Mistrovství světa stopařů (MS FCI IPO-FH) se pro rok 2016 konalo ve dnech 7.–10. 4. na Ukrajině, v okolí města Mukachevo. Českou výpravu ve složení Tatjana Burianová s fenou Hikary Venušina sopka (německý ovčák) a Martin Matoušek s fenou Furia Drapa (taktéž německý ovčák) vedl Jiří Lasík, doprovázel je náhradník Zbyněk Novák. Táňa s Kirou obsadily nádherné 12. místo, Martin Matoušek s Furií dokonce 9.! Celému týmu patří veliká gratulace a poděkování za skvělou reprezentaci.

Je to pár dnů, co jste se vrátili z mistrovství světa stopařů, je toto váš největší úspěch?

Táňa: Ano, dvanácté místo je nejlepší naše umístění na mistrovství světa stopařů, i když v roce 2014 v Oberdorle (MS FCI IPO-FH v Německu) jsme získaly víc bodů (182), ale to stačilo jen na 14. místo.

Martin: Tohoto umístění si moc vážím, ale pro mě bylo asi víc 7. místo na WUSV 2013 ve Philadelphii.

Stopari1Nejdříve bych se ráda zeptala na detaily ohledně vašeho výkonu. Každý závodník má dvě stopy – jaké byly terény a jak si s nimi vaše fenky poradily?

Táňa: První stopa, kterou jsme si vylosovaly, byla na hlíně hned ve čtvrtek, ale až v 16.20 odpoledne. Teplota stoupala na „krásných“ letních 25 °C. Půda byla rozpálená a psi byli vyřízení, jen než došli k nášlapu. Já taky. Voděodolné vesty se startovním číslem též splnily své. Čúrky potu pomalu stékaly a připadala jsem si tak trochu jako na poušti. Ani moje psychika nebyla zrovna ideální. Ze čtyř předešlých závodníků nedošel stopu ani jeden! Kira (tak říkám své Hikary) se musela soustředit na sledování stopy a hned od nášlapu řešit přechody mezi tvrdou podmítkou a zcela betonovými úseky. Taky intenzita práce na stopě se snižovala úsek od úseku a s tím i přibývaly chyby. Když řešila ostrý lom, už jsem to vzdávala a čekala, že nás rozhodčí pískne. Naštěstí Kira ne. Nevzdala to a další ostrý lom byl bez chyby. Poslední předmět zazdila, ale vůbec jsem jí to v té chvíli neměla za zlé. Viděla jsem, jak je vyčerpaná, a byla jsem jí vděčná za statečnost a konečných 88 bodů.

Druhou stopu jsme měly v sobotu ve 12.20 na osení. Z dálky vypadalo moc dobře, až na intenzivní práškování na sousedním poli. V průběhu zvedání stopy jsem své mínění přehodnotila. 15–20 cm vysoké osení chvíli bylo husté, chvíli žádné jen s bodláky, proloženo kolejemi i zcela holými úseky, ale Kira byla zjevně odpočatá, aklimatizovaná a natěšená na stopu. Opět jsem měla svého psa. A Kira dala tuto stopu bez problémů i na lomech. Křížení naznačila, ale neřešila. Nevadilo jí ani položení lomu na zcela holém terénu. Celkem 93 bodů.

Martin: První terén byla hlína, která byla pro Furku opravdu těžká, vzhledem k suchu a vysokým teplotám. Druhý terén bylo osení, kde jsem měl z jejího výkonu lepší pocit.

Za co byly bodové srážky?

Táňa: Na druhé stopě v osení to byly drobné srážky hlavně u předmětů, ale půlbody se sčítají a najednou je z toho -7 bodů. Jednou trochu pomalejší dolehnutí na bodlácích, jednou vychýlená pravá tlapka do strany a u posledního korkového předmětu položila tlapku kousek přes něj. To mi nedávalo tak velkou bodovou ztrátu!? Teprve až teď si uvědomuji, že to byly spíš moje chyby. U předmětů nechávám psa trochu odpočívat, zejména v takovém horku!, a po zvednutí předmětu počkám, než se na mně fena podívá a až pak, když je soustředěná, ji vysílám do stopy. V případě, že se dál těší, kníkne, a já vím, že chce pokračovat a další úsek bude dobrý. Myslím si, že to byly ty bodové srážky.

A ta první stopa? Na první stopě to bylo zejména řešení prvního ostrého lomu, taky křížení a další chyby způsobené únavou. A smolné nezvednutí posledního předmětu. Zpropadený korek! Na hlíně ho nezvedla ani Kira, ani Furie, a to nás stálo „bednu“ ve družstvech.

Martin: U první stopy, která byla na hlíně, jsem měl největší bodovou srážku za vypracování ostrého lomu, který Furku stál mnoho sil, a ty jí chyběly ke konci stopy, kde nepracovala již tak pozorně, kvůli čemuž přešla poslední korkový předmět. Na druhé stopě v osení jsme ztratili nejvíce bodů (4 body) za nepřesné označení předmětů.

Jste s vašimi výkony spokojeni? Jak se cítíte zpět doma po návratu?

Táňa: Myslím, že mohu být spokojená – 12. místo v jednotlivcích v konkurenci 42 soutěžících a 4. místo v družstvech. Bramborová medaile vždy zamrzí a člověk začne probírat, co všechno mohlo být o trochu lépe. Zatím jsem pořád hodně unavená. Již mi není dvacet a 800 km v jednom zátahu je dost. Zato Kira v chladnu opět ožila :-).

Martin: Jsem s výkony Furky opravdu spokojený, nevzdala to a bojovala až do konce, a to hlavně na hlíně. Domů jsem se vrátil po čtrnáctihodinové cestě unavený, ale spokojený, to nejhorší přišlo ke konci týdne, kdy se začal horšit zdravotní stav Furky.

Stopari2Je něco, čeho se před výkonem obáváte?

Táňa: Už ani ne. Každý závod přinese nové poznatky. Vždy je něco jinak než kdy jindy. Od neočekávaných povětrnostních podmínek, přes terény s různými záludnostmi, rozhodčí s odlišným názorem na výkony psů, až po organizační záhady a překvapení, a taky když můj pes udělá něco, co nikdy předtím neudělal :-). Beru to jako životní pestrost a zkušenosti a těším se na to.

Martin: Asi by mě zklamalo, kdyby to Furka během stopy vzdala, ale věřím jí!

Chtěli jste se se svými psy vždy věnovat stopařině? Kdy toto rozhodnutí přišlo?

Táňa: Ano. Hledala jsem štěně s předpoklady pro dobrého stopaře, ale nejdřív jsem se pokoušela o IPO3. Kira už na VS a mistrovství ČR ukázala, že stopu umí a byla první.

Martin: Furka už od štěněte byla připravována na IPO, až v jejích sedmi letech jsem se ale rozhodl věnovat stopařině, náročným stopám dle IPO-FH jsme se začali věnovat až od roku 2015. Věděl jsem, že má pro stopařinu vlohy, ale netušil jsem, že hned první sezónu dojdeme tak daleko.

Kdy jste začali se svými psy stopy trénovat a jak postupoval trénink? Když budu konkrétní, zajímá mne například váš názor na pachové čtverce. A jak učíte předměty – mimo stopu, nebo na ní? Jaké používáte pamlsky na stopě a jaké za předmět?

Táňa: Chtěla jsem začít hned s malým štěnětem, ale… Napadl sníh a zůstal ležet od listopadu až do konce března. Takže první stopa byla až v dubnu, v 6 měsících věku. Na můj vkus pozdě.

Pachové čtverce? Ptáš se hezky, ale na nesprávném místě. Já jsem nikdy nepoužívala pachové čtverce ve výcviku stopy. Jsou různé metody výcviku a jistě je tato metoda účinná, zejména u psů, u kterých psovod nenalezne jinou motivaci. Předměty učím mimo stopu a od začátku kladu důraz na přesné a radostné označení. Ze začátku jsem pamlsky na stopě nepoužívala vůbec. Zařadila jsem je na místech, kde jsem potřebovala psa zpomalit, zvýšit soustředění apod. Používám motivační pamlsky, tj. jiné než granule, které krmím. Například vařené srdce, mleté maso, sýr.

Martin: Na pachových čtvercích začínám, ale nezdržuji se na nich dlouho. Předměty učím od štěňátka mimo stopu, ale ne na zemi. V současné době mám dvě feny německého ovčáka a u obou dávám na stopy namočené granule. U předmětů používám ještě silnější motivační prvky, většinou maso.

Stopari3Máte někoho, s kým na stopy chodíte? Je podle vás dobré trénovat stopy s někým dalším, nebo si raději užíváte přírody, samoty a společnosti svých psů?

Táňa: Převážně trénuji sama. Občas zajedu do Netolic za holkami – záchranářkami. Janička Šmídová mi vždy ochotně našlápne stopu, zajistí křížení a je fajn kamarádkou, která o stopách mnoho ví, ráda pomůže i poradí. Záchranáři mají stopy tak trochu jinak, a tak se vzájemně učíme. Občas potrénuji s „ipákama“ (Erik Svoboda, Jirka Zaňák, Dáša Macků a další). Díky kamarádi!!! V partě je to veselejší a člověk naráží na různé problémy na stopách a řeší chyby své i jiných, a tím se učí. Kiru víc baví cizí stopa a nové terény. Asi za ta léta mě má přečtenou a okoukanou :-). Má to i své nevýhody. Zejména víc času na stopách, který mi pořád chybí, a také o samotě lépe řeším chyby.

Martin: Většinou chodím sám, ale určitě je lepší i tuto disciplínu trénovat v dobrém kolektivu a ten já kolem sebe mám.

Vrátím se k mistrovství světa – byla možnost tréninkové stopy? Jak probíhala organizace závozů, navigace na místa apod.? Jak byste zhodnotili organizaci?

Táňa: Ukrajinci zorganizovali vše velmi dobře, zejména s přihlédnutím na to, že MS stopařů zde bylo poprvé. Tréninkové terény byly docela blízko a bylo jich dost, takže každý měl možnost potrénovat jak hlínu, tak osení.

V podstatě vše fungovalo na zadaných souřadnicích pro místo srazu – jak na nástupy, veterinární prohlídky, tak na stopy. Pro odpůrce navigace (jako jsem já) to bylo o něco málo složitější, ale s mapou to nebyl žádný problém. Sraz na stopy byl u čerpací stanice a zde nás vyzvedlo zaváděcí auto – to nás zavedlo cca 10 km do místa losování a místního občerstvení a pak v daný čas jsme pokračovali polňačkou, v mraku prachu, na místo činu.

Martin: K tréninkovým stopám byly určeny terény na hlíně i osení, které se nacházely nedaleko od našeho hotelu. Využili jsme k tréninku hliněné prostory, které byly specifické. V průběhu závodu jsme měli být v danou dobu na seřadišti, kde nás čekal závodčí a ten nás odvezl na místo, kde proběhlo měření stopovacích vodítek a losování. Poté jsme se přesunuli na místo konání stop. Nemám tolik zkušeností, ale myslím si, že organizačně byly závody dobře zabezpečeny.

Je těžké hodnotit rozhodčí, ale mohli byste z pohledu závodníka říct pár slov k jejich práci?

Táňa: Necítím se odborníkem na posouzení práce rozhodčího. Určitě byli zaprášení a utahaní, ale nebylo to na jejich profesionálním vystupování znát.

Martin: Můžu se vyjádřit pouze k hodnocení mých stop – a to myslím bylo korektní od obou rozhodčích.

A možná mnohem podstatnější je ještě otázka na kladeče – jak byly stopy položeny?

Táňa: Horizontálně :-). Z mého pohledu nelze kladečům nic vyčítat. Psovod by si vždy přál mít položenou stopu tak, aby pes neudělal žádnou chybu :-). Pokládání stop je vždy velice individuální. Na tomto MS vypomáhali také naši (čeští) kladeči a jeden Slovák. Bohužel, neměli jsme to štěstí. My jsme zvyklí, že většina našich kladečů pokládá stopy s velkým citem pro složitosti terénů.

Martin: Tohoto mistrovství se zúčastnili i naši dva výborní kladeči Standa Koráb a Jan Václavek. Vylosování na jejich stopy byla pro psovoda malá výhra. Ke Standovi jsem měl blízko, kladl první tři stopy, ale já jsem si vylosoval až tu čtvrtou, takže kladeč z Ukrajiny. U obou stop jsem měl zvláštní tvary oblouku, ale jinak si nemůžu stěžovat.

Jistě si česká výprava nenechala ujít sobotní galavečer, v čem byl ten na Ukrajině nezapomenutelný?

Táňa: Ukrajinci jsou velice pohostinní. Galavečer byl v krásné roubence s typickou národní kapelou na úvod.

Martin: Tak to jsme si opravdu nenechali ujít, každý jsme zaplatili 25 EUR, což je na zdejší poměry velký obnos. Galavečer se ale opravdu povedl, měli jsme stůl s holandskou výpravou, v jídle jsme se jim vyrovnali a v konzumaci tekutin je překonali! :-).

Kolikáté mistrovství světa to pro vás bylo? Lze jednotlivé roky nějak srovnat, Táňo?

Táňa: Hikary mě dovedla na MS už potřetí. Díky, holka moje!!!

Poprvé jsme byly v Oberdorle (2014 – Německo) – to jsme se neztratily mezi poli jen díky našemu doprovodu a jejich péči (Draha Mašková a Hana Toušková). Němci jako organizátoři mně zklamali. Zejména na začátku zde panoval zmatek kvůli nesrozumitelnosti organizačních pokynů. Žádné rozpisy, žádní zavaděči na stopy. Terény až příliš různorodé. Zato bydlení v překrásném městečku bylo super.

Podruhé organizovalo MS stopařů Rusko (Moskva – 2015). I přes to, že se nám na rašelinových terénech nevedlo, ráda vzpomínám na perfektní organizaci a pohostinnost Rusů. Zde byly terény opravdu daleko a bez dokonalých zavaděčů by to nešlo. Dodnes se divím, že nikdy nikoho neztratili. I zahájení a závěr MS bylo na úrovni. Rusové byli neobyčejně štědří. Všichni si odvezli drobné vzpomínkové dárečky z losování, bylo možné koupit různé věci s logem MS 2015.

Od letošního MS jsem snad očekávala nejméně, ale Ukrajinci se zhostili organizace na velmi dobré úrovni i díky vedoucímu „hliněných“ stop (Peter Lengvarský – Slovensko) a vypůjčeným kladečům (Slovensko a Česko). Byla škoda, že všichni účastníci nebydleli v místě a vzdálenosti k místu losování a zahájení bylo trochu z ruky, ale zahajovací a závěrečný ceremoniál byl moc pěkný a reprezentativní. Ale z „bedny“ by to bylo bývalo vypadalo ještě lépe :-).

Martin: Bylo to pro nás druhé mistrovství světa.

Stopari4Jaké jsou vaše další cíle?

Táňa: Na tuto otázku ani neumím odpovědět. Hikary je letos 11 let. Vše závisí na zdraví.

Martin: S Furkou bych se chtěl i tento rok věnovat stopařině a zúčastnit se výběrového závodu. Mám ještě mladou fenu Vicky, kterou si připravuji na IPO, nudit se nebudu.

Poslední otázka bude na každého z vás jiná. Táňo, Tebe se zeptám z čiré zvědavosti – objasníš čtenářům podobu svého křestního jména?

Jméno Taťana má zajímavý tvar a ještě zajímavější výklad. Prastarý původ jména je spojený se slavným římským rodem, doslovný překlad dává nositelce jména moc k rozhodování. Jedná se o jméno používané nejvíce Rusy. Jeho kořeny sahají až do antického Říma, kde žil slavný rod Tatiů. Již staří Řekové znali slovo tattó, které znamenalo „ustanovovat“, „rozdělovat“. Ruština jméno užívá jako Tatjana, stejně tak i bulharština. Tolik říká Wikipedie J … Numerologicky je to číslo 17 „MÁGOVA HVĚZDA“ (je obrazem lásky a míru, slibuje, že tato osoba po strastech a těžkostech předchozího úseku života povstane), schopnost překonat dřívější překážky v kariéře i v osobních vztazích. Číslo 17 je číslo velice příznivé, je to číslo „nesmrtelnosti“. Takže mám obavy, že neodolám, a až nebude moje Kira, tak si ještě vyberu jedno štěně  pro společnou cestu životem.

Ale ptala ses asi na to, proč právě Tatjana? Můj děd pocházel z Oděsy. Dál to raději nebudu rozvádět. Můj původ je dost složitý…

Martine, pověděl byste nám, jaké další následky měla Vaše účast na MS FCI FH?

Po návratu z Ukrajiny mi Furka připadala unavená, ale to se dalo předpokládat, a proto jsem tomu do čtvrtka nevěnoval velkou pozornost. Ve čtvrtek jsem už jel na veterinu, protože její zdravotní stav se rapidně zhoršil, zde byla ošetřena a jeli jsme domů. Po cestě jsem měl hovor se členem reprezentace Zbyňkem Novákem a ten mi oznámil, že má u psů babeziózu a není sám. Okamžitě jsme začali shánět lék, ale ten v ČR není dostupný. Naštěstí jsme lék v pátek pro Furku sehnali. Bohužel ještě není v pořádku a čekáme, jestli léky zaberou. Ta Ukrajina se vyplatila!

Furce přejeme brzké uzdravení a všem pevné zdraví!

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: Alexandra Dobrovičová