Dilatační kardiomyopathie

Dilatační kardiomyopathie (DCM) je stav, kdy dojde ke ztenčení stěny komor, a tím pádem k rozšíření celé srdeční siluety. Představte si balónek, který se postupně nafukuje. Čím víc foukáme, tím víc se ztenčuje jeho stěna. Doslovný překlad je: dilatační = rozšíření, kardio = srdce, myo = sval, pathie = nemoc. Postupné zhoršování kontraktility srdečního svalu je dáno defekty na úrovni buněk. Myocyty (buňky srdečního svalu) jsou nahrazeny vazivem, tzv. kolagenem, a nebo tukovými buňkami. Příčinou vyvolávající špatnou stažlivosti buněk mohou být např. parvoviróza, borelióza, autoimunitní příčiny, toxiny, nutriční deficity a onemocnění štítné žlázy. Tyto vyjmenované vlivy mají jen cca 10% zastoupení v příčinách vzniku kardiomyopathií.

Daleko vyšší podíl na vzniku DCM má genetika. Srdeční komory jsou hlavní čerpací pumpy srdce. Levá komora je u zdravého jedince velmi silný a funkční sval, který přijímá čerstvě okysličenou krev z plic a pumpuje ji přes aortu do zbytku těla. Pokud se levá komora rozšíří, dojde k narušení funkce vypudit požadované množství krve do velkého krevního oběhu. DCM je po onemocnění chlopní druhá nejčastější srdeční vada u psů. Častěji onemocní psi než feny. Raritně se vyskytne u psů s hmotností nižší než 12 kg. Predisponovaným plemen je jednoznačně dobrman, německý boxer, německá doga, bernardýn, afghánský chrt, dalmatin a buldok. Z menších plemen mluvíme hlavně o anglickém a americkém kokršpanělovi.

K dilatační kardiomyopathii může dojít v jakémkoli věku zvířete, ovšem se zvyšujícím se věkem roste výrazně také riziko onemocnění. Nejčastěji diagnostikujeme DCM ve věku mezi 6.–10. rokem života psa. V důsledku změny morfologických poměrů dochází k nedomykavosti chlopní a velmi časté jsou arytmie. Klinické příznaky nemoci psi vykazují většinou po velmi krátkou dobu, i když onemocnění trpí mnohdy i několik let bez povšimnutí. Někdy vykazují postiženi psi 6–12 měsíců před příznaky srdečního selhávání pouze mírnou zátěžovou intoleranci, čehož si majitel nemusí všimnout. Poté se mohou objevit náhlé ztráty vědomí nebo dušnost. Zejména u dobrmanů dochází k náhlému úmrtí v důsledku zvýšené frekvence stahů komor nebo jejich fibrilace. U pacientů s pravostranným srdečním selháváním se objevuje zvětšení objemu břicha v důsledku naplnění tekutinou a pulzace krční žíly. Levostranné selhání se projeví zejména plicním otokem. Vzhledem k nevyzpytatelnosti progrese tohoto onemocnění se doporučuje u predisponovaných plemen, zejména dobrmanů, provádět kardiologické vyšetření každý rok. U dobrmanů se předpokládá velký vliv dědičnosti. Nejčastěji se DCM začne projevovat ve věku 7 let a má velmi rychlou progresi. Poměrně často dochází u toho plemene také k náhlému úhynu, aniž by jedinec vykazoval jakékoli známky onemocnění.

Ve srovnání s ostatními rasami je prognóza pacientů s dilatační kardiomyopathií spíše špatná. Od prvních projevů srdečního selhávání je přežitelnost pouze několik týdnů. Za úspěch lze považovat, pokud pacient přežívá se srdečním selháváním déle než 6 měsíců. Příznivější prognózu lze vyslovit, léčí-li se dobrman s DCM ještě před tím, než začne vykazovat problémy spojené se srdečním selháváním.

Diagnózu DCM vysloví lékař na základě několika vyšetření. Nejcitlivější se jeví EKG-Holter. Holter zachycuje elektrickou aktivitu srdce po delší dobu, nejčastěji 24–48 hod. Mnohdy se stává, že majitelé popisují epizody náhlé slabosti nebo synkopy doma. Dochází k tomu v důsledku arytmie. Tu však na klasickém jednorázovém EKG vyšetření nemusíme zachytit. V průběhu 2 minut natáčení EKG detekujeme cca 200 tepů, na rozdíl od 150 000 tepů v průběhu 24 hod. Z toho vyplývá, že pomocí EKG Holteru roste výrazně šance zachytit danou arytmii. Majitel vede paralelně záznamy o denních aktivitách zvířat, a tím pomáhá mnohdy odhalit příčinu arytmií. Echokardiografické vyšetření, tzn. ultrazvuk srdce, nám odhalí již pokročilé změny na srdečním svalu, tj. většinou rozšíření levé srdeční komory a špatnou stažlivost. Holter je schopen odhalit problém až o 3/4 roku dříve než sonografické vyšetření. Pomocí RTG snímku určujeme velikost srdce a případný výpotek na plicích. Terapie se odvíjí od stupně onemocnění.

Všechna zvířata, u kterých se potvrdí diagnóza DCM, by měla být okamžitě vyřazena z chovu a otestováni by měli být také všichni jejich potomci a blízcí příbuzní. Testování by mělo být prováděno opakovaně, i když v předchozích testech vyšli daní jedinci negativně, protože i dnes negativní jedinec může být zítra pozitivní.

 

 

 

 

 

Endokardióza – chronické onemocnění chlopní u psů

Onemocnění chlopní je nejčastější kardiovaskulární onemocnění v populaci malých psů. Uvádí se, že způsobuje až 75 % onemocnění srdce ve veterinární medicíně vůbec. Nejčastěji postiženou chlopní je mitrální (dvoucípá) mezi levou předsíní a levou komorou. Dochází k tzv. degenerativnímu zesílení stěny chlopně. Obvykle postihuje starší psy malých plemen. U některých plemen je prokázána dědičná predispozice, např. u Kavalír King Charles Španělů. V mladším věku onemocní častěji psi než feny. Chlopeň změní svůj tvar, a tím pádem i funkci tzv. ventilu. Vzniká tzv. regurgitace (zpětný tok krve) a špatné hemodynamické poměry v srdci. V časných stadiích nemusí pacient vykazovat žádné abnormality, protože je srdce schopno tuto vadu kompenzovat. Toto stadium může trvat až několik let. Odhaduje se, že méně než 25 % psů s chronickou insuficiencí nedospěje do srdečního selhávání a zemře ve vyšším věku na jiné konkurentní onemocnění. Psi s rozvinutou nedomykavostí vykazují noční kašel, dušnost, v pokročilých stadiích poté plicní otok. Veterinární lékař diagnostikuje poslechem šelest nad mitrální chlopní. Poté se doporučuje provést RTG a echokardiografické vyšetření srdce. Terapie se opět odvíjí od stupně onemocnění. V několika studiích je prokázána souvislost onemocnění dutiny ústní, srdečních chlopní a ledvin. Proto dbejte na zubní hygienu vašich čtyřnohých společníků a nechávejte pravidelně odstranit zubní plak.

 

Slovníček použitých pojmů

kontraktilita – stažitelnost

parvoviróza – infekční zánět žaludku a střev

borelióza – infekční onemocnění přenášené klíšťaty

aorta – největší a nejdelší céva rozvádějící krev do celého těla

velký krevní oběh – součást krevního oběhu sloužící dodávce okysličené krve k jednotlivým orgánům

morfologie – tvar

arytmie – porucha srdečního rytmu

fibrilace – je druh arytmie, zrychlený rytmus

synkopa – náhlá ztráta vědomí

degenerativní – nemoc charakterizovaná progredující destrukcí buněk

hemodynamika – popis oběhu krve na základě fyzikálních principů

insuficience – nedostatečnost

 

Text: MVDr. Veronika Peroutková
Foto: Andrea Soldánová