O AKCIVÝSLEDKYGALERIE

Španělsko! Vinicemi obklopené a horami v dáli střežené městečko Haro – 11tisícový historický poklad v provincii La Rioja a Mistrovství světa německých boxerů – ATIBOX IPO WCH 2018! Ano, právě Haro a jeho stadion El Mazo se staly ve dnech 7. a 8. dubna 2018 dějištěm klání o nového mistra světa německých boxerů. A že se jím stane drobná sympatická blondýnka z České republiky, to jsme neměly na začátku naší cesty ani tušení, byť jsme si to všechny přály. Ovšem postupně! 🙂

Do Hara vyjela naše tříčlenná výprava ve složení Terka Vajnerová (fotografka), Anička Honcová (redaktorka na stopách) a Draha Mašková (ONLINE zpravodajství), na překlady našich přenosů byly jako vždy připraveny a natěšeny Eva Fiedlerová a Markéta Braierová. Nakonec s námi nemohla jet Míša Černá, která by spravovala výsledky, jinak jezdíme ve čtyřech, ale život je o neustálých změnách, a tak jsme se vydaly na cestu dlouhou skoro 2000 km vyzbrojeny odhodláním, že i ve třech to zvládneme, s dobrou náladou, a já k tomu navíc s perfektní chřipkou…

Cestování na akce, kde je ProfiDOG.cz ONLINE, je vždy jedno velké dobrodružství – je to adrenalin z nadcházející akce, je to zcela náležitá obava z toho, co budeme muset nečekaně řešit, ale je to i euforie z práce, která nás baví, a je to neuvěřitelně příjemně strávený čas s kamarády, které na akcích potkáváme, a spousta smíchu i v rámci našeho týmu :-). Cesta do Hara – a pak i zpět domů – byla ve znamení místy rozkopané německé dálnice, luxusních dálnic ve Francii a Španělsku, ale to jejich mýto! Za cestu do Hara a zpět jsme zaplatily cca 180 euro. Výši mýtného vnímám jako přemrštěnou, nehledě na to, že pořád stavíte – jen co jsme vyjely z jedné mýtné brány, už jsme stavěly v další…

V Haru jsme měly ubytování na nejvyšším místě města, proti kostelu svatého Tomáše, neuvěřitelný genius loci na nás dýchal z každé uličky, zdi a zákoutí – ovšem nebyl to jen genius loci, byl to i mohutný vítr, který se proháněl Harem. Jeden den vanul takovou rychlostí, že nás až zastavoval v chůzi. A jakkoli bylo počasí ve čtvrtek a v pátek slunečné a i přes ten vítr příjemné, sobota a neděle byly za trest – deštivé, chladné, velmi nevlídné. Ať už v těchto podmínkách stojíte v blátě na stopách, jste skrápěni deštěm při focení na place nebo sedíte bez možnosti pohybu u počítače a zkřehlými prsty se snažíte zachytit dění, tak to vše je celkem očistec, který lze přežít jen jediným způsobem – a to tím, že věříte tomu, co děláte.

A pokud budeme vzpomínat na Haro a ATIBOX 2018, tak samozřejmě kvůli německým boxerům a jejich výkonům! 🙂 Tady mám potřebu malinko nakousnout téma prestiže mistrovství různých plemen a vyjádřit se k pošťuchování mezi sportovními kynology k tomu, zda je větší úspěch být na MS s boxerem nebo s jiným pracovním plemenem. Osobně si myslím, že sportovní kynolog, majitel zdravého rozumu, toto srovnání dělat nebude a bude mít úctu a respekt před kolegou, který je psovodem jiného plemene, než je nejvíce zastoupený německý ovčák či belgický ovčák malinois. To, že pracovních boxerů, dobrmanů, kníračů a třeba rottweilerů je ve srovnání s výše uvedenými dvěma plemeny méně, znamená kromě jiného třeba i to, že není tak jednoduché tato plemena vycvičit na nejvyšší úroveň, ale ti kynologové, jimž se to povede, byť jich je ve finále hrstička, si zaslouží úplně stejný respekt jako kdokoli jiný.

Z českého týmu jsme v Haro na stadionu potkaly jako prvního Mílu Auterského, byl v příjemné náladě, a jak jsme i další dny mohly vše sledovat – český tým na ATIBOXu držel při sobě a nálada v něm panovala výborná. Tohle je velmi důležitý aspekt závodění – myslím, že i když se nepovede výkon úplně podle představ, s týmem, který funguje jako jedna parta, lze všechno líp zvládnout a akci si skvěle užít :-).

Kromě Miloslava Auterského, vedoucího týmu, Českou republiku reprezentovaly Kateřina Racková a Karolína Kočová, čtvrtým byl Zdeněk Jiroušek. Všichni čeští závodníci nastupovali v kategorii IPO3. Páteční oficiální trénink ukázal sehranost českých závodníků, na place to hezky odsejpalo a navazovalo, žádné časové prodlevy. Nutno říct, že celkový počet 24 psů na letošním mistrovství nenutil pořadatele tlačit na čas, a tak tréninky dopřály každému týmu tolik času, kolik bylo třeba, nikdo nikoho z placu nevyháněl. Na druhou stranu ovšem musím vyzvednout, že jinak byl harmonogram celé akce precizně dodržován. Pořadatelský tým v čele s Juanem Carlosem Garciou byl vstřícný, komunikativní i před akcí (což nebývá vždy až tak samozřejmé), a pokud by si někdo myslel, že udělat akci pro 24 psů je brnkačka, tak by úplně pravdu neměl – přípravné práce se v mnoha věcech neliší, musíte je udělat úplně stejně pro akci s 50 i 150 psy. A co se mi strašně líbilo, tak právě jakého glancu a prestižních podmínek pořadatelé ATIBOXu dopřáli! 🙂

K výkonům na place mám jednu hlavní věc – velmi mne potěšilo, a upřímně – asi i překvapilo, že jsme neviděli žádného otráveného psa, boxíci pracovali opravdu s radostí a v tempu, jen je vidět, že všeobecně mají problém s aporty, a zejména skákáním metrovky. Na aportu skokem několik psovodů vyhořelo a pouze jen dva, tři psi tento cvik provedli bez kontaktů a dalších chyb.

Pro výkony českého týmu na poslušnosti byla shodná velmi pěkná chůze, všichni čeští psovodi pracovali s energií, jejich projev byl sportovní, Katce a Karolíně to velmi slušelo – a mluvím o ladnosti, se kterou cvičily :-). To, že se něco přihodilo, jako například Chaplinovo svévolné provedení vysílačky, tak to se prostě stane – neříkám, že to není škoda, ale důležitý je výsledek.

A ten je takový, že Česká republika má už podruhé za sebou mistra světa německých boxerů! 🙂 Za mistryni světa ATIBOXu IPO WCH 2017, Ivu Fojtíkovou a jejího psa Balrog z Ringu, se pro rok 2018 řadí noví mistři světa – Kateřina Racková a Bosckoph Sir Chaplin! 🙂 Katka, vicemistryně ATIBOXu IPO 2016, kdy si poté v roce 2017 užila zdravotní komplikace u Chaplina, dokázala se svým letos již šestiletým parťákem mobilizovat síly a energii, překonala svou nervozitu a podala výkon, který ji postavil na příčku nejvyšší. Stobodová stopa, při které rozhodčímu Vincentu Solare spadla brada, to je majstrštyk, díky kterému se Katka s Chapem postavili v neděli 8. 4. na stupínek pro vítěze, nad Harem se nesla česká národní hymna a dojetí, hrdost, radost z možnosti být v tento okamžik u toho – to jsou velmi silné dojmy, ATBOX IPO 2018 se nám do vzpomínek zapsal nesmazatelným písmem!

…na co ještě budeme vzpomínat? Na večery v Haro, které se po odpoledni, kdy město připomíná vylidněné město duchů, zaplaví usměvavými Španěly, obchody, restaurace, vinárny a bary vytáhnout rolety a opuštěné ulice se v mžiku změní na živelné bulváry, naplněné omamnou směsicí vůní, barev, hudby – je to naprosto fantastická proměna, kterou my jsme sledovaly s obdivným úžasem a lítostí, že nemůžeme prohýřit celou noc, protože nás čeká hned od rána práce a v neděli další noční jízda zpět domů. Ale v kontextu té cesty – není to super vyjet večer z českých luhů a hájů, druhý den pozdravit ranní moře v Biskajském zálivu a jen pár hodin poté se nechat pohltit španělskou jedinečností? To vše – okouzlující Haro, česká mistryně světa, skvělé sportovní výkony – je ATIBOX 2018! 🙂

 

A dost tedy slov „o ní bez ní“, máme tu pár otázek pro Kateřinu Rackovou! 🙂 Katko, obrovská gratulace ještě jednou, jaké to je být mistryní světa? 🙂

Draho, ještě jednou moc děkuji za gratulaci. Být mistryní světa je úplně stejné jako jí nebýt. Jinými slovy – myslím, že jsem to stále já a budu doufat, že to i tak zůstane. Snad ani Chaplinovi to nestouplo příliš do hlavy :-).

 

S jakými pocity ohledně připravenosti a třeba i zdraví Chaplina jsi odjížděla do Španělska?

Vzhledem k tomu, že jsem opravdu velký trémista, mám tendenci se neustále uchylovat ke katastrofickým scénářům a řídím se mottem: „Co se může pokazit, to se taky pokazí.“– je to pak velmi těžké. Nicméně jsem věděla, že Chaplin je nyní ve skvělé formě, v lepší kondici než kdykoli dřív, veškeré zdravotní problémy, které jsme před rokem řešili, byly pryč. Dost se zapracovalo na jeho fyzické kondici i ve spolupráci s týmem skvělé psí fyzioterapeutky Katky Plačkové. Ani jeho závodní příprava se snad v ničem nepodcenila. Tak jako tak jsem odjížděla s velkou pokorou, nicméně připravena vydat ze sebe to nejlepší a jen tak se nevzdávat.

…ale s jakými sny? 🙂 Jsi člověk, který vysloví své cíle, nebo raději o nich nemluví, zato pak má z úspěchu o to větší radost?

Velmi těžká otázka… 🙂 V té době se mi honila hlavou spousta věcí. Poučena loňským rokem, kdy se vše nevyvedlo dle mých představ, jsem si určitě nedovolila mluvit o svých snech nahlas. Kdo by vám ale řekl, že jede na mistrovství světa a nesní o tom, že by tam mohl vyhrát, tak neříká pravdu – nebo alespoň ne úplnou. Od doby, co jsem si pořídila svého prvního boxera, jsem nesnila o ničem jiném. Jsem tedy ten druhý typ člověka :-).

 

Děkuji za upřímnost, Katko! 🙂 Jak velkou radost jsi měla poté, co ses dozvěděla, že jsi první, a jak se vyvíjely Tvé pocity dál? Oslavila jsi už pořádně tento váš úspěch? 🙂

Nejsem si jistá, že přišla hned radost! 🙂 Na konečný verdikt jsme čekali až skoro do úplného konce. Seděli jsme na tribuně a mně bylo opravdu hodně zle. Psychicky, fyzicky… První pocit, který pak přišel, nebyla radost, ale úleva, že je konec… 🙂 Byla jsem hodně unavená, po sobotním place se mi v noci nepodařilo vůbec usnout a člověk, který je až takto vyčerpaný, vnímá pocity trochu jinak. Navíc jsem začínala mít nervy z cesty domů, protože jsem si nedovedla představit, že budu v takovém stavu ještě řídit. Ohromná radost i pár slziček štěstí se dostavily, když mne a Chaplina pořadatelé vyhlásili vítězi ATIBOXu a za doprovodu We Are the Champions od Queenů jsme pomalu kráčeli na stupně vítězů. A pak ten okamžik tam stát a poslouchat českou hymnu, to je neuvěřitelná nádhera, úžasný pocit, který bych každému přála zažít. A co se cesty domů týká, naštěstí jsem tam s sebou měla Jirku Tichého, jak já říkám, „svého člověka“ :-), jenž mi se vším pomáhal, ale hlavně tu strašnou cestu zpět odřídil téměř celou sám. No, byly sice pokusy mě nechat řídit, ale to Jirka nikdy nevydržel dlouho, protože se prý bál o život :-). Trochu jiná radost s notnou dávkou pocitu zadostiučinění, že se konečně zúročilo to, na čem jsme roky pracovali, se pak dostavila po příjezdu domů, kdy jsme si s Jiříkem otevřeli jedno z těch vynikajících červených vín, co jsem vyhrála. …a pak druhé, no a já vstávala až druhý den večer :-). Takže první menší oslava. Větší byla v sobotu 14. dubna s Jirkou, jeho bráchou a kamarády – …a ta největší ještě přijde! 🙂

Jak se žije nové mistryni světa ATIBOXu IPO 2018? 🙂 Změnilo se něco?

Den po příjezdu jsem měla naštěstí ještě dovolenou, až den následující jsem šla zase do práce. A teď je ze mne opět normální zubař jako předtím. I když slovo „normální“ je asi trochu relativní pojem :-). Chaplin měl pár dnů dovolenou, trochu delší než já v práci, ale už opět pilně pracujeme. Jediná změna je to, že se mi stále nedaří dospat spánkový deficit, tak si chvílemi připadám jako zombie.

 

100 bodů na stopě, to je paráda, čekala jsi tyto body?

Stopa byla bomba! 🙂 Chaplin mě příjemně překvapil, že dokázal odčuchat přesně jako v tréninku. Věděla jsem, že je to naše nejsilnější disciplína, a trochu tušila, že by mohly přijít hezké body. Poslední dva měsíce ten můj prouhatej šmudla čuchal nad očekávání, Jirka mi vysvětlil, že není dobré mu ulevovat jen proto, že je boxer. Chtěl, abych mu neodpustila nečuchnutí do jediné šlápoty. O tom jsem si zprvu myslela, že je to science fiction. S trochou úprav v tréninku a i větší motivací to ale nakonec šlo. A po dojití té inkriminované stopy jsem už věděla, že body budou nejspíš ve výborné, 100 se budou velmi blížit, ale v to číslo samotné bych si netroufla doufat. Jde vždy i o názor rozhodčího a jeho vkus. Pokud by opravdu chtěl, nějakou chybu by jistě našel každý. Ale tentokrát to bylo podle pana rozhodčího bez chybičky a já jsem za to neskonale šťastná! 🙂

A jak bys zhodnotila vaše výkony na poslušnosti a obraně? Sledovala jsi i výkony ostatních?

Vzhledem k tomu, že se mi zas a znovu povedlo vylosovat sudé číslo a nastupovala jsem nejprve na odložení, iluze jsem si žádné nedělala. Stejně jako nepřebernému množství dalších psů, Chaplinovi tohle prostě nevyhovuje. I přesto si myslím, že to nebylo tak špatné. Nějak se nám s Chaplinem podařilo společně zabojovat. Já podržela jeho, on mne… Byl veselý, což je důležité. Také to ale bohužel přispělo k tomu, že jsem ho na vysílačce položila až na druhý povel, a když jsem se k němu vracela, ten lotr se zvedl a já byla nucena použít povel třetí. Takže nula… 🙂 Obrana se mi líbila. Jedinou chybou bylo zaváhání na přepadu při zadním doprovodu, kdy Chaplin přepad nejprve vyhodnotil jako zatáčku a pokračování zadního doprovodu. Není na takový styl přepadu zvyklý a nikdy se s tím nesetkal, ale alespoň víme, na čem zapracovat :-). Přesto si s tím nakonec poradil a vše dobře dopadlo.

Pokud to čas dovolil, sledovala jsem i ostatní závodníky. Vzájemně jsme se podporovali v rámci vlastního týmu, což bylo moc fajn. Při sledování obrany německého závodníka, který nakonec skončil na druhém místě, jsem neslyšela nic než ohlušující tlukot vlastního srdce, protože to byly okamžiky, které rozhodovaly o všem.

Jaké bylo toto mistrovství a co vás čeká s Chaplinem dál? Mistrovství republiky? Mistrovství světa FCI? 🙂

Letošní ATIBOX se velmi vydařil. Španělští organizátoři měli organizaci připravenou do posledního detailu. Postarali se nám i o zábavu, a nejen na galavečeru, ale dva dny zpět i ochutnávkou vína v místním vinařství. V Haro byli kvalitní figuranti, šlapači i rozhodčí. Dost jsme se sblížili i ve vlastním týmu a Míla Auterský se o nás vzorně staral. No prostě pohádka. Co se týká dalších plánů, nerada moc předbíhám. V květnu je mistrovství republiky německých boxerů, takže i kdybych se chtěla zúčastnit MČR IPO, termínově mi to nevychází a psa nestihnu správně načasovat. Právo startu na mistrovství světa FCI je něco trochu jiného. Velmi intenzivně o tom přemýšlím. Nejde zde o nějaké ambice, nejde ani o masáž ega nebo potřebu se rovnat s ostatními plemeny. Je to ohromná pocta a prestiž, kterou může mít člověk jednou za život – a to bych nerada bez uvážení zavrhla. Možná pro mě dokonce možnost závodit na takovém závodě znamená ještě víc než vítězství na ATIBOXu! 🙂

Nějaký vzkaz závěrem? 🙂

…tyhle otázky nemám ráda, asi Tě uškrtím! Ale to tam nepiš! 🙂 …vážně tedy! 🙂 Chtěla bych všem kynologům popřát, aby se svými psími parťáky zažili mnoho zábavy, ať už při cvičení nebo i mimo něj. Nezapomínejme na to, že naši psi to dělají především kvůli nám a pro nás a podle toho bychom se k nim měli taky chovat, starat se o ně, mít je rádi a občas je i rozmazlovat. Nikdy nevíme, kolik společných chvil nám bude dovoleno s nimi strávit. A možná se budu opakovat, vím, že jsem už něco podobného kdysi v rozhovoru uváděla, ale… Všem chovatelům exotů bych ráda vzkázala, aby se nikdy nevzdávali, nenechali se odradit jedovatými poznámkami na jejich plemeno. Nemusíte mít malinu nebo ovčáka, abyste psa ukázali v dobrém světle. Ano, někdy je příprava exota v mnohém náročnější, jejich fyzické predispozice jsou jiné, ale o to víc má pak člověk radost, že i s takovým exoťáčkem to jde, i když vím, že je mnohem těžší to z nich dostat. Jsou to totiž většinou velké osobnosti s vlastní hlavou. Kynologii zdar! 🙂

 

Reportáž a rozhovor: Draha Mašková
Foto: Terka Vajnerová a Anna Honcová


Téma:


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose