Kdy ses rozhodl být figurantem? Kdo Tě k figurování přivedl a jak to celé vzniklo?

Ve dvanácti letech jsem zdědil svého prvního psa, 6letého Bena bez PP. S ním jsem začal docházet na kynologické cvičiště v Jenišovicích a ihned se mi zalíbila práce se psy. Asi v patnácti letech přišly první pokusy s rukávem. A v sedmnácti mi byla zadána 2. figurantská třída.

Poté jsem se dostal pod vedení Ladislava Hůzy, kde jsem měl možnost figurovat velké množství psů. Taktéž jsem přicházel do styku se zkušenějšími psovody a začal jsem získávat i první výraznější závodní zkušenosti.

Někdy kolem roku 2006 jsem se dostal do party lidí, tzv. Malhoj teamu, v té době už bez Ládi Macha. Zde jsem začal poznávat v té době moderní metody výcviku a všeobecně pozitivnější přistup k němu. Začal jsem figurovat rychlé psy, kteří byli připravováni na vrcholové soutěže, a učil se novým metodám. Dnes spolupracuji s velkým množstvím zkušených psovodů.

 

Měl jsi nějaký vzor? A máš ho i nyní?

Já spíš sledoval videa a říkal si: ten dělá dobře tohle a ten zas tamto – a potom jsem se to snažil nějak spojit. Neřekl bych, že jsem měl konkrétní vzor.

Jinak pro mne je vzorem každý, kdo si jde za svým cílem a něčeho v kynologii dosáhne. Od každého se dá něčemu přiučit.

 

Co dělá podle Tebe dobrého figuranta?

Podle mého názoru dobrý figurant musí být i dobrý psovod. Alespoň v tréninku to pro mne platí. Jelikož se snažím kvalitně cvičit se svými psy, tak hledám i kvalitní tréninkové figuranty a z mé zkušenosti je pro mě dobrým figurantem člověk, který sám se psy cvičí a dokáže se vžít do pozice psovoda a v neposlední řadě zná i některé závodní fígle :-). Musí být schopen udělat to, co mu řeknu a jak to řeknu, na druhé straně by měl být schopen i navrhnout lepší variantu tréninku.

O figurování na soutěžích už toto samozřejmě tolik neplatí. Tam je pro mě dobrý figurant ten, který dokáže patřičně, ale bezpečně prověřit schopnosti psů. Všem psům umožní dosáhnout 100 bodů a žádnému neuškodí.

Bez čeho se dobrý figurant neobejde? Co vše potřebuje a co z toho se dá naučit, a co se naučit nedá, co prostě musí být už shůry dáno?

Dobrý figurant musí být určitě pohybově nadaný, mrštný a mít chuť na sobě neustále pracovat. Práce ho musí bavit a musí být otevřený novým trendům a metodám. Styl a fyzička se dají naučit tréninkem, ale jestliže nejste schopný obětovat čas a nebaví vás to, tak se nemůžete ničemu naučit. Také záleží, jestli máte k dispozici psy, na kterých se můžete učit, bez těch to bohužel nejde – a řekl bych, že dnes je to bohužel velký problém začínajících figurantů.

 

Dalo by se zevšeobecnit, jaké jsou styly figurování?

Na soutěžích máme každý svůj zažitý osobitý styl, řekl bych, že tady to máme každý jinak a těžko to nějak dělit. V tréninku by se to dalo asi více rozdělit podle metodiky a přístupu k tréninku. Každopádně dobrý figurant by měl umět změnit svůj styl individuálně ke každému psovi v tréninku a k přípravě na danou soutěž.

 

Jaký je Tvůj styl? Co je pro Tebe jako figuranta příznačné?

Každý máme svůj styl. Já se snažím psy patřičně psychicky prověřit, ale do bezpečné míry pro nás oba. Nejsem například zastáncem v dnešní době dobíhání do střetů na kontrolním výkonu. Dnes je spousta rychlých psů, kteří se velmi dobře figurují, ale je jich i spousta, co čekají na vaši chybu. V tréninku se snažím psovi dělat protivníka a připravovat je tak, aby vydrželi i ten největší tlak a nepřekvapil je rychlý figurant. Snažím se vychovat psy bojovné s pevným zákusem, ale ne za cenu vytvoření nervově labilních jedinců, kteří budou bojovat pouze díky vyhýbavé reakci.

Kterému svému kolegovi jsi svým stylem – podle svého názoru – blízký?

Tím, že jsem se od nikoho přímo neučil, tak se nemám ani k nikomu moc co přirovnat. Od každého se snažím vzít si to nejlepší, a to horší vytěsnit. Pokud jde o trénink, tak hodně jsem se naučil od Martina Plecháčka, podobně přistupuji k tréninku, s připojením svých postřehů a citu.

 

Vyvíjí se nějak figurování? Jaký je tento vývoj a jaké jsou v něm tendence?

Určitě se vyvíjí požadavky na předvedení psů figuranty. Dnes je plno psů extrémně rychlých a figurant musí hlavně myslet na bezpečnost psů – a v neposlední řadě samozřejmě i na tu svoji, ovšem také na psa musí provést patřičný tlak tak, aby ho prověřil.

V tréninku u nás ušlo figurování dlouhou cestu, a to hlavně metodikou výcviku. Dnes se dá naučit celá obrana pozitivní metodou. U většiny psů je potřeba použití korekce, ale už to není ta mechanická metoda, co bývala před dvaceti lety. I na samotném projevu psů a bodových výsledcích na soutěžích je to velmi znát.

 

Máš výrobce pomůcek, které Ti nejvíce sedí? Jaké konkrétní věci nejvíce?

Nemám vyloženě oblíbeného výrobce. Jeden má lepší tohle druhý něco jiného. Používám pomůcky Gappay, Raddog, HST či Cariz.

Jaké rukávy rád používáš? Nedělá Ti problém používat i jiné, které jsou například na akci dodány sponzorem akce?

Mám doma všechny rukávy, se kterými se u nás na soutěži mohu setkat, a nemám problém ani s jedním. Jde spíš o to, abychom jako figuranti dostali rukáv v dostatečném předstihu před soutěží a mohli si ho takzvaně osahat. Je špatně, když vám dají před prvním psem na kontroláku rukáv a vám tam prostě ten klín nechodí. Jako figurant mám psovi umožnit provedení plného zákusu, a to v tom případě je těžko možné. Když to trochu nadsadím, tak většina z nás není jako Ester Ledecká, že nám půjčí lyže a vyhrajeme olympiádu! 🙂

 

Jak jsou na tom čeští figuranti ve srovnání se svými zahraničními kolegy?

Myslím, že máme asi nejlepší figuranty na světě, co se týče tréninku, tak i soutěžního figurování. Ovšem každá země má jiné potřeby a požadavky, vyplývá to ze způsobů tréninků a požadavků na národních soutěžích. Tak jako u nás tomu nebude v zemích, kde je sportovní kynologie v plenkách, a dělá ji pár lidí. Čeští figuranti se zde vyloženě specializují na sportovní kynologii. Kdežto například v zemích Beneluxu či Francii mají větší zastoupení ringové sporty, v kterých jsou požadavky na figuranty naprosto rozdílné.

 

Co je třeba splnit na svazového figuranta ČKS?

Musíte mít požadovanou praxi jako figurant 2. nebo 1. třídy a poté se zúčastnit školení svazových figurantů, kam vás vyšle vaše krajská organizace. Jestliže tam splníte fyzické testy, teoretickou část a budete dost dobrý v praktické části, tak budete svazovým figurantem.

Byla dřina licenci získat a je složité si ji udržet?

V mém případě trvalo pár let, než jsem licenci získal, já nebyl zas tak úplně od přírody nadaný, ale svou prací jsem se hodně vyhoupl… 🙂

 

Který figurovaný závod pro Tebe byl nejtěžší a proč?

Největší respekt jsem měl asi z mistrovství republiky rottweilerů, ale to se mi naštěstí zase tak nepotvrdilo a dnes mohu říct, že jsem si závod užil :-).

 

Figuruješ raději první, technickou část obrany, nebo kontroláky?

Já se cítím v obou částech dobře.

 

Jak se udržuješ v kondici? Pracuješ na sobě?

Chodím běhat, když si najdu chvilku času. Jinak dostanu do těla při trénincích.

Figurant by měl před výkonem dodržovat určitou morálku, být zodpovědný vůči závodníkům, jejichž psy má prověřit, takže například večer před výkonem (myslím nějaký velký závod, třeba mistrovství) dlouho nepařit, nepřehánět to s alkoholem, je to tak? 🙂

Jelikož jsem sám závodník a nerad bych potkal někdy na place figuranta, který by nebyl kvůli alkoholu schopen 100% odvést svou práci, tak s tím souhlasím a vždycky koukám, abych byl ráno, jakožto figurant, takovou práci schopen podat.

 

…povedlo se Ti to vždycky? 😉

Zatím vždycky ano a předpokládám, že tomu tak bude i do budoucna.

 

Co na figurování miluješ?

Práci se psy, práci s lidmi a tu akci.

Figuranti prý mají spousty obdivovatelek, je to tak? 😉

Tak asi jsme něco jako fotbalisti, akorát místo meruny máme rukáv. Každopádně, když se kouknu v kynologickém světě poslední dobou kolem, tak jsme jako muži v menšině, takže je to asi i trochu logické.

 

Byla situace, kdy se Ti něco nepovedlo, a dodnes Tě to štve? Nebo staré věci neřešíš – a prostě co bylo, bylo…

Myslím, že ne, vždy se všechno povede podle našich představ. Naštěstí se mi zatím nepodařilo udělat nějakou výraznou botu, která by mi nenechala spát.

 

Měl jsi někdy z nějakého psa obavu? Respekt? Strach věřím, že ne…

Neměl.

 

Jak se před velkými závody cítíš?

Trochu nějaké nervozity tam ještě třeba je, ale určitě ne tolik jako když nastupuji z pozice závodníka.

Jaký cvik z obrany Tě baví nejvíc? Proč?

Mě baví asi všechny cviky. Samozřejmě jestliže máte kvalitní zvíře, tak je to spíše kontrolní výkon.

 

Odmítl jsi někdy někoho přijmout na výcvik?

Ti, co mě znají, tak asi dobře vědí, že mi moc nejde říkat ne. Každopádně jestli řeknu ne, tak je to hlavně z časových důvodů.

 

Preferuješ nějaká plemena na figurování, nebo neděláš rozdíl

Mám nejblíže k BOM a NO, ale trénuji s různými plemeny a žádné nijak zvlášť nepreferuji. Pokud myslíš rozdíl v metodice, tak u některých plemen rozdíl v přístupu je, ale týká se to hlavně povahových vlastností, které jsou pro dané plemeno typické.

Kolik jsi za dobu figurování utržil kousanců a zranění? Jaké bylo nejhorší?

Nesčetněkrát. Jednou mě pes kousl do obličeje těsně pod oko, tam to bylo jen o kousíček, mám prokousnutou bradavku a jednou na předloktí došlo i na šití. Ovšem nikdy to nebylo nic vážného, naštěstí.

 

Jsi tvrďák a bolest neřešíš? 🙂

Většinou, když už dojde na kousnutí a není to opravdu vážné, tak se snažím dokončit trénink toho určitého psa, a teprve potom je čas na ošetření. Tedy alespoň pokud to není zranění, které mě úplně vyřadí. Navíc v mé profesi figuruji v ringo obleku, a v tom musí člověk často hodně přetrpět, takže jsem zvyklý, že práce figuranta bolí.

 

Máš rád výzvy? Adrenalin? Je figurování adrenalin?

Určitě mám rád adrenalin. Ale jestli se dá figurování přirovnat k bungee jumpingu? To asi ne :-).

Jsi hrdý na to, že jsi figurant? 🙂

Jsem hrdý, že dělám to, co mě baví, a stále mě to baví :-).

 

Co by Tě potěšilo, když by se na současné sportovní kynologii změnilo? Ať už s ohledem na figurování nebo obecně.

Asi by mne potěšilo, kdyby se změnil přístup některých funkcionářů a dali prostor schopným lidem, kteří chtějí pracovat pro českou kynologii. Mrzí mě, že od některých z nich jsou házeny klacky pod nohy a znemožňují například to, aby nás na poli mezinárodním zastupovali lidé, kteří jsou ve sportovní kynologii opravdovým pojmem.

 

Podle čeho jsou ČKS figuranti stavěni na velké závody? Je to spravedlivý systém?

Na velké závody navrhuje figuranty Výcviková komise (VK) ČKS a posléze její návrh schvaluje předsednictvo ČKS. V některých případech, jako jsou akce klubů, bere na vědomí přání pořadatele. Určitě hraje roli i ekonomická stránka věci, tzn., jak daleko to na soutěže máte, v tom je to těžší pro nás, co jsme z okrajů republiky. Také ti z nás, co aktivně soutěží se svými psy, nemůžou být na některé akce delegováni. Například když plánuji případnou účast na MČR IPO, tak mám malou šanci, že mě budou delegovat na VS MR IPO. Ale tak to má asi být, jelikož věřím, že kdyby pes některého soutěžícího udělal chybu s následkem diskvalifikace, nebo by se něco nepovedlo z mé strany, mohl bych být osočen, že jsem to provedl schválně s důvodem uškodit konkrétnímu soutěžícímu. Ačkoli je to v dnešní době absurdní a věřím, že žádný z nás by si něco podobného nedovolil.

Přijal bys pozvání figurovat v zahraničí? Pokud ano, kam bys rád jel figurovat?

Přijal, už jsem měl i nabídky, ale ty bohužel z časových důvodů nevyšly. A nemám nějakou vyhraněnou lokalitu.

 

Seřaď prosím podle sebe tyto hodnoty: rodina, kamarádi, láska, pes, figurování, zábava.

Rodina, láska, pes, kamarádi, figurování – a zábava je ve všem předchozím.

 

Nějaký vzkaz pro sportovní kynology od Tebe jakožto figuranta?

Snad jen ať si užívají trénink a tu cestu k jejich cíli. Ať už je to účast na mistrovství světa nebo jen radost z práce s milovaným čtyřnohým parťákem.

 

Foto: Tereza Suchánková a archiv autora


Téma:




Ad