Romana Ouzká obsadila na Mistrovství republiky Rottweiler klubu České republiky 2016 druhé místo a zaujala krásnou poslušností. Se psem Yosh Argi Horký dech se také letos jako jediný zástupce plemene rottweiler účastnila výběrové soutěže na MČR IPO v Třinci, kde ale bohužel nevyšla stopa.

11200637_1040616852645522_7171739540379301780_n 12046834_1073598112680729_2159949574530763764_n

Romano, jaký je Yosh? Měla jsi už před ním nějakého psa, nebo dokonce psa, se kterým jsi cvičila? Prozraď prosím čtenářům, kteří Tě neznají, něco o Tobě a Yoshovi.

Yosh je velmi přátelský, společenský, oddaný, pracovitý… Miluje svět kolem sebe. Pro mne je výjimečný, jak já říkám „vymazlený“. Od chvíle, kdy jsme si ho přivezli jako štěňátko, tráví s námi skoro všechen volný čas. Yosh je pro mě výjimečný úplně ve všem: v tom, jaký je, jak se chová ke mně, k okolí, jak pracuje… Jak vždycky nadneseně říkáme: Yosh není rottweiler, je to Yosh!  Máme mezi sebou zvláštní vztah, který neumím popsat. Ale je pravda, že pokud není v tréninku, rád si odpočine, rozvalí se na gauči, mrkne na mě těma svýma očima a „Paničko, podrbkej!“  A je pravda, že já hrozně ráda – jsou to takové naše každodenní chvilky mimo trénink… Můj první pes byla fenka křížence, pak mi rodiče koupili mého první rottweilera s PP, také fenku, se kterou jsem složila zkoušku ZM. K ní jsme měli ještě dalšího rottweilera bez PP, který mě také uhranul svojí osobností. Spolu jsme ale cvičili jen základní poslušnost bez stop a obran. Bohužel o tohoto rottweilera jsem přišla kvůli otravě, což byl pro mě strašný zážitek a já si říkala, že už si psa nikdy nepořídím… A vidíte, nakonec mám Yoshe, a jsem za něj neskutečně šťastná!

Viděla jsem na závodech opakovaně vaši poslušnost, která je opravdu nádherná – poraď těm, kdo cvičí s rottweilerem, jak dosáhnout radostného projevu psa, rychlosti a přesnosti? 

Netlačit na pilu a trénink si užívat. Yoshe jsem si nepořizovala do sportu – cvičili jsme, protože nás to oba bavilo. A samozřejmě mít okolo sebe perfektní lidi, což díkybohu máme! Je toho ale samozřejmě více: dobrý pes, poctivost, píle, je to celý životní styl, každodenní práce, byť jen v maličkostech. Cvičíme v dešti, za sluníčka, v létě, v zimě, ráno, večer… Přesto je nezbytné cvičit s radostí, lehkostí. A radovat se z maličkostí :-).

Obrana je u rottweilerů srdeční záležitost, předpokládám, že to má stejně i Yosh…

To je pravda, Yosh obranu miluje… Musím poděkovat našemu figurantovi Martinovi Matouškovi, protože figurovat Yoshe s jeho nadšením není úplně fyzicky jednoduché, přece jenom 43 kg je znát. Martine, velké DÍKY!

Takže Ty sis opravdu neplánovala závodění, nepředstavovala sis bednu vítězů?

To je na tom to nejhezčí, opravdu ne :-). Pro mě i pro Yoshe je tohle jeden velký BONUS! Kupovala jsem si ho jako miláčka do rodiny a kamaráda do života a stal se z něho pro mě určitě životní pes. Chtěla jsem s ním cvičit jen zase nějaké základy, kdyby se dařilo, tak třeba i nějakou zkoušku? Uchovnit ho? Tohle by mě ani ve snu nenapadlo. NESKUTEČNÉ!

IMG_2688 IMG_1551

Proč sis vybrala zrovna rottweilera, čím Tě dostalo toto plemeno?

Rottweiler byl jasná volba :-). Je to nádherné dominantní zvíře. Dostal mě svojí povahou, vzhledem, nejsou to jen stroje bez přemýšlení, a pokud mu dovolíte se rozvíjet v mezích určitých pravidel, ale přesto nepopíráte jeho osobnost, není pro mě lepšího plemene. Prvního rottweilera jsem viděla ve svých sedmi letech a věděla jsem okamžitě, že ho jednou budu mít… Je ale pravda, že výcvik rottweilera je podstatně náročnější než výcvik jiného plemene, ale neumím si teď představit, že bych měla jiné plemeno. Ale nikdy neříkej nikdy, život přináší různé změny :-).

Jaká je jeho nejsilnější a nejslabší disciplína, cvik?

Nejsilnější? Asi poslušnost. A cvik? Nevím – možná chůze, aport… Spíš bych řekla, že celý Yoshův projev :-). Nejslabší? Asi stopa…

Jak prožíváš závody, jsi nervózní?

Ano, jsem nervózní, asi bych řekla, víc než je zdrávo :-). Chtěla bych, aby Yosh ukázal vše, co umí, nechceme zklamat lidi okolo sebe, možná to mě hodně svazuje. Někdy si při závodech říkám, zda nám to za ty nervy stojí :-).

Když je po výkonu, bilancuješ nějak? Rozebíráš například chyby s trenéry?

Spíš jde o můj vnitřní pocit. Pořád jsou to jen psi, mohou udělat chybu, to se stane, spíš mi jde o pocit z projevu. Samozřejmě si řekneme, co jde ještě zlepšit, nebo naopak, co bylo jen selhání v tu určitou dobu. Na závodech je spousta aspektů, které do dění zasáhnou, a vy je musíte objektivně zohlednit. Když to jde, tak se na ně příště lépe nachystáte, někdy však vznikne situace, kterou pes musí vyřešit ihned a sám. Zpětná vazba určitě funguje.

Jsi člověk, který rychle hodí věci za hlavu, nebo je naopak řeší?

Nevím, podle toho, o jaké věci se asi jedná. Takový je život – některé se musí řešit, jinak by nám přerostly přes hlavu, ale jsou zase situace, kdy je lepší nechat věcem volný průběh.

Vrátím se ke sportovní kynologii  Rottweiler je plemeno, které může mít problémy s klouby, a pokud se například přežene výcvik mladého psa, může to mít dopad na jeho zdraví. Kdy jsi s Yoshem například začala skákat, dáváš mu nějakou kloubní výživu apod.?

S Yoshem jsme začali cvičit až v roce, takže přetěžování štěněte jsem nemusela až zas tak řešit. Překážky bych ale nedoporučovala skákat dříve než po prvním roce. Určitě je dobré dbát na dobrou výživu psa, regeneraci sil a odpočinek. Já krmím zátěžovými granulemi, masem a přidávám výživu na klouby. Můj osobní názor je ten, že to chce používat selský rozum. Každý přece musí poznat, kdy je toho už příliš a pes je přetížený – ať v tu danou situaci či dlouhodobě…

IMG_21901 12020033_1073598286014045_811443462723132294_n

Čeho bys chtěla s Yoshem dosáhnout, dáváš si cíle, nebo necháváš na životě/osudu, jak se vše vyvine? 

V první řadě bych chtěla cvičit zase více pro sebe a Yoshe, že nás to baví, a uvidíme, co bude dál. Je pravda, že v době příprav na závody to bylo trochu jinak a zapomínali jsme na to… Bylo to velmi náročné období plné stresu, dva náročné jednodenní závody během 14 dní, do toho moje osobní problémy, a hned se to ukázalo na nepříliš povedeném závodu v Třinci… Takže takhle už ne – budeme zase cvičit pro radost a na pohodu :-).

Jak vypadá vaše tréninkové schéma, jak často trénujete jednotlivé disciplíny?

Většinou každý den něco malého stihneme – stopu, část poslušnosti nebo nácvik obran. Pokud je dobré počasí a čas, tak trénujeme více. Trénujeme i fyzickou kondici – běh, jízda na kole, plavání. Samozřejmě někdy má Yosh úplné volno nebo oddech v podobě procházky, v létě koupání atd. Po závodech jsme intenzitu cvičení zvolnili, slíbila jsem Yoshovi větší odpočinek :-).

Když bys měla někomu poděkovat za pomoc s Yoshim, kdo by to byl?

Chtěla bych určitě poděkovat Klárce a Martinovi Matouškovým. Bez jejich nadšení, podpory, rad, energie a času bychom jen těžko dosáhli takových výsledků. Samozřejmě i všem, co nám fandili a fandí, nechtěla bych na nikoho zapomenout… Během naší čtyřleté práce jsme potkali spoustu lidi, ať už v tom dobrém či horším – přesto to všechno byly zkušenosti, z kterých jsme čerpali.

…a nějaké Tvé přání do budoucna, které se třeba ani sportovní kynologie netýká? 

Chtěla bych, aby byl Yosh zdravotně v pořádku a užívali jsme si společné chvíle, ať už budou na tréninku či mimo něj. A já abych si konečně uspořádala svůj osobní život a vše okolo mě se zase uklidnilo :-).

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: úvodní foto Hana Toušková; Lucie Spálenková a archiv autorky