezměnila hlas a nějak nepokazila výkon psovi, který je absolutně namotivovaný – v sobě musím najít strašně moc síly, abych se soustředila na to, co mám, a nepodlehla nervům.

Hodně psů se nechá psovodem a jeho emocemi rozhodit. Co Jaguar?

Jaguar je v tomhle jiný. Spousta lidí Ti řekne, že jejich pes pracuje pro ně, že udělá, co jim na očích vidí. Ale já tohle nechci! Já nechci, aby Jaguar pracoval pro mne! A je štěstí, že to tak není, protože pak nijak neřeší případné mé nervy, soustředí se na práci, která ho čeká, nenechá se ničím rozhodit. Kdyby pracoval pro mne, jak se říká, bylo by třeba všechno jinak. Jaguar je naprosto vyrovnaný pes, za všech okolností, je na něho spoleh, a to je jeho největší deviza.
Intermezzo číslo 1 s Honzou Jiráskem, partnerem Míši Kuncové, který v tuto chvíli do našeho rozhovoru vstoupil: “Jaguar má prostě svůj svět!” 🙂

A Míša navázala…

My si často děláme legraci, že Jaguar má v mozku jen tři buňky: jednu na míček, jednu na figuranty a jednu na feny, nic dalšího se tam nevejde a nic jiného ho nezajímá – jestli já jsem, nebo nejsem nervózní, to už se tam prostě nedostane!  Ale když se ještě vrátím k těm konfliktům, které jsme spolu kdysi v době jeho dospívání měli, tak to nikdy nebylo při výcviku – on tak strašně moc chce míček nebo figuranta, že ho v tu chvíli nic jiného nezajímá.

Jaký je tedy jeho vztah k Tobě, Míšo?

Já myslím, že Jaguar na mně je hodně závislej…

…tak vidíš – čtvrtá buňka v jeho mozku jsi Ty! 🙂

Ty tři rozhodně hodně převládají… 🙂

Intermezzo číslo 2 s Honzou Jiráskem: “To není pravda, když Jaguar Míšu nevidí, pořád ji hledá, nejde se bez ní pomalu ani vyvenčit, prostě hledá maminku.“ 🙂

Když se budeme bavit o výcviku – jaká je Jaguarova nejsilnější disciplína?

Jaguar samozřejmě nejvíc miluje obrany, ale ať dělá cokoli, tak nejde s výkonem pod 100 %, do každé své práce dá maximu, ať jde o stopu nebo poslušnost. Jede jak motorová myš

Letos na FMBB chcete ukončit svou závodní kariéru, co bude dál?

Uvidíme, jak bude čas, ale třeba ho zkusím připravit na FH.

Jaguar je úspěšný i jako krycí pes, kolik má odchovů?

Teď čekají štěňata dvě nakryté feny, ale před nimi měl Jaguar 33 krytí a je z nich 250 štěňat – byli u nás chovatelé z celé Evropy, třeba až z Estonska, z Řecka, z Dánska… Nejdál má potomky na Aljašce, kam byla převezena nakrytá fena a narodilo se jí 11 štěňat.

MisaKuncova9 MisaKuncova10

Je nějaký odchov, který Ti dělá radost?

Jsou to ještě mladá zvířata, cca dvouletá, takže všechno mají před sebou – nicméně doufám, že už letos některý z odchovů na závody vyrazí.

Změním téma – bývá s vámi Jaguar někdy doma?

Ne, domů nesmí, ale když byl malý, býval se mnou v práci. Od doby, co máme Lucinku, ho domů ale nebereme.

Máš malou dcerku, čtyřletou, pokud tedy počítám správně, veškerou vaši vrcholovou kariéru jsi absolvovala s malým miminkem, později s malým capartem. Máš můj obdiv, nicméně – jak to lze zvládnout? S bříškem, s mimčem?

S bříškem? S pupkem!  Je opravdu vtipné takhle dělat zkoušky – funěla jak slonice a vypadala jsem jako slonice :-). Ale je pravda, že bylo komplikovanější cvičit, aby do mne Jaguar při výcviku nenarážel, aby se během těhotenství něco nestalo. V sedmém měsíci jsem s ním udělala IPO3, a pak jsem už necvičila – až po narození Lucinky. A hned následující sezonu jsme začali závodit. Vzpomínám si také, jak jsme byly s Lucinkou fandit Honzovi na MR BOM v Třebíči – to Lucince byly nějaké čtyři týdny, ale to jsme si prostě nemohly nechat ujít!  Lucinka je zvyklá s námi cestovat už od miminka.

Bude Lucinka taky jednou cvičit psy?

To ukáže čas, zatím cvičí šneky, a hlavně nás! 🙂

Míšo, moc Ti gratuluji ke všem úspěchům, kterých jste s Jaguarem dosáhli. Doufám, že budeš mít znovu štěstí na takovéhoto psa a dál budeme vídat vaše skvělé výkony na závodech. Na FMBB ve Francii si to užijte, budeme držet pěsti, a teď už Tě jen požádám úplně na závěr – když bys měla Jaguara vystihnout jen pár adjektivy – jaký tedy je?

Sebevědomý a vyrovnaný, pes, který má zájem o jakýkoli výcvik. V neposlední řadě je Jaguar prostě můj miláček!

…a Lucinka, kterou náš rozhovor příliš nebavil, za ním svou dětskou upřímností udělala úplnou tečku: “Teto, už pojedeš? Tak už jeď…” 🙂

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: Hana Toušková a archiv autorky