Mgr. Patrik Heinzke, nar. 18. 7. 1979 v Opavě, vzdělání vysokoškolské, státní zaměstnanec, šťastně ženatý. 2x účastník MS WUSV, 1x MS FCI, 2x mistr MSKS, několikanásobný účastník MČR IPO, MM ČKNO.

 

Patriku, jste mladý člověk, a podle Vašich úspěchů to vypadá, že jste psy cvičil snad už z kočárku :-). Jaký je tedy Váš kynologický příběh? Kdy přišel první pes a jaký byl?

Jako všechny děti jsme chtěli i my s bratrem doma psa, a tak nám naše přání rodiče splnili a zhruba v mých 10 letech nám koupili fenu černého středního knírače bez PP, kterou jsme pojmenovali Deni. Ze začátku mě vůbec nenapadlo, že někdy budu cvičit psy, pouze jsem měl rád všechna zvířata, a tak jsem měl doma vedle psa i nejprve jednu andulku, pak dvě a posléze vedle psa i v pokoji velkou voliéru se třemi páry andulek, které se mi zdárně rozmnožovaly :-).

Někdy kolem 13. roku si koupil psa i můj kamarád ze školy s tím, že bude chodit i na cvičák a chtěl, abych jej poprvé doprovodil i já s Deni. No a jak to bývá, Kamil na cvičák přišel pouze jednou, dvakrát, a já tam zůstal až dodnes. Vždy, když se mě někdo ptá na můj kynologický začátek, tak si vzpomenu na již zesnulou členku ZKO Kylešovice Marušku Chromčákovou, která mi hned první den říkala: „Chlapče, pes se vodí u levé nohy, a ne u pravé.“ A já tehdy poděkoval za radu s tím, že ať si všichni vodí u levé, že mně se lépe vodí u pravé! 🙂

Deni byla střední knírač, ne zrovna vhodná na cvičení, protože se odmala bála střelby, ale postupem času jsem ji naučil stopu, poslušnost i kousat na měkčí rukáv. Zkoušku nikdy nesložila a dále mi byla nápomocna už při tréninku mého druhého psa, německého ovčáka jménem Blesk.

Pak už to jelo, první zkoušky, závody oblastní, krajské, MČR v mládeži, kde jsem se potkával a už tehdy soutěžil např. s Ing. Alešem Kičmerem, Martinem Uřičařem a dalšími. V 18 jsem pak přešel plynule mezi dospělé a začal závodit na velkých závodech – to bylo s mými psy Wendelin Anrebri, Barnabasch Black Chabet a Dorota Anilorak.

Měl jste někoho, kdo Vám ve výcviku ve Vašich začátcích radil, nebo jste si na vše musel přijít sám?

Mám sice v mnoha věcech svou hlavu, ale v mých začátcích mi radila právě Maruška Chromčáková, František Müller a Libor Blažek, kteří patřili v ZKO Kylešovice k těm nejzkušenějším. Postupem času, kolem 15–16 let, jsem začal pokukovat po trénincích v našem kraji těch nejlepších: MUDr. Jirka Tichý, Mirka Tichá (Flamichová), Zdeněk Klapetek, Tonda Hruška, Jiří Vychodil, Jiří Lasík, Ivo Kyšák ad. Později jsem měl tu čest s nimi i trénovat a posouvat se kynologicky dál.

 

Cvičil jste také podle národního zkušebního řádu? Nebo jen IPO?

Dříve jsem cvičil podle obou zkušebních řádů, a hlavně s mladými psy jsem s oblibou skládal jako první zkoušku ZVV1, která byla takovou jejich první prověrkou. Dnes již cvičím pouze podle mezinárodního zkušebního řádu IPO.

 

Jste spíš individualista a samotář, nebo se lépe cítíte mezi partou lidí a cvičíte v týmu? Chodíte na cvičák třeba někdy jen „na kafe“, jak to často bývá mezi volnočasovými pejskaři?

Odmala cvičím se svými kamarády a přáteli v malých nebo větších skupinách, ale pouze na kafe na cvičák nechodím. Trochu se ta doba u nás vytratila s životním stylem, povinnostmi, prací, dětmi. Rád ale vzpomínám na naši malou cvičákovskou partu, kdy jsme prožívali krásná studentská léta a po každém cvičáku chodili na sodovku, pivo, chipsy, to bylo skvělý…

Je pro Vás Váš kynologický svět synonymem pro dobré kamarády? Často se mluví o mezilidských vztazích mezi kynology, jaký je Váš postoj?

Lidé jsou na světě různí. Jak v životě, tak i v kynologickém světě se potkáte s lidmi, kteří vám sedí, a i s těmi, kteří vám nesedí, zklamou, to je život. Dnešní svět je hektický, pro mnohé z nás už není kynologie pouze koníčkem jako před 20–30 lety, ale denním chlebem, což v mnoha případech přináší v uvozovkách „konkurenční boj“, který je ne vždy pouze fér…

 

Také Vaše manželka, Simona, trénuje psy a kynologie je zjevně podstatnou součástí jejího života – je to výhoda, mít ve své druhé/drahé 🙂 polovičce zkušeného psovoda?

Má žena je můj poklad, na kterou se můžu v životě vždy spolehnout, a tak je to i v kynologii :-).

 

Máte chovatelskou stanici (Anilorak), vedete tréninky psů svých i lidí, kteří s Vámi cvičí – máte doma nějak rozděleno, kdo má co ohledně psů na starost?

Máme doma jenom dva psy – Dorotku, kterou výhradně trénuji já a moje malé princezny :-), a Orea Galán Nalag, kterého cvičím střídavě s manželkou. V současné době trénuji v malé skupině lidí, kde jsou převážně psovodi, které potkáváme na MČR nebo MS, takže si každý trénink řídí sám.

Dříve jsem hodně figuroval a 3x týdně vedl tréninky větší skupinky lidí, což bylo postupně časově nemožné skloubit s prací, rodinou a tréninkem svých psů, a tak už dva roky vlastně nefiguruji a nemám vlastní skupinu lidí na trénink.

 

Máte i dvě malé holčičky – i ony už tedy trénují? 🙂 Vedli jste je nějak ke vztahu ke psům, nebo to přišlo automaticky vlivem prostředí, v němž žijí?

Obě naše malé princezny mají rádi všeobecně zvířata, ale psy zatím necvičí, když do toho nepočítám, že si vezmou misku granulí, posadí se na houpačku a Dorotku cvičí stylem „sedni, lehni, štěkej – hodná“, šup granulka :- ). Vydrží to dělat neskutečně dlouho a s určitostí můžu říci, že tyto cviky mám nejvíce protrénovány :-). Jinak mi pomáhají při tréninku tím, že pořád blbnou a dělají mi rušivé prostředí :-). Když byla mladší dcera menší, tak pravidelně, když jsem vlezl na plac a dělal poslušnost, tak po chvíli přišlo: „Tatííí, musím na záchod!!!“ 🙂

 

Když by to holky bavilo, chtěli byste, aby se sportovní kynologii věnovaly vrcholově? Vím, že je to předčasné se takto ptát, ale zajímá mne vaše přání – spousta rodičů často nechce, aby šly děti v jejich šlépějích…

Nevím, nechám to na nich a časem uvidíme, kam se jejich touhy budou ubírat, zatím všeobecně sportují a věnují se kroužkům. Obě hrají tenis, Karolínka už závodně, tančí, hrají na kytaru, flétnu a Anička pořád něco tvoří, tak snad možná módní návrhářka, designérka :-).

 

Kdy se podle Vás stane z „obyčejného“, tj. amatérského psovoda profesionál? Je to první složenou trojkovou zkouškou? Prvním velkým závodem?

Tak to je teda otázka, na kterou by měl asi odpovědět nějaký profesionál :-), protože já jsem určitě pořád amatér, který cvičí pro radost, i když někdy to jsou nervy :-).

 

Kolik těch velkých závodů jste absolvoval Vy? Na jaký závod nikdy nezapomenete a proč?

Od svých 15 let jsem prošel mnoha velkými závody, jak mládežnickými, tak i seniorskými a jeden z těch krásných byl ten poslední – MS WUSV v německém Meppenu, kde se nám všem dařilo, a nikdo z reprezentace v žádné disciplíně nevyhořel, což bylo poté odměněno tím velkým úspěchem, kterého jsme dosáhli.

Na toto mistrovství nezapomenu tím spíš, protože chybělo málo a já do Německa vůbec neodjel kvůli akutnímu zánětu slepého střeva, který mě postihl 1. září, tedy v den, kdy šla Anička poprvé do školy. Vše šlo ráz naráz. Nemocnice, operace, rekonvalescence, skoro bez přípravy odjezd na MS. Vše ale klaplo a já si to se všemi krásně užil! 🙂

 

Rekonvalescenci jste určitě nemohl stihnout dát to, co potřebovala, nebolelo Vás to ještě v Německu? Myslím rána po operaci, vůbec jsem netušila, že jste závodil tak krátce po operaci.

Prvně zde musím poděkovat týmu lékařů a sester Slezské nemocnice v Opavě z oddělení chirurgie V2, kteří odvedli skvělou práci, a já byl za čtyři týdny skoro fit :-), a také MUDr. Jirkovi Tichému, který na to tak trochu dohlídnul :-). Vše se ještě pojistilo nasazenými antibiotiky, takže komplikace žádné nebyly, a jak mi řekla pár hodin po operaci sestřička: „Pane Heinzke, Vy chce jet za čtyři týdny na to Mistrovství světa, že? Já poslušně: „ANO!“ A sestřička na to: „Tak vstávat z postele a chodit!“ 🙂 Na MS jsem byl už ve skvělé kondici a břicho necítil, no vlastně cítil – po té slivovicové smršti s týmem, po Maršálu Malinovském, ta mě tam trochu tepala… 🙂

S kolika psy a kolik vlastních psů jste vycvičil na trojkovou úroveň? V jakém věku psa obvykle trojkovou zkoušku skládáte?

Zkoušku IPO3 jsem složil celkem 8x s osmi různými psy – s pěti německými ovčáky a třemi rotwailery. Mám složenou i zkoušku ZVV3 a to s Wendelinem Anrebri. Zkoušku IPO 3 většinou skládám se svými psy ve věku 2,5 až 3,5 roku.

 

Patriku, kde se u Vás vzali ti rottweileři? A jak se Vám s nimi cvičilo? 🙂

Rottweiler je „plemeno budoucnosti“ jak jsem s oblibou říkal všem, kteří mě poprvé spatřili s tímto plemenem :-). Ne, teď vážně, můj dobrý kamarád Pepa Kurka (chovatelská stanice Moravia Za-Ku) toto plemeno chová a vystavuje. Jeho snem bylo, aby všichni jeho chovní psi nebo feny plemene rottweiler měli zkouškou IPO3, FPr3, a tak mu s tímto už asi 10 let pomáhám. Musím říct, že nato, že se jedná vyloženě o výstavní jedince, tak to s nimi docela jde. Všechny disciplíny s přehledem zvládají. Pokud bych měl u nich vyzdvihnout jednu disciplínu, tak musím říci, že výborně stopují. Dokonce tak dobře, že už jsem s nimi 4x získal na zkoušce 100bodové hodnocení. A PÁNI rozhodčí Vodička, Vychodil a Beneš byli z jejich výkonů mile překvapeni! 🙂

 

Je pro Vás dnes už IPO3 podmínkou, automatickou součástí výcviku Vašich vlastních psů? Cvičíte psy i na zakázku?

Zkouška IPO3 je pro mě automatickou součástí výcviku a všichni moji psi ji měli a doufám, že vždy budou mít :-). Při studiích a v době, kdy byla Simča na mateřské, jsem psy cvičil i na zakázku, ale nyní již máme doma pouze dva psy a kynologie je pro nás pouze krásným koníčkem.

 

Narazil jste někdy ve výcviku na problém, který jste si myslel, že nezvládnete?

Ani ne. Všechno má své řešení, cestu, která se nakonec ukáže, že je správná, i když mnohdy vede oklikou nebo slepými uličkami.

 

Tak jako jsem se ptala, zda Vám byl někdo ve Vašich kynologických začátcích oporou a učitelem, je někdo takový i dnes? Nebo si už vše řešíte sám?

Samozřejmě sleduji nejnovější trendy ve sportovní kynologii a tyto se snažím aplikovat i do svých tréninků tak, aby vyhovovaly mně i mému psovi. Vždy si vyslechnu názory a rady svých kynologických kamarádů, ale cestu, kterou půjdu, si už určím pouze já.

 

Dokážou Vás psi i po tolika letech výcviku něčím překvapit?

Každý pes vás při tréninku něčím novým překvapí a donutí vás přemýšlet a lámat si hlavu nad tím, co vymyslel – a někdy mě z toho pořádně bolí hlava :-).

 

Sledujete trendy ve výcviku? Co se Vám například během poslední doby líbilo?

Dlouhodobě se mi líbí tréninkové metody a výcvik Martina Pejši, kterého považuji za kynologického pana profesora. Už to není až taková novinka, ale líbila se mi metoda obíhání maket s vymezovacími tyčkami, kdy po 20 letech tréninku IPO jsme jednoduchým způsobem naučili psy makety obíhat těsně :-). Z novinek mezi pomůckami s oblibou využívám tréninkové rukávy MP a FOX firmy Gappay, které jsou velice variabilní a psům opravdu chutnají.

 

Cvičíte pomocí klikru? Jakou užíváte motivaci pro své psy?

Ano, klikr využívám hodně, většinou do 1 roku psa, jinak používám klasicky pamlsky a balonek.

 

Jste magistr, máte titul Mgr. – čeho jste magistr? A Vaše žena? Ta je vystudovaný bakalář, pokud se nemýlím… 🙂

Vystudoval jsem Ostravskou univerzitu, obor Sociální pedagogika prevence a resocializace. Již 14 let jsem státním zaměstnancem a posledních 6 let pracuji na jednom ze specializovaných útvarů v rámci Severomoravského kraje, kde z části svůj obor využívám. Žena má vystudovanou Filologii německého jazyka na Slezské univerzitě v Opavě a rovněž je magistra.

 

Kdy vznikla Vaše chovatelská stanice Anilorak a kolik máte odchovů? Jak byste Váš chov popsal? Jde o pracovní psy, výstavní, jaké?

Chovatelská stanice vznikla s první naší chovnou fenou Fidorkou Galán Nalag. Chováme pouze pracovní psy. No, chováme – za dobu existence naší stanice jsme odchovali 4 vrhy a teď máme u Doroty Anilorak vrh pátý. Většinou jsme měli doma psy, až teď poslední roky se to změnilo a máme feny.

 

Absolvujete také výstavy?

Výstavy pouze sleduji z povzdálí, ale mám o nich spoustu informací díky svým kamarádům Vaškovi Kašingovi (chov. stanice Suché Lazce) a Pavlu Gladišovi (chov. stanice Geodis), kteří tímto žijí :-).

 

Jaká je situace v chovu německých ovčáků? Je velká poptávka po štěňatech, nebo je problém je dobře udat?

Abych pravdu řekl, nijak to zvlášť nesleduji, nemám několik vrhů za rok, a tak mě toto vlastně obchází. Osobně jsem nikdy neměl problém s prodejem svých štěňat.

 

Jak Vy osobně vnímáte konkurenci německých ovčáků a belgických ovčáků malinois na vrcholových soutěžích všech plemen? Nemohu se zbavit pocitu, že někdy jde opravdu o to, jaké plemeno vyhraje, zda ovčák nebo maliňák :-).

Každý máme své oblíbené plemeno, u mě je to německý ovčák, se kterým od svých začátků trénuji, a měnit to nebudu. Belgický ovčák malinois mě osobně neláká. Nechytil mě za srdce tak, abych si ho pořídil domů, ale jejich výkony na vrcholových akcích jsou úžasné. To, co v posledních letech předvádí Martin Plecháček, Honza Böhm, Petr Foltyn a celá reprezentace belgických ovčáků, zaslouží velký obdiv nejen jim, ale i tomuto plemeni. Na závodech ať vyhraje ten nejlepší, pes, který všechny svým výkonem uchvátí, a je jedno jestli to bude ovčák, maliňák, rottweiler či další plemeno, když to bude podívaná.

 

Čím jsou pro Vás němečtí ovčáci jedineční, co na nich máte rád?

Měl jsem doma knírače, cvičil jsem i americké buldoky, rotwailery, boxery, dobrmana, středoasiata, labradory, ale nejvíce blízký mi zůstal německý ovčák. Odmala se mi líbil a vždy jsem si ho přál, teď ho mám a neměnil bych. Vyhovuje mi ve všech směrech, a když se podíváme na různá odvětví kynologie, jak té sportovní nebo pracovní, všude je potkáme. Jsou to takoví desetibojaři, zmáknou všechno :-).

 

Jakou máte oblíbenou disciplínu? Cvičíte denně?

Mám rád stopy, pro ten klid :-). Jinak cvičím tak 2x týdně, v sezoně před závody 3x–4x týdně.

 

Jak prožíváte zkoušky a závody? Užíváte si je, nebo naopak máte trému? Pokud ano, jak s ní bojujete?

🙂 Zkoušky už na mě nijak nepůsobí, ale zato závody v mém těle pořád probouzí spoustu pochodů a většinou se před každou disciplínou pilně připravuji na WC :-). Boj s tímto už jsem vzdal a pouze se vždy řádně připravím a většinou mě krom věcí kolem psa zajímají i záchody a nejrychlejší přístup k nim :-). Jak ale vstoupím na plac, přepnu a jsem v klidu, soustředím se na své.

 

Zbývá Vám ještě čas na nějaké jiné koníčky, než je pejskařina? Jak by podle Vás vypadal ideální den, když byste mohl dělat jen to, co byste chtěl? 🙂

Kynologie je můj hlavní koníček, občas si zajdu zaběhat nebo s kamarády na badminton, jinak se věnuji práci, a hlavně rodině. Můj ideální den je, když jsem s mýma holkama. Krásné jsou naše letní dny, které trávíme na zahradě u bazénu s dědou „Lubličkem“ (jak říkají holky), psy a večer pak jedeme na Hradec (Hradec nad Moravicí) na nejlepší zmrzlinu světa.

 

Vyvíjí nebo vyvíjel se Váš postoj ke kynologii nějak v závislosti na Vašem osobním životě? Myslím třeba, zda se něco změnilo s příchodem dětí…

Příchodem dětí se vše začalo točit kolem nich a kynologie se musela přizpůsobit. Všechen volný čas se u nás doma snažíme trávit společně s dětmi. Jak jsem psal výše, holky hrají tenis a to obnáší v zimním období tři tréninky v týdnu, v létě čtyři a o víkendu zápasy, takže se nenudíme. No a na cvičák a stopy chodíme ve čtyřech :-).

 

Když bych se zeptala, co pro Vás svět kynologie nyní znamená, jak byste svůj vztah k ní charakterizoval?

Je to můj koníček, mám ji rád jako svou volnočasovou aktivitu a provází mě velkou části mého života, ale s příchodem dětí a rodiny si dokážu představit i život bez ní.

 

Jaké máte plány pro letošní rok? Co Vás čeká a nemine? 🙂

Začátkem února se nám narodila štěňátka ze spojení Dorota Anilorak x Orex ExtremAykmar.

Od dubna 2017 budu Dorotu připravovat na závody tak, abych mohl opět startovat na MM ČKNO v Suchdole nad Odrou a porval se s ostatníma o účast na MS WUSV 2017.

Jinak máme ještě 14měsíčního psa německého ovčáka Oreo Galan Nalag, se kterým bychom letos rádi složili zkoušky BH, IPO1 a IPO2.

 

Nemáte v plánu stát se například rozhodčím z výkonu?

:- ) Pořád se mě na to někdo ptá. Ne, nemám, jsem rodinný typ, a přestože by mě to bavilo, vím, že by mi to ubralo čas, který mohu trávit s rodinou, takže to nechám jiným.

Čeští psovodi, figuranti v posledních letech vystoupali na vrchol a ve světe je o ně neskutečný zájem a toto teď čeká i naše rozhodčí. Myslím si, že v nejbližších letech budeme trojici Martin Pejša, MUDr. Jirka Tichý, MVDr. Jana Glisníková a možná i další potkávat na největších kynologických akcích světa při hodnocení těch nejatraktivnějších disciplín.

 

Patriku, řídíte se v životě nějakým heslem?

Ani ne, pouze se snažím si vše trochu plánovat a myslet do budoucnosti, ale máme takový rodinný pokřik, který jsme složili při jednom z našich výletů už asi před 3–4 lety: „My sedíme spolu, u jednoho stolu, všichni spolu táhneme, společně to zvládneme, nejsme žádní přizdisráči, a to nám bohatě stačí!“ :- )

 

Je něco, co zde nezaznělo, a chtěl byste říct?

Myslím, že Vaše otázky byly vyčerpávající :-). Děkuji za rozhovor a přeji všem čtenářům v roce 2017 hodně štěstí, zdraví a spoustu krásných zážitku na různých kynologických akcích, kterých se budete účastnit, ať už jako diváci, soutěžící či vystavovatelé :-).

Děkuji za rozhovor 🙂

 

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: archiv autora, www.anilorak.dogweb.cz, a Tereza Suchánková, www.terezasuchankova.com

    


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose