V předchozím článku jsem nastínila hlavní problémy chovu psů bez průkazu původu, a především jsme se zabývali množírnami, které jsou velkým nebezpečím současného chovu psů, o to horším, že v něm jde pouze o zisk na úkor zdraví zvířat.

Problematice chovu psů bez průkazu původu se budeme věnovat i nadále, a to hlouběji a z několika pohledů. Těmi jsou exteriér, povaha a zdraví.

clanek_06 clanek_02

Exteriér

Nejvýrazněji je vnímán exteriér. Tedy to, co po vizuální stránce odlišuje jednotlivá plemena. Všichni jistě víme, že například labradoři jsou čistě žlutí, černí nebo hnědí, jinak to prostě nejsou labradoři.

Jak je ale možné, že to tak je? Že všude na světě mají jen tyhle tři barvy a ještě většinou ve stejném odstínu?

Ve výsledku je to docela jednoduché. Aby mělo plemeno nějaký ucelený vzhled a aby se chovatelé napříč státy a kontinenty nehádali, co je správné, žádoucí a cílené, je potřeba určit nějakou normu. Taková norma se nazývá standard a říká, jak má rasa vypadat. Je v něm detailně popsaná každá část těla psa. Díky němu víme, jak má být například rottweiler vysoký a že může mít pouze černou barvu s pálením. Dokonce určuje i odstín pálení a jeho rozsah. Takto kompletně popisuje standard celého psa daného plemene a každé plemeno zvlášť. A právě díky standardu chovatelé na celém světě vědí, čeho se mají držet.

Možná to působí jako zbytečnost. Spousta lidí by možná namítla něco podobného jako: „Vždyť je to přece jedno, jestli má rottweiler pálení hnědé, játrové nebo vybledle žluté. Ani mě nemusí zajímat, jestli má ucho ve tvaru hezkého trojúhelníku nebo jestli je lehce stočené… Je to rottweiler a hotovo!“

Do jisté míry je to pravda. Nikdy nebudou všichni rottweileři vypadat úplně stejně. A je to dobře. Pořád jde o živé tvory, ne o stroje. Ale i na tohle standard myslí. Není vymezený na centimetry přesně, je to jisté rozmezí, do kterého se pes musí vejít, aby mohl mít potomky, kteří budou nositeli tradičních znaků plemene. Aby to zkrátka ještě byl ten zmíněný rottweiler.

Kdyby se na standard úplně rezignovalo, časem by rottweiler, jak ho známe, přestal existovat. Pálení by se mohlo ztratit, uši by vypadaly jako ruličky nebo by mohly trčet nahoru a za pár generací by rottweilera nikdo nepoznal. Vlastně by to nemuselo trvat ani moc dlouho. Mluvíme o pěti nebo deseti letech.

Povaha

Na trochu významnější pozici, než je vzhled, bych já osobně postavila povahu a zdraví. Nejde zcela objektivně prohlásit, že je jedno z nich důležitější, protože pokud má pes pouze jedno bez druhého, je to vždy problém. Život se psem s nevyzpytatelnou povahou je složitý a v některých případech i nemožný. Stejně je to se zdravím. Povahově úžasný pes s těžkým onemocněním majiteli přinese hlavně trápení.

Kvůli tomu by rodiče štěňat měli být nejen povahově vyrovnaní, když přejdeme od typického vzhledu, ale i zdraví. Jejich povaha by měla odpovídat danému plemeni. Protože i ona je jeho typickým rysem a standard v krátkosti popisuje i ji.

Zůstaňme u rottweilera. V jeho standardu se o povaze píše: „Je přátelský a klidný, v zásadě vlídný, miluje děti. Je velmi oddaný, poslušný, ovladatelný, rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velkou pozorností.“

Pokud budou chovatelé zodpovědní a budou se standardu držet, nestane se, že by byl rottweiler za deset let agresivní uzlíček nervů, který se bojí svého stínu. Ale neměl by se z něj stát ani tlustý lenoch, kterému je jedno, co se kolem něj děje.

Právě díky standardu a jeho dodržování je možné si vybrat takového psa, který je pro člověka ideální. I když jsou psi individuality a žádný z nich není stejný, základní charakterové vlastnosti by měly být v rámci plemene podobné. Proto si starší lidé mohou pořídit trpasličího pudla jako společníka a nehrozí jim, že budou muset čtyři hodiny denně běhat po lese, jako to například vyžaduje sibiřský husky, který má zcela jiné nároky na fyzickou aktivitu, než je tomu v případě uvedeného pudla.

clanek_03 clanek_04

Zdraví

Na rozdíl od vzhledu a povahy se o zdraví ve standardu moc nepíše. Nejspíš se předpokládá, že psi jsou v pořádku. Bohužel to nemusí být pravda.

Kdysi psi opravdu plnili svůj původní účel. Běhali celý den za stádem, nachodili desítky kilometrů při hlídání hranic, účastnili se celodenních lovů…

Dnes jsou psi hlavně kamarádi, společníci člověka, se kterými se občas i sportuje. I když to pro ně někdy může být náročné, pořád je to nic oproti celodennímu zápřahu v dřívějších dobách. Pokud kdysi měli takto plně vytížení psi nějaké zdravotní postižení, velmi rychle se to projevilo. Honák s nemocnými klouby nezvládne běhat celý den…

A protože bylo v nejvyšším zájmu tehdejších chovatelů mít dobré psy, kteří zvládají svou práci, zdravotně postižení jedinci nikdy štěňata neměli.

Abychom dnes mohli zjistit, zda je pes zdravý, musíme použít moderní techniku. A tak psi podstupují rentgeny kloubů, páteře, vyšetření očí, krve… Každé plemeno má dispozice k určitým onemocněním, a je v zájmu chovatelských národních i nadnárodních klubů, aby se jejich představitelé zdravím psů zabývali a nastavili adekvátní kontroly a kritéria chovu tak, aby nemoci eliminovali. A především chovatelská etika je tím, co může vývoj a směřování plemene velmi ovlivnit – pokud chovatelé budou přísní ke svým psům a odchovům, budou se snažit odchovávat psy zdravé a myslet při tomto všem na jejich budoucí majitele, ale i zdravý chov, jen pak se situace může zlepšit. Zde se tedy opět vracíme k tomu, o čem jsem psala v minulém článku – a to jak je důležité vybrat si správného, slušného a zodpovědného chovatele.

clanek_05

Tři aspekty jako celek

Aspekty vzhledu, povahy a zdraví v chovu psů jsem sice nastínila odděleně, ale ve skutečnosti jsou provázané, jeden s druhým. Mnoho zdravotních problémů souvisí se vzhledem psa. Jako příklad můžu zmínit krátký čenich – vypadá mile, u některých plemen je i trendem ve vývoji exteriéru, a tak se stále zkracuje. Ale souvisí s ním problémy s dýcháním a snižuje se odolnost psa v teplém počasí (francouzské buldočky se v parném létě doporučuje venčit jen ráno nebo večer, kdy je ještě chladno, jinak by mohli zkolabovat).

Zdraví psa ovlivňuje i jeho povahu. Příkladem můžou být třeba němečtí ovčáci, v jejich chovu se upřednostňují psi, kteří jsou klidní při zákusu do rukávu. Bohužel se ukazuje, že jde o důsledek problémů s páteří. Psi při zákusu nebojují, protože cítí bolest.

V tomto případě můžeme najít paralelu i se vzhledem, protože v posledních letech se u ovčáků výrazně změnil sklon zad, takže je velká pravděpodobnost, že tento vzhled není slučitelný se stoprocentním zdravím.

V ideálním případě by se chovatelé měli zaměřit vyváženě na všechny tři složky chovu psa a snažit se o zušlechťování plemene rovnoměrně. Je to cíl nelehký, ale pro zdravý chov psů nezbytný.

Závěrem

Jak ale zajistit, aby vzhled a povaha odpovídaly plemeni a zároveň byl pes i zdravý? Existují nějaké ochranné mechanismy, které zaručují, že štěňata mají pouze kvalitní jedinci? Hraje v tom roli průkaz původu? Má člověk nějaké záruky, když si koupí psa z chovatelské stanice? Nebo je lepší vzít si štěně od sousedů, když ještě navíc zná jeho matku?

Na to všechno se podíváme v některém z příštích článků.

Kristýna Jarošová
Foto: Tereza Suchánková


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose