Václav Kejř je rodák z Roudnice nad Labem, která je pro sportovní kynologii nejen v ČR symbolem mnoha prestižních akcí, ať je to např. mistrovství světa FCI IPO 2013 nebo mistrovství republiky IPO 2015 a 2016. Václav Kejř je cvičitel (se svými psy složil na 130 zkoušek, s deseti z nich dosáhl stupně IPO3 a ZVV3), bývalý aktivní závodník (opakovaně účastník mistrovství ČR, nominace na mistrovství Evropy), v současné době je majitelem belgických ovčáků malinois Barbar Mi-Ji a jeho dcery Jeta z Herberu. Kromě veřejných funkcí v české kynologii (po dobu dvou volebních období byl místopředsedou ČKS; dlouholetý předseda ZKO Roudnice nad Labem – Slavín) je členem zastupitelstva města a byl například i iniciátorem petice na zachování nemocnice v Roudnici nad Labem, což se nakonec po jeho veřejné intervenci v Senátu ČR povedlo.

kejr0017

Vašku, ráda bych Tě představila blíže, kdo je Václav Kejř kromě toho, co je uvedeno výše?

Snažím se být rádcem a pomocníkem, nejen v kynologii, ale i v běžném životě. Jinak jsem především předseda ZKO Roudnice nad Labem – Slavín, aktivně cvičím psy, jsem členem zastupitelstva Roudnice nad Labem, ale jsem samozřejmě i manžel a táta.

Jaká byla Tvá cesta ke kynologii? Tvůj první pes, Tvá první zkouška, Tvůj první závod?

Doma jsme měli vždy psa – ovčáka, a jako malý kluk jsem se jej snažil něčemu naučit. Na cvičák jsem s ním nechodil, ale protože v tu dobu byl cvičák kousek od mého bydliště, tak jak jsem v neděli ráno slyšel štěkot, nikdo mne doma neudržel. První skutečně můj pes byl Kazan bez PP. To mi bylo asi 13 let a cvičák byl již na Slavíně. Tam mi poradil pan Čmejla (to byl pro mne nejznámější pejskař na světě), jak dělat stopu, a ten pejsek tu stopu šel. Čmejla mne pochválil, a tím jsem pejskařině propadl. Složil jsem s Kazanem ZM, ZV1 a ZV2 a vyhrál jsem okresní přebory mládeže. Pan Čmejla mi pak poradil, že se psem bez PP není pejskařina plnohodnotná. Kazana jsem prodal armádě (to mi bylo asi 15 let) a nemohl sehnat štěně. Tak mi zase pan Čmejla, v tu dobu již mistr ČSSR, dal dospělou fenu, abych ji uchovnil a po štěňatech mi ji dal a já jsem odchoval první vrh štěňat německých ovčáků „z Uliček“ a nechal si jedno štěně – Arana z Uliček. Složil jsem s ním ZM na 100/100/100 bodů a potom ZVl–3, OP 1–3, SP1–2 a tehdy jednostupňové IPO. Následovaly krajské soutěže a v roce 1967 účast na mistrovství ČR v České Lípě. V tu dobu mne pan Čmejla vyznamenal – nabídl mi tykání a tréninky.

Byla a je kynologie Tvým jediným koníčkem nebo jsi měl a máš i jiné?

Krom kynologie jsem se věnoval i řecko-římskému zápasu a trochu chovu exotů. V současné době je můj koníček hlavně má rodina, zejména syn Martínek, a samozřejmě kynologie.

Kdy se z koníčku stane vášeň a v podstatě i práce? Byl jsi činný i jako oficiální představitel české kynologie, byl jsi v předsednictvu Českého kynologického svazu.

Jak se dostavovaly úspěchy nejen mé, ale i mých svěřenců (Radka Holubová 2. místo na MČR mládeže, Michal Bambásek, Láďa Došek byli svého času na špici krajských mládežníků), propadl jsem kynologii naprosto a zcela – dělal jsem poradce chovu NO, několikrát jsem figuroval na mistrovství ČR a pracoval v okresní i krajské radě. Postupem času jsem vedle aktivní pejskařiny propadl i funkcionařině a dvě volební období jsem byl prvním místopředsedou ČKS. V Roudnici jsem již 41 let předsedou ZKO Slavín.

Zvládat i byrokratické a formální úkony spojené s veřejnou funkcí vyžaduje jisté předpoklady, jaké to jsou a jaké konkrétně ve Tvém případě?

Nedělat nic na půl a snažit se vždy pracovat poctivě a nikdy nezneužívat či využívat funkci ve svůj prospěch. Tím myslím jak funkce v pejskařině, tak i ve veřejných funkcích a v osobním životě.

2 1

Každá funkce je určitá oběť, a je to především veliká zodpovědnost. Stejně tak pořádání jakékoli akce (v našem případě se pohybujeme ve sportovní kynologii, tak jde například o mistrovství) vyžaduje své. Kdy jsi pořádal první větší akci a jaká to byla? Když srovnáš její přípravu a to, jak chystáte akce nyní, jaké by to bylo srovnání?

První akce byl Podřipský pohár, dělával jsem technického vedoucího. Soutěžilo se v kategoriích ZV1, ZV2 a ZV3. V roce 1988 a 1990 jsem organizačně zajišťoval mistrovství v Roudnici na lehkoatletickém Tyršově stadionu. No a srovnání těch prvních akcí a nynějších? Stále se člověk učí a něco vylepšuje a snaží se vyvarovat předchozích chyb. V současné době jsem dal dohromady dobrou partu a můžu se na jejich zodpovědnost spolehnout. Přesto jsem „protivnej“  a vše kontroluji.

Co je pro pořádání akce podstatné a co úplně nejvíc?

Jen a jen dobrá parta. Ale vzhledem k tomu, že jsem jednak pracoval řadu let v bance a v různých veřejných funkcích, mám spoustu přátel či dobrých známých i mimo pejstařinu, na které se mohu obrátit s žádostí o pomoc. Mám dobré vztahy s městem, se spoustou starostů z okolních obcí. Udržuji dobré vztahy i s vedením okolních zemědělských podniků. Snažím se být nekonfliktní, a tím se na ně mohu obrátit s žádostí o pomoc.

Jak postupuješ, když máš například jako hlavní pořadatel zajistit mistrovství republiky? Popiš prosím postup, který je třeba dodržet. Kdy například zajišťuješ jaké věci?

Teď se budu asi trochu vytahovat, ale věřím, že mi to kamarádi odpustí. Ale právě ty kamarády oslovím, zda akci bereme, a až potom začnu na přípravě pracovat: Udělám si jakousi kostru té akce, určitou představu, a začínám na ní stavět, pracovat a domýšlet, co tam vnést nového, lepšího a v hlavě si připravuji i lidi, které kam a na jakou práci dosadím. Zároveň začínám jednat s potencionálními sponzory, přiznám se, že to ale není moje parketa. Nerad žebrám.

KejrSkupina1 Kejr4

Je pro Tebe pořadatelství těchto akcí adrenalin? Zábava? Prestiž a čest? Co Ti to dává?

Přesně to, co jsi uvedla. Adrenalin, prestiž i čest. Dává mi to určité uspokojení a vždy si říkám, že to dělám hlavně pro kynologii. Nemohou všichni jen závodit. Někdo jim to musí připravit. Jsem nepředstavitelně nešťastnej, když se něco nepodaří – letos to byly stopy. Špatný rok, obden pršelo a nikdo nesekal… I kdybych se sebevíc snažil, tak tohle neovlivním, někdy prostě víc udělat nejde, i když by člověk strašně rád.

Máš ještě dnes z něčeho obavy? S jakými pocity se pojí přibližující se akce a pak samotný její průběh?

Tak jako pejskař, když jdu na zkoušku, jsem stále trochu nervózní, a to mám za sebou asi 130 zkoušek a 4 mistrovství světa. A zrovna tak když se blíží termín akce, začínám být mírně nervózní a zpětně vše kontroluji. Ono většinou když si člověk myslí, jak jdou ty přípravy perfektně, ztratí koncentraci, na něco zapomene a problém je na světě, ani nestačíte mrknout.

Těšíš se, až celá akce skončí, nebo si ji i jako pořadatel užíváš?

Těsně před akcí a první den si říkám, už aby bylo pondělí a bylo po všem. V neděli mě ale trochu mrzí, že je konec a že se závodníci, mezi nimiž mám spoustu kamarádů, rozjíždějí pryč.

Jsi typ nadšence, který dokončí úspěšně jednu akci, a ještě než stihne dojet úplně vyčerpaný domů, tak už přemýšlí, do čeho dalšího se pustí, přestože u této poslední akce, stejně jako u pěti předcházejících, říkal, že tato bude už opravdu poslední? 

Tak tady tím dotazem jsi mne naprosto přesně vystihla!

Jaký je Tvůj tým, Vašku? Využij příležitost a zmiň Ty, o kterých se často vůbec neví, ale bez nichž by to opravdu nešlo.

V každém případě dobrý. Špatně se vyjmenovávají členové týmu a tomu, na kterého bych omylem zapomněl, to může být líto. Spolehnutí je skutečně na všechny. Ať je to Vlasta a Vlastík, Milan, Jarča, Tomáš, Iva, Honza, Zuzka Penglová, Martin Čecho, Martin Topš. Těm jsem vždy podával informace, co je kde a jak zajištěno (pro případ, že se mi něco třeba stane). Martin Topš jako má pravá ruka pracoval při výběrácích a při FMBB a nyní Martin Čecho rovněž na výběrácích, MS FCI IPO a dvou posledních MČR IPO. Kluci umí pracovat s počítačem a další novou technikou, u které mi ujel vlak, takže si to bez nich nedokážu již ani představit.

Jaký jsi šéf? 

To nevím, to musí říci někdo jiný. Ale myslím si, že nekonfliktní, snažím se tmelit kolektiv. Někdy jsem i vzteklej, ale hlavně asi všem protivnej, když chci vše kontrolovat :-). Ale šéf musí mít přehled, no ne?

Co říká Tvá rodina, konkrétně Tvá žena :-), na Tvou aktivní vášeň pro kynologii?

Má nová rodina to bere jako samozřejmost, snažím se je ale příliš nešidit o čas, který spolu trávíme, protože už dávno vím, že být s ženou a synem je to nejpodstatnější, zpátky už by člověk to, co mu uteklo, nedohnal a nenahradil.

Přibliž se nám více osobně, prosím – jaké jídlo třeba máš rád?  Oblíbená kniha, film, hudební interpret? Jak ideálně si představuješ relax a jak vypadá Tvůj den, kdy nemáš výjimečně žádnou povinnost?

Rád jím nezdravá vepřová jídla, zabíjačkové speciality. Sem tam si přečtu detektivku nebo něco o přírodě. Filmy rovněž detektivky nebo české a francouzské veselohry. Nenávidím veselohry, kde někdo něco plácne a vzápětí se ozve hraný smích. To bych vyhodil televizi z okna…

rtuzne_fotky 3

A jak vypadá Tvůj pracovní den?

Jsem v důchodu. Ráno vypravím Martínka do školy, následně jedu na zahradu (už dva roky se připravuji, že budu občas jezdit na kole, ale zatím stále jezdím na čtyřech kolech místo na dvou :-). Vezmu psy, někdy si šlápnu stopu, někdy jdu na cvičák na poslušnost. Potom se trochu snažím pracovat na zahradě, nepřeháním to. Relax je buď se psy, nebo s rodinou. Moc odpočívat nedovedu.

Vrátím se ale opět ke kynologii. Jakých úspěchů si nejvíce vážíš?

3., 4., 7. místo na MČR ještě za Svazarmu s německým ovčákem Aranem z Uliček, 3. místo na VS s maliňákem Aimondem Foxly Bohemia a 4x na MS FMBB. Dále ve funkci prezidenta CMC se mi podařilo prosadit odběry DNA. To navazovalo na rozkrytí chovatelského podvodu. V ČKS se mi podařilo prosadit návrat mistrovství ZVV3. Na MS jsem zavedl předávání vlajky jako na olympiádě a hudbu při nástupech na poslušnost a na obranu. Dále si vážím toho, že prezident Pracovní komise FCI, pan Frans Jansen, si i po letech při setkání vzpomene v kladném na mistrovství FCI IPO 2013, které se konalo u nás V Roudnici nad Labem pod taktovkou mého pořadatelského týmu.

Je něco, co Tě mrzí, udělal bys jinak?

Jsou věci, které zamrzí. Snaha něco dělat poctivě a průhledně opravdu bývá po zásluze trestána. Ale nevzpomínám si, že bych někdy něco v životě chtěl udělat jinak.

Jaké jsou Tvé další plány? …a přání? …třeba tajná? 

To nemůžu říct, aby mne manželka nebo kamarádi nezbili! 🙂

Poprosím o nějaký vzkaz kynologům, ať už aktivním nebo všem pejskařům, kteří prostě milují své psy a jsou pro ně nedílnou součástí jejich života.

Přátelé, asi každý z nás začínal pejskařinu, protože měl psy rád, chovejte se proto ke svým psům jako ke svým kamarádům, kteří vás milují, a nesnižte se k tomu, abyste jim jen pro vaše vítězství, pro více bodů ubližovali.

Rozhovor: Draha Mašková
Foto: archiv autora


Pokračováním v prohlížení tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookies.By continuing to use the site, you agree to the use of cookies. Více informací.More information.

Nastavení cookie na tomto webu je takové, že "umožňuje ukládání cookies", aby vám poskytlo nejlepší možnou stránku pro prohlížení. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení souborů cookie nebo klepnete na tlačítko "Přijmout" níže, souhlasíte s tím.The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

ZavřítClose