Ahoj, jelikož se tento rozhovor bude týkat výcviku, využití a přípravy služebních psů Policie ČR (PČR), mohla by ses nám v krátkosti představit? Jak dlouho jsi psovodem PČR? Proč vůbec práce se psy, odkud tohle pramení?

Ahoj, jsem policejním psovodem Oddělení služební kynologie Krajského ředitelství Policie Ústeckého kraje na Skupině základních kynologických činností v Lounech, na tzv. výjezdu, a momentálně sloužím devátým rokem. Letos jsem oslavila 29. narozeniny a žiji s přítelem, dvěma dětmi a k tomu mám čtyři chlupatce. Rottweilera Enzo Jeff Black Touch (7 let) a tři belgické ovčáky malinois – Uxu Malidaj (9 let), Fabienne Bohemia Col-Bri (1 rok) a Dartexe z Granátové zahrady (10 měsíců). Ke psům jsem přišla naprosto přirozeně. Moje máma odjakživa cvičila psy a já mezi nimi vyrůstala. Časem jsem poznala spoustu policejních psovodů na cvičácích, až mě jednou napadla myšlenka, proč to taky nezkusit. Dala jsem se do toho a vyšlo to.

 

gabca1 gabca2

Jak ses vlastně k takové práci dostala? Pro spoustu běžných pejskařů je to „práce snů“.

Prvně se člověk musí dostat k policii. Projít kolečkem psychotestů, zdravotních testů a testů fyzické zdatnosti a absolvovat Základní policejní přípravu na policejní škole. Pak pokud člověk má i trošku štěstí a je volné místo a zájem, tak může začít pracovat jako psovod. Ovšem i tady ho čeká nejdříve základní kurz pro psovoda v délce trvání 16 týdnů, kde musí s přiděleným psem získat příslušnou kategorii, kterou potřebuje pro výkon služby.

 

Co všechno musí uchazeč o funkci psovoda PČR splnit? Mám nyní na mysli zejména celkové předpoklady a předchozí zkušenosti člověka, protože zájemců musí být celá řada. Nebo se může kdokoli přihlásit a tiše doufat, že bude přidělen ke psovodům?

Předchozí znalosti kynologie jsou vždy výhodou a lidé s nimi mají přednost, ale je spousta případů, kdy u psovodů policista se psy teprve začínal. Hlavní je vztah ke psům, cit a touha se něco naučit.

 

Mohla bys nám stručně popsat základní druhy využití psů u Policie ČR? Každý člověk má jistě jiné představy, jednomu se vybaví pes stopař, který vyhledá stopu x km dlouhou třeba i ve frekvenci a ještě na závěr označí pachatele. Jiný člověk si představí psy s náhubky, kteří rozhánějí demonstrace a kteří se nebojí jít do kontaktu s kýmkoliv. A další zase precizní práci při rozlišování nebo označování různých pachů, které se odehrávají ryze v interiéru, ať již na letišti nebo coby důkaz pro soudní jednání. Jak to tedy je?

Je to rozdělené do dvou skupin. Psi pro všestranný výcvik a psi specialisté. Ti všestranní jsou právě ti, kteří vyhledávají pachatele podle pachu, ať už je to stopa v terénu, frekvenci nebo schovaného v úkrytu, a kteří zasahují například na demonstracích, fotbalech, při rvačkách a jiných nepokojích. Pak druhá skupina psů, kteří se specializují na detekci akcelerantů hoření, vyhledávání výbušnin, omamných a psychotropních látek, zbraní, lidských ostatků a pak také skupina MPI (Metoda pachové identifikace), kde pes porovnává pachy, které byly zajištěné na místě činu.

 

Na co konkrétně připravuješ své psy Ty? Jak moc je taková příprava náročná, třeba časově nebo co se týká pomoci druhých, vybavení či terénu?

Já své psy připravuji na všestranné využití. Aby byli schopni na jedné straně odejít pachovou stopu z místa činu buď k nalezení pachatele, nebo předmětu souvisejícího s trestnou činností, tzn. osobní předmět pachatele nebo věc, kterou například odcizil, nebo k nalezení a označení ukrytého pachatele, který by se lidskému oku mohl ukrýt, ale pes jeho pach označí. A na druhé straně, aby uměli zasáhnout v případě potřeby. Ať už je to při hromadném zásahu, např. demonstraci, která se vymkne kontrole, nebo při zadržení nebezpečného pachatele. Příprava náročná samozřejmě je a spolkne hodně času. Pes se systematicky připravuje už od štěňátka, kdy se učí formou hry a postupně se výcvik stává náročnějším tak, aby psa nic nepřekvapilo a vždy zasáhl, jak je potřeba. Co se týká pomoci druhých, tak to je u výcviku služebního psa samozřejmost. Musí se dbát na to, aby nevznikla nežádoucí spojitost na konkrétní osoby nebo místa. To znamená, že výcviky se provádí na různých možných i nemožných místech a za pomoci měnících se pomocníků a figurantů, ať už jde o nácvik praktických stop v terénu nebo frekventovaných stop v ulicích měst nebo nácvik obranných prací tak, aby se co nejvíc přibližoval výkonu služby. Nezanedbatelný fakt je i to, že policejní psi velice často pomáhají hledat ztracené děti nebo pohřešované osoby. Pes při průzkumu nahradí několik hledajících osob, a ušetří tím spoustu času, kdy tito lidé mohou být využiti zase na jiném místě.

 

gabca3 gabca4

Jaká plemena při své službě používáš? A jakých společných úspěchů si nejvíce ceníš?

Za svoji službu jsem již vystřídala několik psů a momentálně sloužím již s druhým rottweilerem a připravuji si jeho nástupce, pro změnu belgického ovčáka malinois. Cením si každého úspěchu, ale největší cenou pro mne, a věřím, že nejen pro mne, je úspěch v podobě nalezeného pachatele. Buď ze stop, nebo z revíru, případně zadržení, kde psovod opravdu zúročí vše, co do svého psa a jeho výcviku dal. Takové zadostiučinění, že to dělá dobře a že to má smysl :-). Moc si vážím také úspěchu na závodech, kterých jsem se zúčastnila se svým nynějším rottweilerem Erem (Enzo Jeff Black Touch). Loni teprve nastoupil do služby a minulé září jsme jeli porovnat síly a připravenost psů do německého Chemnitzu, kde s vysokým počtem bodů dosáhl na 5. místo v jednotlivcích jako nejlepší Čech a s mým šéfem a jeho kníračem (Achilleus Goldes Daches) 3. místo v družstvech. Letošní rok jsme se zúčastnili krajských přeborů, kam také přijeli němečtí kolegové a zde Ero vybojoval 4. místo v jednotlivcích a opět spolu s mým šéfem 1. místo v družstvech.

 

Jak takové krajské přebory nebo zahraniční testy připravenosti psů vypadají? Jsou tam určitě různé kategorie pro psovody – ve které jste závodili vy?

Služební závody vždy prověřují připravenost psů ve službě, tzn., že i jednotlivé disciplíny jsou postaveny tak, aby se přibližovaly výkonu v ulici. My jsme závodili v kategorii „Všestranný“, kde je stopa praktická i s praktickými předměty, např. víčko od PET lahve. Poslušnost je zaměřena na ovladatelnost v přírodním terénu a s odolností proti výstřelu, překonávání přirozených překážek apod. Obrana je taktéž zaměřena na výkon služby a prováděna na ringo oblek. Důraz se bere na zastavovací účinek psa, odolnost, tvrdost zákroku, ovladatelnost. Pes se musí orientovat v prostoru, kde se figurant snaží psa zmást změnou směru nebo schováním se např. za překážku (budovu, les apod.) a učinit tvrdý zákrok v místnosti, kde je narušen veřejný pořádek, zadržet nebezpečného pachatele na útěku, který může mít zbraň a proti psovi vystřelit nebo ho udeřit.

 

Nějaká specifika, proč máš jedno či druhé plemeno v oblibě pro danou činnost?

Tohle asi záleží na konkrétním člověku, každému sedí jiné plemeno. Pro mě je rottweiler nepřekonatelný v obranných pracích a ve službě často stačí, že se na místě ukáže a zaštěká a nastolí si veřejný pořádek už jen svým vzhledem. Na stopování je pak podle mě ale využitelnější německý nebo belgický ovčák, už jen kvůli výdrži. Ale výjimky se samozřejmě najdou. U nás na skupině slouží i velký knírač.

 

Jaká jsou nejčastější plemena využívaná u PČR – nebo je na každém psovodovi, jaké plemeno si vybere?

Nejčastějším plemenem u Policie České republiky (PČR) je německý ovčák a v dnešní době už i belgický ovčák, hlavně pro jeho všestranné využití, ať už na hlídkové službě, výjezdové nebo při speciálních pachových pracích. Ovšem třeba zrovna při vyhledávání drog můžeme vidět různá plemena psů, od patterdale teriéra přes kokršpaněla až po různé ohaře. Využívají se hlavně proto, že mají velkou výdrž při práci a bývají velcí aportéři. Tzn., že je tím usnadněn výcvik, kdy se za odměnu dává míček.

 

Co se týká kvality psů, může se psem PČR stát i pes bez průkazu původu? Jaké povahové a zdravotní požadavky musí pes splňovat, aby mohl nosit obojek či postroj s nápisem Policie ČR?

Ano, policejním psem se může stát každý pes, který má fyzické předpoklady a povahové vlastnosti, které práce ve výkonu požaduje. Prvně musí být ve výborné kondici a být naprosto zdravý. Provádí se odběr krve, sono a RTG kloubů. Co se povahových vlastností týče, tak to musí být pes s vysokým sebevědomím, pevných nervů, chutí do práce, nebojácný. Musí být schopný zasáhnout v kteroukoli denní i noční dobu, na kterémkoli místě, na nepříjemném povrchu apod. Každý služební pes musí pak každé dva roky obhajovat, případně navyšovat svoji kategorii praktického použití ve výcvikovém středisku služebních psů PČR.

 

gabca5 gabca6

Jak je průběžně prověřována nejen kvalita služebních psů, ale i kondička psovodů? Máte nějaké pravidelné povinné testy?

Kvalita služebních psů se prověřuje buďto ve výcvikových střediscích, nebo na závodech a pak samozřejmě i ve službě. Psovodi, stejně jako ostatní policisté, mají také svá přezkoušení. Musejí splňovat fyzické požadavky a pravidelně se zúčastňují  výcviku ve střelbě a výcviku stanoveného pro každého policistu PČR.

 

Určitě bude veřejnost zajímat, co se děje s vysloužilými služebními psy. Jaký je vlastně věk, kdy se ze služebního psa PČR stane „důchodce“? Zůstávají pak u psovodů nebo jsou podobně jako u vojáků nabízeni do nových rodin?

Věk je otázkou relativní. Jsou psi, kteří mají zdravotní problémy dřív, jiní zase později. Pokud je pes zdravý a fyzicky schopný, tak do důchodu odchází cca v 9 letech a většina z nich si užívá důchod u svého psovoda. Pokud to možné není, tak psovod svému psovi najde domov třeba u širší rodiny nebo přátel. Určitě narážíš na to, jestli nejsou „nepotřební“ vysloužilí psi utráceni. Tak to určitě není. Každé Krajské ředitelství má svého služebního veterinárního lékaře, který se o psy a jejich zdraví stará po celou dobu jejich služby a ke psům má již vytvořený vztah.

 

Můžeš nám popsat, jak vypadá takový běžný pracovní den psovoda PČR? Pravidelnou pracovní dobu asi nemáte, je to náročné?

To záleží na konkrétním místě, kde se vykonává služba. Trošku se to mění. Obecně se psovod přes službu věnuje výcviku a ošetřování služebních psů, ale i administrativě, hlídkové činnosti a samozřejmě musí být kdykoli schopný zásahu podle potřeby. Slouží se nepřetržité služby, a to z důvodu okamžité potřeby použití služebního psa pro potřeby PČR.

 

Co se týká krmení psů – máte nějaké závazné předpisy nebo si každý psovod může krmit svého psa podle svého? Čím krmíš ty?

Samozřejmě máme předpisy, které se týkají krmení a ošetřování služebních psů. Já krmím masem a granule mají při výcviku, tak jako ostatně většina psovodů.

 

Máš spolu se svými „služebáky“ nějaké úspěšné zásahy „naostro“? Nějakou akci, na kterou nezapomeneš?

Ráda vzpomínám na výjezd, kdy podnapilý řidič nezastavil na výzvu hlídky PČR a začal na kolegu automobilem najíždět a snažil se ujet. Vyhrotilo se to ve střelbu proti pachateli a jeho následném ujetí. Hlídka nalezla auto, a po pachateli ani stopa. Alespoň ne taková, kterou by mohl sledovat člověk. Na místo jsem dorazila se svým německým ovčákem Fargem od Police ČR (domácky Ferdou) a nechala ho nasumovat pach na sedadle řidiče, aby měl s čím porovnat pach, který se již mísil s pachem kolegů v okolí auta. Fargo v mžiku napnul vodítko a táhl mě nepřístupným terénem skrz křoví a les. A najednou se ozval ostrý štěkot a Fargo označil pachatele ležícího a zasypaného v listí. Velké štěstí, že byl na vodítku :-).

 

gabca9Jací jsou Tví služební psi v běžném životě? Věnujete se společně i jiným aktivitám, případně sportovnímu výcviku? Jak odpočíváte?

Jsou to úplně normální psi, žijí s rodinou a zbytkem smečky. V době volna chodíme na procházky, do lesa, na rybník nebo jen tak blbnout na zahradě. Samozřejmě také cvičíme, aby se pořád zdokonaloval jejich výcvik, využitelnost a připravenost. Mám doma ještě starou fenu belgického ovčáka malinois a teď její roční dceru, se kterou se věnuju sportovnímu výcviku. Největší relax pro mé psy je, když pustím celou smečku a nechám jim volné pole působnosti.

 

Jak stíháš při své práci další aktivity, koníčky? Máš dostatek času na rodinu, přátele? Co dovolená, jak ji obvykle trávíš?

Nestíhám, ale psi jsou pro mě životní styl, takže moje práce je i moje hobby. Dovolenou trávím většinou i se psy, a když náhodou se naskytne příležitost vyrazit někam bez psů, tak se mi o psy starají moji rodiče.

 

Nějaký vzkaz, doporučení pro pejskaře, kteří přemýšlí o podobném zaměstnání? Kdyby ses měla nyní rozhodovat o budoucí profesi, změnila bys svou volbu?

Nikdy bych neměnila, žiji svůj sen a jsem za to vděčná. I když ne vždy je to jen růžové. Člověk by měl být pejskař tělem i duší, pak tahle profese má smysl a výsledky. Každý ale musí zvážit, jestli ho baví si se psy jen hrát a cvičit, nebo jestli zvládne i tu policejní práci k tomu, protože psovod není jen ten, kdo v uniformě venčí pejska, ale především je to policista. Pokud se člověk rozhodně stát policejním psovodem, tak tím přebírá i plnou zodpovědnost za svěřeného psa – parťáka, kamaráda a člena rodiny v jednom.

 

Rozhovor: Eva Fiedlerová
Foto:
MVDr. Ivan Gabaľ, Gabriela Mikesková, Ladislav Tejml