Pierre Wahlström se narodil v roce 1970 a žije se svou ženou Mariou a třemi dětmi ve Švédsku nedaleko Malmö. Svou ženu potkal na semináři, Maria se věnovala vystavování německých ovčáků a měla s nimi velké úspěchy – nejlepším výsledkem bylo V6 v pracovní třídě dospělých psů při BSZS. Pierre od roku 1991 pracuje ve švédské armádě, má hodnost kapitána a od roku 1993 je armádním psovodem a trenérem služebních psů. V současné době šéfuje hodnocení povah a testování psů pro služební účely. V této oblasti mu prošlo rukama kolem 6000 psů, převážně německých ovčáků, malinoisů, labradorů a španělů. Byl také jedním z autorů, kteří se podíleli na vzniku zkušebního řádu IPO v roce 2012 a coby mezinárodní rozhodčí posuzoval sedm mistrovství světa a mnoho národních mistrovství po celém světě.

champions-nr-5-and-nr-1

Pierre, ráda bych Vás představila kynologům, kteří Vás zatím neznají nebo Vás znají málo. Jak dlouho se kynologii věnujete a konkrétně jakým oblastem? Mohl byste zmínit některé psy, se kterými jste cvičil?

IPO jsem začal trénovat v roce 1994 v malém klubu na jihu Švédska. Když jsem se seznamoval s tímto zkušebním řádem, získával jsem rady hlavně z Dánska, Německa a Belgie. Základy IPO tréninku mi dal velmi milý člověk, Ole Moselund z Dánska. Základy „Touch and Fitness“ mám z Belgie od známého Rogera Snollaertse. To, jak pracuji se psy v současnosti, je vlastně propojení různých výcvikových metod a mých zkušeností z tréninku se služebními psy. Jsem stále aktivním figurantem a cvičím také s naším týmem „Knickarp K9ers“, kde pracujeme se čtyřmi různými plemeny: německými ovčáky, maliňáky, velkými knírači a dobrmany. Dva psovodi z našeho týmu jsou mistry světa (Fredrik Bjurklint s rottweilerem a já s německým ovčákem), a čtyři další členové se umístili v Top 10 na mistrovství světa FCI (MS FCI IPO). Pracoval jsem se psy: Pablo (švédský program), Dino (služební armádní pes), Imze (čtyřikrát na MS, umístění 18., 5., 13.. a 5.), Rosso (třikrát na MS, umístění 16., 2. a 1.), Figo (IPO3 kvalifikace na MS FCI IPO), Qie (IPO3 kvalifikace pro MS FCI IPO), a také jsem trénoval asi 30 psů na zkoušky a základní výcvik…

 

Jaké byly Vaše začátky? V jakém věku psa doporučujete začít s výcvikem? Měl jste vždy jen německé ovčáky?

Svého prvního psa, australského silky teriéra, jsem dostal, když mi bylo 11. Od té doby jsem pracoval s téměř dvaceti různými plemeny, jak podle IPO řádu, tak podle národních a služebních řádů… Lidem říkám, aby s výchovou psa začali co nejdříve. Skutečný trénink závisí na vyspělosti a povaze psa, obvykle začínám ve věku zhruba 12–18 měsíců. Měl jsem také malinoise, dobrmana, rottweilera a border kolii. Na plemeni mi až tak nezáleží. Pokud pracuji s dobrým psem, je jedno, zda jde o maliňáka, německého ovčáka nebo jiné plemeno. Je pravda, že si mě lidé nejvíce spojují s německými ovčáky, protože je chovám a cvičím s nimi na vyšší úrovni…

 

Když byste vzpomněl, jak jste začínal cvičit – na metody a postupy – jak se lišila minulost ve srovnání se současností, když nyní pracujete s mladým zvířetem? Ptám se záměrně, neboť si myslím, že práce se psem a přístup k výcviku se například v České republice hodně změnily – jak to bylo ve Švédsku?

U nás tak velké změny jako ve východní Evropě nebyly. Podle mého názoru jsou Švédsko a severské země obecně hodně slušné ve vztahu ke zvířatům. Samozřejmě, že se v jistých kruzích mezi lidmi objevily poněkud zvláštní nápady. Když jsme ve Švédsku začínali cvičit podle IPO koncem 80. let, vycházeli jsme ze severského programu. Zpočátku bylo období, kdy určité „hvězdy“ 🙂 měly snahu poučovat Švédsko o elektronických pomůckách ve výcviku, ale tato metoda zde nikdy příliš neuspěla. Ve Švédsku se vlastně jisté problémy začly objevovat poměrně nedávno, zhruba před pěti lety. Nezapomínejme, že Švédsko se stalo mistry světa v týmech už v roce 2000 ve Wavre (WUSV) a byli jsme druzí v Ravenně. To znamená, že Švédsko má velmi slušnou historii v kynologii, ne jen v jednotlivcích, ale všeobecně od jihu k severu. V současnosti je na tom Švédsko docela uboze, výsledky jsou opravdu „nízké“. Proč tomu tak je? Podle mého jsou rozhodčí příliš „pozitivní“ a nedávají psovodům takovou zpětnou vazbu, jakou by měli, naopak jim nadělují vysoké body… A důvod? Myslím, že ho zná spousta lidí!!! Další příčinou je to, že výcvikové skupiny napříč Švédskem nyní mění své styly a metody tréninku až natolik, že v hlavách psovodů i psů vzniká téměř „chaos“…

Severské země, troufám si říci, vynikají velmi hezky udělanými poslušnostmi, které se pak samozřejmě promítnou i do dalších disciplín. Čím to je, že vy, seveřané, máte zrovna poslušnosti tak zvládnuté?

Hlavním důvodem je to, jak „vnímáme“ psy. Jak psi žijí a jak se k nim chováme… Není to tak dlouho, co do Švédska přišla móda vozíků pro psy. Do té doby jste nikdy nemohli vidět psa ve vozíku. Všichni psi cestovali uvnitř auta. Také vidím rozdíl v tom, že mnoho psů přes noc zůstává v těchto vozících a nespí místo toho se svým majitelem v hotelovém pokoji. To je pro mě typický příklad toho, jaký vztah mají psovodi se svými psy. Řekl bych, že severské státy mají všeobecně lepsí vztah se psy a chovají se k nim lépe. Co se týká našich specifických poslušností, psovodi ze severských zemí vycházejí z pěkné tradice výcviku a umí být při nácviku velmi trpěliví. Já jsem se vlastně před zavedením IPO a SChH řádu do naší země nikdy nesetkal s tréninkem postaveným na trestech, což bylo k vidění na počátku zavádění těchto řádů…

 

Pierre, pokládám Vám trochu komplikované otázky, pojďme se vrátit k Vám :-). Jaká byla Vaše cesta kynologií – za jak dlouho přišla první zkouška, první závod, figurování, pískání jako rozhodčí?

Závody mě strašně baví, já opravdu miluji vyhrávat a nenávidím prohrávat. Někdy jsem vlastně až moc soutěživý! Ale už se to zlepšuje. 🙂 Své první IPO1 jsem složil velmi brzy, možná až příliš rychle. A s dalšími psy to bylo stejné. Mám na mysli to, že mé Imze byly teprve dva roky, když jsme se umístili na druhém místě na nordickém mistrovství v Dánsku. Figurování? S tím jsem začal téměř ihned, figurantem jsem byl už v toce 1995 a o tři roky později jsem se stal rozhodčím.

 

Která z tváří kynologie má pro Vás největší půvab? A jaké ty jednotlivé půvaby vlastně jsou – co Vás baví na práci rozhodčího, co na výcviku psů, jak prožíváte závody?

Nejraději mám stopování. Pro mě to je optimální způsob, jak balancovat mezi drajvem, analýzou a znalostmi. Je to také disciplína, kterou může psovod nejrychleji pokazit, a pak mít problémy k řešení. Podle mne je většina psovodů schopna naučit psa nějaké poslušnosti, zákus na rukávu a zadržení! Ale jen někteří umí naučit své psy či mají takové psy, kteří jsou schopni stopovat ve čtyřicetistupňovém vedru, na těžkém terénu a při silném větru… Kouzlo IPO řádu je v tom, že aby člověk dosáhl vysokých výsledků, potřebuje vyváženého psa a chytrého trenéra/psovoda. Potřebujete klidného psa pro stopu, rychlého psa na poslušnosti, a na závěr obojí pro obrany… To dělá z chovu chov vrcholový. Bohužel existuje mnoho chovatelů, jejichž cílem je jen rychlost a razance psa. Co se týká práce rozhodčího, nemám ji vlastně až tak v oblibě, ale vím, že bych ji měl dělat. Už jen proto, že jsem hodněkrát slyšel plno názorů na to, jak rozhodčí hodnotí výkony. Proto je pro mě důležité výkony posuzovat a pak mě mohou lidé kritizovat, když budou chtít… Samozřejmě, že bych si radši užil zábavu se svými přáteli, dal si pivo nebo šel na večírek, než abych vstával brzy ráno a pak stál na place a posuzoval do osmi do večera… Potom se navečeřel a šel spát… 🙂 Co ale považuji za opravdu důležité, je, aby rozhodčími byli aktivní pejkaři, kteří výkony ohodnotí a dají psovodům zpětnou vazbu. V současnosti mě více baví trénink než závody. Dávám přednost trénování a vedení druhých před svým osobním úspěchem. Jedním z důvodů je, že nyní nemám čas stát se tou „jedničkou“. Druhým důvodem je, že čekám na svou motivaci pro práci s novým psem a blíží se to… 🙂

 

Jaké máte psy ve výcviku a máte s nimi závodnické ambice?

Teď mám sám pro sebe mladého psa. Trénuji s ním pro zábavu a abych si udržel náladu a přístup. Jestli je to pes na „bednu“? Ano, je – a uvidíme, zda se nám to povede. 🙂

rosso-vm-jan-reder-086

Jak se to vlastně stalo, že jste začal závodit – měl jste tyto ambice od začátku své práce se psy nebo to přišlo nějak přirozeně samo?

Hlavním důvodem, proč jsem začal s IPO bylo, že jsem trénoval psy v práci. Šlo ale o klasický praktický výcvik a soutěžili jsme coby armádní psovodi na závodech ve Švédsku. IPO pravidla byla rozdílná a mohl jsem také vyjet závodit mimo Švédsko. Netřeba zmiňovat, že jsem si pomýšlel i na mistrovství světa! Možná to teď zní trošku hloupě, ale hned první den, když jsem začal trénovat podle IPO, jsem řekl svým přátelům: „Jednou se stanu mistrem světa!“ Neřekl jsem kdy, ale po několika letech, když jsem si pořídil svého Rossa, jsem napsal na svůj blog: „S tímhle psem se stanu mistrem světa do čtyř let!“ Napsal jsem to jen po jednom měsíci trénování s ním… Jasně, bylo to docela hloupé napsat něco takového na svůj blog, ale mně vyhovuje tlak okolí. Mám ho rád a pro mě to byla jasná věc… 🙂

 

Máte velké úspěchy na poli sportovní kynologie – jakých z nich si vážíte nejvíce a proč?

Řekl bych, že skvělé bylo druhé mistrovství světa s Imze, kde jsme skončili na pátem místě. Když jsem se stal Mistrem světa, měl jsem pocity jako „bezva, co budu dělat teď?“ 🙂 Ale byl jsem samozřejmě velmi šťastný. I když pro někoho, kdo mě nezná, to mohlo vypadat, že mám problémy oslavit svůj úspěch. Já říkám, že když je práce hotová, je hotová. Asi to není optimální přístup, ale já jsem zkrátka takový! Čím můžu ještě vysvětlit mé chování o něco více, je, že jsem zatím nedosáhl svého cíle. Až se to jednou stane, jsem si jistý, že své vítězství oslavím opravdu pořádně. A svůj cíl si nechám pro sebe, pokud dovolíte… 🙂

 

Určitě! 🙂 Jaké je být mistrem světa? Jak dnes vzpomínáte na ten okamžik, kdy jste stál na bedně a svět Vám ležel u nohou? 🙂

Svět by měl chápat, že v ten okamžik jsem měl naprosto prázdno v hlavě a sotva jsem se mohl pohnout. Myslím si, že jsem měl vyhrát už o rok dříve v Dánsku. Podle mého byl můj pes úžasný a byli jsme skvěle připraveni. Vedli jsme si tenkrát výborně a po dvou disciplínách jsme byli na druhém místě. To, co udělal rozhodčí na stopě, naše naděje totálně pohřbilo – dal nám jen 90 bodů?! (Druhý rozhodčí na stopě nám za tento výkon udělil 98 bodů!!!) Byl jsem pak tak strašně naštvaný a vzteklý, že jsem se „díky“ tomuto rozhodčímu skoro vykašlal na kariéru v IPO soutěžích. Řekl jsem své manželce, že stačilo, a tohle je tedy konec… Maria se mě snažila přesvědčit o opaku, ale já jsem se Rossa nedotkl v tréninku celého 4,5 měsíce. Byl v tu dobu jen mým parťákem a mazlíčkem, byl jsem přesvědčený, že jsem s IPO a se závoděním celkově skončil… Pak ale přišel den, kdy mi můj největší nepřítel ve Švédsku řekl, že můj pes je špatný a že na víc nemá… To bylo v březnu 2007! Má manželka Maria na mě opět naléhala, a tak jsem řekl svým přátelům a rodině, že jsem se rozhodl bojovat a pojedu do Bratislavy na Slovensko a vyhrajeme tam mistra světa! A vyhráli jsme, dokonce s 11bodovým náskokem! Jsem vlastně svému „nepříteli“ vděčný za toto vítězství, a samozřejmě děkuji Marie, která mě přesvědčovala a nebyla ke mně vždy milá, když jsem se rozhodl skončit :-). Toto je vůbec poprvé, kdy vyprávím tento příběh…

rosso-vm-jan-reder-062 rosso-vm-jan-reder-096

Jste jako člověk a závodník spíš trémař a jste nervózní, nebo si závod užíváte a těšíte se na něj?

Jsem samozřejmě nervózní, ale v dobrém slova smyslu. Nikdy se nebloknu nebo neroztřesu… Víte, já jsem závodil už od šesti let! Patnáct let jsem se věnoval zápasu a v tomto sportu si musíte hlídat své signály a nervy… Jinak by to mohlo dopadnout hodně špatně. Takže já si svou nervozitu přetransformuji do něčeho pěkného, což se také snažím naučit psovody, se kterými pracuji. Jde o specifický přístup, který by se zde težko vysvětloval, ale opravdu funguje!

 

Pierre, kromě sportovní kynologie jste i vojenský psovod – jak se liší práce se psem pro sportovní kynologii a jak pro policii?

Trošku jsem to vysvětlil výše… Ale všeobecně se stopování trochu odlišuje a o poslušnost až tak nejde. Obrana je podobná v tom smyslu, pokud pracujete s přirozenými instinkty a drajvy psa tak, jak to dělám já.

 

Pomáhal jste někdy coby psovod armády při přírodních katastrofách? Například při povodních, požárech apod.

Ano, pomáhal, ale většina naší práce je tajná a nejsem oprávněn o ní psát. Ale mohu uvést jeden případ. Byli jsme tenkrát povoláni k pátrání po starší paní, která se ztratila v lese. Byla opravdu zima, třicet stupňů pod nulou a my jsme neměli dostatek času ji nalézt. Po šesti hodinách bylo pátrání ukončeno, protože šance ji najít ve tmě, zimě a mokru klesaly. Vydali jsme se na cestu zpátky… Byli jsme tam na čtyřkolkách s náhonem na všechny čtyři kola a po dvou minutách při návratu náhle jeden ze služebních psů za jízdy seskočil a běžel asi 50 metrů směrem k malému jezeru. Tam začal štěkat a opravdu, pohřešovaná osoba byla tam! 85letá paní, kterou kdybychom nenašli, během dvaceti minut by zemřela…

 

Kolik máte doma aktuálně psů? 🙂 Máte chovatelskou stanici Imzedrifts – kdy vznikla, kdo ji založil a jaké jsou vaše chovatelské záměry?

Teď mám doma jednoho psa. Nedávno jsme prodali naši velkou farmu a přestěhovali jsme se do mého rodného města Lund. Mám ale další psy ve své chovatelské stanici, která se nachází jinde, než kde bydlíme. Imzedrifts je malá chovatelská stanice a odchovávám zhruba jeden či dva vrhy ročně. S chovem jsem začal před 15 lety a od té doby se asi 11 psů z mé chovatelské stanice probojovalo na mistrovství světa se psovody z různých států. Název IMZEDRIFTS je složen ze jména mého psa Imze a k tomu drajv = drifts :-). Do budoucna chci pokračovat v chovu, a mít tak jeden vrh ročně, nebo pokud budou mé feny připraveny po všech stránkách, bude vrhů více.

 

Daří se Vám tedy Vaše chovatelské záměry naplnit?

Ano, jsem spokojený s tím, jak majitelé pracují se psy z mé chovatelské stanice. Nyní mám v chovu dvě feny, se kterými lze pokračovat, dvě z nich se letos účastnily FCI a WUSV!

 

Kolik máte aktuálně odchovů? Pomáháte například i u porodů a s péčí o štěňata?

Nejsem si jistý přesným číslem, ale bude jich asi kolem třiceti. O vše se staráme sami, ale někdy nám pomáhají i naši blízcí.

 

Kromě toho, že jste psovod a rozhodčí, jste také tatínek – jak lze zvládat kynologii, děti… ? 🙂

Nejlepší otázka, na kterou jste se mohla zeptat… 🙂 To je přesně jeden z důvodů, proč se nyní tak nějak brzdím ve svých plánech. Mé děti jsou pro mě číslo 1, jsou to nejdůležitější v mém životě. Je skvělé se k nim přidat, když mají nějakou svou aktivitu. NECHCI, aby se staly takovými těmi „cvičákovskými“ dětmi, které musí pořád být se svými rodiči na různých placech! Pardon, ale je to tak – já chci, aby si samy mohly vybrat, až budou starší…

 

Uměl byste si představit život bez psů? Jaké jsou další Vaše vášně, zájmy a záliby? Jak například rád relaxujete? 🙂

Já se psů nikdy nevzdám. Patří do mého života a do mé duše. Výcvik psů je také jediná věc, kterou se zabývám od 90. let. Proto psi vždy zůstanou součástí mého života. Miluji fotbal a rád u něj relaxuji, také je fajn dobré jídlo a kvalitní červené víno… A samozřejmě má rodina!

 

Pierre, jaké jsou Vaše plány? Myslím v kynologii :-).

Mám svůj plán a neprozradím ho. Až se do něj pustím, určitě se o něm dozvíte… 🙂

 

pierre3

…ale když odhlédneme od kynologie, zanedlouho tu máme Vánoce – jak probíhají ve Vaší rodině, mohu-li se zeptat? 🙂

Samozřejmě, že se můžete zeptat :-). Jezdíme do ciziny. Celá rodina nechá Švédsko za sebou a oslavujeme v příjemném a slunečném počasí :-).

 

Jaké jsou Vaše plány a přání do budoucna, mimo kynologii?

Nedávno mi můj lékař sdělil ne moc dobrou zprávu. Budu muset jít brzy na operaci. Nejde o nic závažného, vše je ok, ale čeká mě to… Lékař zároveň zjistil, že mám poněkud „rozbitá“ záda, nejspíš kvůli figurování. To asi také bude potřeba pořešit… Takže přeji sobě, své rodině a přátelům, aby byli šťastní, a hlavně zdraví!!!

 

Co Vás dokáže rozesmát a udělat Vám radost?

Moje děti a manželka, ti mě rozesmívají po celý den. Také lidé, kteří jsou sebejistí a mají se rádi, kteří se nepřetvařují a nedělají z ničeho drama! 🙂

 

Přeji Vám, aby té radosti a smíchu bylo co nejvíce, děkuji za rozhovor,

Já děkuji, Draho! 🙂

 

Rozhovor: Draha Mašková
Překlad do čj: Eva Fiedlerová
Foto: Jan Redder a archiv autora

Slovak Republic:Bratislava:04-07-oct-2007:Pierre Wahlstrom:Angsbackens Rosso:S:58792: Photo Copyright:Jan Redder

pierre7


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose